Krok od války: Egypt uniká nestabilitě, rovnováha je ale křehká

Ve Voxpotu věříme, že kvalitní informace jsou nejlepším lékem proti strachu a tísni z rozbouřeného světa. Výjezdy na reportáže do míst, kde se právě proměňuje svět, ale stojí nemalé peníze. Shánět pro vás ty nejlepší informace se nám daří jen díky tomu, že nám s tím pomáháte. Budeme proto rádi, když si přečtete článek a v případě, že vám bude připadat zajímavý, stanete se i vy součástí Voxpot Klubu, který nám umožňuje věnovat se práci naplno. Zároveň tím získáte přístup k celým textům i spoustě dalšího ve speciálních newsletterech a nebo na našem Discordu. Děkujeme, že jste v tom s námi a přejeme obohacující čtení.

„Říkám ti, že kdybych před sebou právě teď viděl člověka s vlajkou Hamásu, tak bez rozmýšlení dupnu na plyn a srazím ho,“ povídá prošedivělý, dobře stavěný muž za volantem auta. Po chvíli zamyšleně dodává, že kdyby u sebe měl zbraň, tak okamžitě střílí. Je snědý, má výrazný nos a i přes silná slova velmi klidné oči i gesta. Může mu být kolem pětapadesáti.

Projíždíme vyprahlým údolím mezi mrtvými pískovcovými skalami. Chvíli přemýšlím, jak v téhle krajině mohli Židé vyhnaní z Egypta bloudit čtyřicet let a přežít to. Občas se objeví keř, ale většinu času je to jen vyprahlá poušť. Jsme na Sinaji. Hned se vracím k hovoru s tím, že jsem v Egyptě čekal spíš solidaritu s Palestinci než s Izraelem.

Muž se jmenuje Tamir. Zastavili nám ho vojáci na jednom z checkpointům, kterých jsou cesty na poloostrově plné. Při řízení si pomalu vyhrne rukáv. „Podívej se na to,“ říká a nastavuje ruku. Ta je celá zjizvená popálením. „A teď ještě na tohle,“ dodá a povytáhne si košili od pasu nahoru. Jizvy od popálenin má i na velké části břicha. Tázavě se na něj podívám, od čeho to všechno je.

Začíná vyprávět, že je profesí voják a ještě před pěti lety sloužil jako kapitán u speciálů z jednotky číslo 999 v Rafahu, městě na samém severu poloostrova.

Původně jsme chtěli jet právě tam, protože v Rafahu je jeden ze dvou hraničních přechodů vedoucích do dnes těžce bombardovaného Pásma Gazy. Druhý je v Izraeli a od útoků Hamásu není možné se k němu dostat. Oba jsou teď zavřené a všichni, koho jsme se cestou ptali, nám říkali, ať na Rafah klidně hned zapomeneme. Vojáci k němu cizince nepustí ani v mnohem klidnějších časech.

Sever Sinaje je dnes už považován za téměř bezpečný. I když tam mají být stále vyšší stovky sympatizantů Islámského státu, od loňského prosince nevykazují prakticky žádnou aktivitu.

Vzbouřenci se tu objevili před více než deseti lety, na začátku roku 2011. V té době se islamistická povstání rozlila spolu s revolucemi arabského jara prakticky po celém arabském světě. Revoluční dění otřáslo i Egyptem. Do jeho čela vyneslo Muhammada Mursího, islamistického spojence Muslimského bratrstva a jestli ne přímého podporovatele, tak alespoň sympatizanta Hamásu, který z Muslimského bratrstva vyvstal.

Čtěte také: Z masakrů na Blízkém východě Rusko profituje. Putin se hlásí coby mírotvůrce

„Mursí nám sem zavlekl svoje kamarády, kteří tu přebrali kontrolu ve jménu svého zvráceného pojetí Islámu,“ vypráví Tamir na cestě pustinou.

Když byl Mursí v roce 2013 svržen, jeho nástupce a současný prezident Abd al-Fattáh as-Sísí spustil kampaň proti islamistům, kteří začali na jinak poměrně pustém poloostrově povážlivě sílit. V této chvíli se do Rafahu se svou jednotkou dostal také Tamir.

Na Sinaji v té době existovala ne vždy vřelá, ale pragmatická symbióza pašeráků, různých druhů banditů, beduínských kmenů i islámských radikálů sympatizujících s tenkrát nejviditelnější Al-Káidou. Tato spojenectví dělala oblast pro Káhiru prakticky neovladatelnou. Zároveň odsud stále častěji přicházely útoky na civilisty i politické představitelé daleko za hranicemi Sinaje. To se mělo na pokyn nového prezidenta začít měnit.

V přítmí tunelů

Vztahy mezi Hamásem a teroristy nejdříve z Al-Káidy a později z Islámského státu nebyly už léta zrovna vřelé. Obě organizace udržovaly během prvních let Sísího kampaně navenek nepřátelskou rétoriku, ale pod povrchem poměrně pragmatické vztahy. Hamás islamistům nabízel kvalitní trénink, bezpečné zázemí v Pásmu Gazy a moderní zbraně, zatímco Islámský stát pomáhal udržovat v chodu zásobování Gazy přes poloostrov.