Stále intenzivněji pociťujeme následky toho, jak se planeta Země naším přičiněním proměňuje. Prožíváme vlny veder, epidemie, války, politické zvraty, ekonomické krize. Knihy a filmy o konci světa a dystopických podobách společnosti nás jen těžko mohou připravit na všechna nemilá překvapení lidské budoucnosti. V parném létě však mohou být aspoň vhodným odreagováním.
Začalo léto a lidé na vlastní kůži cítí, že klima se mění a teploty po celé planetě rostou. Na internetu se ve velkém sdílejí memy o tom, že tohle horké léto je vlastně nejspíš to nejchladnější, které zažijeme. Budoucnost může být mnohem horší – narůstá totiž množství extrémních meteorologických jevů, které jsou projevem klimatické krize. Kolik nás v Česku čeká v příštích letech hurikánů, povodní, vln veder a sucha? A jak to ovlivní náš každodenní život – místo, kde bydlíme, potraviny, které jíme?
Když se podíváme na to, co všechno se ve světě za poslední dva roky stalo – v čele s pandemií, válkou a dalšími hrozbami – občas se možná neubráníme pocitu, že konec světa je blíž a blíž. Možná nepůjde o náhlou změnu nebo nečekané přerušení našich životů tak, jak je známe. Třeba se všechno bude odehrávat pomalu, postupně – a nakonec nám přijde vlastně vcelku normální to, co nás ještě před desítkami let děsilo, když jsme sledovali příběhy o nejrůznějších podobách apokalypsy.
S každou kapitolou hodiny odměřují čas zbývající do konce světa – možná právě takový pocit teď máme s válkou v Evropě a s dalšími krizemi.
Je jasné, proč nás tak přitahují příběhy o budoucích podobách světa a o tom, co se s námi může stát. Možná nám totiž dávají zdání kontroly, jako bychom se tím, že je nastudujeme, vlastně na apokalypsu připravovali. Možná taky máme pocit, že když uvidíme ty nejhorší varianty budoucnosti, už nás nic nepřekvapí.
Hrdinové knih a filmů o konci světa nás jen těžko naučí přežít, pěstovat potraviny v extrémně suchém prostředí nebo filtrovat znečištěnou vodu. Vedle odreagování se u uměleckého díla nám však jejich příběhy předkládají různé varianty toho, jak si představujeme svůj konec. Bývají také často odpovědí na to, co se ve společnosti děje v momentě, kdy vznikají – a mohou být pro lidstvo i varováním. Ukazují, jak se lidé učí bojovat s vlastním strachem, hlavně pak se strachem ze smrti.
Pro Voxpot jsem vybrala pár titulů o konci světa, o budoucích podobách naší společnosti, ale i o momentech těsně před tím, než svět skončí, nebo o tom, co k takovému konci může vést. Protože ale nevíme přesně, jak náš svět skončí, společné je těmto příběhům jedno – lidství, které nějakým způsobem v postapokalyptických přeživších přetrvalo.
Knihovna před zánikem lidstva
Margaret Atwood: Oryx and Crake (2003)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Muž, který je v příběhu označen jako Snowman, nám přibližuje svět, ve kterém lidstvo patrně vymřelo. Snaží se přežít a neví, kolik lidí se na Zemi nachází. Možná je on tím posledním člověkem. Prostřednictvím jeho vzpomínek se dozvídáme o Oryc i o Crakeovi a o tom, jak vypadal konec toho světa, který jsme znali.
Kniha jen hodně pomalu a po malých částech prozrazuje, jak svět skončil, kdo je to Snowman nebo Crake a jeho „děti“ – lidem podobná stvoření. Spisovatelka Margaret Atwood tu ale zobrazuje – i přes futuristické technologické vymoženosti – poměrně realistickou verzi života po konci světa. Navíc jde o dlouhé čtení – román je prvním dílem trilogie Maddaddam.
D. James: The Children of Men (1992)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je rok 2021 a na planetě Zemi se už dlouhá desetiletí nenarodilo jediné dítě. Populace rychle stárne a budoucnost lidstva je v ohrožení. Mnoho lidí páchá sebevraždy, ze kterých se stávají hromadné rituály. Samotářský historik z Oxfordu Theodore Faron se setkává s Julian, která ho prosí, aby sjednal jí a několika dalším schůzku s jeho bratrancem, který jako diktátor vládne Anglii. Chtějí přednést pár návrhů, jak změnit společnost k lepšímu.
Čtěte také: Vyjde kniha o invazi na Ukrajinu očima českého válečného reportéra, pořídit si ji můžete už teď
Dějová linka podle mě představuje poměrně autentický scénář toho, co bychom jako lidstvo mohli prožít – neplodnost, chemikáliemi znečištěné prostředí, etnické minority jako námezdní pracovní síla. James také vypráví o vztazích a (ne)důvěře mezi lidmi v momentech, kdy svět končí. Přemítá nad tím, jak se k sobě asi budeme chovat ve chvíli, kdy začneme přicházet o všechno a uvidíme svůj úplný konec.
Alan Moore: Watchmen (1986–1987)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Superhrdinové, které společnost zavrhla kvůli jejich lidským nedostatkům. Hrozba jaderného konfliktu. Lidstvo před apokalypsou, chaos. S každou kapitolou pomyslné hodiny odměřují čas zbývající do konce světa – možná, že právě takový pocit máme i teď, uprostřed horkého léta, s válkou v Evropě a s dalšími krizemi.
Komiks Watchmen odráží společenské problémy, které v USA přetrvávají i v současnosti, nebo historické události 20. století a hrozbu jaderného konfliktu. To je něco, čeho se možná kvůli válce znovu bojíme. Jde o chaotickou situaci těsně před velkým koncem, o napětí předtím, než se „to“ stane. A stejně jako v komiksu možná i ve skutečném životě cítíme, že zůstává otázka, zda se to stane, nebo katastrofu odvrátíme, nicméně s velkými následky.
Julietta Singh: The Breaks (2021)
“I write because the burden of history — the indispensable need to keep us all from coming apart — keeps falling on the shoulders of girls and women of colour”
THE BREAKS by Julietta Singh is a tender, moving, act of love in the form of a letter from mother to daughter. pic.twitter.com/L8HLlKoD4l
— Alycia Pirmohamed (@a_pirmohamed) April 7, 2022
Kniha esejů-dopisů matky pro malou dceru vznikající na počátku konce světa – možná v současnosti, možná v blízké budoucnosti. Hlavní postava vysvětluje dítěti rasismus, klimatickou krizi a všechny problémy, které společnosti coby své nemilé dědictví přináší i příštím pokolením. Ale hledá také způsoby, jak v následujících letech přežít a co teď změnit, aby budoucnost byla lepší. Julietta Singh ukazuje, jaké je být matkou ve chvíli, kdy očekáváme apokalypsu. Žena se snaží dítěti vysvětlit, že svět se blíží ke katastrofě, a zároveň mu chce dát pocit bezpečí a udržet si naději.
Vypravěčka jako by předpovídala kolaps společnosti a pokoušela se objevit cesty k její obnově. Autorčino hlavní poselství nám říká: je třeba zpochybnit staré příběhy, které nás společnost učila, a pokud chceme přežít, hledejme jiné způsoby života. Inspirací nám může být i kreativní dětský pohled na svět – šestiletá adresátka dopisů totiž neúnavně přichází vždy s novými a novými řešeními.
Mary Shelley: The Last Man (1826)
https://twitter.com/VeraNijveld/status/1432228590859522051
V roce 2092 se Evropou šíří mor, lidstvo vymírá a pobřežní města jsou kvůli extrémnímu počasí zaplavená. Objevuje se tu náboženská sekta a falešný mesiáš, který tvrdí, že jen jeho následovníci budou před nákazou uchráněni.
Jde o první postapokalyptický román napsaný ženou. Obsáhlá kniha vyšla v roce 1826 a Shelley do příběhu zahrnula také politiku a své názory na státní zřízení. Zamýšlí se nad uspořádáním Velké Británie jako republiky. Je zajímavé sledovat, jak si spisovatelka představovala budoucnost za stovky let.
A co mám ještě na seznamu četby? Dmitrij Gluchovskij: Metro 2033 (2005), Pat Frank: Alas, Babylon (1959), Ursula K. Le Guin: Always Coming Home (1985), Charlotte Perkins Gilman: Herland (1915)
Co si promítnout, než nastane apokalypsa
George Miller: Mad Max (1979, 1981, 1985, 2015)
The Fury Road. (Mad Max, 2015) pic.twitter.com/HghG9opBuM
— Cinematografia. (@Cinematografiaz) July 3, 2022
Postapokalyptická poušť v Austrálii, kde nic neroste. Krajinou putuje samotářský Max Rockatansky. Na pozadí jeho života sledujeme příběhy o rozpadu společnosti, o brutalitě a pomstě, ale taky o hledání zbytků lidství po konci světa. Série filmů od George Millera se hodí ke sledování právě teď, uprostřed klimatickou krizí způsobených veder. Od horka sice neuleví, ale je útěchou se pak podívat z okna a zjistit, že kolem nás jsou pořád ještě lesy, do kterých se můžeme jít před sluncem schovat.
V prozatím posledním díle série o Maxovi jsou uctívanými a ceněnými artefakty palivo a automobily. Působí to skoro jako varování do budoucna před následky znečištění a nekontrolované produkce CO2. Miller prý řekl, že všichni tvůrci posledního filmu série dostali před natáčením za úkol představit si, že se naplnily všechny nejhorší scénáře o klimatické krizi, které vidíme ve zprávách. Paradoxně ale právě při natáčení tohoto dílu Mad Maxe filmový štáb nejspíš poničil poušť v Namibii.
Podivná budoucnost, místo a čas neznáme. Svět je oddělený od postapokalyptické Zóny, do níž vstupuje jen Stalker, ilegální převaděč.
Ben Howling, Yolanda Ramke: Cargo (2017)
"Cargo" starring Martin Freeman will be on Netflix on May 18
The story of a man and his infant daughter who are stranded in the middle of a zombie apocalypse in Australia. And when he becomes infected, the countdown begins for him to find her protection before he changes forever pic.twitter.com/ooHk61IphX— ՏӉЄГLѺСҠԀѦіLү (@SherlockDaily_) April 5, 2018
„Budoucnost je křehká,“ píše se na jednom z plakátů k tomuto filmu. Austrálie je zničená podivnou epidemií, která mění lidi v zombie. Přeživší dostávají od vlády návody a zařízení s jehlou, jímž se mají zabít v případě, že dojde k infekci. Tímto světem putuje otec se svou malou dcerou a snaží se najít někoho, kdo by se o ni postaral, až zemře – je totiž infikován.
Sledujeme, jak se člověk vyrovnává se strachem z nákazy a ze smrti, s vědomím, že brzy zemře. Motiv nemocné společnosti doplňuje i příběh původních australských obyvatel – spojený s problémy rasismu, kolonizace, ničení krajiny a životního prostředí. Film zároveň ukazuje, že i v infikovaném světě jsou většinou tou největší hrozbou zdraví zlí lidé.
Lars von Trier: Melancholia (2011)
"It's a planet that has been hiding behind the sun. Now it passes by us. It's called a flyby."
{ Melancholia }#larsvontrier #movie #melancholia pic.twitter.com/IYJiT1Z8IB— Backtopoints #NFTNYC2024 (@Backtopoints) March 31, 2020
Konec světa ukázaný prostřednictvím intimních lidských osudů. Justine se má vdávat a její sestra Claire vše pečlivě připravuje, svatbu v obrovském starém sídle ale naruší spousta vnějších podnětů i Justine samotná. Na nebi se objevuje planeta Melancholia a pomalu se přibližuje víc a víc k Zemi. Objevuje se hrozba srážky obou vesmírných těles – a prostřednictvím příběhů Claire a Justine tak sledujeme čekání na smrt a konec světa, který má časově dost jasně určené obrysy.
Jak se budeme chovat v posledních chvílích před apokalypsou? Budeme doufat, přejdeme do apatie a klidu, že vše skončí a je tak jedno, jaký byl a je náš život? Budeme pečovat o ostatní, abychom zapomněli na své emoce? Melancholia je trochu jiný film o apokalypse – místo toho, abychom se dívali na rozpad planety a společnosti jako takové, vidíme konkrétní lidské osudy. Možná proto je sledování Melancholie děsivější než vidět zničenou nebo vybuchující planetu.
Andrej Tarkovskij: Stalker (1979)
Podivný pohled na budoucnost, místo a čas neznáme. Svět je oddělený od postapokalyptické Zóny, do které vstupuje jenom Stalker, ilegální převaděč. Existuje tu také mytické místo Pokoj, který plní všechna přání. Zobrazený svět je znečištěné a opuštěné místo plné ruin a beznaděje.
Divná a úzkostná, dusivá atmosféra je tu ale jiná než u dalších filmů o konci světa, snímek je navíc pomalý a plný filozofických debat o bytí a existenci. Tíživost ze zobrazeného místa se u mě při sledování kombinovala s obavami, zda jsem film správně pochopila – o to znepokojivější byl. Stalker je pro mě jako hádanka, neodpovídá na moje otázky, je spíš o atmosféře a náladě, o celkovém znepokojení a neklidu.
Hideaki Anno: Neon Genesis Evangelion (1995–1996)
Japonský animovaný seriál a několik dalších více či méně navazujících snímků ukazují to, co se děje po konci světa. Ocitáme se ve futuristickém městě Tokio-3 v roce 2015, tedy patnáct let po celosvětové katastrofě. Dospívající Shinji Ikari pracuje pro organizaci NERV a pilotuje obří stroj Evangelion, pomocí kterého NERV bojuje proti podivným bytostem – Andělům.
Čtěte také: Z moře nevzešel jen život, ale i světový řád. Vypráví o tom kniha Michaela Romancova
Jde o trochu jiný pohled na téma apokalypsy, než na jaké jsme zvyklí ze západní popkultury. Objevují se tu podivné judaistické a kabalistické symboly, také odkazy na Sigmunda Freuda i Carla Junga. Příběh vypráví o lidstvu jako takovém, o důvodech naší existence, ale nejzajímavější jsou na něm právě zmíněné souvislosti, i s dalšími texty a příběhy. A nemusíme nad ním ani přemýšlet jako nad poselstvím – můžeme se jen nechat pohltit podivným světem a sledovat, na co všechno se tu tvůrci odvolávají.
Co si promítnout dál? John Hillcoat: The Road (2009), Terry Gilliam: 12 Monkeys (1995), George A. Romero: Day of the Dead (1985), Thom Eberhardt: Night of the Comet (1984).
