Obojživelné žluté letouny Canadair jsou speciálně zkonstruované na hašení požárů. Několik let se kvůli malému zájmu vůbec nevyráběly. Silné požáry ale poptávku po nich znovu oživily.
V Chorvatsku jim říkají „kanaderi“, ve Francii zase „pelikáni“. Letadla v typicky žluté barvě vzlétají jen tehdy, když se rozšíří velký požár. V tu chvíli zamíří k nejbližšímu zdroji vody – třeba k moři nebo k řece – a plynule ji během letu naberou. Pak se vrátí nad plameny nebo doutnající porosty, kde vypustí tisíce litrů vody najednou.
Pro mnohé obyvatele středomořských zemí jsou kanadská obojživelná letadla Canadair symbolem záchrany před rozsáhlými požáry. Letos už vzlétly do akce v Chorvatsku, Portugalsku nebo na řeckém Rhodu, aktuálně zasahují opět v Řecku nebo na Tenerife. Loni je poprvé mohli zahlédnout i Češi, když dva stroje zapůjčené z Itálie pomáhaly hasit požár v Českém Švýcarsku.
Canadairy patří mezi hrstku letadel, která byla speciálně vytvořena k boji proti ohni. Jsou mnohem účinnější než helikoptéry nebo jiné letouny, které byly k hašení jen upraveny. Žluté stroje vynikají především tím, že zvládají nabírat vodu během letu z moře, nádrží, rybníků či řek. Nevadí jim ani vysoké vlny – tedy pokud nepřesahují dva metry.
Za 10–12 sekund pojmou až šest tisíc litrů. To je mnohem víc než jiná letadla. Například loni v Českém Švýcarsku hasiči využili speciálně upravené vrtulníky s takzvanými bambi vaky. Ty však mají objem „jen“ tisíc litrů.
Příliš malý zájem
Obojživelná žlutá letadla brázdí nebe už déle než půlstoletí. Na začátku 60. let kanadská společnost Canadair pověřila své konstruktéry, aby vytvořili stroj, který bude schopen dopravit zboží do odlehlých koutů země. Své plány ale nakonec museli změnit. Tehdejší strážci parků a rozsáhlých lesů z provincie Québec požádali kanadskou vládu, aby jim zajistila letadla na hašení lesních požárů.
Na canadairy je těžké sehnat součástky, takže se některé opravy prodlužují. Je to každodenní boj.
Letadlo v typicky žluté barvě Canadair CL-215 se poprvé objevilo na veřejnosti na pařížské letecké show v roce 1965. Magazín Flight International tehdy zdůraznil, že je to vůbec první velký letoun, který byl vyroben speciálně k hašení požárů. V následujících letech si je objednaly například vlády Kanady, Řecka, Itálie nebo Francie.
V roce 1986 přešla společnost Canadair do vlastnictví kanadského koncernu Bombardier i se svým unikátem. Před osmi lety ale podnik rozhodl, že kvůli nedostatku objednávek a malému zájmu tuto produkci ukončí. V roce 2016 prodal celou divizi Canadairu další kanadské společnosti – De Havilland Canada.
Údržba není snadná
Žlutá letadla tak uzavřela jednu velkou kapitolu. Od roku 1969 firma vyrobila jen 220 canadairů několika různých typů. Odhaduje se, že po celém světě jich ještě aktivně slouží asi 170. „Někteří z našich zákazníků stále používají letadla, která jsou 50 let stará,“ poznamenal k tomu Neil Sweeney, viceprezident pro korporátní záležitosti společnosti De Havilland.
Čtěte také: Havaj, ale i Čína nebo Afghánistán. Jaké extrémní projevy počasí letos zasáhly planetu?
Neobejde se to ale bez nákladné údržby. „Je těžké sehnat součástky, takže se některé opravy prodlužují,“ řekl k tomu pro web Kathimerini už před několika lety Antonios Vourvoulis, jenž má na starosti jejich provoz v Řecku. „Je to každodenní boj,“ dodal.
A to je jeden z důvodů, proč některé stroje nemohou vzlétnout ani v případě potřeby. Například na začátku srpna mohli hasiči ve Francii použít jen sedm z celkového počtu 12 canadairů. Část procházela údržbou, dalším pak chyběli piloti i vyškolený pozemní personál, popisuje francouzský list La Croix.
Evropa v jednom ohni
Středomořské země se čím dál častěji potýkají se stále silnějšími a rozsáhlejšími požáry. Loni zachvátily především Španělsko a Francii. Několik dní s ohněm bojovali také hasiči v Českém Švýcarsku, kde se canadairy vůbec poprvé v naší historii zapojily do hašení.
Letos zase silný vítr, vysoké teploty a nedostatek srážek rozdmýchaly plameny hlavně v Řecku. Hořelo ale také v Chorvatsku, Itálii nebo ve Francii. Mnozí hasiči si už boj proti lesním požárům nedokážou bez canadairů představit.
Proto znovu roste poptávka po žlutých hasicích letadlech. Skupina šesti evropských zemí zahrnující Chorvatsko, Španělsko, Itálii, Řecko, Portugalsko a Francii si loni dohromady objednala hned 22 strojů. Katalogová cena posledního modelu Canadair DHC-515 je zhruba 35 milionů eur, tedy v přepočtu 855 milionů korun.
Díky tomuto kontraktu mohla firma De Havilland opět po letech rozjet výrobní linky, což potvrdil další z jejích viceprezidentů Jean-Philippe Côté s tím, že jinak by se to nevyplatilo. „V průběhu minulého roku jsme zaměstnali několik stovek nových lidí,“ dodal k tomu.
Evropské země si ale na první canadairy musejí několik let počkat. Firma De Havilland nedávno informovala, že první kusy dodá nejdříve v roce 2027 a další postupně do roku 2029, nebo dokonce ještě později. „Máme pomalý začátek, protože musíme obnovit produkci tohoto letadla. A to neuděláte přes noc,“ doplnil pro agenturu AP viceprezident Sweeney.
Pokud by piloti neuměli správně odhadnout směr větru a neznali dobře terén, mohli by skončit i v údolí zahaleni kouřem a nic by kolem sebe neviděli.
Mezi prvními nové canadairy dostane Francie. Prezident Emmanuel Macron loni slíbil, že do konce svého mandátu v roce 2027 nahradí všech 12 starých strojů a ještě přidá další čtyři. Není ale jasné, zda kanadský podnik opravdu dokáže letadla dodat včas. „Jednáme s Francii, jak naplnit prezidentův požadavek,“ doplnil k tomu Sweeney bez dalších detailů.
Objednávky přibývají
Na konci července zaslala svou objednávku také Evropská komise. Ta koupí dalších 12 letounů. „Díky tomu budeme schopni navýšit unijní leteckou flotilu zaměřenou na boj proti silným požárům,“ uvedl eurokomisař pro řešení krizí Janez Lenarčič pro server Euronews. Zdůraznil pak, že je to reakce na silné požáry, které „ohrožují mnohé členské státy najednou a vyčerpávají tak jejich možnost vzájemně si pomáhat“. Šest členských států už přislíbilo, že poskytne piloty.
Čtěte také: Sucho, požáry i řícení skal. Jaká léta Evropu čekají s klimatickou krizí?
Společnost De Havilland naznačuje, že další canadairy si zřejmě objednají i jiní zájemci. Mezi ně patří například kanadské provincie, které nyní bojují s rozsáhlými požáry. Ozvali se ale i potenciální zákazníci ze severní Afriky a Jižní Ameriky. „Pro firmu je to příležitost, přináší to však i velkou odpovědnost,“ poznamenává Sweeney.
Piloti jsou klíčoví
Jednu z celosvětově nejpočetnějších flotil canadairů má Itálie. V tamních hangárech vyčkává na běsnění ohnivého živlu 18 strojů. Umí je ovládat zhruba sto pilotů, kteří se na strojích v případě potřeby mohou vystřídat. V Římě je také jedno z mála tréninkových center pro piloty, zatímco v Miláně je jediný letecký simulátor pro canadairy na světě.
Piloti mají sice nejvíce práce v létě, zimní měsíce ale využívají k tomu, aby se co nejlépe připravili na další léto. Při zásahu proti požáru nemohou nijak improvizovat, a proto musí mít dobré znalosti všeho, co se i jen vzdáleně týká šíření požárů.
Čtěte také: V okolí Hřenska stále hoří. Se změnou klimatu se to může stát letní samozřejmostí
Velitel tamní žluté eskadry Giulio Fini novinářům z BBC řekl, že využívají data a údaje z předcházejícího léta a zamýšlí se nad tím, zda bylo možné udělat něco lépe. Zaměřují se na to, jak se oheň chová a jak poznat, jak velké jsou na moři vlny. Podobná příprava je nezbytná. Pokud by piloti neuměli správně odhadnout směr větru nebo neznali dobře terén, mohli by skončit například v úzkém údolí zahaleni kouřem a vůbec nic by už kolem sebe neviděli.
Zdraví pilotů je na prvním místě. „Věnujeme velkou pozornost jejich možnému vyčerpání. Pracují v náročném prostředí za extrémních podmínek,“ doplňuje Fini s tím, že zaměstnává také nutriční specialisty. Ti pilotům radí, jak přečkat dlouhé pracovní dny v horku a ve stresu.
A bohužel čas od času se posádka canadairu dostane i do situace, kdy jí jde vyloženě o život. Před několika týdny se na řeckém ostrově Euboia jeden stroj při hašení požáru zřítil. Zemřeli dva piloti. Tamní ministr obrany Nikos Dendias pak v ozbrojených silách vyhlásil třídenní smutek.