Jaké bude Rusko, ve kterém již není gangster Prigožin, monarchista Strelkov sedí ve vězení a "řezník" Surovikin je neznámo kde? O tom se zamýšlí politolog ruského centra Carnegie Alexander Baumanov.
Odložíme-li stranou okrajovou tragickou i fatalistickou verzi zřícení letadla Jevgenije Prigožina a budeme uvažovat podobně jako většina běžných zastánců i odpůrců ruského režimu, pak smrt vůdce skupiny Wagner s naprostou průzračností odhaluje rysy mafiánského státu, který funguje na principech zločineckého gangu. Pádem letadla jakoby roztála poslední jinovatka halící podstatu ruského režimu a pod ní se odhalila struktura drsné severské půdy.
Slovo „zrada“ zaznělo již v prvním projevu Vladimira Putina po začátku Prigožinova ozbrojeného povstání. O tom, jak zásadně vnímá rozdíl mezi nepřáteli a zrádci, mluvil ruský prezident už několikrát. Toto rozlišování může vycházet jednak z gangsterského étosu 90. let, které Putina formovaly, ale také z etiky tajných služeb. Skrze její prizma je „náš“ člověk, který se dal zlákat nepřítelem, horší než disident a otevřený oponent.
Důležitou součástí technologie trestu v diktatuře i v organizovaném zločinu je, aby před zničením nepřítele nastala vidina smíření, odpuštění a někdy dokonce přiblížení se ke kápovi.
Z úst ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova zněla od samého začátku zlehčující a despektem zavánějící hodnocení Prigožinova povstání, když jej pro západní publikum označoval například za "nešťastnou náhodu." To však ostře kontrastovalo s dlouhodobě budovaným putinským mýtem o tom, že pokusy o vyvolání smuty (v ruských dějinách jde o období hluboké vnitřní i vnější krize po smrti Ivana Hrozného na přelomu 16. a 17. století, pozn. red.) je třeba zničit hned v zárodku. Tato smuta totiž podle neúnavného opakování představitelů vládnoucí skupiny předznamená rozpad země.
Putin sám mnohokrát zopakoval, že se považuje za svůj úkol těmto zmatkům a rozpadu zabránit od samého začátku svého působení u moci. Kdokoli se ukázal být zdrojem podobné hrozby, ať už to byl Michail Saakašvili v Gruzii, vůdci kyjevských protestů na Majdanu nebo Alexej Navalnyj, je pro něj zkrátka tím hlavním zlem.
Hrát do karet nepříteli
Slovo „zrada“, pronesené vůdcem mafiánského státu, musí mít následky. V opačném případě by se systém, který je vybudován spíš na neformálních vztazích než na formálních institucích, mohl stát i se svými principy a praktikami snadno neovladatelným.
Absence jasného trestu pro "zrádce" Prigožina, jeho znovuobjevení se v Rusku po oznámeném vyhnání do Běloruska i častá přítomnost v Petrohradě, a to dokonce i na rusko-africkém summitu, byly stále častěji vnímány jako známky bezmoci a slabosti systému, který začal interpretovat princip „pro své všechno, pro nepřítele zákon“ v opravdu širokém smyslu slova.
Samozřejmě to, co se stalo, nebylo z pohledu režimu klasickou zradou. Prigožin nepřešel na stranu nepřítele v podobě geopolitického protivníka. Na rozdíl od různých přeběhlíků z vládní strany, vůdců opozice (samozřejmě pracujících na zakázku ze zahraničí) nebo Ukrajiny, která Rusko podvedla se Západem a zaslouží tak v Putinově chápání přísný trest, u Prigožina nešlo o přechod na stranu nepřítele. Jeho činnost nicméně zapříčinila intenzivní uvolnění energie, která vyvinula tlak uvnitř systému a způsobila v něm rozkol a zmatení. Tímto už Prigožin hrál do karet samotnému nepříteli. Přesto následovala přestávka pro zvážení trestu.
Čtěte také: Získali jsme deník ruského velitele. Popisuje začátek invaze od překročení hranice až do své smrti
Diktátoři se často zdržují čistek v armádě, obzvlášť během válek. I v tomto případě se mohlo ve dvou měsících po puči zdát, že systém nalezl adekvátní způsob potrestání vlasteneckého povstalce. Prigožinův mediální holding byl likvidován, jeho hlavní silové aktivum - skupinu "Wagner" - částečně přána ministerstvu obrany, částečně odeslána do Běloruska a do Afriky. Video nahrané Prigožinem z Afriky, zveřejněné krátce před katastrofou, naznačovalo, že pro něj samotného našel režim novou pozici - jakési patriotické vyhnanství provázané degradací.
Důležitou součástí technologie trestu v diktatuře i v organizovaném zločinu je, aby před zničením nepřítele nastala vidina smíření, odpuštění a někdy dokonce přiblížení se ke kápovi. Známe to i z filmů o mafii - nepřátelské skupiny a jejich bossové se sejdou, aby následně někdo vyskočil ze slavnostního dortu a jednu stranu postřílel, nebo se smíří a následně jedna strana protivníka zničí jako v Kmotrovi.
Krást od svých
V Rusku v tomto ohledu existuje vlastní tradice. Mnoho vysoce postavených obětí stalinského teroru po první vlně obviňování a propouštění z důležitých funkcí získalo novou, byť nižší pozici v hierarchii. Následně však byli zničeni. Režisér Solomon Michoels byl dokonce v roce 1946 oceněn Stalinovou cenou, aby byl o dva roky později zavražděn během špatně zamaskované srážky s nákladním autem.
Sestřelení letadla s vůdci nedávného povstání přímo nad Putinovou rezidencí může být vnímánо jako svého druhu odpověď na činy samotného Prigožina, který nechal sestřelit několik vojenských letadel během pochodu na Moskvu. Právě absence odpovědnosti za smrt ruských pilotů byla často zmiňována v diskusi o skandální beztrestnosti vůdce povstání.
Právo na podobnou odpověď dává i Prigožinův kriminální původ a jeho styl managementu. Sám vystoupil jako šéf vlastního juniorního gangu, který vztáhl ruku na lidi z gangu hlavního bosse. Finanční nároky, které sám Putin přednesl Prigožinovi, mohly vypadat rituálně, nicméně v příslušném systému byly vážnou přitěžující okolností. Kdo kradl od svých vlastních lidí, ten se postavil mimo zákon a porušil nepsaná pravidla.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
