Po 251 týdnech končí Greta Thunberg se svými středoškolskými stávkami za klima. Švédská aktivistka po skoro pěti letech od začátku pravidelného pátečního protestování odmaturovala. Za tu dobu stihla ovlivnit miliony dalších středoškoláků ve více než 180 zemích světa. Ti dále pokračují ve snaze upozornit na nutnost okamžitého řešení klimatické krize.
Je březen 2019. Čínská měsíční sonda jako první v historii přistála na odvrácené straně Měsíce, Velká Británie stále čeká na svůj vysněný brexit, za měsíc v Paříži vyhoří Notre Dame a v Česku se poprvé odehrává studentská stávka Fridays for Future.
V pátek 15. března v devět ráno se na Malostranském náměstí postupně scházejí studenti z celé republiky, aby ukázali svůj nesouhlas s dosavadním řešením klimatické krize. Mezi nimi jsem i já a moji spolužáci. Je nám něco mezi šestnácti a osmnácti, jsme ve druháku na střední a tohle je pro mnohé z nás úplně první demonstrace v životě.
Když stávky začaly, většina z nás neměla ani volební právo, přesto jsme vyrazili na Malostranské náměstí vyjádřit svůj postoj ke klimatické krizi / Foto: Linda Antoňová
Náměstí se do hodiny zaplňuje stovkami mladých lidí s transparenty, které si většina z nás teprve pár dní před stávkou vyrobila ve svých dětských pokojíčcích. „Až budu velká, chci být naživu,“ hlásá bílý nápis na kusu kartonu napsaný mou kamarádkou. Jsem nervózní. Nevím, co se bude dít nebo co si o nás pomyslí ostatní. Zároveň cítím neskutečnou radost z toho, kolik kolem sebe vidím lidí se stejným pohledem na svět. Ale bohužel také se stejným pocitem bezmoci z života, který nás v době globálního oteplování čeká.
Najednou nestačilo čas od času zajít v pátek místo školy na stávku, bylo potřeba se o změnu klimatu začít zajímat do hloubky.
Pamatuji si, jak nás od stávkování odrazovali rodiče i učitelé. Nejdříve bychom měli vystudovat, a až pak prý můžeme řešit klimatické problémy. Odmaturovat, získat titul – aspoň bakaláře, potom kandidovat do politiky a začít s přesvědčováním ostatních.
Jenže až tohle všechno uděláme, možná si všimneme, že při vší té byrokracii zmizela voda ze studní, vyschly lesy a zvyšující se hladina moří nám zajistila doposud největší migrační krizi. Ne, pokud máme dostudovat, tak do světa, který bere ohledy na naši budoucnost.
Ekologie jako krátkodobý trend?
Od první české stávky uběhly už více než čtyři roky a od té doby nabral studentský ekoaktivismus po celém světě úplně nových rozměrů. Environmentální problémy a ekologie se staly stěžejním tématem mladé generace, která si je více než kdy předtím vědoma dopadů klimatické krize, jež na ni čekají a kterým už se nejspíše nevyhne.
Čtěte také: Na mrtvé planetě nebudou semestry. Očima i rozumem studentky z okupační stávky za klima
Stávky, demonstrace a ostatní formy občanské neposlušnosti s sebou vždy nesly jakýsi šarm. Určitá rebelie byla především pro mladé asi vždy něčím lákavým a s nárůstem studentských stávek za klima se i zájem o environmentální témata stal součástí jejich kultury. Najednou nestačilo čas od času zajít v pátek místo školy na stávku, bylo potřeba se o změnu klimatu začít zajímat do hloubky.
Chtěli jsme, aby nás ostatní brali opravdu vážně, a proto bylo nutné znát fakta a taky je umět použít v debatách. Volný čas jsme tak začali trávit u dokumentů, článků, grafů a procházením mezinárodních smluv o energetice a zelené politice. Objevili jsme sílu občanského shromažďování a sdružování. Rozhovory s kamarády se změnily v debaty o tom, co je třeba v politice a společnosti změnit, aby se více dbalo i na naší generaci.
Otázky klimatické změny a způsoby jak ji omezit pronikly do každodenního života mnoha z nás, a kromě protestů jsme přešli i k individuální zodpovědnosti. Omezili jsme spotřebu živočišných produktů, upustili od vyhledávání fast fashion obchodů a udělali trend z udržitelnosti a zájmu o původ toho, co si kupujeme.
Čtěte také: Apokalyptický New York? Sezení u táboráku je horší, říká odborník na kvalitu ovzduší
Na rozdíl od krátkodobých trendů ale ekologie není něco, na co lze jen tak lehce zapomenout. Jakmile se jednou ponoříte do králičí nory faktů o dopadech vypouštění emisí, globálního oteplování a postupného tání ledovců nebo o úzkém propojení energetických holdingů s představiteli zákonodárné moci, není cesty zpět. Ztratit zájem o ekologii už lze jen skrze nihilistické odevzdání se osudu, čeho ale většina z nás není schopna. A proto se dále snažíme bojovat proti světu, který pro nás předchozí generace nachystaly.
Aktivismus navzdory výsměchu
Greta Thunberg nebyla první a nebude ani poslední tváří studentského ekoaktivismu. Bezpochyby se však stala tou nejvýraznější. Lavina vtipů, ale i nenávistných komentářů či sexuálních narážek, jež se vůči náctileté Gretě napříč internetem strhla, byla něčím, co jen těžko dostanu z hlavy. Obyčejní lidé i vysoce postavení političtí představitelé – jako třeba americký exprezident Donald Trump s výroky o Gretiných údajných problémech s agresí, pravidelně zesměšňovali a shazovali veškeré její výstupy. Jako by snad upřímný strach o vlastní budoucnost byl něčím komickým.
Přestože Greta za uplynulé roky ovlivnila miliony mladých lidí, boj za zelenější svět ještě zdaleka není u konce, naopak teprve začíná.
Více než 70 % mladých lidí se kvůli změně klimatu strachuje o svou budoucnost. Čtyři z deseti si ze stejných důvodů nechtějí pořídit vlastní děti. Cítíme smutek, zlost a bezmoc. Ano, skoro každá generace měla důvody bát se o svou budoucnost, žádná ale nemusela čelit takovému zlehčování tohoto strachu jako ta naše.
Přestože Gretiny výstupy mohou často působit hystericky, věřím, že pramení z hlubokého klimatického žalu a zloby na ty, kteří rozhodují o klimatické politice, a přitom znevažují závažnost následků globálního oteplování. Greta Thunberg, ale i jiní mladí aktivisté jako Vanessa Nakate, zakladatelka studentského klimatického hnutí v Ugandě, či mluvčí německého hnutí Fridays for Future Luisa Neubauer, nám ukázali, že není nutné být vystudovaným odborníkem s letitou praxí.
Čtěte také: „Lützerath žije.“ Jak Němci v dešti a blátě bojují za záchranu vesnice před uhelnou lobby
A vlastně není ani nutné mít volební právo, abychom mohli projevit svůj nesouhlas. Nelíbí se nám, jak lidé u moci nakládají s naší budoucností? Chceme, aby právě experti na změnu klimatu byli dostatečně vyslyšeni a aby se politika stala dlouhodobě zelenou? Tak se vyjdeme do ulic a řekneme to nahlas.
Na první stávku Fridays for Future v Praze v březnu 2019 dorazilo hned několik tisíc studentů / Foto: Linda Antoňová
„251. týden školní stávky. Dnes jsem dostudovala střední školu, což znamená, že nebudu moci dále pokračovat ve školních stávkách za klima. Toto je moje poslední školní stávka,“ napsala na svůj Twitter nyní už dvacetiletá Greta Thunberg. Její příběh však nekončí a s protesty bude i nadále pokračovat, jen už nebudou středoškolské.
School strike week 251. Today, I graduate from school, which means I’ll no longer be able to school strike for the climate. This is then the last school strike for me, so I guess I have to write something on this day.
Thread🧵 pic.twitter.com/KX8hHFDyNG— Greta Thunberg (@GretaThunberg) June 9, 2023
Přestože za uplynulé roky ovlivnila miliony mladých lidí a vyburcovala je k jejich odhodlání zastavit prohlubující se klimatické krizi, boj za zelenější svět ještě zdaleka není u konce, naopak teprve začíná. Stále více a více z nás si uvědomuje nutnost odchodu od spalování fosilních paliv a znečišťování planety nadměrnou konzumací. Sdružujeme se, budujeme hnutí nebo se stáváme součástí těch existujících.
Bojujeme za klimaticky spravedlivou budoucnost, a přestože jsme párkrát kvůli stávkování zameškali docházku, neustále se vzděláváme – v tom, co je pro naši generaci důležité.
