Tažení proti nepřátelům státu, respektive každému, kdo nesouhlasí s oficiální politikou autokrata Lukašenka, kulminuje. Nejsou to ani tři týdny, co běloruský parlament schválil možnost udělení trestu smrti za terorismus, přičemž jako „teroristické“ jsou označeny i některé nezávislé kanály na Telegramu a pouhé jejich sledování. Nově lze soudit i ty, kteří před režimem utekli.
Prázdná lavice obžalovaných, nulová možnost se svobodně obhájit. To, že hlavní postava bude u svého vlastního soudního procesu chybět, už zřejmě pro běloruskou prokuraturu nebude překážkou. Návrh, který má upravit stávající trestní zákoník, zavádí pojem „zvláštního řízení“. Vztahovat se má na ty, kteří se podle oficiálních obvinění měli dopustit protistátní činnosti, ohrožovat mír a bezpečnost.
Uvedený záměr není v Bělorusku novinkou. Stát takovou páku na kritiky režimu, kteří po posledních zmanipulovaných volbách odešli do exilu, připravoval už od roku 2020. Iniciativu už dříve podpořily nejvyšší soud a generální prokuratura.
Interpol v současné době ignoruje žádosti běloruských úřadů o vydání některých osob k trestnímu stíhání.
Doposud bylo odsouzení v nepřítomnosti možné jen velmi výjimečně. „Ačkoliv se teď trest smrti a soud v nepřítomnosti řeší takřka ve stejnou dobu, úplně bych to nespojoval. Trest smrti, respektive jeho možnost, má rychle zastrašit všechny, kteří by plánovali nebo podporovali jakoukoliv partizánskou činnost, třeba jako v případě běloruských železničářů, kteří sabotovali zásobování ruské armády,“ vysvětluje v rozhovoru pro Voxpot Arťom Shraibman, nezávislý běloruský politolog žijící ve Varšavě. „Naopak tato úprava zákona je něčím, co už je v plánu dlouho. Lukašenko o tom mluvil už někdy v únoru, teď se prostě jen dovršila jedna část toho legislativního procesu,“ dodává.
Rozsudek jako tlak na Interpol?
Nabízí se otázka, proč něco takového Lukašenkův režim vůbec dělá. Podle běloruského politického aktivisty Alese Michaleviče za tím může zčásti stát skutečnost, že Interpol v současné době ignoruje žádosti běloruských úřadů o vydání některých osob k trestnímu stíhání. „A Minsk věří, že když podají žádost o pátrání prostřednictvím Interpolu a budou mít navíc už i rozhodnutí soudu, nějak jim to pomůže. To se ale pletou. Interpol se k Bělorusku staví obezřetně a tak to i zůstane,“ uvedl pro Deutsche Welle Michalevič. Podle něj má dnes řada zemí velmi nízkou důvěru v běloruský právní systém.
Čtěte také: Pro nepřátele státu kulka. Lukašenko zpřísňuje tresty
Jako příklad uvádí právě Německo, kde v posledních letech soudy s odvoláním na porušování lidských práv vytrvale odmítají vydat prakticky kohokoliv, o koho Bělorusko žádá. A ti, kteří ze země odešli, si většinou vybrali takové destinace, kde mají status politického uprchlíka. Tím pádem jim rána pod pás, v podobě zpáteční letenky do Minsku a deportace, nehrozí.
Munice pro propagandu
Podle politického analytika Arťoma Shraibmana jde o jasný vzkaz, že za svobodné a kritické vyjadřování se v Bělorusku platí, a to i v případě, že už v zemi ani nepobýváte. Což se týká i jeho osoby. „Nepatřím k nejhlasitějším kritikům režimu, nejsem politický představitel ani aktivista, jsem analytik. Samozřejmě nejsem v Bělorusku úplně vítán, ale taky nejsem úplně na začátku toho seznamu nejnepohodlnějších osob. Tam jsou opoziční politici, aktivisté a novináři,“ myslí si Shraibman. I on je přesvědčen, že běloruská propaganda se pokusí z rozsudků vytěžit maximum, a není sám.
Iniciativa běloruské státní moci je namířena právě proti emigrantům – aby se báli promluvit, aby se báli následků, aby se báli o svůj majetek.
„Po skončení procesu budou mít úřady právo označovat lidi za zločince, protože v soud rozhodl, že dotyčný je vinen. Z mého pohledu – jako právníka a bývalého politického aktivisty – to není nijak zvlášť důležité. Ale pro někoho to možná bude mít obrovský morální význam,“ dokresluje dopady nové legislativy Ales Michalevič. Jakožto disidenta se totiž nová soudní praxe dotýká i osobně – byl opozičním kandidátem na prezidenta, tedy Lukašenkovým vyzyvatelem, a to ve volbách před dvanácti lety. V březnu 2011 získal dokonce politicky azyl v Praze.
Telegram jako třídní nepřítel
Někteří v novele trestního zákoníku vidí i psychologickou válku. „Je to způsob, jak zastrašit Bělorusy, kterým hrozí trestní stíhání a věznění z politických důvodů. Ti, kteří opustili vlast a jsou v emigraci, vystupují proti Lukašenkovu režimu logicky mnohem svobodněji než lidé, kteří tam zůstali. Iniciativa státní moci je namířena právě proti těm, co emigrovali – aby se báli promluvit, aby se báli následků, aby se báli o svůj majetek,“ mysli si advokát Michail Kiriljuk. Ten také upozornil na to, že výklad zákona nebývá v Bělorusku vždy jednoznačný, což se týká i možného udílení trestu smrti za údajný terorismus.
„Podle zprávy World Justice Project, nezávislé organizace usilující o prosazování právního státu po celém světě, je Bělorusko na 97 místě, pokud jde o dodržování zákonů ze strany vlády. Ačkoli se tedy z právního hlediska mohou nové změny vztahovat pouze na činy spáchané po jejich vstupu v platnost, v zemi s takovou úrovní vymahatelnosti práva by se nad tak drobnými nuancemi sotva kdo zamyslel,” řekl Kiriljuk.
Ani se nepokoušejí zabavování majetku exulantů nějak tajit. Je to zacílené velmi přesně, na konkrétní jména.
Zároveň v článku Deutsche Welle poukazuje i na prohlášení úřadů, že šmahem obviní z extremismu všechny uživatele komunikační platformy Telegram. „Pokud je v zemi 100 tisíc, možná 200 tisíc extremistů, já se ptám, proč ještě nejsou ve vězení? Lze to realizovat? Samozřejmě že ne, protože je to mimo jiné technicky obtížné – zkuste je všechny najít, pochytat, a krom toho ve věznicích prostě není místo,“ zamýšlí se Kiriljuk. „Hlavní nebezpečí pro režim spočívá v tom, že pokud skutečně začnete zatýkat lidi po tisících nebo desetitisících, dojde k aktivnímu občanskému odporu,“ dodává advokát. A to je podle něho to poslední, co by Lukašenko chtěl. Upřesňuje pak, že iniciativa je tak spíš demonstrací možností ve smyslu „když budeme chtít, budeme vás stíhat za jakýkoli politický výrok proti nám – ani to, že jste mimo Bělorusko, nás nezastaví, stejně si najdeme něco, co vám sebereme“.
Snadné zabavení majetku
Jeden funkční nástroj teď ale úřady získají určitě. Usvědčeným „zločincům“ a „podvratným živlům“ budou moct zkonfiskovat cokoliv cenného, co v Bělorusku nechali. „Ani se nepokoušejí zabavování majetku exulantů nějak tajit. Je to zacílené velmi přesně, na konkrétní jména,“ popisuje pro Voxpot politolog Shraibman.
Čtěte také: Lukašenko může být zlikvidován, když bude brzdit rozlet lidí v jeho okolí, říká politolog
„Já osobně ale žádné nemovitosti, dům, byt ani nic podobného v Bělorusku nevlastním, takže se téhle legislativní novinky úplně nebojím,“ shrnuje analytik, který ze země odešel před rokem a byl původně v exilu v Kyjevě. Ovšem jen do 24. února, kdy začala invaze. Pak se ihned přesunul do Polska.
