Donald Trump během volební kampaně opakovaně prohlašoval, že ukončí válku na Ukrajině za jediný den. Z Kremlu se proti tomu ozývá, že se znovuzvolený americký prezident pohybuje v říši fantazií. Dokáže překvapit, nebo ho Putin přehraje?
„Zelenskému řeknu, že už stačilo. Musíš se dohodnout. Putinovi řeknu, když se nedohodne, tak jim (Ukrajině) toho dám fakt hodně. Když budu muset, dám jim toho víc, než jim kdy kdo dal,“ prohlásil Trump loni v červnu.
Dodal tehdy, že mírová dohoda bude nakonec hotová během jediného dne. Podobná prohlášení o rychlém konci války tento týden mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov komentoval slovy, že u Spojených států „nesmíme zapomínat, že se stále bavíme o nepřátelskému státu, který je přímo i nepřímo zapojen do války proti naší zemi.“
Podobným způsobem se dříve vyjádřila také mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharova, která vyzvala, abychom byli v hodnocení Trumpových mírových plánů „realističtí“.
Trump svou vizi míru nikdy hlouběji nepopsal a místo toho v rozhovoru s Lexem Friedmanem tvrdil, že má velice přesný plán na zastavení Ukrajiny a Ruska. „Nemůžu ti jej popsat, protože když jej teď zveřejním, tak ho už nebudu moct použít. Bude neúspěšný. Část z něj je totiž překvapení,“ prohlásil.
O něco dál byl ochotný zajít budoucí viceprezident J. D. Vance, podle kterého bude plán „zřejmě vypadat“ jako vytyčení stávající dělící linie mezi Ruskem a Ukrajinou, kde vznikne demilitarizovaná zóna. Bez popsání jejího rozsahu řekl, že bude těžce opevněná, aby Rusko znovu nezaútočilo.
„Ukrajina si zachová nezávislost a suverenitu a Rusko zase získá garance, že Ukrajina zůstane neutrální, nevstoupí do NATO ani do žádné ze spojeneckých institucí," popsal Vance. Trumpův mluvčí Steven Cheung však následně prohlásil, že v současnosti platí jako oficiální pozice jen prohlášení samotného Trumpa.
Ve výsledku víme hlavně to, že Trump chce být vnímán jako člověk, který podle svých slov možná ještě před nástupem do úřadu zajistí během čtyřiadvaceti hodin mír v největším konfliktu v Evropě od druhé světové války. Jaké pro to má vyhlídky?
Co na to Rusko a co Ukrajina
Kyjev dlouhodobě deklaruje, že chce vrátit pod svou kontrolu všechna území, která kontroloval na začátku roku 2014, tedy i s Krymem a celým Donbasem. Zároveň chce mít otevřené dveře do NATO a v reakci na hrozbu z Ruska i možnost adekvátně se vyzbrojit.
Na základě jednání mezi ruskou a ukrajinskou delegací na začátku plošné ruské invaze víme, že ještě v květnu 2022 byla Ukrajina zřejmě ochotná jednat o svém statusu vně Severoatlantického bloku. Výměnou za něj chtěla stažení ruských vojsk ze svého území a mezinárodní bezpečnostní garance.
Jednání však už v květnu prvního roku války skončily neúspěchem v důsledku odhalení ruských masakrů civilistů, ukrajinských úspěchů na frontě a neochotě některých států (především USA) podepsat smlouvu, která by je zavazovala jít v případě dalšího ruského útoku do přímého vojenského střetu za Ukrajinu.
O dva roky později, na začátku letošního léta, už Vladimir Putin prohlásil, že Rusko okamžitě zastaví bojové operace, když se Ukrajina nejen vzdá záměru vstoupit do NATO, ale také stáhne své jednotky ze čtyř ukrajinských oblastí, které Putin loni zahrnul do ústavy jeho součást svého území.
Naplnit Putinovy podmínky by pro Ukrajinu znamenalo stáhnout se z území o rozloze zhruba 25 tisíc kilometrů čtverečních.
Z těchto čtyř oblastí dnes Rusko ani jednu nekontroluje celou. Naplnit Putinovy podmínky by tak pro Ukrajinu znamenalo stáhnout se z území o velikosti zhruba 25 tisíc kilometrů čtverečních a přenechat Rusku klíčová města Cherson, Záporoží, Slavjansk nebo Kramatorsk.
Rusko by tak na Ukrajině za ukončení agrese získalo uznání zabrání území o polovinu většího, než je Česká republika.
Čtěte také: Rozhodující bitva podzimu. Udrží Ukrajina Kurachove?
Putin ve svém projevu oznámil, že má zájem na úplném ukončení války, nicméně pro to je podle něj třeba, aby ruskou suverenitu nad ukořistěným územím uznalo také mezinárodní společenství.
Průniků, o kterých by se dnes dalo mezi Ruskem a Ukrajinou jednat, tak na první pohled moc není – minimálně za předpokladu, že obě strany nebudou ochotny zapomenout na desítky tisíc mrtvých a zničenou zemi z posledních dvou a půl let bojů a vrátit se tam, kde v květnu 2022 skončilo istanbulské jednání.
Pomalé tažení za vítězstvím
Ruská invaze ale neprobíhá ve vzduchoprázdnu. Ukrajina je dnes s hlediska zbraní do velké míry závislá na poměrně štědré vojenské pomoci Spojených států. A Rusko naopak na tom, že americká pomoc napadené zemi není štědrá až příliš.
Zatímco například ztráta pomoci v oblasti protivzdušné obrany by mohla velice rychle vychýlit situaci v zásadní neprospěch Ukrajiny, významná pomoc poskytnutím dalekonosné přesné munice a povolení používat ji proti cílům na ruském území by mohla významně ztížit ruské zásobování fronty a celkově ruský postup.
Rusové si tohle dobře uvědomují a na jakoukoliv zmínku o povolení využívat západní dalekonosné střely pravidelně reagují až hysterickým poukazováním, že si vyhrazují možnost použít v případě pocitu ohrožení jaderné zbraně.
Během posledních dvou let se tak situace stabilizovala na tom, že se Ukrajina dokáže se západní pomocí do nějaké míry bránit, nedokáže ale ruský postup zastavit úplně.
Západní balancování mezi snahou neeskalovat konflikt příliš a zároveň nenechat Ukrajinu rychle padnout zatím vedlo k situaci, kdy Rusko postupuje a do konce příštího roku by mohlo bojovat o Slavjansk a Kramatorsk, poslední velká města Donbasu. Ocitnout se na předměstí Kyjeva je pak zřejmě úkol na další léta.
Čtěte také: Tisíce Severokorejců v ruských uniformách. Zapojí se do bojů proti Ukrajině?
Komfort letitého pomalého tažení nicméně Kreml nemusí mít. Válčící země sype do ekonomiky obrovské množství státních peněz v podobě platů i různých dalších odměn vojákům a jejich rodinám, financování vojensko-průmyslového komplexu a celé válečné ekonomiky.
Rychle bobtnající vojenský průmysl navíc stahuje pracovní sílu z nevojenských odvětví a ekonomika se začíná přehřívat. V nadcházejících letech tak hrozí poměrně masivní nárůst inflace a potenciální propad do ekonomické krize.
Na to ukazují i nedávné snahy ruské centrální banky stáhnout peníze z oběhu masivním zvýšením úrokové míry, která už nyní dosahuje pro mnohé ruské představitele značně znepokojivých 21 procent.
Jestli se tak Kremlu daří držet dojem, že se zvládá poprat s Ukrajinou jednou rukou a druhou při tom otevírat nové stanice metra a pracovat na dalších velkých infrastrukturních projektech, tohle zdání nemusí trvat věčně.
Pokud se inflace rozjede naplno, může to mít naopak velmi negativní vliv mimo jiné na odhodlání vojáků nasazovat život, když se vysloužené peníze stejně vzápětí znehodnotí. Ruská armáda má od začátku války problém s doplňováním stavů a podobný posun by pro ni mohl být velmi bolestivý. A to je jen jeden z mnoha problémů, které zemi mohou ekonomické otřesy přinést.
Vladimir Putin je nicméně ve vyjednávání o budoucnosti Ukrajiny zatím v poměrně dobré pozici. Jeho armáda postupuje vpřed nejrychlejším tempem od začátku války, státní hospodářství je možná ve složité situaci, ale zatím akutně nekolabuje, a domácí opozice byla umlčena nejpozději už před třemi lety.
Západní publikum ztrácí v pomoci Ukrajině vytrvalost.
Proto dokáže Putin snadno vzbudit dojem, že vyjednávat ani nepotřebuje – když se s ním nebudeme bavit, vezme si co chce prostě silou. A jestli to bude zítra nebo za tři roky je vedlejší otázka.
Tento dojem je s rozsáhlým zapojením ruských informačních kanálů pečlivě živený hlavně pro západní publikum, které kvůli pocitu, že válka Rusku nepřináší větší obtíže, rychle ztrácí v pomoci Ukrajině vytrvalost.
Trumpovy nástroje
I když v debatě o budoucnosti Ukrajiny za Trumpa často zaznívá, že země s jeho nástupem téměř okamžitě padne, očekávat v krátkodobém výhledu nejčernější scénáře nemusí být úplně na místě.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
