Po loňské ukrajinské protiofenzívě se v ruských rukou objevila nová obávaná zbraň, která systematicky likviduje obranné pozice na frontě i v jejím okolí. Bránící se země na ni zatím zatím nemá účinnou odpověď. Jestli se to změní záleží do velké míry na rozhodnutí USA.
Klouzavá bomba představuje relativně levnou úpravu „hloupých“ gravitačních leteckých bomb. Jejich vzorem bývá široce používaná americká souprava Joint Direct Attack Munition (JDAM).
Tato zbraň je obvykle shazována ze stíhacího bombardéru letícího ve výšce 15 000 metrů i víc. Po vypuštění systém vysune pomocná křidélka a s jejich pomocí se z bomby stává plachtící sebevražedný bezpilotní letoun se smrtícím nákladem, který dokáže sám doletět k cíli vzdálenému i desítky kilometrů. Řízen je přitom systémem satelitní navigace – v případě západních zbraní známým GPS, u ruských potom signálem systému GLONASS. Díky tomu dokáže zasáhnout cíl se slušnou přesností.
Na samém začátku války byla Rusku masivní početní převaha v taktickém letectvu takřka k ničemu, protože nemělo k dispozici dostatek moderní munice. Bojová letadla okupantů tak musela svrhávat „hloupé“ gravitační bomby během přeletu cíle, což kvůli ukrajinské obraně hraničilo se sebevražednou misí. Ruští letci v malých výškách nad frontou brzy utrpěli značné ztráty a proto následovala etapa, kdy se taktické letectvo, na rozdíl od dálkových a strategických bombardérů, stalo na čas takřka zbytečným.
Spěšný vývoj klouzavých bomb v Rusku ale situaci postupně změnil. Letectvo začalo dostávat stovky kusů bomb, které jsou relativně levné, velmi účinné a přitom umožňují letcům zůstat mimo běžný dosah ukrajinské protivzdušné obrany. Pilot tedy vzlétne s naprogramovaným nákladem, vystoupá do patřičné výšky nad vlastním územím daleko za frontovou linií a tam bombu odhodí. O nic víc se už nemusí starat a míra nebezpečí je minimální.
Jen během prvních deseti dnů letošního února použilo Rusko na frontě více jak 460 kusů klouzavých bomb.
Zpočátku Rusové nasazovali hlavně doplňkové sady montované na menší bomby zděděné ze sovětských dob – jako jsou FAB-250 o hmotnosti 250 kilogramů nebo FAB-500 o hmotnosti 500 kilogramů. Pro Ukrajince to bylo sice dost nepříjemné, ale stále ještě se s tím dokázali srovnat.
Následovaly však větší kalibry.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
