Klíč k nové španělské vládě drží separatisté. Cesta k ní vede přes ústupky

„Nic není u konce,“ řekl na začátku července u Soudního dvora Evropské unie katalánský expremiér Carles Puigdemont. Ten spolu se svými dvěma kolegy neuspěl se snahou o navrácení imunity, kterou jim předloni odebral Evropský parlament. Pokud bývalý regionální předseda vlády mluvil o svém vlivu na španělskou politiku, nespletl se.

Puigdemont, Toni Comín a Clara Ponsatí přišli o imunitu v březnu 2021, kdy europarlament vyhověl žádosti španělských úřadů usilujících o jejich vydání z Belgie. Španělsko chce trio vůdčích katalánských politiků stíhat za vzpouru. Důvodem je neústavní referendum o nezávislosti Katalánska z roku 2017.

Krajně pravicové hnutí Vox přišlo ve srovnání s předchozími volbami o 19 mandátů, a pravice tak průzkumy předpovídané většiny nedosáhla.

Evropský parlament zbavení imunity obhajoval tím, že činy zmíněného tria se staly před usednutím katalánských politiků v europarlamentu, a navíc nesouvisely s výkonem jejich funkce.

Povolební pat

Kdy a zda vůbec dojde k vydání katalánské trojice zpět do země, ale zůstává zatím neznámou. Právníci všech tří politiků už oznámili, že se proti rozsudku odvolají. I přes pobyt v Belgii má ale Puigdemont na aktuální povolební dění ve Španělsku značný vliv.

Nedělní celostátní volby totiž skončily patem a cesta k vytvoření vlády vede právě přes hlasy katalánských separatistů. Pravicově konzervativní Lidová strana (PP) sice nakonec zvítězila a v parlamentu obsadí 136 křesel, tedy o 47 více než v roce 2019, většinu ale nezískala.

Potenciální koaliční partner, se kterým lidovci vládnou v regionech, totiž neuspěl. Krajně pravicové hnutí Vox přišlo ve srovnání s předchozím volebním obdobím o 19 mandátů, a pravice tak průzkumy předpovídané většiny nedosáhla. Z malých stran dosud lidovci oslovili Kanárskou koalici (CCa) a Unii navarského lidu (UPN).

Čtěte také: Schyluje se k Sánchezovu odcházení? Španělský premiér doufá s blížícími se volbami v obrat

Socialisté premiéra Pedra Sáncheze navíc navzdory předpokladům navýšili svůj počet křesel o dvě na celkem 122. Ani spojení Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) s levicovou koalicí Sumar ale k potřebným 176 mandátům nestačí.

Katalánské paradoxy

Zásadní roli tak v povolebních vyjednáváních budou hrát právě katalánské separatistické strany. Paradoxně v momentě, kdy Katalánská republikánská levice (ERC) zaznamenala nejhorší volební výsledek od svého vzniku před deseti lety.

Zatímco ERC ztratila v porovnání s rokem 2019 šest ze svých třinácti zákonodárců, uskupení Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko), jehož zakladatelem je právě Puigdemont, přišlo o jedno křeslo a do Madridu vyšle sedm svých zástupců.

Katalánská aliance Junts se možná pokusí dosáhnout dohody, jejímž výsledkem by bylo pokračování vlády Pedra Sáncheze.

A nejde o jediný paradox ve spojení s Katalánskem. Region se totiž v těchto volbách zbarvil dočervena, když zde místní socialisté v rámci nejlepšího výsledku za 15 let získali 19 ze 48 možných mandátů. A právě PSOE se bude snažit místní subjekty přesvědčit, aby umožnily Sánchezovi pokračovat v roli předsedy vlády.

Vyjednávání to ale nebude jednoduché, a to s ohledem na události po květnových regionálních volbách. Do čela Barcelony se totiž nakonec nepostavil kandidát vítězného Junts per Catalunya Xavier Trias, ale po dohodě s lidovci kandidát socialistů Jaume Collboni.

Podpora nebude zdarma

Trias nicméně odmítl, že by dění v Barceloně mělo zásadní vliv na aktuální povolební vyjednávání. V prohlášení pro stanici Radio Catalunya nevyloučil, že se Junts pokusí dosáhnout dohody, jejímž výsledkem by bylo pokračování vlády Pedra Sáncheze.

Podobně se vyjádřil i starosta katalánské metropole Collboni, který zdůraznil, že „Barcelona nikdy nebude vyjednávacím nástrojem“. Vyjádření militantnějších členů Junts bezprostředně po skončení voleb ale naznačila, že socialisty nečeká nic snadného.

Čtěte také: Ultrapravicový Vox by rád vládl ve Španělsku. Trnem v oku mu jsou interrupce, eutanázie i Pixar

„Neuděláme z Pedra Sáncheze premiéra výměnou za nic,“ řekla lídryně kandidátky Junts do Kongresu Míriam Nogueras. Španělští komentátoři už tak podotýkají, že cena za případnou přímou podporu nebo odchod ze sálu při hlasování o důvěře bude pro socialisty příliš vysoká.

Puigdemont pak v noci z neděle na pondělí tweetoval, že Junts „nikomu nic nedluží, jen svým voličům“. „Naši voliči, program a závazky byly a jsou referencí pro naše politické jednání, nejsme nic dlužni politologům ani komentátorům,“ napsal katalánský expremiér.

Avís a tots els "experts" que sempre saben el que ha de fer @JuntsXCat (i que sempre en malparlen, o menystenen la seva posició): Junts no deu res a ningú més que als seus votants. Tampoc a politòlegs espavilats, ni a tertulians diversos, ni a pseudònims de twitter, ni a…

— krls.eth / Carles Puigdemont (@KRLS) July 23, 2023

Ekonomické změny i volání po referendu

Návrat Sáncheze do premiérského sídla La Moncloa nicméně závisí hned na dvou katalánských stranách. O něco snazší bude vyjednávání s ERC, která podle deníku El País především nechce vyvolávat dojem, že podpora socialistů je automatická.

Lídr republikánské kandidátky Gabriel Rufián po skončení voleb zopakoval své tři priority. Po Sánchezově kabinetu bude požadovat pokračování dialogu mezi Madridem a Katalánskem, vyřešení fiskálního deficitu regionu a převedení železniční společnosti Rodalies de Catalunya do rukou regionální vlády.

Právě Rufián naléhal na další katalánské separatistické subjekty, aby se společně dohodly na ceně, za kterou Sáncheze podpoří. K tomu ale nakonec nedošlo – další výrazný hráč Kandidátka lidové jednoty (CUP) z Kongresu zcela vypadl, a Junts pro Catalunya zvolila jiný přístup.

Povolební vývoj bude záviset také na dalším odbojném regionu – Baskicku. Nacionalistické síly zde na rozdíl od Katalánska neoslabily.

Jednička kandidátky Junts Nogueras po sečtení hlasů oznámila, že „amnestie a referendum jsou minimem stanoveným“ během volební kampaně její strany pro jednání o vládě. Junts nevznikla proto, aby stabilizovala španělský stát, ale aby Katalánsko bylo nezávislým státem,“ zdůraznila zvolená poslankyně. Strana teď podle ní čeká na první kroky socialistů, protože to oni „nás potřebují, aby se pohnuli z místa“.

Nogueras aktuálně tlačí na ERC, aby v jednání postupovali společně. Náměstkyně předsedy republikánské strany Marta Vilalta reagovala na výzvu slovy, že hnutí bojující za katalánskou nezávislost mají „klíč“ k vytvoření „progresivní většiny“. Zástupci Junts by se podle ní měli připojit k vyjednávání, a vyhnout se tak blokádě Kongresu. Pomoc s jednáním s Junts už mezitím přislíbila koalice Sumar.

Problém jménem ETA

Povolební vývoj bude záviset také na dalším odbojném regionu – Baskicku. Stejně jako v Katalánsku i zde posílili socialisté, kteří tu získali pět mandátů. Nacionalistické síly ale na rozdíl od Katalánska neoslabily. Stejný počet zaznamenala uskupení Baskická národní strana (EAJ-PNV) a Baskické národní shromáždění (EH Bildu).

Pokud ani po uplynutí dvouměsíční doby pro vyjednávání nevznikne nová vláda, půjdou Španělé k urnám znovu.

Právě EH Bildu vzbudilo už během regionálních voleb emoce nasazením 44 kandidátů spojených s teroristickou organizací ETA. Ta je za dobu svého působení mezi lety 1968 a 2010 zodpovědná za smrt více než 850 lidí.

Sporadickou podporu ze strany EH Bildu Sánchezovu kabinetu ale pravicová opozice hojně využívala v kampani a udělala z ní jedno z hlavních témat voleb. Během velké veřejnoprávní debaty dokonce lídr PP Alberto Núñez Feijóo obvinil premiéra ze spolupráce s „politickou paží“ teroristů.

Heslem mnoha podporovatelů Lidové strany i Voxu se pak stala sarkastická fráze „¡Qué te vote Taxapote!“ naznačující Sánchezovu snahu získat hlasy od známého zabijáka ETA Francisca Javiera Garcíi Gaztelua zvaného „Chapote“. Zneužití obětí terorismu v kampani odsoudila v otevřeném dopise organizace zastupující pozůstalé.

Lídr EH Bildu Arnaldo Otegi prohlásil, že jeho strana „napíše historii spojenou se svobodou, rovností, feminismem, suverenitou a antifašismem“. Jak u EH Bildu, tak u EAJ-PNV se očekává podpora levicové vlády.

Nejistota pro budoucí vládu i separatisty

Nový španělský parlament se sejde 17. srpna. Král Filip VI. se pak setká s Feijóoem, aby mu nabídl post premiéra. Pokud ani po uplynutí dvouměsíční doby pro vyjednávání nevznikne nová vláda, půjdou Španělé k urnám znovu.

Premiér Sánchez nicméně už uvedl, že nepředpokládá opakování voleb. „Tato demokracie najde vzorec na vytvoření vlády,“ uvedl lídr socialistů.

Čtěte také: Španělská pravice sílí. S budoucí vládou může přijít konec liberálních reforem

Zda ale vládu vytvoří právě Sánchez, je nejisté. Pouhý den po volbách totiž španělská prokuratura požádala Nejvyšší soud o vydání mezinárodního zatykače na Puigdemonta. Právě na základě mezinárodního zatykače ve stejný den v Barceloně katalánská policie zadržela a později propustila europoslankyni za stranu Junts Claru Ponsatí.

Tato bývala ministryně pro vzdělání v katalánském kabinetu, která s Puigdemontem spolupracovala na vypsání referenda o nezávislosti regionu, zemi opustila v roce 2017. Členkou Evropského parlamentu je pak od roku 2020. Důvodem k zadržení byl podle soudce Pabla Llareny fakt, že se Ponsatí v dubnu nedostavila na základě předvolání ke španělskému Nejvyššímu soudu. Ve své domovině tak čelí obvinění z neposlušnosti. K předběžnému propuštění europoslankyně podle deníku La Vanguardia došlo poté, co Ponsatí na doporučení svého právníka odmítla odpovídat na otázky soudce.

Předloni v červnu socialistická vláda Pedra Sáncheze udělila katalánským politikům zapojeným do uspořádání referenda milost, ačkoli oni sami žádali amnestii, tedy zrušení trestů. Nyní zástupci strany Junts v rámci vyjednávání o vládě tvrdí, že se jejich přístup nezmění ani v případě, že „bude amnestie, nikoliv však referendum“.