Když velmoci přemosťují Balkán: Pelješacký most propojil Chorvatsko a prohloubil izolaci Bosny

„Před covidem tu jezdila spousta autobusů, ale teď bohužel nevím, co vám mám poradit,“ omlouvá se recepční hotelu Jadran, kterou jsem v mírném zoufalství oslovila s otázkou, jak se z bosenského přímořského letoviska Neum bez auta dostaneme do chorvatského Splitu. Paní v turistických informacích naopak zní sebevědomě: „Vezměte si taxíka na hranice, stojí to deset euro, a odtamtud už pojede autobus,“ doporučuje a ochotně mi na papírek napíše pět časů, kdy autobus od chorvatské hranice odjíždí.

Kombinace mostu, Schengenu a nové cesty mezi centrální Bosnou a Neumem znamená, že tu vznikne velmi hmatatelná hranice.

„Kde máte auto?“ diví se chorvatská policistka na hranici Evropské unie, kterou druhý den přecházíme pěšky. „Tady žádný autobus nejezdí,“ zchlazuje naše očekávání provozní hotelu v příhraničním městečku Klek, na kterou se obrátím poté, co autobus v 11:10, a ani v 12:20 nepřijede. „Všechny teď jezdí přes most,“ řekne a ukáže na horizont k Pelješackému mostu, který nově spojuje jihochorvatskou enklávu se zbytkem země.

Dál do vnitrozemí nás nakonec odveze místní zelinář. I s následnou jízdou autobusem strávíme cestou mezi Neumem a Splitem – 160 kilometrů vzdálenými městy spojenými jadranskou magistrálou – celý den.

Stále silnější hranice

Pelješacký most (Pelješki most) měří přes dva kilometry a propojuje chorvatské město Komarna s poloostrovem Pelješac. Místním i dovolenkářům nově umožňuje se vyhnout 20kilometrovému bosenskému úseku pobřeží, který tvoří záliv kolem města Neum. Podle výpočtů Evropské komise tím cestující do jižního cípu Chorvatska, kde leží i turisticky populární Dubrovník, ušetří 37 minut.

Geograficky je sice cesta delší, lidé se ale vyhnou čekání na hraničních přechodech. Ač byl na přechodech kolem Neumu před vybudováním mostu vyhrazen zvláštní tranzitní pruh pro auta, která nezastavovala v Bosně a Hercegovině, letní zácpy často zasahovaly až do centra města, vzdáleného od obou přechodů pět kilometrů.

Bosenský výběžek moře je důsledkem více než 300 let staré dohody z Karlowitzu. Aby Dubrovnická republika nesousedila s nepřátelskými Benátkami, jejichž státní území tehdy sahalo až na Balkán, darovala neumský záliv Osmanům. Když pak jugoslávští partyzáni v roce 1943 ustanovili hranice mezi federativními republikami, respektovali toto staré ujednání. Do rozpadu Jugoslávie to ale nebyl problém.

Čtěte také: Trojmoří je šancí na lepší infrastrukturu a obranu proti hrozbám Ruska, Česko ale zaostává

„Před válkou jsme všichni věděli, že Neum je v Bosně a Hercegovině, ale nebyla tam žádná fyzická hranice,“ vzpomíná v kavárně u splitské Galerie umění Dragan Markovina, bosensko-chorvatský publicista, který celý život cestuje mezi Mostarem a Neumem, na bosenské straně, a Splitem a ostrovem Korčula na té chorvatské. Dodává, že během války na začátku 90. let byl Neum, který z většiny obývají etničtí Chorvaté, pro muslimské Bosňáky nebezpečný. Po válce se ale hranice opět rozmělnila: „Stál tam takový kiosek, někdy se vás zeptali na papíry, a jindy ne,“ vysvětluje.

Po vstupu Chorvatska do EU se hranice zhmotnila, ale i tak bývala cesta mezi Bosnou a Chorvatskem mimo letní sezonu relativně neproblematická. Než byla letos, shodou náhod jenom pár týdnů před otevřením mostu, zprovozněna nová silnice spojující Neum s městem Stolac, jezdili i místní Bosňané do nitra své země přes Chorvatsko. „Bylo to tak daleko rychlejší,“ popisuje Marin, mladý recepční neumského hotelu Ami-M.

Existenci hranice pak místním připomněl covid. Kvůli patnáctidenní karanténě Markovina přestal jezdit na oblíbenou Korčulu. „Obědval jsem v Neumu a koukal se na magistrálu s auty tranzitujícími z Chorvatska do Chorvatska, kam já jsem nemohl. Byl to zvláštní pocit,“ vzpomíná. Daleko dlouhodobější dopad na cestování kolem Neumu však bude mít vstup Chorvatska do schengenského prostoru, o kterém by se mělo hlasovat snad již toto pololetí. Členství by znamenalo podstatně zevrubnější kontrolu na chorvatsko-bosenských hranicích: Namísto kontrol obou zemí totiž bude potřeba ještě třetí, u výstupu ze Schengenu.

„Policisté z Neumu počítají s tím, že to po vstupu do Schengenu bude úplně jiné. Už se na to připravují. Několikrát mě na hranicích kontrolovali třeba dvacet minut, musel jsem vyndat všechno z auta,“ vypráví Markovina. „Kombinace mostu, Schengenu a nové cesty mezi centrální Bosnou a Neumem znamená, že tu vznikne velmi hmatatelná hranice.“

Souboj nacionalismů

„Jsem hrdý, že patřím ke generaci, která tento zásadní krok učinila, která konečně připojila jih Chorvatska ke zbytku země,“ řekl chorvatský premiér Andrej Plenković při slavnostním otevření mostu 26. července. Zařadil ho mezi nejdůležitější momenty na cestě k chorvatské svobodě a nezávislosti. Patriotický význam stavby podtrhli mimo jiné svým tisícikilometrovým pochodem váleční veteráni z Vukovaru nebo dva inženýři, kteří do mostu zabudovali růženec v chorvatských barvách.

Samotný ceremoniál trval celý den a měl velmi bohatý program. Vedle folklorních tanců z chorvatského jihu, vystoupení dubrovnického symfonického orchestru a závodů běžců i lodí zahrnoval také přejezd mostu speciálně vybranými vozy a velkolepé ohňostroje. Kromě Plenkoviće promluvili také chorvatská eurokomisařka a bývalá starostka Dubrovníku Dubravka Šuica a ve videu i čínský premiér Li Kche-čchiang.

Ve stejný den chorvatská centrální banka začala prodávat pamětní minci k otevření mostu – poslední kunu předtím, než v lednu Chorvatsko vstoupí do eurozóny. Lidé na ni stáli dlouhé fronty a dva dny poté už byla vyprodaná. „Přišel jsem se podívat, jestli ještě nějaké nejsou, budou mít velkou hodnotu,“ rozpovídá se 28. července ráno před bankou přátelský Záhřeban Sino Ranak. Následně mi hrdě ukazuje dvě fotky v mobilu: na první jsou dvě mince, které předchozí den stačila koupit jeho žena. Na druhé stojí s útočnou puškou jako obránce Dubrovníku před Srby v roce 1992. „Chorvatsko je po 300 letech, kdy nám kus pobřeží ukradla Osmanská říše, konečně spojené,“ raduje se Sino.

Také Miran, který provozuje hostel v bosenském Mostaru a organizuje proslulou válečnou prohlídku města, návštěvníkům hrdě ukazuje svou mladickou fotografii se zbraní. Bojoval však na opačné straně než Sino a na stavbu mostu má jiný názor: „Je to pěkný most, minulý týden jsem pod ním plaval,“ připouští. „Odporuje ale námořnímu právu. To garantuje zemím přístup na volné moře, které nám teď Chorvatsko přehradilo. Je to provokace,“ vysvětluje a dodává, že se neumské podniky obávají odlivu až 70 % turistů.

V otázce námořního práva Miran opakuje argumentační linii často využívanou bosenskými politiky, zejména těmi muslimské národnosti. I tento postoj přispěl ke zdržení dlouho plánované stavby a vedl k tomu, že Chorvaté úroveň mostu zvýšili o 20 metrů oproti původnímu projektu. V Neumu zatím nefunguje žádný komerční přístav a není vůbec jasné, zda by se tam vzhledem k míře osídlení vůbec vešel. Bosňáci se však obávají, že jim most znemožní takový přístav v budoucnu zřídit. „Je to problém zejména pro nacionalisty ze Sarajeva. Žádné reálné problémy most Bosně a Hercegovině nepřinese, je to symbolická věc,“ míní Markovina.

Jedná se o dosud největší unijní investici v Chorvatsku a také největší transfer evropských peněz k čínské firmě.

Jak konstatuje list Sarajevo Times, na posouzení dopadu mostu na Neum je zatím brzy. Vlastní výzkum tohoto titulu i zkušenosti místních vyzpovídaných Voxpotem však zatím naznačují, že se černé scénáře spíše nenaplní a překlenutí pevniny s poloostrovem Neumu v některých ohledech i pomůže.

„Zhruba 95 % lidí na cestě do Dubrovníka tu akorát projíždělo, maximálně si koupili vodu nebo natankovali,“ poukazuje Josip z neumského turistického informačního centra a pochvaluje si, že most městu ulevil od zmíněných dopravních zácp kolem hranic. Marin z hotelu Ami-M, který stojí přímo u magistrály do Dubrovníku, dodává, že složení turistů ani délka jejich pobytu se ve dvou týdnech od otevření mostu nijak nezměnilo. Spíše než nové dopravní komunikace se tak oba obávají důsledků vstupu Chorvatska do Schengenu.

Bariéra k přemostění místo k odstranění

Pelješacký most za čtyři roky postavila čínská China Road and Bridge Corporation s nejnižší nabídnutou cenou 420 milionů eur. Celkem 85 % z této ceny zaplatila Evropská unie. Jedná se o dosud největší unijní investici v Chorvatsku a také největší transfer evropských peněz k čínské firmě.

Chorvatský premiér Andrej Plenković v projevu na otevíracím ceremoniálu poděkoval Číně, se kterou prý most jeho zemi propojil „fascinujícím způsobem“. Podobně čínská média stavbu vykreslují jako zářný příklad angažmá Pekingu ve střední a východní Evropě, institucionalizovaného v iniciativě Pásu a stezky.

Jak deníku South China Morning Post vysvětlil jeden z vedoucích inženýrů mostu Davor Perić, firma China Bridge and Road Corporation se chtěla stavbou Chorvatům i celému regionu, dlouhodobě se potýkajícímu s nedostatkem financí na infrastrukturní projekty, okázale předvést. „Na začátku se opravdu snažili ukázat svoji sílu – počtem lidí, finančními prostředky, dovezenou technikou,“ popsal Perić. Určitou překážku chorvatsko-čínské spolupráce při budování mostu vytvořil covid-19 a návazná velmi přísná opatření Pekingu. Ten stavbu o několik měsíců pozdržel. Z ČLR dovezené dělníky navíc zcela izoloval od místních a na dlouhou dobu jim zabránil vrátit se do vlasti.

Čtěte také: „Řídit zemi železnou pěstí.“ Srbsko volí parlament i prezidenta, favoritem je Vučić

Západní Balkán, tradičně ležící na křižovatce velmocenských zájmů, začal v poslední dekádě zajímat i Čínu. Ta dle novinářů z Balkan Investigative Reporting Network (BIRN) do regionu (mimo Chorvatska) nainvestovala již 32 miliard eur na celkem 135 projektů. Většina z těchto peněz mířila do Srbska, které s ČLR spolupracuje například i v oblasti digitalizace a bezpečnosti.

Jak však poukazuje BIRN i South China Morning Post, spolupráce se neobejde bez překážek, které ochotu regionu s Čínou spolupracovat brzdí. Mimo drakonického přístupu Pekingu k pandemii covid-19 jde třeba také o zvýšenou citlivost na bezpečnostní otázky v souvislosti s válkou na Ukrajině. Balkánské země mají s ČLR špatné zkušenosti i co do nedostavěné a předražené infrastruktury a porušování environmentálních a pracovních norem jejími firmami. Vzrůstají obavy i z čínské dluhové diplomacie.

Pokud by Brusel s členstvím Bosny a Hercegoviny v EU i Schengenu počítal, nemusel platit čínské firmě za stavbu monumentálního mostu.

Pelješacký most tak dle expertů oslovených listem South China Morning Post může být jedním z výjimečných, skutečně úspěšných projektů Číny na Balkáně. Na druhou stranu nebyl zcela v její režii, protože jej zafinancovala Evropská unie.

Ta zatím ve svých materiálech most vyzdvihuje jako příklad úspěšné evropské kohezní politiky a pomoci periferním regionům. „Most symbolizuje samotnou podstatu evropské spolupráce, spojování se skrze naše společné hodnoty,“ komentuje jeho otevření chorvatská eurokomisařka Dubravka Šuica. Jednodušší cestování, obchodování a přístup k službám v Chorvatsku prospějí podle Komise dubrovnickému regionu i přilehlým státům.

Také chorvatský premiér Plenković ve zmíněném projevu vyzdvihl evropskou solidaritu a podporu zaostávajících regionů. „Fakt, že se na tomto projektu podílela EU, dokazuje, že jsme součástí klubu nejvyspělejších států, čehož si vážíme a musíme vážit,“ zdůraznil.

Stranou tohoto prestižního klubu nejvyspělejších zemí naopak i nadále zůstává Bosna a Hercegovina. Jak přitom poznamenal novinář německého deníku Frankfurten Allgemeine Zeitung, Pelješacký most je důkazem, že to tak pravděpodobně i zůstane. Pokud by totiž Brusel s eventuálním členstvím Bosny a Hercegoviny v EU i Schengenu počítal, nemusel platit čínské firmě za stavbu monumentálního mostu.

Náhodná historická hranice, dříve plně prostupná, tak tvoří stále pevnější bariéru mezi „evropským“ Chorvatskem a „balkánskou“ Bosnou a Hercegovinou. Pelješacký most dokazuje, že v roce 2022 je její přemostění jednodušším řešením než její odstranění.