Na celém území Evropské unie začnou od 1. července platit koronavirové pasy. V praxi to znamená, že na očkované se již nebudou vztahovat karanténní pravidla. Cestovat lidem umožní i negativní antigenní či PCR testy. Již teď, od prvního června, však covid pasy používá k vzájemným návštěvám svých občanů sedm unijních zemí včetně Česka.
Nový cestovní dokument ukazuje, zda jsou jeho držitelé očkovaní, otestovaní během posledních 72 hodin, nebo jestli už nemoc prodělali. Kromě jména a příjmení, data narození, názvu státu, který ho vydal, obsahuje i QR kód k ověření potřebných informací. Lze ho použít v elektronické i tištěné podobě. Cestující s tímto pasem budou osvobozeni od karantény nebo testování po příjezdu do cílové země. Do karantény pak nemusejí ani děti očkovaných rodičů a děti do šesti let potvrzení o provedení testu nepotřebují.
Lidé cestující ze „zelených oblastí“, kde je výskyt nákazy virem SARS‑CoV‑2 velmi nízký, budou zproštěni všech restrikcí. Vzhledem k tomu, že ani uvnitř Evropské unie samotné není vakcína dostupná pro všechny, je důležité, že možnost pohybu v rámci kontinentu není vázaná pouze na povinnost mít za sebou očkování. Trendy ve světě se ale různí a způsob, jakým budou pasy fungovat, otevírá spoustu otázek.
Izraelská cesta k rychlé proočkovanosti
Jednou ze zemí, která během covidové pandemie přitahovala hodně pozornosti, je Izrael. Ten získal pověst státu, který patřil v očkování svých obyvatel k těm nejrychlejších na světě. V tuto chvíli je naočkováno už skoro 60 % obyvatel. Jako motivaci k co nejrychlejšímu naočkování co největšího množství lidí zpřístupnil veřejná místa pouze lidem po dvou dávkách vakcíny. V reportáži britského týdeníku The Economist vystupuje Michel Lee Sapirová, kterou prý k očkování donutila až skutečnost, že by jinak nemohla chodit do posilovny, barů či nákupních středisek.
Evropská komise slíbila, že z covid pasů budou všechna data o uživatelích vymazána poté, co Světová zdravotnická organizace oznámí konec pandemie. Historie nás nicméně naučila, že podobné mechanismy jen tak nemizí.
Tato politika cukru a biče umožnila, aby se ekonomika země rychle znovu otevřela. Izraelský ministr zdravotnictví Yuli Edelstein k tomu prohlásil: „Kdokoli se nenechá naočkovat, zůstane pozadu.“
Omezení pro neočkované nezasahují v Izraeli jen do volnočasových aktivit, ale mohou též podstatně zkomplikovat, či přímo znemožnit přístup k některým pracovním příležitostem. Jak píše The New York Times, zaměstnavatelé sice nemohou nutit zaměstnance, aby se naočkovali, ale na druhou stranu mají právo zaměstnat pouze naočkované. Několik izraelských starostů také varovalo, že nenechá učit pedagogy, kteří se nenechají naočkovat, ačkoliv k takovému kroku neexistuje příslušná legislativa. V této souvislosti je třeba zmínit i skutečnost, že Palestinci žijící na okupovaném Západním břehu Jordánu mají stále velmi limitovaný přístup k vakcínám. Po jisté době začalo očkování Palestinců dojíždějících do Izraele nebo izraelských osad na Západním břehu za prací.
Rozmach digitální identity
Verze koronavirových pasů, kterou zavádí Evropská unie, je inkluzivní v tom, že se netýká pouze naočkovaných lidí a že je možné nést tyto informace otevírající cestu za hranice nejen v digitální verzi na mobilním telefonu, ale i ve formě QR kódu na papíře. Navštívit ostatní evropské státy tak budou moct i ti, kteří chytré telefony z různých důvodů nemají nebo se nechtějí či nemohou naočkovat. Kromě toho, že stále nemáme stoprocentní jistotu, že vakcína kromě své základní ochranné funkce zamezuje i šíření viru mezi další osoby, nesou s sebou covid pasy několik dalších problematických rovin.
Zmíněné dokumenty obsahují kombinace informací o zdraví držitele, umožňují ověření identity a využívají jednoduchý mechanismus, jímž lze tyto skutečnosti prezentovat – QR kód. Elizabeth M. Renieris, americká expertka zaměřující se na to, jakým způsobem se digitální správa a nově vznikající technologie podepisují na lidských právech, v podcastu Tech Won’t save us diskutuje problematické aspekty covidových pasů.
Renieris varuje před rychlým rozmachem digitální identity, která se pojí s velkým zásahem do soukromí uživatelů. Nebezpečí toho, že tato nově vzniklá digitální infrastruktura a informace o uživatelích v systému zůstanou a budou k dispozici i pro jejich následné jiné využití, by se podle ní nemělo podceňovat. V Singapuru byla například data z trasovacích aplikací ke zpomalení pandemie sdílena s policií, ačkoli singapurská vláda tuto možnost původně naprosto odmítla. Bezpečnostní orgány údajně mají tyto informace využívat při vyšetřování zločinů. To mezi singapurskou veřejností zvedlo vlnu nevole, neboť se mnozí domnívají, že jsou pod touto záminkou vládou neustále sledovány. „Jako kdyby nestačily kamery, které jsou všude ve veřejném prostoru,“ komentoval pro BBC popsanou situaci jeden z obyvatel Singapuru.
Evropská komise v tomto kontextu slíbila, že z covid pasů budou všechna data vymazána poté, co Světová zdravotnická organizace oznámí konec pandemie. Jak ale Renieris upozorňuje, historie nás naučila, že podobné mechanismy jen tak nemizí. Zmiňuje třeba vlastenecký zákon (Zákon o sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných pomůcek potřebných pro stíhání a bránění terorismu), který byl v Americe zaveden po 11. září. Zásadně totiž usnadnil přístup vlády k informacím o občanech na internetu a zcela tak upřednostnil bezpečnost nad soukromím. I po dvaceti letech jsou „dočasná“ opatření stále platná. Expertka proto v souvislosti s covid pasy varuje před možností ustálení digitální identity i po odeznění pandemie.
Mezi hlavními proponenty, kteří původně koronavirové pasy podporovali, byli zejména investoři cestovního průmyslu a představitelé zemí, jejichž ekonomika je závislá na turismu a digitálním průmyslu. Světová zdravotnická organizace naopak před použitím pasů zvýhodňujícím naočkované lidi varuje. Zaštiťuje se etickými důvody, neboť vakcína podle ní není všem rovnocenně dostupná.
Ztělesnění nerovností
Koronavirová globální krize prohloubila již existující propastnou nerovnost na různých úrovních. Ukázala, že u lidí žijících na okraji – ať už v rámci diskriminovaných menšin v zemích „globálního Severu“ nebo obyvatel „globálního Jihu“ – existuje větší riziko, že viru podlehnou. Podle studie, jejíž závěry zveřejnila agentura Reuters, totiž často nežijí v místě, kde by se mohli bezpečně izolovat, mnohdy pracují v takzvaných prvních řadách a nemají dostatek peněz na léčbu chronických nemocí, které průběh koronaviru zhoršuje, nebo na léčbu covidu samotného. Statistika OSN hovoří o tom, že asi miliarda lidí na světě žije ve slumech. V okamžiku, kdy se vir dostane do některého z nich, hrozí jen těžko zastavitelné šíření. Konkrétní data, sledující jak moc je koronavirus ve slumech rozšířen, z pochopitelných důvodů neexistují.
V zemích „globálního Severu“ můžeme z čísel vypovídajících o tom, kdo nejčastěji na koronavirus umírá, vysledovat, jak funguje diskriminace. Statistky v Británii ukazují, že občané etnických menšin umírají na covid dvakrát častěji než jejich majoritní spoluobčané. Nebo lze přihlédnou k údajům ze Spojených států, kde Afroameričané umírají ještě častěji. Je však třeba zdůraznit, že tyto statistiky nejsou spojeny s odolností vůči viru, která by byla zapříčiněna rasou, ale se strukturálními nerovnostmi v daných zemích způsobených rasisticky nastaveným systémem.
Rozdílné lidské podmínky se promítají nejen do šíření nákazy, ale vidíme je i při distribuci vakcín po světě. Pokud budou cestování a možnost účastnit se veřejného života výsadou očkovaných, může se stát vlastnictví covid pasu ztělesněním těchto nerovností.
