Po skoro dvaceti letech jednání došly státy OSN k finálnímu znění průlomové dohody o ochraně otevřených oceánů. Její ratifikace přinese nová chráněná území v neutrálních vodách a částečně napraví nespravedlnosti v rozdělování zisků z využití podmořských organismů. Dobré důvody pro to se k dohodě připojit má i vnitrozemské Česko.
Pokrývají 70 procent Země a představují 95 procent biosféry. Vytváří polovinu veškerého kyslíku, který dýcháme a na kterém jsme závislí. Od 80. let absorbovaly zhruba 30 procent emisí skleníkových plynů produkovaných lidskou činností. Skýtají dosud neprozkoumané bohatství v podobě živých organismů, nenahraditelných ekosystémových procesů i nerostných surovin. O kom je řeč?
O modrých plicích planety – oceánech. Přes jejich důležitost jsou lidmi nedoceněné. Slouží neregulovanému rybolovu, dopravě, ekonomickým zájmům i vědě, jsou využívány pro vojenské účely, okyselují se, oteplují se, ztrácí rozmanitost.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaké státy budou do fondů přispívat a v jaké míře a také jak efektivně budou prostředky využity.
Teď jim ale vysvitla naděje na ochranu. Na půdě OSN v New Yorku se 4. března státy světa dohodly na vytvoření nové dohody zaměřené na udržitelné využívání a ochranu volného moře – otevřeného oceánu ležícího mimo národní jurisdikce. Za bouřlivého potlesku byl přijat návrh textu průlomové dohody o oceánech Biodiversity Beyond National Jurisdiction Ocean Treaty (BBJN).
Jen dohoda o dalších dohodách?
Vyjednávací maratony dosáhly úspěchu v podobě shody 196 států na větší formalizaci ochrany volných oceánů a větší spolupráci v řadě souvisejících oblastí. Na základě dohody BBNJ se budou smluvní strany (tedy státy) setkávat na pravidelných konferencích COP, známých například z oblasti ochrany klimatu nebo biodiverzity a ekosystémových služeb. Na COPech k otevřeným oceánům se budou nejen dojednávat konkrétní opatření a dlouhodobé politiky, ale také se bude hodnotit pokrok ochrany a naplňování závazků smluvních stran. COPy zároveň mohou k tématu přilákat mediální pozornost.
O přesném datu a dějišti první konference se teprve rozhodne. Jejímu uspořádání musí předcházet řada formálních náležitostí, včetně ratifikace dohody BBNJ 60 státy, což by ale neměl být problém. (Podmínění vstupu dohody v platnost určitým počtem ratifikací není novinka. Podpora dokumentu alespoň minimálním počtem vlád má zajistit potenciál naplnění duchu dohody.)
Čtěte také: Pít, či zavlažovat? Na nedostatek vody existují řešení, něco nás to ale bude stát, říká expert
Příslib uvedení nové dohody do praxe je pozitivním impulsem pro nedávno sjednaný globální rámec pro biodiverzitu, tedy domluvu států na ochraně 30 procent pevniny a 30 procent moře do roku 2030. Dohoda BBNJ tak dává tomuto Khun-mingsko-montrealskému rámci pro biologickou rozmanitost, o němž již Voxpot psal, jasnější kontury a přenáší mezinárodní ambice do terénu.
Dohoda BBNJ je důležitá ještě z dalších důvodů. Upíná pozornost na aktivity ve čtyřech správních problematikách: mořských chráněných oblastech, posuzování dopadů lidské činnosti na životní prostředí, budování kapacit a přenosu technologií a v neposlední řadě v mořských genetických zdrojích.
- Mořské chráněné oblasti za hranicemi států
Dle nové dohody mají volné moře chránit správní nástroje, z nichž neefektivnějším jsou mořské chráněné oblasti (MPA). Samotné oblasti nejsou přímo geograficky identifikované na mapě, měly by však zahrnovat několik oceánských biomů, být vzájemně propojené koridory a posilovat odolnost oceánů vůči různým stresorům – od změny klimatu po znečištění. Návrhy na konkrétní místa zřízení MPA budou podávat samotné smluvní strany.
Slabou stránkou nové dohody je, že tento svůj nástroj nepodmiňuje například zákazem rybolovu nebo těžby v chráněných oblastech. První taková ochranná oblast byla zřízena v roce 2010 v oblasti souostroví South Orkney mezi Argentinou a Antarktidou na návrh Spojeného království. Plocha oblasti je o něco větší než území České republiky a součástí opatření je v tomto případě právě i zákaz komerčního lovu ryb.
- Posuzování (některých) dopadů na životní prostředí
Dalším stěžejním bodem dohody je shoda na potřebě identifikovat a hodnotit možné dopady lidské činností na otevřené moře s cílem řídit se těmito hodnoceními při rozhodovacích procesech. Dohoda přibližuje, jak má posouzení probíhat, a to uvnitř i vně národních jurisdikcí. Dále ukládá povinnost zahrnout do analýzy sedm faktorů, například délku trvání činnosti nebo dopady těch činnosti, jejichž efekty nejsou zcela jasné a prozkoumané.
- Budování kapacit a přenos technologií
Efektivita správy ochranných území se odvíjí od vyhrazených administrativních kapacit. Ani nejlepší záměr nemůže fungovat bez lidí, které podstatě tématu rozumí, jsou odolní vůči nekalým praktikám a mohou svoji energii vkládat do přenesení dokumentů do praxe. Školení expertů a expertek, sdílení dat, rozvoj infrastruktury, posilování regulatorních rámců nebo financování spolupráce mezi vládními, vědeckými a akademickými institucemi je proto zásadní. A to zejména pro rozvojové státy.
Mezi státy, které by ze spolupráce měly benefitovat nejvíce, jsou ty nejméně rozvinuté, dále rozvojové země bez přístupu k mořím, zeměpisně znevýhodněné státy nebo malé ostrovní rozvojové státy a státy tvořící souostroví. Ty mnohdy netěží výhody z vědeckých poznatků, kterými disponují odborníci z globálního Severu, mnohdy paradoxně využívající k bádání právě moře takových států.
- Mořské genetické zdroje
Oceánské hlubiny jsou plné objeveného i dosud neobjeveného bohatství v podobě fauny a flory, technicistně označovaného za „genetické zdroje“. Právě využívání těchto zdrojů bylo dalším palčivým klíčovým vyjednávacím bodem. Již dnes přináší biologický materiál z oceánů značné zisky farmaceutickému a kosmetickému průmyslu. Přitom až 80-95 procent oceánu stále zůstává neprozkoumáno.
S jeho dalším průzkumem vyplouvají na povrch nelehko zodpověditelné otázky: kdo by měl mít přístup k těmto zdrojům, kdo je může využívat a kdo z nich může těžit výhody? Nelehká jednání nakonec vyústila v dohodu o sdílení ekonomických přínosů zatím „férovým způsobem“, což je zejména pro rozvojové státy „těžce vybojovaným vítězstvím“.
Zisky z využívání oceánských organismů mohou být příjmem státních i soukromých kas. Například lék Halaven proti rakovině se izoluje z mořské houby halichondria okadai a ročně se ho prodá za více než 300 milionů dolarů. Rozdělení zisků bude zcela jistě tématem pro pravidelné konference, existuje však předpoklad, že bude spravedlivější než dosud, kdy ekonomický potenciál organismů dokázaly využívat zejména technologicky vyspělé a bohaté státy.
Čtěte také: Dohoda proti šedivějícímu světu. 188 států se zavázalo zvrátit vymírání
Právě diskuse o genetických zdrojích je konkrétním příkladem rozporu mezi dvěma přístupy k oceánům. Na jedné straně se volá po nutnosti spravovat (a chránit) oceány jakožto společné dědictví lidstva, na druhé stále přežívá princip mare liberum neboli „širé moře patří všem“. Ten klade důraz spíše na využívání (či přímo drancování) oceánů.
Peníze, které mají pomoci uvést dohodu do praxe, budou protékat několika fondy – od zaběhlého Globálního fondu životního prostředí po nově zřízené fondy zaměřené na zisky z mořských genetických zdrojů. Vedle států mají přispívat také soukromé entity.
Nedostatky kam se podíváš?
Dohoda BBNJ je velkým úspěchem, byť zdaleka ne ideálem. Pro ochránce a ochránkyně přírody je například alarmující, že neukládá povinnost zřídit konkrétní ochranné oblasti o určité minimální velikosti. Dohoda také jen velmi ojediněle zmiňuje ryby a rybolov, což podle CarbonBrief ukazuje na aktivní roli rybářského lobby.
Dalšími předměty jednání budou tedy samotné parametry ochrany, ať půjde o omezení rybolovu nebo těžby. Je záhodno dodat, že nová dohoda nemá podrývat již existující dohody, které se k otevřeným oceánům vážou – například ty rybářské.
„S každým nádechem poděkujte oceánu!“
Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaké státy budou do fondů přispívat a v jaké míře a také jak efektivně budou prostředky využity. Zásadní vyjednávání se mimochodem konala za zavřenými dveřmi. Dále nevíme, jak se smluvní strany dohody postaví k novým výzvám, například geoinženýrským praktikám hnojení oceánů nebo jejich odkyselování.
Navzdory těmto zjevným nedostatkům se však snad otevřené oceány začnou pomalu měnit z oblastí, které patří všem a zároveň nikomu a lidé se k tomu podle nich chovají, na sledovanější a chráněnější území. Prvním krokem je právě institucionální zakotvení ochrany. S koncem jednoho skoro dvacetiletého jednacího procesu tím ale začíná další multilaterální ultramaraton.
A co státy bez moře?
Cíle smlouvy mohou její ratifikací i dalšími kroky státy podpořit bez ohledu na to, zda mají, či nemají pobřeží. V následujících týdnech by tak bylo záhodno sledovat vývoj dění v Česku, kde by do ratifikačního procesu byly zapojeny zejména ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo životního prostředí, ale také vláda, parlament a prezident.
Ratifikace smlouvy by pro Česko byla logickým krokem. Možnost konstruktivně se podílet na rozhodování o ochraně mořské biodiverzity bychom měli mít mimo jiné proto, že je změna klimatu, ke které bohaté země jako ta naše disproporčně přispívají, zásadní hrozbou pro oceány coby přehlížené společné dědictví lidstva. Oceány a moře poskytují jedinečné nenahraditelné služby, na kterých jsme závislí i my ve střední Evropě, lehce trpící „námořní slepotou“.
Jak ostatně uvádí washingtonské Národní přírodovědné muzeum: „S každým nádechem poděkujte oceánu!“
