Ukrajinská armáda rozšiřuje území pod svou kontrolou v ruské Kurské oblasti. Mezitím ale na předměstí klíčového ukrajinského města Pokrovsk dorazily po půl roce bojů ruské síly. Lidé se ve spěchu balí a evakuují z města. Proč Ukrajina nevyužila volné jednotky raději na obranu vlastního území?
„Naše síly dnes kontrolují více než 1 250 čtverečních kilometrů nepřátelského území a 92 obcí,“ říká v úterý večer na tiskové konferenci na ukrajinském ministerstvu zahraničí Volodymyr Zelenskyj. Dodává, že jedním z důležitých cílů operace je dostat zpět domů ukrajinské válečné zajatce.
Ne snad tak, že by si pro ně měli ukrajinští vojáci přijít až do míst, kde jsou dnes držení. Ukrajina je chce vyměnit za ruské vojáky, které během dvou týdnů operace zajala.
Nedívám se na to tak, že by naši vojáci šli do Kursku místo toho, aby bojovali s námi o Pokrovsk. Nepochybuji o tom, že operace byla dobrým rozhodnutím.
Objevují se i další bombastické zprávy: „Ukrajina může vytvořit kotel na řece Sejm, ve kterém zůstanou zhruba 3000 ruských vojáků,“ píše německý bulvární deník Bild. Mělo by k tomu dojít zničením tří mostů v posledních dnech a následným obklíčením vojáků uvízlých mezi vodním tokem a ukrajinskou hranicí. Ukrajinské síly by tak zároveň téměř zdvojnásobily aktuálně držené území v Rusku.
Tyto zprávy jsou však při bližším zkoumání spíš zbožným přáním než blížící se realitou. Co se bude v Kurské oblasti dít dál, je prozatím těžké soudit. Ukrajinský výboj do Kurské oblasti totiž není jedinou významnou událostí konfliktu – situace na ruské i ukrajinské frontě připomíná hru „kdo dřív uhne“.
Stíhačka desítky metrů nad hlavou
„Situace je složitá. Je to tragédie. Jsem si jistý, že nepřítele zastavíme, ale cenou bude totální devastace města,“ dostávám v úterý ráno zprávu. Neposílá mi ji ruský voják stahující se ke Kursku, ale ukrajinský důstojník Taras (jméno na přání respondenta změněno). Jeho jednotka dnes bojuje na opačné straně hranice – brání přístup k ukrajinskému městu Pokrovsk v Doněcké oblasti.
Čtěte také: Rusko pod útokem: ani po třech dnech se Moskvě nedaří eliminovat ukrajinské vojáky
Pokrovsk je město, ke kterému se už půl roku snaží probít ruské síly. A to poté, co loni v únoru obsadily důležitý opěrný bod v tomto směru: Avdijivku.
Rusové získali iniciativu na celé frontě už loni v listopadu. Stalo se to po nepříliš úspěšné ukrajinské protiofenzívě v Záporožské oblasti. Od té doby pomalu postupují vpřed. Pokrovsk, vzdálený pětačtyřicet kilometrů od Avdijivky, pak představuje klíčové město pro získání kontroly nad většinou jihu Doněcké oblasti.
„Poslali sem obrovské množství vojáků, bude je to stát vysokou cenu,“ popisuje mi v další zprávě Taras a odhaduje, že boj o Pokrovsk může být pro Rusko ještě větší masakr než bitva o Bachmut.
Právě bitva o Bachmut si se svými stovkami mrtvých každý den získala různé přezdívky, třeba „masomlýnek“, a je počítána mezi nejkrvavější bitvy 21. století. Celkově mělo jen na ruské straně v Bachmutu přijít o život přes 20 tisíc vojáků. S podobnými odhady se operuje i na straně Ukrajiny.
Ruská vojska se nyní posouvají kilometr po kilometru na předměstí Pokrovsku, ve kterém byla v úterý vyhlášena povinná evakuace rodin s dětmi. Podle ukrajinských úřadů ve městě velikosti Mostu stále zůstává kolem 50 tisíc lidí.
„Ve městě bylo silné napětí, ale ještě tam nepanovala vyloženě panika,“ popisuje pro Voxpot návštěvu Pokrovsku český kriminolog Petr Pojman, který na Ukrajině vede kriminologický výzkum a ve městě se pohyboval minulou středu.
„V jeden moment nám nad hlavami proletěla stíhačka tak těsně, až jsme spadli na zem,“ popisuje Pojman. S tím, že ještě nikdy během svých návštěv přifrontových měst nezažil, že by na město padalo třeba devět velkých raket zároveň a po půl hodině zase další.
Situace ve městě se podle něj zhoršuje každý den. Zpravodajské agentury zároveň od pondělního vyhlášení evakuace popisují, jak rodiče s dětmi a s velkými kufry v rukou spěšně opouští město.
„Město je poloprázdné, ještě minulou středu přitom nikde žádné fronty na odjezd nestály. To se ale nejspíš s postupem Rusů změnilo. My jsme z místa měli pocit, že není dobré raději zůstávat ani na oběd,“ popisuje Pojman.
Někteří lidé pak prý obhajovali své setrvání ve městě tím, že očekávají zpomalení ruského postupu ve chvíli, kdy narazí na město Myrnohrad bezprostředně přiléhající k Pokrovsku.
Nechat zemi vydechnout
Ukrajinští vojáci, kteří dnes bojují v Kurské oblasti, podle slov ukrajinského velení obsazují území, která nemají v plánu dlouhodobě držet. Vzniká tak otázka, zda by se nehodili víc při obraně Pokrovsku. Přesně na to se ptám i Tarase.
„Nedívám se na to tak, že by naši vojáci šli do Kursku místo toho, aby bojovali s námi o Pokrovsk. Nemám žádné pochyby o tom, že tato operace byla dobrým rozhodnutím,“ shrnuje svou pozici.
„Jsem za kurskou operaci rád, protože je to asymetrická odpověď na ruskou agresi,“ vysvětluje mi ukrajinský důstojník. „Nemůžeme s Rusy soupeřit navždy na našem území, zatímco tu ničí naše vesnice a města,“ doplňuje.
Podle Tarase si Ukrajina může skrze boje v Rusku oddechnout a armáda získá více prostoru pro manévry a další postup. Podobně jako on popisuje situaci i americký think tank Institute for the Study of War (ISW).
„Vladimir Putin i ruské velení vnímají setrvalou iniciativu napříč celým bojištěm jako strategickou podmínku pro vítězství nad Ukrajinou v opotřebovávací válce,“ píše think tank s vysvětlením, že ruské síly se snaží neustálým tlakem znemožnit Ukrajině shromáždit dostatek vojsk k přebrání iniciativy.
Dnešní situace na frontě by se tak proto dala přirovnat ke hře, kdy se proti sobě stále stoupající rychlostí rozjedou dvě auta a uhne ten, kdo má slabší nervy.
Putin podle analytiků zároveň zřejmě počítá s tím, že pomalý a dlouhodobý postup umožní vyčerpat ukrajinskou armádu i ekonomiku a přestát západní pomoc.
Poměrně úspěšná akce
Právě útok v Kurské oblasti představuje první významné přebrání iniciativy Ukrajinou od loňského listopadu. Ruské velení se teď i podle analytiků ISW musí rozhodnout, zda stáhne vojáky z aktivní fronty v Doněcké oblasti a razantně zakročí proti Ukrajincům v Kurské oblasti. To by mohlo zmařit výhledy na dobytí Pokrovsku.
Druhou možností je iniciativu na Donbase udržet. Ukrajinský postup by tak museli zastavit hůře vycvičení a vybavení vojáci z nedávno vzniklého severního vojenského okruhu, do kterého právě Kursk spadá. Podpořit by je pak mohlo menší množství sil z méně aktivních částí fronty. Zatím se zdá, že právě tuto variantu ruské velení preferuje.
Dosud přitom ukrajinská operace donutila ruskou armádu přesunout 11 praporů v rámci samotné kurské oblasti a čtyři další bojová uskupení z jiných částí fronty. Vladimir Putin zároveň dal necelý týden po začátku ukrajinského útoku úkol ministerstvu obrany, aby po vyhnání ukrajinských sil z ruského území zajistilo bezpečnost hranice.
„Hlavním úkolem ministerstva obrany je teď vytlačit, vykopat nepřítele z našich území a spolu s hraniční stráží zajistit kvalitní ochranu státní hranice,“ prohlásil Putin 12. srpna.
U více než tisíc kilometrů dlouhé mezinárodní hranice to nicméně znamená zapojení značného množství ruských vojáků. Ti pak budou armádě chybět jinde.
Situace v Pokrovsku a Kurské oblasti tak zatím ukázala, že Ukrajina dokáže přebrat iniciativu i po měsíce trvajícím tlaku Ruska. A že je schopna také značně zvýšit sázky pro obě strany. V případě neúspěchu kurské kampaně může přijít Ukrajina o vojska, která by mohla být potřeba k obraně Pokrovsku. V případě, že Rusko dostatečně razantně nezareaguje, může zase přijít o další území i důvěru části obyvatel v to, že se jich válka v Ukrajině netýká.
Dnešní situace na frontě by se proto dala přirovnat ke hře, kdy se proti sobě stále stoupající rychlostí rozjedou dvě auta a uhne ten, kdo má slabší nervy. Která ze stran to bude, zřejmě uvidíme v následujících dnech a týdnech.
