Sledovací software i pouliční kamery se stávají nedílnou součástí výbavy mnohých latinskoamerických zemí. Za bojem proti zločinu se ale často skrývají zásahy proti aktivistům, novinářům nebo politickým oponentům.
Každou zprávu, každý email, každou fotografii i schůzku v kalendáři. To vše dokáže z napadeného telefonu získat v Izraeli vyvinutý spyware Pegasus, aniž by si toho uživatel všiml. Spolu s kontrolou nad fotoaparátem i mikrofonem mobilního telefonu se slovy vývojářů z kybernetické společnosti NSO Group jedná o vysoce účinnou zbraň „v boji proti terorismu a trestné činnosti“. Jenže stále častěji tento spyware slouží jako prostředek ke špehování aktivistů, novinářů i samotných politiků.
Nejinak tomu bylo v případě Alejandra Encinase, náměstka mexického ministra pro lidská práva, jenž v červnu chvíli působil i jako prozatímní ministr vnitra. Čelil totiž sledování pomocí spywaru během vyšetřování týkajícího se mexické armády. Encinas a jeho tým ji nakonec obvinili z podílu na zmizení 43 studentů v roce 2014, což dokonce vedlo k zatčení generála ve výslužbě Josého Rodrígueze Péreze.
V době, kdy politik této vládní vyšetřovací komisi předsedal, došlo hned několikrát k napadení jeho telefonu, a hackerským útokům se nevyhnuli ani novináři nebo lidskoprávní aktivisté sledující tuto kauzu.
Pokud je někdo takhle blízký prezidentovi špehován, pak není nad tímto nástrojem žádná demokratická kontrola.
Může se tak zdát, že Encinasův případ se v mexickém kontextu nikterak nevymyká. Právě mexická armáda takto podle deníku The New York Times nabourala více telefonů než kterékoli jiné ozbrojené síly či stát světa. Jenže případ Alejandra Encinase je jiný v tom, že jde o člověka velmi blízkého prezidentovi Andrési Manuelovi Lópezovi Obradorovi, jehož vláda nákup systému umožnila.
„Pokud je někdo takhle blízký hlavě státu špehován, pak není nad tímto nástrojem žádná demokratická kontrola,“ řekl deníku The New York Times ředitel mexické pobočky Amnesty International Eduardo Bohorquez. „Není zde žádný systém protivah, je zde jen supermocná armáda s nulovým demokratickým dohledem,“ myslí si Bohorquez.
Vládní bič na novináře
Mimo Mexiko bylo zatím užívání spywaru Pegasus ze strany státu zjištěno také v El Salvadoru a v Dominikánské republice. Právě El Salvador patří v tomto ohledu k nejaktivnějším – mezi červencem 2020 a listopadem 2021 mířilo na 35 tamních novinářů a lidskoprávních aktivistů přes 250 útoků vedených pomocí spywaru Pegasus. V roce 2021 dokonce společnost Apple varovala novináře serveru El Faro před útoky hackerů napojených na vládu.
Čtěte také: Pegasus: Příběh firmy, která tajně sleduje prezidenty i disidenty po celém světě
Ani ostatní státy regionu ale rozhodně nezahálejí, ačkoli natolik radikální systémy jako právě Pegasus dosud žádný z nich nenasadil. Podle odborníků je ale Latinská Amerika ideálním prostředím pro zneužívání těchto technologií, a to díky nedokonalé právní ochraně možných cílů a zároveň celospolečenské podpoře jejich použití v rámci boje s kriminalitou.
Dohoda s operátory venezuelské vládě umožnila monitorovat mobilní telefony přibližně 1,5 milionu lidí včetně značného počtu žurnalistů.
V současné době tak lze sledovací technologie v regionu rozdělit do tří kategorií. Tou první je využívání údajů z různých oficiálních databází k vytvoření nátlaku na jednotlivce nebo i skupiny, jde například o data zdravotních pojišťoven nebo státních úřadů.
Druhou kategorii zahrnuje takzvané „vládní hackování“, v němž hraje hlavní roli právě Pegasus a které je podle neziskové organizace Electronic Frontier Foundation (EFF) na vzestupu. Organizace ve své zprávě za rok 2022 například upozorňuje na situaci v Brazílii, kde vláda dnes již bývalého prezidenta Jaira Bolsonara o zisk takového systému a dalších možností špionáže usilovala. Kromě toho brazilská vláda organizovala trollí farmy, jež na sociálních sítích cílily na novináře, aktivisty či opoziční politiky.
Stejně tak telekomunikaci svých obyvatel aktivně sledovala venezuelská vláda. Dohoda s operátory ji umožnila monitorovat mobilní telefony přibližně 1,5 milionu lidí včetně značného počtu žurnalistů.
Sledování obličejů, teploty i dopravy
Třetí kategorií je pak hromadné sledování obyvatelstva a sbírání biometrických údajů, které jsou obsaženy v každodenním životě. Nejtypičtější prvek představují dopravní nebo pouliční kamery, v jejichž počtu jsou v rámci regionu rekordmany Mexiko a Kolumbie. Oba státy sice nepatří mezi absolutní světovou špičku, v počtu kamerových systému ve veřejném prostoru je ale předčí jen pár vybraných států jako Čína, Indie, Singapur nebo Rusko.
Nejvíce kamer v přepočtu na obyvatele se v Latinské Americe nachází v téměř 3,5milionovém mexickém městě Puebla (4,53 na tisíc obyvatel), nejvíce kamer s ohledem na plochu má pak Ciudad de México (více než 139 kamer na čtvereční míli, tedy 2,59 km2).
Rozšiřování podobných technologií ještě urychlila pandemie covidu-19, upozorňuje ve své zprávě nezisková organizace Access Now. Během uzávěr tak došlo například k instalování dalších termokamer (nejen na letištích) nebo kamer sledujících dopravní situaci. V mnoha státech přitom panují pochybnosti ohledně zabezpečení získaných dat, případně obavy z jejich zneužití.
Výrobci technologií se sice zavazují respektovat lidská práva, málokdy ale dohlíží na to, k čemu jejich produkty využívá koncový uživatel, tedy stát.
Značně kontroverzním je pak rozmístění kamer se schopností rozpoznání obličeje, jako je tomu například v čínském veřejném prostoru. Tento druh technologie zatím využívá nebo využívalo devět latinskoamerických států, a to hned ve 38 různých projektech, z nichž je přes 22 stále aktivních.
Čtěte také: Technologie na export diktátorům i do rukou policie. Jak je na tom Česko s biometrickým sledováním?
Mediálně známým se stalo umístění kamer se schopností rozpoznávat obličeje na fotbalových stadionech v Kolumbii. Opatření jako první zavedli v Medellinu, kde bylo na 40tisícovém stadionu rozmístěno 40 kamer s cílem zamezit výtržníkům z řad fanoušků vstup do areálu. Nejčastějším využitím je právě oblast boje proti kriminalitě, o něco méně potom doprava nebo školství.
Otazníky nad původem i využitím
S masivním rozšiřováním sledovacích zařízení se ale začínají objevovat obavy a otázky ohledně jejich původu. Výrobci technologií se sice zavazují respektovat lidská práva, jen málokdy ale dohlíží na to, k čemu jejich produkty využívá koncový uživatel, tedy stát. Jenže tyto nástroje jsou často prostředkem k porušování lidských práv občanské společnosti po celém světě.
Všechna tato rizika navíc zaznamenáváme v Latinské Americe, která má s pronásledováním disidentů dlouhou historii, připomíná Access Now. Většina (především čínských) výrobců ale při dotazu na aspekt dodržování lidských práv odmítla reagovat.
Čtěte také: „Zastavme vraždící roboty.“ S expertkou Amnesty International o zbraních řízených umělou inteligencí
Významná část technologií využívaných v tomto regionu pochází ze zahraničí, a to především z Asie (Izrael, Čína a Japonsko), Evropy (Francie a Velká Británie) a Spojených států. Především o zařízeních původem z Číny se ale v některých zemích vedou debaty, a v Argentině, Brazílii nebo Ekvádoru vyvolaly mnohdy darované čínské technologie odpor veřejnosti. Společnosti Huawei, Hikvision, Dahua nebo ZTE například darovaly v roce 2017 brazilskému Sao Paulu na čtyři tisíce bezpečnostních kamer.
V roce 2019 takto brazilská policie využila systém rozpoznávání tváří během slavného karnevalu v Riu de Janeiru. Systém podle serveru Defesanet zaznamenal celkem tři miliony obličejů, z nichž osm tisíc identifikoval jako „zájmové osoby“. Policie nakonec zadržela deset osob.
Vedle možného zneužití ze strany početné brazilské policie se ale v zemi mluvilo také o tom, kdo bude mít k citlivým údajům přístup. Rio de Janeiro spolupracovalo na zavedení technologie s brazilskou společnosti Oi (pokutovanou za prodej uživatelských dat) a čínským Huaweiem, který je v několika státech na sankčním seznamu kvůli podezření ze špionáže pro vládu v Pekingu.
Jako zásadní problém se tak jeví fakt, že zákony nedrží krok s technologiemi, a jak výrobci, tak zákazníci všemožných mezer v legislativě využívají. To ostatně serveru Americas Quarterly potvrdila i ředitelka brazilského think-tanku pro digitální politiku LAPIN Cynthia Picolo, když v této souvislosti zmínila profitování z právního vakua a šedé zóny.
Čtěte také: Projekt Nimbus: Google a Amazon vyvíjejí pro Izrael dokonalý systém dohledu
Kromě toho odborníci upozorňují, že tyto nástroje zůstávají dané zemi i po odchodu politika nebo strany, kteří je pořídili. Časem tak mohou i v zemích, jež se zatím řadí k těm demokratickým, padnout do nesprávných rukou. „Jsou to technologie, které záměrně podkopávají lidská práva,“ shrnuje podstatu tohoto problému Ángela Alarcón z organizace Access Now.
