O kokainu se v našich končinách mluví různě – třeba jako o ilegální zábavě nebo nebezpečném stimulantu, na němž vzniká silná závislost. Záleží, s kým se dáte do řeči. V Evropě každopádně platí za jednu z nejužívanějších drog, jejíž obliba stále stoupá. Podívejme se na ni nyní z perspektivy Kolumbie a Mexika, kterým kokain krvavě vládne. A to doslova.
Text jsme publikovali loni v létě, přečíst si ho mohlo jen předplatitelstvo. Letos ho přinášíme odemčený – pokud chcete, abychom ve Voxpotu psali další takové články, zamiřte k nám do Klubu. Děkujeme za podporu!
Blíží se víkend a Tereza (jmenuje se ve skutečnosti jinak) přemýšlí, co se sebou. Žije v Praze, pracuje v kreativním prostředí a říká si, jestli pro tentokrát zůstat doma, nebo jít na akci. Kamarádi jí totiž po zprávách píšou, aby dorazila – a ona ví, že tam najde zdroj zábavy. Nejen hudbu, ale i kokain.
„Nechodím na akce proto, abych si dala čáru. Jdu si prostě zatancovat, pobavit se, nemám jasný plán. Potom v určitý moment, když mi ‚coke‘ někdo nabídne, což je ve většině případů, neodmítnu,“ popisuje dvacátnice. Takových „čar“ si dá klidně několik za večer.
Před akcí obvykle dostaneme jméno, fotku a adresu. Přicházejí sem ale i polovojenské skupiny rekrutující nezletilé na zabíjení nepřátel.
Její příběh není ničím výjimečný, takových jako je ona – „rekreačních uživatelů“, jak o sobě sama mluví – je spousta. V Tereziných kruzích je kokain vcelku samozřejmou součástí (nejen) nočního života. „Vydržím na party déle, mám větší chuť se bavit s lidmi, větší energii tancovat. Cítím se líp ve svém těle, jistěji, šťastnější,“ vyjmenovává. „Zároveň o tom tolik nepřemýšlím, kokain prostě kolem mě je. A já mám ráda pocit, co mi dává,“ uzavírá s tím, že na to, odkud se bílý prášek bere, se neptá.
Peníze, drogy, násilí
Brian (i on se jmenuje jinak) také užívá kokain. Žije v Cali na jihozápadě Kolumbie a je na bílém prášku závislý. Ve svém životě tak dělá kroky podle toho, aby se nejen uživil, ale také ukojil svou závislost a touhu po droze. V oblasti nic neobvyklého.
Čtěte také: Život bez rizika i alkoholu. Gen Z zkouší jiné cesty, jak „vypnout“
V předloňské fotoreportáži Madse Nissena pro list The Financial Times Brian popisuje, jak vypadá život dvacátníků v Cali. „Není tu pro nás žádná práce. Předáte jim svůj životopis, ale nikdo se neozve. Pak vás někdo osloví s tím, že když uděláte jednu věc, dostanete za to motorku. Tak do toho jdete,“ vysvětluje mladý muž – na fotce se zahalenou tváří – jak se dostal k tomu, že zabíjel lidi na zakázku.
Každou vraždou si vydělal v přepočtu nějakých 15 tisíc korun: „Obvykle dostaneme jméno, fotku a adresu. Zároveň sem přicházejí i polovojenské skupiny, které rekrutují nezletilé a nabízí jim práci – likvidování nepřátel. Všechno je to propojené: peníze, přepadení a drogy.“
Kokain pro Kolumbijce nebo i Mexičany neznamená příslovečné „zakázané ovoce, co chutná nejlíp“ – tedy to, čeho si na něm nejspíš mohou cenit „rekreační uživatelé“ třeba v Evropě. Jde o látku, která smýká tamní společností, někdy funguje i jako platidlo a vždycky je spojená s aktivitou gangů a s organizovaným zločinem. A tedy i s krveprolitím.
Kokain nasáklý kolumbijskou krví
Každý gram kokainu, který se objeví na nějaké party, akci, kdekoliv, za sebou táhne krvavou stopu. „Na pozadí se dějí zvěrstva – jakéhokoli typu, zkrátka na co si vzpomenete. Od sexualizovaného násilí přes zabíjení nevinných mužů, žen i dětí až po nábor nezletilých do ozbrojených skupin. Zdrojem drogy jsou země, které evidují jedny z nejvyšších počtů vražd na obyvatele,“ říká mi Yulia Vorobyeva z Floridské univerzity, kterou jsem k tomuto tématu oslovila. Ne jako nějakou svou domněnku nebo hypotézu – takhle to prostě je.
Obchod s kokainem je jakési monstrum s chapadly, sadou ostrých zubů a několika žaludky – pohlcuje lidi, komunity i celé země.
Není jasné, kolik obětí za sebou obchod s kokainem (a drogami obecně) zanechává. Jisté je jen to, že si v latinskoamerickém regionu každý rok bere desítky tisíc životů. Americké veřejnoprávní médium PBS například v roce 2015 uvedlo, že mezi lety 2007 a 2015 zemřelo v Mexiku v důsledku bojů mezi drogovými kartely přes 164 tisíc lidí. Což bylo více, než kolik si za stejné období vyžádaly konflikty v Iráku a Afghánistánu dohromady.
„V Mexiku jsou nějaká data dostupná, ale i tak velmi, velmi nepřesná,“ poznamenává expertka a dodává, že záleží vždy na přístupu úřadů a jejich otevřenosti se problému věnovat. „Ve většině mexických států na ochotu nenarazíte, a když ano, vraždy spojené s obchodem s drogami se často směšují s obecnější aktivitou zločineckých organizací. Statistiky nakonec dávají dohromady akademici nebo novináři,“ vysvětluje americká výzkumnice.
Přichází Vorobyeva s něčím novým, přelomovým? Vůbec ne – o „kokainu nasáklém kolumbijskou krví“ mluvil už v roce 2006 tehdejší kolumbijský viceprezident Francisco Santos. A to v rámci kampaně o „sdílené zodpovědnosti“ namířené na evropské uživatele této drogy. Při ní pomáhalo i pět kolumbijských žen, které prožily několik let v zajetí, vyvázly ze spárů zločinu a ve Velké Británii mluvily o tom, jak uživatelé kokainu pomáhají šířit násilí a smrt.
Za posledních 17 let se situace lehce zlepšila – ne však nijak závratně, jak naznačují (neúplná) data týkající se počtu vražd za rok. Nehledě na to, že se koka pěstuje i třeba v Bolívii, Peru a v dalších zemích, kde také páchá škody na životech i společnosti.
„Je to taková ruleta, jestli se ženě něco stane“
Odpovědět na to, kdo za násilím vlastně stojí, je složité. Obchod s kokainem je jakési monstrum s chapadly, sadou ostrých zubů a několika žaludky – pohlcuje lidi, komunity i celé země. Bez nadsázky se dá říct, že na každém stupni výroby i transportu je prolita krev. Umírají lidé, kteří byli ve špatnou chvíli na špatném místě a zasáhla je zbloudilá kulka, nebo ti do ilegálního procesu dobrovolně zapojení.
Násilí vůči přírodě
Obchodem s kokainem trpí i příroda. V roce 2019 rostla koka na 234 200 hektarech v Kolumbii, Bolívii a Peru. V zemích dochází například k odlesňování (v roce 2020 kvůli pěstování koky padlo asi 13 tisíc ha kolumbijských lesů), další kusy lesa zmizely kvůli přepravě kokainu – například pokácením celé pralesní oblasti proto, aby jimi mohli létat pašeráci. Nemluvě o používání agresivních herbicidů.
„Můžeme mluvit třeba o různých donucovacích technikách a násilí vůči pašerákům drog. O mučení. Nakonec i o násilí, k němuž dochází na druhém konci tohoto řetězce, tedy například v Evropě. Třeba ve Velké Británii víme o dětech, které z donucení přenášejí drogy a podílí se na kriminálních aktivitách. A pak je taky zavraždí,“ přichází se smutným výčtem odbornice Vorobyeva.
Vedle přímého násilí obchod s drogami podněcuje i to nepřímé – například domácí, jehož oběťmi jsou zpravidla ženy a dívky a které podle statistik narůstá.
Samostatnou otázkou je pak právě násilí na ženách a dívkách obecně. Dostupná data totiž vykreslují přímo hrozivou situaci. Namátkou: v Kolumbii bylo v roce 2022 spácháno 612 femicid, tedy (podle definice feministické aktivistky Diany E. H. Russell) „vražd ženy z důvodu, že je žena“. Jen v prvních deseti měsících téhož roku pak Kolumbie zaznamenala skoro 10 tisíc případů sexualizovaného násilí.
Čtěte také: „Ayahuasca není pro každého.“ Co všechno může způsobit honba za zázračnou liánou z Amazonie
„Vezměte všechny ty hrozby, kterým čelí muži, a přidejte k nim ještě riziko sexualizovaného násilí. Když máte ještě dceru, nebo snad dvě dcery, situace se pro vás zhoršuje,“ shrnuje výzkumnice. Různým projevům agrese čelí ženy jak v Kolumbii, kde se koka pěstuje a následně ji přetvoří v kokain, tak v Mexiku, které je zase hlavním koridorem pro jeho pašování.
Nebezpečné jsou třeba kolumbijské územní checkpointy – nad každou oblastí má kontrolu jiná ozbrojená skupina. Je to pak taková ruleta, jestli se ženě něco stane. Jestli se ze stanoviště dostane živá.
Vyhnáni z domova
Zvlášť ohrožená je i další skupina obyvatel – domorodé národy. Podle některých zdrojů vyrostly plantáže koky skoro v polovině případů na půdě v oblastech pod zvláštní ochranou. Ať už jde právě o území domorodých obyvatel či tradičních afro-karibských komunit, nebo o národní parky a další místa environmentálního významu.
Kolumbie se tak stala jedním z nejnebezpečnějších míst pro environmentální aktivisty a ochránce přírody, kteří kvůli svému přesvědčení nezřídka přicházejí o život. Poslední zhruba dekáda boje proti kácení lesů a dalším přírodě ubližujícím aktivitám si vyžádala 1700 obětí. Mnoho z nich byli právě původní obyvatelé, kteří bránili svou půdu.
Obchod s drogami a střety drogových kartelů, guerillových skupin a dalších dílků tamního organizovaného zločinu vyhání lidi z jejich domovů. V Kolumbii žije obrovský počet takto vnitřně vysídlených obyvatel – Organizace spojených národů došla k tomu, že v roce 2022 jich bylo zhruba 6,8 milionu. Více jich čítá už jen pár států se Sýrií sužovanou dlouholetou válkou v čele.
Ve zhruba jednapadesátimilionové Kolumbii tak musela více než desetina její populace odejít z domova a začít znovu, obvykle ve směru z vesnic do měst.
„Před deseti lety jsem se přesunula z Putumaya do Bogoty. Ta změna po letech strávených na venkově byla velmi náročná. Každý den jsem plakala. Žít na farmě je opravdu jiný pocit než ta městská stísněnost. Měla jsem mnoho sousedů, nakonec jsem si ale koupila pozemek v Altos de la Florida,“ popsala svou cestu například Kolumbijka Andrea.
Obchod s kokainem funguje v Mexiku na bázi úplatků, když ale přestalo být jasné, koho vlastně uplácet, nastal chaos.
Většina vnitřně vysídlených nemá prostředky začít nanovo. „Na plantážích koky pak často pracují právě tito lidé – kde jinde si také vydělat na živobytí, že?“ poznamenává výzkumnice Vorobyeva. A pozor, není to tak, že by se farmáři pro pěstování zrovna konkrétně koky sami rozhodli. Obvykle nemají na vybranou, musejí plnit příkazy ozbrojenců.
Otázkou však také je, zda by se jim pěstovat jinou rostlinu vyplatilo. Poptávka přece jen mluví jasně, a navíc by svou sklizeň neměli – kvůli všudypřítomným členům gangů – jak převážet.
Rozpadla se síť
Samotný obchod s kokainem se za posledních několik dekád proměnil. Zatímco v 80. a 90. letech vládly Mexiku i Kolumbii velké kartely, nyní je scéna fragmentovanější. A protože spolu jednotlivé ozbrojené skupiny soupeří a válčí, brutalita roste.
Například Mexiko měly dříve pod palcem mocné zločinecké organizace napojené na stát a politické představitele – byly násilné, to ano, ale ne tolik jako dnes. „Až s decentralizací politické moci po přelomu tisíciletí se začalo vše měnit. Obchod s kokainem funguje na bázi úplatků, když ale přestalo být jasné, koho vlastně uplácet, nastal chaos. Každý chtěl kontrolovat koridory a to, co jimi prošlo. Mexiku tak začaly pevně vládnout ozbrojené skupiny,“ vysvětluje odbornice z Floridské univerzity. Takových gangů může být až 200 – některé nemají ani jméno.
Jak se vyrábí kokain?
Z plantáží se ručně sesbírané listy přesunou do improvizovaných laboratoří. Nasekají se a rozmělní, načež jsou promývány v benzinu a později vznikne koková pasta. Jeden její kilogram v sobě pojímá 600 kilogramů listů koky a má hodnotu okolo 600 dolarů. Hmota se potom musí zpracovat a vysušit v laboratoři „pro druhou fázi“ – vznikne surový kokain, který se dále čistí.
V Kolumbii je nejsilnější Clan del Golfo, tedy Klan ze zálivu. Podle médií z Kolumbie každoročně vypraví 180–200 tun kokainu a jeho velký šéf Dario Antonio Úsuga David (nechává si říkat Otoniel) platil za jednoho z nejobávanějších „drug lordů“ na světě. Alespoň dokud jej loni nedopadla kolumbijská policie a nepředala ho americkým úřadům, jež ho už léta stíhaly. V lednu pak stanul Otoniel v USA před soudem, přiznal vinu a teď mu hrozí trest nejméně 20 let odnětí svobody.
Mezi přetahovanou gangů se snaží přežít běžní lidé – farmáři, sběrači listů koky a mnozí další. Příliš si nevydělají, a nedávno se navíc objevil další problém. Kolumbijský ilegální trh, do něhož jsou zapojení, se od nich pomalu odvrací a raději se soustředí na syntetickou výrobu, případně produkci z jiných států. A cena listů koky klesá.
Čtěte také: Nejosamělejší muž planety chránil amazonský prales. Ten už nám mizí před očima
„Naše síť nákupčích se rozpadla,“ uvedl farmář Andres Rojas pro Al Jazeeru. „Rodiny hladoví, neprodávají se i celé sklizně,“ přiblížil. Hlasy z departmentů Putumayo, Catatumbo, Cauca a Nariño, největších producentů koky, pak přirovnávají ekonomické důsledky takového zvratu k „humanitární nouzi“.
„Kolumbijská vláda pochopila, že farmáři a ti, co na plantážích pracují, nejsou pachatelé – že jde o oběti. Takže za práci na farmě je netrestají, vědí, že jde o zranitelnou skupinu, která si skoro nic nevydělá,“ dodává Yulia Vorobyeva.
„Woke coke“ a nenáviděný seriál Narcos
Kokain, jakkoliv má zničující potenciál pro uživatele i producenty, stále přitahuje. A protože ne každému může být příjemná představa užívání látky „potřísněné“ krví, přišli drogoví dealeři s novým narativem. S „etickým kokainem“ – látkou „veganskou a organickou, laskavou k životnímu prostředí a získanou etickým způsobem“.
Její „uvědomělí“ uživatelé za produkt vyplácli celé jmění, zhruba 200 liber (asi 5600 Kč) za gram. Nechali se ovšem napálit, nic jako „fair trade kokain“ ve světě prostě neexistuje. Tento mýtus dostal před pár lety v Británii přezdívku „woke coke“ a prohnal se médii jakožto „velmi chytrá marketingová léčka“.
„To, čemu říkáte ‚fair trade kokain‘ pouze přinese další chamtivost a další krveprolití,“ prohlásila před třemi lety kolumbijská humanitární pracovnice Bibiana Villota.
Zajímavá je i obliba „kokainových příběhů“ u západní civilizace. Za všechny mluví seriál Narcos z dílny Netflixu, efektní podívaná mimo jiné o éře drogového barona Pabla Escobara. V Evropě a Severní Americe populární série, v Kolumbii nenáviděná. Z pochopitelných důvodů.
„Víte, nečetla jsem k tomu žádnou studii nebo tak něco. Ale lidi Narcos vážně nesnáší, protože nezobrazuje národní tragédii, je to prostě akční show. To mi přijde příšerné,“ otřásla se při rozhovoru pro Voxpot Catalina Niño, kolumbijská sociální pracovnice zaměřující se na drogy a násilí.
Glorifikace kokainu a drog obecně nejen v popkultuře má podle Cataliny nepříznivý dopad na tamní společnost: „Lidé začnou spatřovat v obchodu s drogami peníze a v násilnících nové idoly. Stalo se to u tolika malých dětí, které tuto cestu vnímaly jako jediný způsob, jak se posunout na společenském žebříčku. A potom je tu ještě jedna skupina lidí – ti, co si sem přijedou prožít svůj ‚Narcos zážitek‘.“
Na mysli má turisty, kteří zaplatí například za to, že je někdo unese. Avšak „jenom jako“. Tihle cestovatelé obrážejí lokality spojené s Pablem Escobarem – navštěvují jeho dům, jezdí do míst, kde se objevoval.
Víme o oblastech, jejichž ekonomika stojí právě na kokainu. A to samozřejmě zahrnuje i politiky, úřady a instituce, podniky – všechny.
Klíčovou destinací je v tomto případě Medellín, kdysi hnízdo narkomafie. Ačkoliv „odkaz“ krále kokainu zůstává „otevřenou ranou“ velkoměsta, turisté sem kvůli němu přijíždějí ve velkém. Chodí na „Pablo tours“ a hltají život člověka, který je zodpovědný za smrt až pěti tisíc osob (mezi lety 1989 a 1993, kdy zemřel při přestřelce s policií).
O něco vstřícnější je přitom Catalina Niño ke kokainové turistice – tedy k těm, kteří jedou do Kolumbie za „čistším materiálem“. „Daleko horší je, že sem jezdí hodně lidí za sexem, v tomhle ilegálním odvětví pracuje mnoho nezletilých,“ upozorňuje sociální pracovnice. V kontextu konzumentů drogy ale prý cesta do Kolumbie dává určitý smysl přijet. „Pokud uživatelé znají správné lidi, skutečně se tu mohou dostat k mnohem kvalitnějšímu, tedy i bezpečnějšímu kokainu. Je to ale samozřejmě problém,“ pokrčuje rameny.
Měna: koková pasta
Zatímco Kolumbijce, Mexičany a další národy Jižní Ameriky obchod s kokainem ohrožuje doslova na životě, užívání této návykové látky v Evropě roste. Letos v březnu to alespoň ukázala studie zkoumající odpadní vody ve 104 městech Evropské unie.
Kokain lidé užívají čím dál více, a to už od roku 2016. Hlavně v Belgii, Španělsku, Portugalsku a Nizozemsku. Na starý kontinent se droga dostává v lodních kontejnerech právě i přes belgické a nizozemské přístavy (a také italské, německé, francouzské a další). I v Česku obliba kokainu roste, což Národní protidrogová centrála vysvětluje i vzrůstající kupní silou obyvatelstva.
Čtěte také: „Exploze podvratné radosti.“ Koncem osmdesátek Britové objevili rave, teď se k němu zase vrací
Další úhel pak přinesla zpráva OSN se závěrem, že poptávka po kokainu i jeho dodávky stoupají celosvětově. Globální trh s touto drogou se soustředí především v Severní a Jižní Americe a také v západní a střední Evropě, obchodovat se s ní ale začíná v Africe, Asii a jihovýchodní Evropě.
A ačkoliv třeba právě v Kolumbii ubližuje obchod s kokainem plošně, neznamená to, že se mu místní vyhýbají. Užívají ho a v některých oblastech se dokonce z bílého prášku (či spíše kokové pasty) stalo platidlo. „Kvůli tomu narůstá i počet uživatelů v zemi,“ dodává Catalina Niño.
„V některých komunitách to funguje tak, že lidé dostávají zaplaceno v cihlách pasty. Tu pak mohou rozkouskovat a pořídit si za ni spoustu věcí. Víme o oblastech, jejichž ekonomika stojí právě na kokainu. A to samozřejmě zahrnuje i politiky, úřady a instituce, podniky – všechny. Není to něco, co by se dělo na okraji společnosti,“ popisuje situaci sociální pracovnice.
„V Kolumbii lidé nemluví“
Kolik krve tedy je za jednou „lajnou koksu“ v pátek večer? Hodně. Přesný počet obětí obchodu s kokainem v Kolumbii, Mexiku a dalších místech po celém světě nelze spočítat. Částečně kvůli tomu, že se do tvoření statistik místní úřady příliš nehrnou, částečně i proto, že do všech záhybů této chobotnice jednoduše nevidí. V oblastech, kde se kvůli bílému prášku zabíjí, vládnou jiné, temnější síly.
Ve zmiňovaném seriálu Narcos zaznělo, že za každý kilogram kokainu padne šest životů. Podle odborníků se to ale takhle přesně říct nedá.
„Jak spočítáte všechna ta těla? Máte dostatek svědectví, abyste z nich mohli složit celý příběh? V Kolumbii lidé nemluví. Vědí, že v momentě, kdy někoho obviní, to mají spočítané,“ řekl před osmi lety Sanho Tree z amerického Institutu pro veřejnou politiku. A platí to dodnes.
