Krvavé šarvátky, před kterými svět zavírá oči. Kongo a Rwanda na pokraji nové války

Ndeze a Ndakasi byly gorilí kamarádky, které stály u zrodu útočiště horských goril v Národním parku Virunga v Demokratické republice Kongo (DRK). Obě byly sirotky. Ndakasi, která po nemoci minulý rok zemřela, zastřelili matku ozbrojenci jedné ze skupin, které v parku operují a často pytlačí tamní zvířata.

Předtím, než se parťačky přesunuly zpět do pralesa, byly kvůli bojům nucené žít v nedalekém městě Goma, kde by brzy zahynuly. Po uklidnění situace byly převezeny do parku, který je zapsán do seznamu UNESCO a rangeři se tam starají o osiřelé primáty a chrání další zvířata. Gorily horské jsou ohrožené a na světě jich zbývá už jen zhruba tisíc. Jejich domov je ale nyní opět v nebezpečí.

Virunga je ohniskem konfliktu s rebely ze skupiny M23 (Mouvement du 23 Mars). Ti způsobují devastaci v celém regionu a v polovině srpna dělostřeleckou palbou v parku zabili a zranili neznámý počet civilistů. Kvůli takovým útokům hrozí, že sirotků, jakými byly gorilí přítelkyně, bude přibývat.

Druhého největšího primáta na světě se snaží chránit strážci parku, a to i za cenu nejvyšší. Například minulý rok v listopadu jeden z nich zemřel, když asi sto ozbrojených mužů – pravděpodobně z M23 – zaútočilo na jeho hlídkové stanoviště. V lednu potom jiná skupina zabila dokonce šest rangerů. I podobné případy přilévají další olej do ohně a hrozí, že konflikt s povstalci by mohl přerůst ve válku.

Obě strany se dnes vzájemně obviňují z úmyslu svrhnout protivníkovu vládu a porušit minulé dohody.

Nebezpečnou oblast bylo již nuceno opustit téměř 200 tisíc lidí a desítky jich zahynulo. Ozbrojené střety zhoršují rovnováhu v už tak dost nestabilním regionu a prohlubují nesváry mezi sousedícími zeměmi. Zejména mezi DRK a Rwandou, jejichž spory mají dlouhou tradici.

To znervózňuje sousední státy i celé Východoafrické společenství (EAC), které uvažuje o společné vojenské misi. K ní má ale konžská vláda v Kinshase kvůli možnému zapojení rwandských vojáků výhrady. Nicméně jednotky z členského státu Burundi již do DRK vstoupily. Rady si se situací neví ani mise Spojených národů, proti které proběhly protesty, při nichž bylo několik modrých přileb zabito. Celkovou frustraci Konžanů navíc přikrmuje fakt, že mezinárodní společenství je k jejich těžkostem slepé a na pořadu dne je pouze utrpení „bílých“.

Rozepře už od genocidy

Rwanda je stát s 13 miliony obyvateli a zabírá 26 tisíc kilometrů čtverečních. Jejím hlavním městem je Kigali a prezidentem Paul Kagame. Za souseda má DRK, obří zemi, ve které žije 90 milionů lidí a rozkládá se na 2,3 milionu kilometrů čtverečních. Hlava státu Félix Tshisekedi sídlí v tamní metropoli Kinshasa. Znesvářené republiky od sebe odděluje 217kilometrová hranice.

Obě strany se dnes vzájemně obviňují z úmyslu svrhnout protivníkovu vládu a porušit minulé dohody. Z Kigali jsou slyšet nařčení, že Kinshasa spolupracuje s Forces Démocratiques de Libération du Rwanda (FDLR). Deklarovaným cílem této povstalecké skupiny je sesadit rwandské vedení. DRK naopak tvrdí, že její soused podporuje M23 a za pravdu jí dává i uniklý report OSN. O tom ale později.

Napětí se datuje od genocidy ve Rwandě v roce 1994, kdy byl odhadem zabit asi milion Tutsiů a umírněných Hutuů. Mnoho pachatelů uprchlo do DRK, tehdy ještě nazývané Zair, a Kigali je stále přesvědčeno o tom, že Kinshasa některým poskytuje útočiště.

Po dvou letech od genocidy se i kvůli nečinnosti tehdejšího zairského prezidenta vydali rwandští vojáci pro ty, kteří podle nich stáli za etnickým násilím. To vyvolalo první ozbrojený konflikt v Kongu (1996–1997). Během devíti měsíců občanská válka skončila a moc převzal pro Rwandu přípustnější Laurent Kabila. Následně ale propukly mnohem krvavější boje.

Čtěte také: Soucit vs. politika. Británie chce deportovat uprchlíky do Rwandy za každou cenu

Druhá válka v Kongu, nazývaná také Africká světová válka, trvala pět let (1998–2003) a zemřely kvůli ní miliony lidí. A to nejen v důsledku bojů, ale i nárůstu nemocí a podvýživy. Vše tehdy začalo odvolání konžského ministra obrany, který byl Rwanďan a nesl zodpovědnost za předchozí válku, druhým podnětem byla podpora zbytku genocidních sil Armée pour la Libération du Rwanda (ALiR) ze strany DRK.

Vleklý konflikt vedl k tomu, že různé části země byly řízeny milicemi nebo vládami sousedních zemí. Válčily proti sobě dokonce i předchozí spojenci jako Uganda a Rwanda. Ke stažení rwandských vojáků nakonec vedla dohoda z Pretorie z roku 2002.

Až příliš známý vzestup nesnášenlivosti

Félix Tshisekedi nastoupil do konžského prezidentského úřadu v roce 2019 a zrodila se tak nová naděje na lepší vztahy v regionu Velkých jezer. Komunikační kanály do Rwandy se otevřely stejně jako hranice. V dubnu 2022 pak DRK vstoupila do EAC. Jenže tím společenství přibyl i problém povstalců ve východních provinciích země, z nichž jsou někteří napojení na Islámský stát v provincii Střední Afrika (IS-CAP).

Ten je v oblasti na vzestupu a snaží se z DRK pronikat i do dalších států, například Ugandy. Podle Rady bezpečnosti OSN se IS-CAP ukazuje jako „silná pobočka Islámského státu využívající sofistikované taktiky“. V parku Virunga jsou nasazení také američtí armádní rangeři, schopní provádět přímé, tajné a záchranné akce, ale o jejich tamním působení mnoho informací není.

Africké jednotky EAC budou zajisté přijímané lépe než mírové síly OSN. Proti nim se totiž před pár týdny krvavě protestovalo.

Každopádně EAC začalo po připojení DRK mluvit o společné misi s cílem zneškodnit povstalce, ale počáteční pozitivní nálada se letos v červnu vytratila. Týdny vzájemných obvinění z raketových útoků a podpory povstalců vedly až k zabití konžského vojáka na rwandské půdě. Policie, která ho po nelegálním překročení hranice zastřelila, tvrdí, že jednala v sebeobraně. Avšak v důsledku toho Tshisekedi odsoudil všechny oboustranné obchodní dohody a odmítá zapojení rwandských jednotek do mise EAC.

Mnohem větší znepokojení ale vyvolávají obvinění, že Kigali napomáhá povstalecké skupině M23. Její členové jsou převážně Tutsiové a potomci uprchlíků ze Rwandy. Údajná podpora této formace byla už v minulosti jedním z důvodů pozastavení západní rozvojové pomoci Rwandě v letech 2008, 2012 a 2013. Následně se věřilo, že M23 byla poražena, a proto je její nová činnost – včetně obsazení města Bunagana – tak překvapivá.

„Dnes je jasné, a není o tom pochyb, že Rwanda podpořila M23, aby se zformovala a zaútočila,“ prohlásil Tshisekedi. Takové přímé obvinění jeho protějšek Kagame sice odmítá, ale objevuje se stále více důkazů, které tomu dávají za pravdu. Jedním z nich je uniklá zpráva expertů OSN, která obsahuje podrobnou dokumentaci rwandské vojenské podpory povstalcům. Angažovanost země byla dokonce podle jednoho ze svědků tak velká, že viděl kontingent 900–1000 rwandských vojáků překročit hranice a obsadit na několik dní důležité pozice.

Nevládní organizace Human Rights Watch pak minulý měsíc uvedla, že bojovníci M23 od poloviny června zabili nejméně 30 civilistů. Při jednom z masakrů zastřelili 21. června nejméně dvacet lidí poté, co je obvinili, že o jejich pozici informovali konžskou armádu.

To vedlo až k vyzvání předsedy Výboru pro zahraniční vztahy Senátu USA Roberta Menendeze k pozastavení bezpečnostní pomoci Rwandě. „Americká podpora rwandské armády, jež je nasazena v DRK a podporuje rebely, kteří útočí na civilisty i mírové jednotky OSN, vysílá signál, že USA to schvalují,“ píše v dopise ministru zahraničí. Pomoc Spojené státy poskytují také proto, že Rwanda je čtvrtým největším přispěvatelem uniformovaného personálu do mírových misí OSN.

Naopak Kagame obviňuje DRK z podpory povstalců z FDLR, rovněž působících ve východní části země. Navíc jsou podle něj složeni z Hutuů, kteří utekli ze Rwandy po genocidě a stále provádějí útoky proti Tutsiům, nebo dokonce proti rwandskému obyvatelstvu. Tomu napovídá i vzestup etnického násilí v provinciích Severní a Jižní Kivu, kde jsou konžští Tutsiové napadáni, a nejspíš i vražděni, protože jsou obviňování z donášení svým příbuzným do sousedního státu. Lidé jsou také mobilizováni skrz sociální sítě k postavení se na odpor „rwandské invazi“ a připojení se k zabíjení v ulicích.

#RDC🇨🇩Combats #FARDC-#M23 et alliés. "Tout Tutsi n’est pas #M23". Le cris des femmes de la communauté #Tutsi aux autorités congolaises. Un message de ces femmes en #lingala. #Haine, #tribalisme. pic.twitter.com/zIXdXeuEiF

— Justin KABUMBA (@kabumba_justin) June 29, 2022

Bezzubé OSN a odpor místních k modré

První pokus o deeskalaci, který zprostředkoval angolský prezident Joano Lourenco 6. července, selhal. Příměří nevydrželo ani den. Novou naději na uklidnění napětí mezi DRK a Rwandou signalizuje rozmístění burundských jednotek.

Burundi je první ze šesti států EAC, který v neklidné lokalitě rozmístil vojáky. Bezpečnostní odborník na region Velkých jezer Dismas Nkunda to považuje za dobré znamení. „Myslel jsem si, že jediné země, které by mohly nasadit své síly bez střetu zájmu, jsou Tanzanie, Jižní Súdán a Keňa,“ sdělil webu VOA. „Ale teď, když to Burundi udělalo, to určitě znamená, že nakonec k mírové operaci EAC dojde,“ dodal.

Zatím není jasné, jaké struktury budou síly EAC vedené Keňou sestavovat, aby porazily povstalecké skupiny, ale místními je tento krok vítaný. Africké jednotky budou zajisté přijímané lépe než mírové síly OSN. Proti nim se totiž před pár týdny krvavě protestovalo.

Minulý měsíc předseda Senátu DRK Modeste Bahati Lukwebo modré přilby vyzval, aby si po více než dvaceti letech sbalily kufry. O deset dní později vypukly demonstrace, ale ostrá slova Lukwebeho jsou na vině jen pomálu. Zobrazování protestujících jako zmanipulovaných je zjednodušené a popírá to hlubokou frustraci mnoha Konžanů z mírové mise MONUSCO.

Další velká válka je spíš nepravděpodobná, ale neustálý neklid brání obchodní spolupráci, která by podpořila rozvoj a mír mezi oběma národy.

Nedávné nepokoje měly za následek smrt nejméně tří příslušníků mírových sil a několika civilistů. Nejsou ale první svého druhu a vynesly napovrch dlouho přetrvávající problémy, kterým mise v DRK čelí. Nejprve byla Force Intervention Brigade (FIB), což je vojenská složka mise OSN, chválena za potlačení povstání M23 v roce 2013, ale od té doby se ozbrojeným skupinám v regionu daří. Proto brigáda získala dodatečnou vojenskou podporu, ale ani tak nebyla schopna násilí zastavit.

Výsledkem je, že OSN čelí mezi místním obyvatelstvem krizi legitimity podniknutých kroků, a to i přesto, že investovala značný kapitál do péče o svou pověst. Důvěra ve schopnost mise zajistit bezpečnost je nízká a stále se zmenšuje. Je dokonce horší, než kterou mají vládní bezpečnostní síly, jež porušují lidská práva a nemají dostatek kapacit.

Neschopnost OSN odsoudit přítomnost rwandských vojáků na konžské půdě frustraci znásobilo a oživil se nacionalistický diskurz. Navíc má DRK hluboko zakořeněný odpor vůči bývalým mocnostem. Od kaučukového režimu belgického krále Leopolda II., za jehož krutovlády zemřelo brutálním způsobem na 10 milionů lidí, až po dnešní nelegální vývoz nerostných surovin je země považována za hřiště pro koloniální a neokoloniální síly.

Protesty se navíc budou pravděpodobně stupňovat s blížícími se konžskými prezidentskými volbami, které jsou naplánovány na konec roku 2023. Nejspíš to proto nebudou mírové síly vyslané OSN, které se dokážou postarat o pořádek v zemi, ale regionální spolupráce hlav států EAC. Ty se totiž již dohodly na rozmístění svých ozbrojených sil.

Odlišný přístup prvního světa

Práci personálu mise MONUSCO neulehčuje ani nezájem mezinárodního společenství. „Nikdo nic neříká, protože je naše ohrožení nezajímá. Nestarají se o naše životy. Pro ně je důležitý pouze ten, kdo stráží jejich geopolitické zájmy,“ komentoval pro Deutsche Welle situaci konžský aktivista Espoir Ngalukiye.

Naráží tím i na fakt, že zatímco se minulý měsíc na konferenci v Haagu dohodlo 45 zemí světa na vyšetřování ruských válečných zločinů na Ukrajině a vzešla zde i výzva k vytvoření mezinárodního tribunálu, státy jako DRK se podobného přístupu dočkají jen těžko.

Čtěte také: Somálští islamisté míří k nacionalismu a špinavé válce

V roce 2017 vyšetřovatelé OSN odhalili 80 masových hrobů v provincii Kasai, který je bohatý na diamanty, a tudíž poskytuje atraktivní možnost výdělku pro ozbrojené skupiny. O dva roky později odkryli dalších 50 hrobů v provincii Bandundu. „Tam, kde jsou oběťmi války běloši, zahájil již mezinárodní trestní tribunál své vlastní vyšetřování, jeho hlavní žalobce navštívil frontové linie a do terénu poslal doposud největší počet pracovníků, aby postavil Vladimira Putina na lavici obžalovaných,“ píše africký novinář Vava Tampa. „Proč tedy USA a Velká Británie odmítají podpořit vytvoření mezinárodního trestního tribunálu pro Demokratickou republiku Kongo?“ ptá se nakonec.

Tichá podpora Kagameho západními státy a dohoda Spojeného království s Kigali o uprchlících totiž posilují přesvědčení Konžanů, že mezinárodní společenství – a potažmo MONUSCO – není na jejich straně a nemá o ně zájem. I proto se DRK a Rwanda musejí spoléhat hlavně samy na sebe.

Obě země budou pravděpodobně i nadále zažívat střídající se období napětí a stabilizace. Rozpoutání dalšího velkého konfliktu v rozsahu minulých válek v Kongu je spíše nepravděpodobné, ale neustálý neklid brání obchodní spolupráci, jež by podpořila rozvoj a mír mezi oběma národy. DRK oplývá obrovskými přírodními zdroji, ale i pracovní silou dychtící po úniku z chudoby, Rwanda se zas rychle rozvíjí v oblasti služeb a zpracovatelského průmyslu. Vzájemná spolupráce by pak mohla oběma zemím přinést i mír a stabilitu.