Americký moderátor Tucker Carlson zavítal letos podruhé do Moskvy. Zatímco v únoru si od Putina poslechl lekci z historie od knížete Rurika až po Leninovo „stvoření“ Ukrajiny, ministr zahraničí Lavrov mu dal kurz psychotických metod v mezinárodní politice.
Mezi příběhy, kterými Rusko obhajuje agresivní zahraniční politiku nebo diktátorské praktiky přímo v zemi, se málokdy objeví něco výrazně inovativního.
Většinou jde o staré příběhy, které lidé dlouhodobě sledující Rusko znají. Ví proto, že malá část informace je pravdivá, ale v celku sdělení byla vytržena z kontextu a nafouknuta do něčeho, co při poctivějším zkoumání neodpovídá realitě.
Občas se ale objeví příběh nový a já se na chvíli zasním, jak asi vznikl. Někdy popustím uzdu fantazie a představím si Vladimira Putina s jeho mluvčím Dmitrijem Peskovem a ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem s mluvčí Marií Zacharovovou, jak sedí po ramena ve vodě v akvadiskotéce v Putinově utajeném krymském paláci.
Užívají si šumivé víno z krymských vinic a nejlepší zboží, které ruská diplomacie přivezla z Buenos Aires. Náplní večera je nadhazování nepříjemných otázek od Peskova se Zacharovovou, na kterých si Putin s Lavrovem cvičí co nejbizarnější odpovědi.
Občas se od některého z mluvčích ozve, že tohle už je snad trochu moc. Oba exekutivci ale se smíchem opáčí, že to je teprve začátek cvičení.
Bude to zábava, prohlásí Putin.
Když si pustíte rozhovor Tuckera Carlsona se Sergejem Lavrovem z pátku 6. prosince, těžko se vyhnete pocitu, že noc před jeho natáčením muselo právě takové cvičení probíhat.
Před očima se vám živě vykreslí obraz, jak Lavrov den před rozhovorem nastupuje před krymským palácem do luxusního černého Mercedesu a naposledy se zeptá, jestli říkat ty nové linky ze včerejška není trochu moc.
Putin se usměje a prohlásí, že to bude zábava – Carlsona si ostatně sám v únoru prozkoušel. Poté, co ho moderátor nechal půl hodiny řečnit o historii Rusi od knížete Rurika až po Leninovo „stvoření“ Ukrajiny, dobře ví, že Carlson odkývá úplně cokoli.
Na hokej i do sauny
„Třeba s Finskem jsme byli skvělí přátelé, do sauny i na hokej jsme chodili, ale oni ze dne na den otočili a vrátili se mentálně do let před druhou světovou válkou, kdy byli nejlepšími přáteli Hitlera,“ vysvětluje Lavrov dění před a po únoru 2022. Následně zhodnotí, že tohle bylo možná vždy hluboko v srdcích Finů a neutralita a přátelství je jen zatěžovalo.
„To je rozhodně možné,“ přispěchá Carlson s potvrzením, že ostrá reakce na napadení Ukrajiny mohla být ve skutečnosti hnaná spíš rusofobií než odmítnutím agresivní války jako nástroje prosazování národních zájmů.
Podobně zábavná část přišla, když se Carlson ptá, co chtělo Rusko komunikovat odpálením balistické rakety Orešnik schopné nést jaderné hlavice na Ukrajinu.
„Staráme se o tamní lidi, ne jako USA jen o jejich přírodní zdroje, které si chcete vzít a Ukrajince využívat jako sluhy zpracovávající tyto zdroje,“ nastiňuje Lavrov odvážnou tezi. Podle ní nejde Rusku o nic jiného než o ochranu lidí, kteří na Ukrajině žijí, a dědictví předků, kteří zemi rozvíjeli, stavěli v ní továrny a zvelebovali ji.
Čtěte také: Milion lidí bez proudu. Rusko stupňuje útoky na ukrajinskou infrastrukturu
Na celém rozhovoru je ale nejzajímavější sledovat funkčnost strategie, při které se neustále opakovaná lež stává postupně pro významnou část publika pravdou. Tucker Carlson tak rozhovorem umožnil bez jakékoli oponentury zopakovat pro miliony lidí ruskou verzi příběhu, ve které Krym a Donbas v reakci na Majdan povstal a rozhodl se opustit Ukrajinu.
Co na tom, že ani jedna z událostí by se nestala, kdyby ji Rusko neiniciovalo a od začátku až do konce ve své režii nevedlo. Kolik posluchačů si ostatně deset let poté pamatuje zoufalého agenta GRU Igora Girkina Strelkova, který z ukrajinského Slavjansku apeluje na Moskvu, ať pošle posily, protože na Donbase nikdo za Novorusko bojovat nechce?
Zvlášť na člověka, který začátek války na Ukrajině prožil přímo na místě, působí až mrazivě, když z rozhovoru zjistí, kam ještě přepisování reality zajde.
„Buča byla propírana napříč médii, najednou nikoho nezajímá. Nezajímá politiky, OSN, a dokonce ani novináře. Chtěl jsem po nich, ať nám jako profesionálové najdou jména lidí, kteří měli být v Buči zabití. Nikdo neodpověděl,“ tvrdí Lavrov v náznaku, že i tisíckrát zdokumentovaný případ masakrů na předměstí Kyjeva byl ve skutečnosti možná jinak.
Teprve dva roky po samotných událostech to může znít hlavně bizarně, ale kdo si bude za deset let přesně pamatovat detaily jednotlivých masakrů – a kdo je bude chtít znovu do detailu studovat, aby po dni práce opět zjistil, že všechno bylo, jak se říká?
Němci, kam se podíváš
Ještě bizarnější moment v rozhovoru nastává, když se Carlson zeptá, jak ve skutečnosti zemřel Alexej Navalný. Lavrov začne mlžit, že Rusku nikdy nebyla předložena analýza jedu, který měl opozičníka otrávit. Když se pak Navalný vrátil do Ruska, mělo mu být často špatně.
„A co s ním ve skutečnosti Němci udělali, to já nevím,“ podsouvá opatrně otázku.
„Myslíte, co s ním udělali Němci?“ ptá se překvapeně už i sám Carlson a Lavrov odpovídá, že on nemůže vědět, co Němci během hospitalizace s Navalným udělali.
„Možná říkají Američanům, co dělali, ale nám ne,“ shrnuje a na Carlsonovi je znát, že tohle je docela silné tvrzení i na něj.
Že se může ve svých tvrzeních Lavrov naprosto odvázat, se pak potvrzuje ke konci rozhovoru, ve kterém se už ani neobtěžuje se snahou o dokazování. Mezi důvody, proč bylo třeba napadnout Ukrajinu, uvádí prostě, že na Západě „existovaly sny o námořní základně NATO na Krymu.“
Těžko se v té chvíli zbavit vzpomínky na dobu, kdy experti z ruské Federální služby ochrany četli v roce 1999 telepaticky myšlenky Madeleine Albright a zjistili, že prý bytostně nenávidí Slovany a je rozhořčena tím, že Rusové mají největší zásoby přírodních zdrojů na světě.
Když se v Rusku rozhoduje, kterého souseda napadnout, paranormální metody jsou zřejmě stále v kurzu.
U rozhovoru Tuckera Carlsona se Sergejem Lavrovem se tak nabízí prakticky stejná otázka, jaká vznikla po jeho únorovém interview s Vladimirem Putinem.
Jak se dívat na člověka, který hraje výhradně roli přikyvujícího držáku mikrofonu pro hosta, který byl tisíckrát jasně usvědčen ze lži? Mikrofonu, do kterého Lavrov jen zopakoval staré lži a naznačil, kterým směrem půjdou ty nové?
