Spravedlnost, nebo odstrašení? Po odchodu okupačních vojsk vždy přichází otázka, jak se vypořádat s těmi, kteří jim pomáhali.
Velmi krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu na začátku roku 2022 přijal ukrajinský parlament ve spěchu zákon kriminalizující napomáhání ruským okupantům. Jeho cílem bylo ztížit okupační správě kontrolu ukrajinských území. Jestli svůj účel splnil, je dnes náročné posoudit.
Zákon nicméně stvořil velké množství kolaborantů, které je nyní třeba soudit. Většina zjevných pomahačů okupace včas zmizela spolu s ustupující ruskou armádou a před soudy se objevují především sporné případy lidí, kteří často sami nevěděli, že dělají něco, co se nemá.
Jak se dnes Ukrajina vypořádává s lidmi, kteří svou činností mohli usnadňovat okupaci? Udávají se sousedi na základě starých křivd? A proč se vězení nebo konfiskaci majetku vyhnou především ti, kteří mají peníze? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Proč ses začal věnovat tématu soudů s kolaboranty?
Paragraf, který staví kolaboraci mimo zákon, se objevil hned po začátku plnohodnotné invaze na začátku března 2022. Obyčejně, když vznikne nový zákon, mu předchází velká debata v parlamentu. Experti a právníci analyzují, jak by měl být přesně naformulován, protože na něm budou záviset osudy mnoha lidí. V tomto případě ale začala válka a stát potřeboval odradit lidi na okupovaných územích od spolupráce s Ruskem. Kolaboraci to nicméně nezastavilo a dnes tu máme téměř sedm tisíc trestních stíhání podle zákona o kolaboraci.
To je hrozně moc.
To je. Rozhodli jsme se, že je třeba podívat se na to, kdo je podle tohoto paragrafu vlastně souzený. Nemůžeme se zaměřit na všech sedm tisíc případů, protože to by byla obrovská nálož práce. Proto jsem se rozhodl zaměřit se na jedno místo, konkrétně na Donbas, který je dnes pro ukrajinskou i ruskou armádu prioritou. Ukrajina zároveň doufá, že se jí podaří osvobodit i území okupovaná od roku 2014. Jestli je získá zpět, tak se objeví otázka, co dělat s lidmi, kteří spolupracovali s okupační mocí. Proto je třeba zkoumat to, co se v této oblasti děje dnes.
Když půjdeme od začátku – jaké různé typy kolaborantů vlastně existují?
V trestním řádu je dnes osm typů kolaborace. Důležitým je zastávání vedoucích pozic v okupační správě. Za to člověka čeká minimálně pět let za mřížemi. Častý je soud za zastávání řadových pozic v okupační administraci. Za to nehrozí vězení, ale soud může konfiskovat majetek a taky to často dělá. Pak je zde třeba trestní odpovědnost za vyučování ve školách a na univerzitách. To se jmenuje „zavádění vzdělávacích standardů státu-agresora“. Zvláštní kategorie je pak práce v silových strukturách nebo „vykonávání hospodářské činnosti a předávání materiálních zdrojů státu-agresoru.“
To znamená, že například pěstuješ obilí a prodáváš ho do Ruska?
Není to z toho zákona moc jasné. Je tam prostě tato formulace a už není upřesněné, co se tím myslí. Z mého pohledu by zrovna tady bylo na místě zákon buď upřesnit, nebo zrušit. Teď je možné podle této formulace dostat za mříže prakticky kohokoli. Třeba když si něco koupíš a zaplatíš z toho daně, tak jsi Rusku předal materiální zdroje a jsi kolaborant. Nakupovat nicméně musíš, takže co přesně se tím má na mysli, není jasné.
Zákony se píšou běžně proto, že chceš, ať se občané nějak chovají. K jakému chování chce tímto Ukrajina své občany vést?
Hlavním cílem parlamentu bylo, aby lidé s Ruskem prostě nespolupracovali a potrestat ty, kteří spolupracují. Myšlenka za tím je, že tak pro Rusko bude prostě těžší držet okupovaná území pod kontrolou. Ukazuje se ale, že reálný život je o něco složitější, než se čekalo.
Konfiskovaný dům a uřezané prsty
Jak se to projevuje v Lymanu, který jsi zkoumal?
V květnu začala ruská okupace Lymanu. Než tam Rusové vešli, tak město silně bombardovali, zničili ho z osmdesáti procent. V době okupace bombardování pokračovalo zase ze strany Ukrajiny. V září Ukrajina město osvobodila, což bylo provázeno opět bombardováním. To město je prostě zničené. Během okupace tam nebyla elektřina, plyn a moc nebylo ani vody nebo jídla.
Většina obyvatel kvůli tomu nenávidí Rusko a Rusy a vůči lidem, kteří s nimi jakkoli spolupracují, cítí odpor.Lyman byl okupovaný pět měsíců. Všichni, kdo během té doby zastávali vedoucí pozice, byli otevřeně proruští a agitovali za Rusko, utekli do DNR (bývalá separatistická Doněcká lidová republika, pozn. red.). Zůstali tu pak lidé, kteří byli buď na nižších pozicích, nebo ti, kteří je nedrželi z lásky k Rusku, ale protože zkrátka neměli peníze nebo nebyli politicky příliš znalí. Jednoduše potřebovali přežít, tak tu práci vzali.
Můžeš mi říct nějaký konkrétní příběh, na kterém si to můžu představit?
Psal jsem příběh ženy, která odjela s dítětem před okupací do bezpečí na západ Ukrajiny, ale nemohla tam najít práci ani bydlení. Vrátila se proto na okupované území, ale zjistila, že nemá peníze. Vzala proto práci sekretářky v okupační administrativě. Stihla tam pracovat dva dny, pak bylo město osvobozeno a ona skončila před soudem. Nezastávala řídicí funkci, tak nedostala vězení, jen zákaz práce ve státní službě na deset let a k tomu konfiskaci majetku. Soud se může rozhodnout, jestli konfiskovat, nebo ne. V jejím případě se rozhodl konfiskovat. Vzali jí dům, ve kterém žila s tříletým dítětem. Ta žena byla v naprostém šoku. Přiznala svou vinu před Ukrajinou, ale nečekala, že za dva dny práce sekretářky to přijde o dům.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
