Koroze ruského vlivu na Kavkaze vyvolává nové napětí mezi Ázerbájdžánci a Armény

Více než dva roky po skončení druhé karabašské války to mezi Arménií a Ázerbájdžánem opět vře. Napětí prudce vystoupalo 5. března – po smrtícím střetu mezi policisty z Náhorního Karabachu a ázerbajdžánskými vojáky. Od té doby se obě strany nepřestávají vzájemně obviňovat z porušování příměří.

Poslední týdny vypadalo osočování následovně: Arménské ministerstvo obrany obvinilo Baku ze zabití vojáka. Představitelé Ázerbájdžánu naopak uvedli, že na hranicích byl zraněn příslušník jejich armády. Dále také tvrdili, že ruské mírové jednotky vozí do Karabachu zbraně a vojáky. Jerevan samozřejmě obvinění popírá a Rusko tvrdí, že do oblasti proudí pouze humanitární pomoc.

Celý tento politický ping-pong doprovází velmi vyostřená rétorika, zejména z Baku. Během oslav jarní rovnodennosti, kterému se v perské kultuře říká nourúz, řekl ázerbajdžánský diktátor Ilham Alijev, že pokud si Arméni přejí „žít v pohodlí na ploše 29 tisíc čtverečních kilometrů (rozloha Arménie, pozn. red.) musejí uznat hranice podle Baku a podepsat mírovou dohodu podle našich podmínek“.

Ankara je partnerem Baku, a zatímco Moskva svůj vliv v regionu ztrácí, Turecko je na vzestupu.

V Jerevanu naopak bili politici na poplach. Tamní ministr zahraničí Ararat Mirzojan po slovech Alijeva prohlásil, že situace může vést ke zvýšené eskalaci napětí. Dodal také, že pokud by v Náhorním Karabachu vypukla válka, arménské obyvatelstvo by čelilo etnickým čistkám.

Jenže Baku nepokukuje pouze po Náhorním Karabachu. „Některé vojenské operace Ázerbájdžánu se ve skutečnosti v posledních měsících odehrávaly na území Arménie, nejen Karabachu,“ poukazuje pro Voxpot Šota Kakabadze z Gruzínského politologického institutu. „To posunuje konflikt na úplně novou úroveň,“ dodává.

Kavkazský koktejl

Veškerá tato eskalace přichází v době, kdy v tomto regionu tradičně dominantní Rusko ztrácí svou kredibilitu. Kvůli probíhajícím bojům na Ukrajině již Moskva není tak velkou hrozbou. Přičemž ani v druhé karabašské válce v roce 2020 nepřispěchalo se zatavením postupu Ázerbájdžánu svému spojenci příliš na pomoc. Dohromady to dodává Baku odvahu, aby dokončilo to, co začalo. „Důležitým faktorem ale zůstává, že by se Rusko mohlo někdy jako silný hráč vrátit,“ upozorňuje Kakabadze.

Pro Kreml je to nyní velmi obtížná pozice. Arménie je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), což znamená, že je za její ochranu odpovědná právě Moskva. Na jedné straně nemůže nechat pokračovat ázerbajdžánský tlak a urážky, které jdou i jejím směrem, na straně druhé nemá zdroje, vliv ani důvěryhodnost k zastavení hrotící se situace. Další stupňování napětí by mohlo poslat signál ostatním zemím CSTO, že je Rusko nedokáže ochránit.

Arménie tak začíná přemýšlet o alternativách. Minulý rok v září byla na návštěvě Jerevanu tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosi. Bylo to krátce po bojích na hranicích, v nichž přišlo o život více než 200 lidí. Pelosi tehdy Arménii vyjádřila „silnou a trvalou podporu Spojených států“.

Čtěte také: Sen o ovoci: Ázerbájdžánští ekologičtí aktivisté blokují Lačinský koridor už dva měsíce

Jenže jakákoli přítomnost USA je spíše v nedohledné budoucnosti, protože do konfliktu zasahují také zájmy dalších zemí. Jedním z nich je člen NATO – Turecko. Ankara je partnerem Baku, a zatímco Moskva svůj vliv v regionu ztrácí, Turecko je na vzestupu. Mezi cíli Turecka je i prohlubování vztahů s Ázerbájdžánem, díky čemuž si chce zajistit lepší cesty do Střední Asie – například uskutečněním Zangezurského koridoru. Jak už Voxpot psal, tento koridor by spojil Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan a protínal by teritorium Arménie podél její hranice s Íránem.

Situace v naší zemi je tak nestabilní, že každý arménský muž a žena by měli vědět, jak zacházet se střelnou zbraní.

A také Írán vstupuje do hry s prosazováním svých zájmů v regionu. Náměstek íránského ministra zahraničí se tak sešel v Jerevanu s tajemníkem arménské Národní bezpečnostní rady. Teherán začal podporovat Arménii už od druhé války o Náhorní Karabach a již dříve uvedl, že nedovolí Baku ohrozit společnou hranici s Arménií.

Ázerbájdžán tak neváhal a opřel se i do Íránu. Během návštěvy izraelské ministryně zpravodajských služeb ho obvinil z narušení vzdušného prostoru země. Teherán chce udržet Arménie ve sféře svého vlivu, protože s ohledem na uvalené západní sankce vede jeho cesta do Ruska právě přes ní.

Do situace se také snaží promlouvat Evropská unie. Ta začala usilovat o roli prostředníka hlavně poté, co prezident Alijev uznal Krym jako součást Ruské federace a jeho protějšek v Kremlu zas na oplátku akceptoval územní celistvost Ázerbájdžánu. Jenže pak obsadili ázerbájdžánští vojáci vesnici pod ochranou ruských mírových sil. Moskva tento tah bagatelizovala a nijak výrazně nereagovala.

Předseda Evropské rady Charles Michel tedy začal jednat s Alijevem i arménským premiérem Nikolou Pašinjanem. Na pozadí třech schůzek však přesto situace dál eskalovala a přibývali mrtví. Každopádně v říjnu 2022 vyslala EU na hranice pozorovatelskou misi a později se rozhodla zřídit dvouletou misi EUMA v Arménii.

Čtěte také: Znesvářený Kavkaz opět hoří: Schyluje se k další válce mezi Ázerbájdžánem a Arménií?

Nedávno ale šéf EUMA Markus Ritter portálu Deutsche Welle řekl, že „mnoho Arménů věří, že dojde k jarní ofenzivě Ázerbájdžánu“. Ministerstvo zahraničí v Baku misi obvinilo ze stranění Jerevanu a na její adresu uvedlo, že „byla zneužita k podkopávání procesu normalizace“ mezi znesvářenými zeměmi.

Jeden nahoře, druhý dole

Jak jsou na tom ale dva hlavní aktéři sporu? Válku v roce 2020 nepochybně vyhrál Ázerbájdžán a získal v něm jasnou vojenskou převahu nad svým sousedem. To je obrat situace nastolené o tři dekády dříve, protože tehdy získala kontrolu nad Náhorním Karabachem Arménie. Nyní ale její obyvatelé žijí v nejistotě.

Na konci minulého týdne oznámila arménská Národní bezpečnostní služba, že Baku rozmístilo asi stovku vojáků v Arménii – přibližně 300 metrů od hranice. V obavách o svůj život se mnoho lidí rozhodlo připravit se.

„Situace v naší zemi je tak nestabilní, že každý arménský muž a žena by měli vědět, jak zacházet se střelnou zbraní,“ řekla novinářům z Deutsche Welle Gohar, účastnice cvičení nevládní organizace VoMA. Ta pořádá polovojenské výcviky, při nichž se lidé učí zacházet se zbraní, poskytovat první pomoc nebo šplhat po laně. „Je důležité, abychom všichni, včetně civilistů, byli připraveni,“ dodala.

Footage being spread on different social media channels of what appears to be a new deployment of #Azerbaijan's military in an area metres from the new border with #Armenia, previously not known to have much of a presence, at the start of the old Lachin road. pic.twitter.com/DqxHkdMAZF

— Nagorno Karabakh Observer (@NKobserver) March 30, 2023

To ilustruje schopnosti Jerevanu bránit se. Odhodlání je dost, chybí však zbraně a munice. „Z mnoha zbraní v druhé válce se ani nedalo střílet. Byla to stará sovětská technika,“ připomíná Kakabadze. Rusko teď navíc posílá zbraně hlavně do své vlastní války na Ukrajině. V Jerevanu sice probíhá debata o hledání alternativ, ale odpojit se od ruského vojenského komplexu není vůbec snadné a nelze to provést přes noc.

Naopak Ázerbájdžán je vybaven velmi dobře. To popohání růst cen energií, které Baku exportuje. Od roku 2020 tak země navýšila armádní rozpočet asi o 40 % a založila nová komanda a různé specializované síly. A letos bylo oznámeno další navýšení financí.

Nepředvídatelné dopady války na Ukrajině na postavení Ruska motivovaly Ankaru a Baku k tomu, aby pokračovaly v přilévání oleje do ohně.

Inventář ázerbájdžánské armády tak zahrnuje špičkové zbraně – přesné rakety země-země dlouhého doletu, potulné zbraňové systémy i bojové drony dodávané Tel Avivem a Ankarou. Ázerbájdžánci spolupracují s Turky i při vojenských cvičeních a rovněž na úrovni vzájemné výměny zpravodajských informací.

Navíc v zářijových bojích si Baku vydobylo lepší postavení i na bojišti samotném. Například u letoviska Jermuk obsadilo vrcholky několika blízkých hor. Stejně tak kolem města Vardenis. Pozice Jerevanu jsou naopak v údolích a podhůří.

Mír nečekejme

Vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem jsou a zůstanou napjaté. Šance na mírovou dohodu jsou mizivé a Baku testuje červené linie Moskvy. Ta je ale neustále posouvá, aby nemusela do sporu příliš zasahovat.

Čtěte také: Arménie vs. Ázerbájdžán: Válka nikdy neskončila, mírový proces nikdy neexistoval

Situace v regionu je zcela logicky ovlivněna celkovou mezinárodní situací, která v současné době minimalizuje šance na mír. Dynamika války na Ukrajině a její těžko předvídatelné dopady na zisky a ztráty Kremlu motivovaly Ankaru a Baku k tomu, aby pokračovaly v přilévání oleje do ohně. Svůj průchod do Ruska se také snaží udržet Írán, jenž pokrytecky hlásá nutnost respektování hranic států, přestože má sám pohraniční spory například s Afghánistánem.

Samotná Arménie a její obyvatelé jsou potom chyceni v pasti větších hráčů. Premiér Pašinjan přijal taktiku vyčkávání. Jerevan se tak ocitl v patové situaci, respektive v těžko prolomitelné izolaci. Válka na Ukrajině tak znamená hlubokou erozi postsovětského řádu v regionu, kdy nedotknutelnost Arménie garantovala ruská vojenská přítomnost – k odstrašení Ázerbájdžánu a Turecka.