Kandidát vládnoucí strany Bola Tinubu byl prohlášen za vítěze napínavých prezidentských voleb v Nigérii. Neúspěšní rivalové ale hrozí neuznáním voleb a tvrdí, že by se mělo vše odehrát znovu. Kritici vítěze obviňují z používání cizí identity a lhaní o svém věku. Předání moci se může stát zkouškou pro demokracii nejen v Nigérii, ale v celém regionu.
Předseda Nezávislé národní volební komise (INEC) Mahmoud Yakubu vystoupil prvního března kolem čtvrté ráno na pódium. Sál kolem něj byl zaplněn politiky, diplomaty, novináři, pozorovateli a mnoha pracovníky bezpečnostních složek. Chystal se oznámit výsledek těsných a sporných prezidentských voleb v nejlidnatějším státě Afriky.
Zvítězil Bola Tinubu z vládní strany All Progressives Congres (APC). Sedmdesátiletý vystudovaný účetní vyhrál s 36,6 % hlasů. To je nejmenší počet hlasů, který kdy vynesl hlavu Nigérie od návratu země k demokracii v roce 1999 do úřadu. Avšak není to nic nečekaného. Přestože se o prezidentský post ucházelo 17 kandidátů, z toho jedna žena, byly volby zápasem zejména tří hlavních favoritů.
S celkovým počtem 8,7 milionu hlasů je ale Tinubu předběhl. Druhý skončil bývalý viceprezident Atiku Abubakar z opoziční People’s Democratic Party (PDP) s 6,9 milionu hlasy a třetí kandidát Labouristické strany Peter Obi, který získal 6,1 milionu voličů.
Na počátku se přitom zdálo, že Tinubu o šanci na vítězství přišel. Jako muslim z jihozápadu si totiž za svého parťáka vybral také muslima, byť ze severu. Tím se mohlo zdát, že ztratil hlasy křesťanů. A jelikož muslimský sever se s jihem příliš nemusí, těžil z toho Abubakar, který začal v průzkumech vést napříč celou 213milionovou Nigérií.
[infobox id=”2″]
Jenže netrvalo dlouho a do hry vstoupil s nemalou voličskou podporou i jižanský křesťan Peter Obi. Nakonec ale Tinubu vyhrál skoro ve všech státech na jihozápadě, odkud pochází. Avšak kupodivu nezvítězil ve svém domovském Lagosu, v němž byl guvernérem v letech 1999–2007. Ovládl také několik severních států, a dokonce jeden většinově křesťanský stát na jihu – Rivers. Právě na něm se dá ilustrovat nepředvídatelnost typická pro nigerijskou politiku.
V tomto státě na jihovýchodě Nigérie získala PDP ve volbách v roce 2015 celkem 1,4 milionu hlasů oproti APC, která jich neměla ani sedmdesát tisíc. Nyesom Wike, který byl tehdy ministrem školství a postaral se o vítězství právě ve státě Rivers, je v současné době guvernérem a s vládní stranou má rozepře. Slíbil proto, že zajistí, aby PDP v tomto státě prohrála. A to se také nyní stalo.
Násilníci zničili volební urny, házeli židle, mlátili lidi. Poté, co armáda sjednala pořádek, se však lidé vrátili a skandovali: ,Musíme volit!‘
Obi pak vyhrál téměř ve všech většinově křesťanských státech na jihu a měl dobré výsledky i na severu. Tinubu nakonec posbíral nejvyšší počet hlasů pouze ve 13 z 26 států. Jenže tam, kde nevyhrál, skončil téměř pokaždé na druhém místě. To mu zajistilo konečné vítězství.
Prohraní se vztekají
Opozice, včetně Obiho a Abubakara, výsledky zpochybňuje a říká, že by se měly konat nové volby pod novým šéfem komise. Na tiskové konferenci v úterý odpoledne její zástupci obvinili INEC z rozsáhlých technických problémů, zpoždění při otevírání volebních místností, násilí a zastrašování voličů. A dokonce i z manipulace s výsledky.
PDP a Labouristická strana pak kritizovaly zejména neschopnost nahrát výsledky na elektronický portál, kde měly být přístupné všem občanům. INEC totiž poprvé sliboval použití portálu pro sledování výsledků v reálném čase. Volební komise vše svedla na po celé zemi selhávající internet. Druhým klíčovým technologickým nástrojem se stal v těchto volbách bimodální systém akreditace voličů. Ten slouží k ověření totožnosti pomocí otisků prstů nebo rozpoznáním obličeje.
Čtěte také: Rusko hledá africké přátele. Za odměnu nabízí zbraně, moc, vraždění a znásilňování
Nicméně právě po úterních prohlášeních vzplanula velká ohniska protestů a analytici varovali, že by se násilí mohlo rozšířit. V té době ještě lídři opozice vyzývali ke klidu. Nyní ale mohou jejich slova situaci ještě vyhrotit. Po celé zemi bylo kvůli volbám nasazeno 310 973 členů státních ozbrojených složek a spolu s dalšími bezpečnostními agenturami se jejich počet zvýšil na více než 400 tisíc. Přesto řadě agresivních projevů nedokázali zabránit.
Není se čemu divit, protože Nigérie má více než 213 milionů obyvatel. V tomto kontextu je pak na místě vyzdvihnout, jaké odhodlání hodit hlas svému kandidátovi lidé měli. Ilustruje to třeba situace, kdy do volební místnosti v Elegushi, bohaté čtvrti 16milionového Lagosu, kde většina podporovala Obiho, vtrhli násilníci. Zničili volební urny, házeli židle, mlátili lidi. Poté, co armáda sjednala pořádek, se však lidé vrátili. „Musíme volit!“ skandovali.
„Bolelo to, ale mám radost, že jsem nakonec odvolila,“ řekla deníku The Washington Post Princess, žena, která kvůli možné pomstě agresorů nechtěla zveřejnit své příjmení. „Volím pro své děti,“ dodala. „Už toho bylo dost.“
Kmotr politiky se stane prezidentem
Jak stížnosti neúspěšných kandidátů dopadnou, se teprve uvidí, pravdou ale je, že podle INEC Tinubu splnil 134. článek Ústavy Nigérie a stane se dalším prezidentem. Zákon říká, že kandidát musí získat nejvyšší počet hlasů a zároveň alespoň čtvrtinu hlasů ve všech státech federace.
Kdo je tedy muž, který je považován za strůjce nástupu současného prezidenta Muhammada Buhariho v roce 2015 a je milován a nenáviděn téměř stejnou měrou. Tinubu se dostal do národního povědomí v období nešťastné nigerijské třetí republiky (1985–1992). Tehdy vojenský prezident anuloval výsledky voleb, které prohrál, a následný boj za návrat Nigérie zpět k demokracii Tinubua proslavil.
Stal se nepřítelem režimu a musel uprchnout do zahraničí. Tinubu pak koordinoval a z velké části financoval kampaň za demokracii v Nigérii z exilu. Jakmile se tyto cíle začaly naplňovat, stal se v roce 1999 guvernérem státu Lagos.
Během svého funkčního období zavedl reformy soudnictví, bezpečnosti i rozvoje infrastruktury. Jenže zároveň bojoval s federální vládou, když chtěl v Lagosu vytvořit nové mocenské centrum. Ústřední vláda proto stát odstřihla od měsíčního finančního přídělu. Ale Lagos přežil. Tinubu byl dokonce schopen navýšit vnitřní příjmy státu.
Boko Haram je stejně krvelačné jako předtím. Podle různých odhadů skupina v posledním loňském kvartálu zabila více než 2700 lidí.
I po odchodu ze svého úřadu zůstal bývalý guvernér vlivný a je popisován jako kmotr politiky Lagosu, neboť hrál podstatnou roli při výběru svých nástupců.
Kontroverze se točí zejména kolem jeho původu a akademického kreditu. V nigerijské politice hrají otázky identity, jako je rodina a rodová linie, často klíčovou roli. Tinubu tvrdí, že je synem zesnulé Alhaji Abibat Mogaji, která byla lídryní obchodníků v Lagosu. Kritici ale oponují, že nemohla být jeho biologickou matkou a že Tinubu používá cizí identitu. Jeho rodina však tato zpochybnění popírá.
Další spory se vedou o jeho věk. On sám říká, že je mu 70 let, podle jiných je ale mnohem starší. Napadán bývá také kvůli údajnému špatnému zdravotnímu stavu a nezpůsobilosti vykonávat prezidentskou funkci, což ale on sám i jeho příznivci vyvrátili. Ke všemu byl za prezidenta Goodlucka Jonathana obviněn z korupce, soud ho ale osvobodil.
Země mladých, kde většina z nich nechce žít
Jaké zemi bude vlastně nadcházející prezident vládnout? Nigérii se v průběhu prezidenství Muhammada Buhariho nevedlo vůbec dobře. Přitom když se dostal tento muž v roce 2015 k moci, panovala vysoká očekávání, že splní předvolební sliby. Mezi ně patřilo hlavně to, že omezí korupci, zastaví islamisty Boko Haram, diverzifikuje ekonomiku a vytvoří pracovní místa pro mladé. Jenže podle Nigerijců Buhariho vláda selhala.
[infobox id=”3″]
Boko Haram je stejně krvelačné jako předtím. Podle různých odhadů skupina v posledním loňském kvartálu zabila více než 2700 lidí, což představuje 16procentní nárůst oproti předešlému období. Nyní více než tři čtvrtiny obyvatel souhlasí s tím, že země je nebezpečná. Navíc podle projekce Nigerian Economic Summit Group stoupne letos nezaměstnanost na 37 %. Není proto divu, že sedm z deseti Nigerijců by zemi opustilo, kdyby se jim taková příležitost naskytla.
Čtěte také: Somaliland se nechce vzdát jednoho z regionů a nebojí se zabíjet. Místní ale chtějí k Puntlandu
Letošní prezidentské volby v Nigérii se staly prubířským kamenem i pro tamní proces demokratizace, navíc s přesahem do západoafrického regionu i celého kontinentu. Úspěšné předání moci bude pro zemi s více než 213 miliony obyvatel znamenat další důležitý milník. Od návratu k demokracii v roce 1999 jsou to totiž první volby, kdy na hlasovacích lístcích není žádný bývalý armádní generál.
