Za odstavením ruského ministra obrany Sergeje Šojgua stojí boj znesvářených klanů ruské politiky, ve kterém hraje prezident Putin stále slabší roli.
Že se kolem ministra obrany Sergeje Šojgua děje něco neobvyklého, bylo pro pozorovatele ruské politiky zřejmé nejpozději od druhé poloviny dubna. V té době byl zatčen jeho náměstek na ministerstvu obrany a přední člen Šojguova mocenského klanu, Timur Ivanov.
Ivanov byl jednou z čelních postav této neformální vlivové skupiny bojující o mocenské pozice a nepřetržitý přísun peněz. Dalšími členy jsou kromě samotného ministra obrany také postavy jako Putinovi blízký fosilní oligarcha Gennadij Timčenko, mluvčí horní komory ruského parlamentu Jurij Vorobjov nebo jeho syn a zároveň gubernátor moskevské oblasti Andrej Vorobjov.
O rozsáhlém tažení proti celému klanu napovídá, že jen den po Ivanovovi skončila v cele předběžného zadržení kvůli podezření z rozsáhlé korupce také Světlana Strigunkova, první náměstkyně gubernátora moskevské oblasti Vorobjova.
Sám Timur Ivanov byl prominentní postavou mimo jiné proto, že měl na ministerstvu obrany na starosti nákladné infrastrukturní projekty. Touto cestou přes něj tekly miliardy rublů určené například na obnovu válkou zničeného Mariupolu, ale také na opravy nemovitostí ministerstva, správu majetku ozbrojených sil nebo výstavbu kosmodromu Vostočnyj.
A už dlouho nebylo tajemstvím, že si z těchto peněz dokázal velké částky převést do vlastní kapsy i do kapes svých spolupracovníků. Okázalý život jeho i jeho manželky nacházející se často na nejdražších adresách zemích EU (oficiálně jsou nyní kvůli sankcím rozvedení) se stal předmětem mnoha novinářských materiálů – od investigativních až po bulvární.
Jak je ale v Rusku tradicí, samotný fakt rozsáhlé korupce nebyl dostatečným důvodem k tomu, aby za ni byl vysoký státní úředník hnán k odpovědnosti. Co se tedy stalo a jak to přispělo k aktuálnímu odstavení ministra obrany a blízkého Putinova spojence Sergeje Šojgua od moci?
Vyostřený boj klanů
„Šojgu, Gerasimove, kde jsou ku*va zbraně?“ zněl loni v květnu křik Jevgennije Prigožina z dnes už zlidovělého videa. Šéf Wagnerovy soukromé armády v něm obviňuje ministra obrany a náčelníka Generálního štábu z rozkrádání peněz, které měly jít na vyzbrojení armády.
O měsíc později Prigožin přitvrzuje a podniká tažení, jehož deklarovaným cílem je přijít si pro obě vysoké figury přímo do Moskvy. Tažení se zastavuje teprve nedaleko před hlavním městem. Jeho stovky kilometrů dlouhému pochodu totiž prakticky nikdo nebrání.
Až na předměstí hlavního města se na obranu připravují síly Ruské národní gardy, vnitřních vojsk , které kontroluje úhlavní nepřítel Sergeje Šojgua z konkurenčního mocenského klanu, Viktor Zolotov.
Právě jeho klan, spojený s národní gardou, se podle analýzy dopisovatele ruskojazyčného serveru Meduza a ruského centra Carnegie Andreje Perceva snaží už roky získat kontrolu nad důležitým, ale také silně výdělečným ministerstvem obrany. Sám Zolotov a jeho spojenci měli při tažení na Moskvu také stát za zády Prigožina a v případě úspěchu jej využít pro své mocenské cíle.
Čtěte také: Blíž EU i Rusku. Protesty a slzný plyn ukazují dvojí tvář Gruzie
Klan Zolotova měl podle Perceva dva vlastní kandidáty na post ministra obrany. Jedním z nich byl Putinův bývalý bodyguard Alexej Djumin, který je dnes gubernátorem Tulské oblasti. Druhým pak v armádě do nedávna velmi populární velitel vzdušných a kosmických sil, generál Sergej Surovikin.
Vývoj nicméně neprobíhal tak, jak Zolotov a jeho lidé plánovali. Místo toho jsme krátce po nedokončeném puči sledovali odstavení Surovikina od funkce, následnou smrt Prigožina při havárii letadla za nevyjasněných okolností a postupné sílení pozice Sergeje Šojgua. Ten se opět dostal do Putinovy přízně s odražením ukrajinské protiofenzívy v Záporožské oblasti a znovuzískáním iniciativy na frontě.
Analytik Percev dochází k závěru, že celá akce odstavení Ivanova byla provedena Zolotovovými lidmi ve velkém spěchu v důsledku obav z rychlého a nebezpečného sílení konkurenčního klanu. Neviděli jsme tradiční videa stohů bankovek ani šperky z bytu souzeného a Ivanov se před soudem objevil dokonce proti zvyklostem ve vojenské uniformě.
Útok na jednoho z nejvýše postavených členů klanu zároveň prolomil tabu, podle kterého se podobné boje vedou skrze níže postavené představitele mocenské kliky. Především rozhodně ne přes ty, kteří osobně kontrolují velké toky peněz jako tomu bylo právě u Ivanova.
Do nejvyšších pater
Obvinění Ivanova z braní úplatků „ve zvláště vysokém rozsahu“ a možný patnáctiletý trest byl silným zásahem samotného Sergeje Šojgua, jakožto jeho přímého nadřízeného a blízkého spojence. Zatčení člověka podobné politické váhy ostatně v Rusku neproběhlo minimálně od uvěznení bývalého ministra financí Alexeje Uljukajeva v roce 2016.
Nedělní oznámení přesunu Šojgua na výrazně méně vlivný post tajemníka Bezpečnostní rady Ruska naznačuje, že jeho protivníkům odvážný plán zatím vychází. Ukazuje ale také, že metody boje o moc v Rusku se začínají značně vyostřovat.
Hlavně už člověka nechrání ani blízkost a sympatie prezidenta. Ostatně od posledních mnohadenních výletů obou mužů na lov na Sibiři uplynulo teprve pár let.
„Ruské elity nyní stále méně spoléhají na pozici prezidenta jako arbitra jejich bojů,“ píše Percev s tím, že v posledních bojích se Putin distancoval od pozice rozhodčího a nechal klany, ať si samy vybojují své místo na slunci.
„Ve výsledku klany kolem Putina dochází k závěru, že v těchto bratrovražedných bojích mluví akce hlasitěji než slova – dokonce než slova samotného Putina,“ vysvětluje analytik a dodává, že do budoucna můžeme v ruské elitě očekávat stále více bojů a méně pravidel, kterými by se řídily.
Rusko v obležení nepřátel
Na post, který posledních dvanáct let držel nejdéle sloužící vysoce postavený úředník v Rusku, Sergej Šojgu, nyní přichází netradičně ekonom Andrej Bělousov. Ten se v posledních letech Putinovi staral na různých funkcích o ekonomické otázky.
Mluvčí Kremlu okomentoval jmenování civilisty do čela vojenského resortu potřebou „sladit ekonomiku silových odvětví s ekonomikou země, aby dokázala souznít s její aktuální dynamikou.“
Z hlediska přináležitosti ke klanům ruské politiky ale bývá Bělousov označován za Putinova věrného člověka, ke kterému má prezident hlubokou důvěru a přes kterého jdou všechny ekonomické dokumenty, které se mají k prezidentovi dostat.
Čtěte také: Postavit úkryty, vycvičit děti: Polsko se připravuje na válku
Ruskojazyčný ekonomický server The Bell pak na základě vlastních zdrojů uvádí, že nový ministr obrany je tvrdý zastánce silného státu, který je dnes v jeho představách v obležení nepřátel. V roce 2014 měl být jediným člověkem s ekonomickým pozadím, který hájil anexi Krymu.
Pozitivně se ke změně v rezortu obrany vyjadřuje i většina vlivných proválečných telegramových kanálů a ruských vojenských korespondentů. Největší důraz padá na to, že Šojgu byl ceremoniální postavou, která svou zkoušku nezvládla. Jeho nahrazení věrným Putinovým ekonomem podle nich může pomoct vymýtit rozsáhlou korupci v armádě a připravit zemi na zvládnutí dlouhé války.
Sledujte nejnovější díl podcastu Bulletproof:
