Pokud jste pod vánočním stromečkem postrádali nějaké dobré čtení, nezoufejte. Naše redakce si pro vás připravila pestré tipy na knihy, které nás letos ve Voxpotu zaujaly nejvíce.
Africká historie, americká politika, ale také dvojníci, mateřství, koně nebo vlaky. A samozřejmě i spousta Ruska.
Všechna tato témata pokrývají knihy z našeho redakčního výběru. Nechte se inspirovat – a samozřejmě nám neváhejte napsat, do jakých knižních titulů jste se letos nejvíce zabrali vy!
Jolana Humpálová, zástupkyně šéfredaktora: Mateřství – Sheila Heti
Letos se mi konečně dostala do rukou kniha Mateřství od kanadské spisovatelky Sheily Heti. Autorka v ní – velmi nahlas – uvažuje, zda se chce stát matkou, a snad ještě hlasitěji rozebírá své vztahy. K sobě samé i svým blízkým.
Kniha mě k sobě dokázala připoutat neúprosnou upřímností: autorka se nebojí si otevřeně pokládat dost nepříjemné otázky. Osobní, intimní, někdy až trapné. Heti je v Mateřství prostě neuvěřitelně lidská, což mi přišlo chvílemi náročné a jindy zase příjemně osvěžující.
Je vlastně jedno, jakého jste genderu a jestli je myšlenka stvoření nového života něčím aktuálním, co byste zrovna řešili. Mateřství je hluboká, osobní zpověď, nastavující zrcadlo snad úplně každému.
Eva Čeplová, redaktorka: Moje Rusko – Jelena Kosťučenko
Opoziční novinářka Jelena Kosťučenko žije v Německu, ale do své domoviny se často vrací ve svých vzpomínkách. Ty sepsala do obsáhlé knihy s příznačným názvem Moje Rusko. Čtenáři se tak spolu s Jelenou vydávají do minulosti a prožívají s ní její novinářské začátky, pozdější odhalování větších kauz a nakonec i reportážní pokrytí války na Ukrajině.
Autorka jde ale ještě dál a nebojí se sdílet ani své nejniternější pocity včetně okamžiku, kdy si uvědomila svou sexuální orientaci. Jaké to bylo, žít v Rusku s tímto „cejchem“? Jedno z nejsilnějších sdělení, které ve mně kniha zanechala, bylo uvědomění si, jak moc politika vstupuje do obyčejných ruských rodin – a kolik z nich i rozbila.
Filip Brychta, redaktor: An African History of Africa – Zeinab Badawi
Kolik nás toho naučili o africké historii ve škole? Probrali jsme Egypt, a to bylo vše.
Následně jsme celý život poslouchali o Africe od cestovatelů nebo romanopisců, kteří dost možná ani nepochopili satirickou esej od Binyavangy Wainainy. A přesně proto bychom si všichni měli přečíst knihu skvělé novinářky Zeinab Badawi.
Píše o africké historii – která nezačala s příchodem bílého muže – a vypráví ji pohledem Afričanů. Dozvíte se třeba o africké královně, která rozdrtila Římany, nebo o nejbohatším člověku, který kdy žil.
Nejdůležitější události africké historie, které utvářely celý svět, popisuje Badawi stručně a se zapojením osobních zkušeností. Četbou tak úspěšně zboříte řadu stereotypů.
Simone Radačičová, redaktorka: Nezlomná – Richard Askwith
Letos uplynulo osmdesát sedm let od chvíle, kdy finišem nejnebezpečnějšího závodu na evropském kontinentu poprvé a naposledy jako první prolétla žena: Lata Brandis na klisně Normě.
Že jste o Latě nikdy neslyšeli? Přesně to si pozdější komunistický režim přál.
Kniha britského novináře a spisovatele Richarda Askwitha čtenáře provádí celou historií obávaného i oslavovaného závodu, který prolíná s osudy šlechtičny Brandis a její rodiny, provázané s rodem Kinských.
Lata se nebála riskovat, měla odvahy na rozdávání a nikdy se před ničím nesklonila – ani před nacisty nebo pozdějším komunistickým režimem.
Postupně však její příběh upadl v zapomnění. Nikdo v pozdějším režimu neměl zájem na oslavování odvážné šlechtičny. Dnes ji znají sotva lidé, kteří propadli koním nebo dostihům. A právě tuhle křivdu Askwithova kniha aspoň částečně napravuje.
Matěj Schneider, redaktor: The Hollow Parties: The Many Pasts and Disordered Present of American Party Politics – Daniel Schlozman, Sam Rosenfeld
Američtí „otcové zakladatelé“ neměli politické strany v lásce – kdyby bylo po jejich, žádné by ve Spojených státech nebyly. Jenže po jejich nebylo a bez dvou dominantních stran si dnes politický život USA dokáže představit málokdo.
Jak ale vysvětlují Daniel Schlozman a Sam Rosenfeld ve své letošní knize, americké politické strany jsou porouchané. Doslovně přeloženo, že jsou „duté“, či rozverněji „vydlabané“.
Vývoj a nedostatky republikánské a demokratické strany se pochopitelně liší, ale podle autorů mají společný základní problém. Rozhodování o jejich směřování je ve vleku stranického vedení a přidružených lobbistických, zájmových skupin, odtržených od voličských a stranických základen.
Důsledkem toho strany málo reagují na aktuální požadavky a problémy svých voličů, a připravují se tak o jejich důvěru.
Schlozman a Rosenfeld vedle aktuální diagnostiky přinášejí neotřelou, přehlednou a stručnou historii politického vývoje USA z pohledu politických stran. Ale nenechte se zmást – že se kniha soustředí na Spojené státy neznamená, že s vámi nebude rezonovat i v Evropě. I mnohé naše politické instituce jsou duté dost podobným způsobem.
Lukáš Grygar, editor: How the Railways Will Fix the Future – Gareth Dennis
Po čerstvé tuzemské zkušenosti, kdy vagon, kam jsem měl místenku, nebyl pro sichr vůbec přistaven, a prosincové kupé příjemně ofukovala nevypnutelná studená klimatizace, se může zdát výběr takhle nazvané knihy jako masochismus. Je ale důležité neztrácet důvěru, že lepší svět je možný.
Jednak na železnicích, ale zároveň díky nim, jak skvěle argumentuje Gareth Dennis. Za příklad dává Švýcarsko nebo Japonsko, ale neomezuje se na prvoplánová srovnání. Jasně, je očividný šotouš – ale to já třeba nejsem, a přesto Dennisova vize budoucnosti „spravené“ lepším využitím vlakové dopravy zahřála mou z vlaku prokřehlou duši.
Josefína Knollová, editorka sociálních sítí: Doppelganger – Naomi Klein
V posledních měsících jsem se několikrát vracela k jedné části z knihy Naomi Klein, která mi přišla nadějeplná a osvobozující.
„Závrať nás přepadá v tu chvíli, kdy svět, jak ho známe, přestává držet pohromadě. Ten náš se hroutí. A je to v pořádku.“
Doppelganger nabízí osvěžující pohled na konspirační teorie a dezinformace. Klein ukazuje, jak se svět kolem nás hroutí, ale než aby se zaměřovala na beznaděj, mluví o tom, jak můžeme postavit něco lepšího, co přežije přicházející otřesy a změny.
Pokud byste před čtením chtěli zjistit víc, doporučuji naši recenzi od Davida Scharfa.
Vojtěch Boháč, šéfredaktor: Not One Inch: America, Russia, and the Making of Post-Cold War Stalemate – M. E. Sarotte
Poslední dobou jsem docela hluboce ponořený do 90. let – v Česku, Rusku, ale i na celém světě. Po uplynuvším čtvrtstoletí na tuhle dobu začínáme nahlížet s jistým historickým odstupem.
Do devadesátkové skládačky mi letos přistál velmi důležitý dílek z roku 2021. A není z nejmenších: takhle velkou knihu je rozhodně lepší vzít do knihovny a studovat v tichu s možností hlubokého soustředění a dostatkem papíru na výpisky.
Název napovídá ústřední otázku, které se autorka za pomocí velkého množství nově odtajněných nejen diplomatických zdrojů věnuje. Jak to bylo s údajným slibem Rusku, že se NATO po rozpuštění Varšavské smlouvy nepohne ani o píď na východ?
Americká historička ale zasazuje tehdejší rozhodování o uspořádání Evropy do kontextu doby a myšlení aktérů evropské i světové politiky. Jde tak o „must-read“ pro všechny zájemce o moderní dějiny.
