Novou Kaledonii, která patří mezi francouzská zámořská území, zasáhly největší protesty a nepokoje za posledních 40 let. Vyvolala je reforma volebního zákona, jež by podle kritiků zmenšila vliv původních obyvatel na dění v zemi. Situaci zatím neuklidnil ani prezident Emmanuel Macron.
O Nové Kaledonii se někdy říká, že by se díky svým rozsáhlým nalezištím niklu mohla stát eldoradem.
Souostrovím v Tichomoří dnes místo toho otřásají bouřlivé nepokoje a protesty proti plánované reformě volebního zákona, která by podle kritiků – především z řad tamních původních obyvatel Kanaků – upozadila jejich hlasy. Doprovázely je také případy rabování nebo blokády silnic, třeba té vedoucí na letiště v hlavním městě Nouméa. Odhaduje se, že nepokoje si vyžádaly škody až ve výši jedné miliardy eur.
Kvůli nim se zastavila i těžba niklu, jenž se používá třeba v elektromobilech.
Drone footage filmed showed ongoing clashes between law enforcement and protesters in New Caledonia, ahead of French President Emmanuel Macron’s arrival in the French-controlled territory https://t.co/v4daXoTHol pic.twitter.com/Y34FJD3eAh
— Reuters (@Reuters) May 22, 2024
Francie reagovala tím, že dočasně vyhlásila výjimečný stav a povolala elitní policejní jednotky. Během divokých protestů zemřelo sedm lidí a několik stovek jich skončilo v nemocnicích se zraněními.
Prezident Emmanuel Macron se minulý týden vydal do Nouméa osobně. Slíbil, že spornou reformu nebude prosazovat „na sílu“ a vyzval k dialogu. To ale Kanakům nestačí a upozorňují na to, že nůžky mezi původními obyvateli a dalšími, tedy především Francouzi, se stále více rozevírají. To přitom platí v různých oblastech od přístupu ke vzdělání přes zaměstnání až po zdravotní péči. Napětí tak na souostroví stále doutná pod povrchem.
Evropská většina v Pacifiku
Francie jej ovládá už od roku 1853. Původní obyvatelé se dlouhá léta potýkali se segregační politikou, kterou koloniální Francouzi přinesli. Její dopady mnozí z nich pociťují až do dnešních dnů.
Historik Adrian Muckle z Victoria University of Wellington, jenž se dění na Nové Kaledonii dlouhodobě věnuje, připomíná, že až do roku 1946 nemohli získat francouzské občanství. Všeobecné volební právo pak získali až o 11 let později.
Kanakové se stali na Nové Kaledonii poprvé menšinou během 50. až 60. let.
„Kanakové jsou na tom ve většině sociálních, ekonomických a vzdělávacích ukazatelů hůře než potomci Evropanů. Jde o důsledek dědictví ekonomické marginalizace v rámci koloniálního hospodářství a vzdělávání,“ vysvětlil Muckle pro Voxpot.
Podle něj se to ale mění. „Situace se postupně zlepšuje až v posledních 35 letech. Během těchto let se ale Kanakové stále více stěhovali do oblasti Nouméa a jejího okolí, kde však žijí v marginalizovaných podmínkách, a to včetně různých squatterských komunit,“ doplňuje.
Čtěte také: Proč odchází Francie ze Sahelu s tichou potupou? Stručná historie francouzského kolonialismu
Kvůli rostoucímu příchodu osadníků, především tedy z Francie, se Kanakové stali na Nové Kaledonii poprvé menšinou během 50. až 60. let.
Aktuálně tvoří okolo 40 procent z téměř 250tisícové populace, dalších 25 procent připadá na Evropany a jejich potomky. Zbytek jsou další původní obyvatelé či lidé, kteří pocházejí ze smíšených svazků a hlásí se současně ke Kanakům i Evropanům.
Čtvrté referendum za šest let?
Na souostroví je silně cítit touha po nezávislosti. Naplno se konflikt mezi jejími zastánci a Paříží rozhořel už v 80. letech. Vyvrcholil v roce 1988, kdy separatisté zabili čtyři četníky a vzali si na 27 rukojmích, které ukryli do jeskyně. Francouzské bezpečnostní složky následně rukojmí osvobodily, zabily přitom 22 separatistů z řad Kanaků.
Ve stejném roce obě strany podepsaly dohody z Matignonu, pojmenované podle tradičního sídla francouzských premiérů v Paříži. Nová Kaledonie na jejich základě získala značnou dávku autonomie.
"Long live Kanaky, Stop Colonialism"
— Radical Graffiti (@GraffitiRadical) May 20, 2024
Stencil in Nantes, France in solidarity with the ongoing uprising in French ruled New Caledonia. pic.twitter.com/QAMVEQsKLp
O deset let později Paříž v rámci dohod z Nouméa souhlasila s tím, že se na Nové Kaledonii postupně budou konat hned tři referenda. V nich se obyvatelé měli vyjádřit, zda si přejí oddělit se od Francie a vydat se vlastní cestou.
Všechna tři pak proběhla během Macronova mandátu. Novozélandský historik Muckle se ale domnívá, že právě s Macronovým příchodem do Elysejského paláce v roce 2017 je patrný obrat ve francouzské politice.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
