Proud a voda sice už k dispozici jsou, zato bezpečnostní situace je den ode dne horší. A nejhorší je v městských částech blízko Dněpru, z jehož levého břehu stále pálí ruské dělostřelectvo. O tom, jak se žije obyčejným lidem ve válkou sužovaném Chersonu, si Voxpot povídal s novinářem Tarasem Derkačem.
„Cherson chce žít. Lidé už potřebují konečně normálně fungovat, zajít si na dobrou kávu, dort, poklábosit s ostatními a nemít v hlavě pořád jen válku,“ shrnuje své dojmy Taras. Válečný reportér se ve městě, které okupovala více než osm měsíců ruská armáda, pohybuje s malou přestávkou již od jeho osvobození dne 11. listopadu. A stihl toho za tu dobu opravdu hodně. Kromě monitoringu událostí a pravidelného informování se třeba proslavil velkolepou cestou člunem spolu s ukrajinskou armádou na levý, Rusy stále ještě okupovaný břeh Dněpru, která zde symbolicky vztyčila modrožlutou vlajku.
Za více než měsíc od chvíle, kdy ukrajinští vojáci za huronského nadšení místních vstoupili do města, se život v těžce zkoušeném Chersonu pomalu, ale jistě obnovuje. Fungují obchody, restaurace, kavárny (z jedné z nich se s námi Taras ostatně propojil) i základní infrastruktura typu nemocnic či místní policie.
Lidé se musejí na ulici pohybovat velmi opatrně a neustále naslouchat zvukům. A v případě blížícího se nebezpečí utéct do krytu.
Do poklidu a bezpečí má ovšem město hodně daleko. Den co den je terčem neutichajících úderů ruských ozbrojených sil. Jak ale říká Taras, Chersonci jsou připraveni i po několikaměsíčních útrapách okupace nadále ataky a značný diskomfort vydržet až do zdárného konce.
Jak byste zhodnotil bezpečnostní situaci nyní, téměř měsíc od vstupu ukrajinské armády do města?
Ostřelování je tu bohužel na denním pořádku. A co hůř, podle mě se počet útoků a jejich intenzita v posledních dnech stále zvyšuje. Samozřejmě, četnost paleb se liší v různých městských částech, zejména v těch nacházejících se v blízkosti Dněpru. Čím blíže jste Rusům, tím je větší šance, že vás zasáhnou. Nepřítel je pouze několik kilometrů od centra Chersonu. Každý den ničí městskou infrastrukturu, domy, v nichž žijí lidé, nemocnice, školy… To samozřejmě často způsobuje oběti mezi civilním obyvatelstvem, ale třeba i narušení elektrifikační sítě a následné výpadky v dodávkách proudu. Po městě je proto rozeseta řada bodů humanitární pomoci, kde je možné získat základní věci, přístup k proudu a podobně.
Vylidněné město
Je vůbec někdy v Chersonu slyšet letecký poplach, když by při takovém množství útoků musel být vlastně asi pořád?
Ne, letecký poplach tu nezní prakticky nikdy – nemá to opravdu smysl. Jedná se totiž o útoky dělostřelectva, nikoliv raket. Nikdo by se stejně nestihl schovat. Při raketovém útoku se máte šanci ukrýt, ale při takto blízkých výstřelech nikoliv. Lidé se proto musejí na ulici pohybovat velmi opatrně a neustále naslouchat zvukům. A v případě blížícího se nebezpečí utéct do krytu.
Nutné je rovněž vyhýbat se zónám, v nichž k útokům dochází častěji, tedy i rajonům blízko Dněpru. Z nich se spousta lidí raději evakuovala. Bezpečné části ale v současnosti ve městě nenajdete.
Můžete zhruba odhadnout – vzhledem k zesíleným bojům – aktuální počet obyvatel?
Myslím, že tu zůstala tak polovina z těch, kteří zde žili během ruské okupace. A tehdy to bylo zhruba 50 procent stavu před zachvácením města Rusy. Ulice tu nyní vypadají velmi pustě a prázdně, nepohybujeme-li se v hlavním centru.
Kdo jsou ti, kteří zůstali?
Zůstali tu zejména starší lidé, ale relativně i dost mladých. Potkáte zde také rodiny s malými dětmi. Mozaika těch, kteří neodešli, je tedy poměrně pestrá. Po osvobození se také nějaká část obyvatelstva do města vrátila, například drobní podnikatelé, aby zkontrolovali své podniky, zda ještě stojí.
Čtěte také: „Nejde proud, topení, neteče voda. A venku mrzne.“ Ukrajinci se učí žít jako za druhé světové
Mnozí pak ale se stupňujícím se ostřelováním zase odjeli. Hlavně po 23. a 24. listopadu, kdy se Cherson stal terčem opravdu velkých úderů ze strany levého, Rusy stále okupovaného břehu Dněpru, začali civilisté město masivně opouštět. Využívali k tomu mimo jiné i bezplatné evakuační vlaky, které jsou k dispozici dodnes. Jen předminulý týden odjelo evakuačními vlaky podle slov ukrajinské vicepremiérky tři a půl tisíce lidí.
Slyšela jsem, že město před příchodem ukrajinské armády Rusové zaminovali. Podařilo se už tohle nebezpečí odstranit?
Cherson je bohužel stále zaminovaný. Týká se to zejména škol a administrativních budov, včetně policejních stanic. Nyní všechna tato místa procházejí pečlivou kontrolou, a v případě problému jsou nebezpečného materiálu zbavovány.
Pro člověka ze střední Evropy zní tyto reálie asi úplně šíleně, ale válka naprosto změní priority, postoje k životním podmínkám a hodnoty lidí.
Cherson měl v nedávné minulosti vážné problémy s přerušením dodávek proudu a vody. Kolik zhruba domácností si nyní musí poradit bez elektřiny?
Musím to zaklepat. Máme v tomto ohledu poslední dva až tři týdny štěstí. Elektřina a voda v naprosté většině města funguje od konce listopadu. Rusové zkrátka udělali všechno, co mohli, aby nám ztížili život. Našim energetikům, kterým mimochodem skládám velkou poklonu, se ale podařilo narušenou elektrifikační síť rychle obnovit. Odhaduji to prostým okem na asi 85 %. To nám výrazně ulehčuje jak práci, tak i každodenní život.
Problémy s výpadky proudu jsou spíše lokálního charakteru, týkají se tedy městských rajónů, které čelí intenzivnějšímu a častějšímu ostřelování. To je třeba případ části Chersonu, jež se nazývá Vostočnyj (východní), nacházející se blíže Antonovskému mostu. Od jedné obyvatelky vím, že výpadky proudu tam jsou na denním pořádku. Stejně tak trápí tento rajón nedostatek pitné vody. Každopádně jak už jsem řekl, v drtivé většině je už město elektřinou dobře zásobeno. Je to mimo jiné i díky tomu, že v Chersonu nejsou v porovnání s Mykolajivem či Kyjevem havarijní odstávky.
Školy uzavřeny, podniky otevřeny
Poslední zveřejněné snímky města naznačují, že v Chersonu sněží a mrzne. Jak to vypadá se zajištěním tepla?
Zde je situace poněkud komplikovanější, zejména s centrálním vytápěním vícepatrových domů. Tento systém se totiž obvykle připravuje už od jara. Musí projít důkladnou údržbou, aby mohl být v zimních měsících naplno spuštěn. K žádné přípravě však kvůli okupaci pochopitelně nedošlo. Systém centrálního vytápění je pochopitelně koncipován pro více domácností, které daný dům obývají. Jenže teď žije v mnoha barácích třeba jen jedna rodina, což je poměrně málo. Lidé se to snaží řešit aspoň vlastním zateplením. K tomu je potřeba i voda, která je již k dispozici.
Čtěte také: Zatímco nad Chersonem zavlály ukrajinské vlajky, z Ruska se ozývají první hlasy požadující smrt Putina
V případě nutnosti vás pak vždy můžou zachránit takzvané stanice nezlomnosti, v nichž je nepřetržitě zajištěn přísun tepla i elektřiny. Přinejhorším se v nich dá i přenocovat.
Pro vás jako člověka ze střední Evropy zní tyto reálie asi úplně šíleně, ale válka naprosto změní priority, postoje k životním podmínkám a hodnoty lidí. Máme-li nyní světlo nebo vodu, děkujeme za to Bohu. Tím nejdůležitějším ovšem pro Chersonce je zůstat naživu, a pokud možno nebýt zraněný.
Jak to aktuálně vypadá s fungováním dalších institucí, například škol?
Ty jsou nyní zavřené. Nikdo by tam děti s ohledem na nebezpečí ani neposílal. Učí se tak distančně jako většina školáků na Ukrajině. Jinak životně důležité služby jako třeba nemocnice nebo zdravotnické záchranné služby pracují samozřejmě naplno. Stejně tak všechny možné havarijní služby, policie, bezpečnostní složky a tak dále. Jak můžete vidět na mém příkladu, fungují ve městě i kavárny, restaurace a obchody.
Vykradená muzea a sochy
Zajímala by mě ještě doprava. Cherson má v současnosti každodenní vlakové spojení s Kyjevem. Co ale transport přes řeku Dněpr? Na levém břehu zůstala celá řada civilistů, kteří mají někoho v Chersonu. Mohou se sem z levého břehu nějak dopravit?
Ještě na konci listopadu to možné bylo. Ovšem dnes je už situace podstatně dramatičtější. Přepravit se tedy lze, ale jen na vlastní nebezpečí a svým prostředkem. Aktuálně mezi oběma břehy není z důvodu ostřelování zabezpečena žádná veřejná doprava. V takových válečných podmínkách nikdo převážet nechce. Všichni se bojí. Spoustu lodí Rusové navíc před svým stažením konfiskovali a pak je potopili. Moc jich tedy ani nezbylo.
Nešlo si nevšimnout velkého množství různých velkoplošných billboardů typu ,Rusko je zde navždy‘.
Jak sleduji situaci a reakce lidí, je pravda, že zájem o převoz přes Dněpr by určitě byl. Na levém břehu se totiž nacházejí především chatové oblasti. Řada obyvatel Chersonu se tam přemístila, aby u kamen na dřevo přečkala zimu. Teď však, když vidí, že je ve městě opět elektřina a voda, se chtějí vrátit. To jde ovšem velmi obtížně.
Ve městě se nacházíte od jeho osvobození dne 11. listopadu. Jaké pocity a dojmy ve vás zanechaly první dny? Jak vůbec Cherson po více než osmiměsíční ruské okupaci vypadal? Předpokládám, že zde Putinova armáda za sebou zanechala plno stop.
Co se týče vnějšího pohledu, nešlo si nevšimnout velkého množství různých velkoplošných billboardů typu „Rusko je zde navždy“. Nechyběly ani plakáty propagující takzvané referendum. Rusové také vyvezli z města hodně památníků, především těch, které byly nějak spojeny s ruskou historií, například památníku Potěmkinovi, Ušakovi či Suvorovi.
Čtěte také: Z uklízečky třídní učitelkou. I tak se žije na Ruskem anektovaných územích
Podobně tristně bohužel dopadly i muzea. I přes snahu místních lidí cenné artefakty schovat, vyvezli okupanti jen z uměleckého muzea 14 tisíc exponátů. Jednalo se přitom o velice hodnotné sbírky mapující historii nejen Ukrajiny, ale celé východní Evropy. Stejný osud potkal i druhé chersonské muzeum, z něhož Rusové rozebrali rovnou čtyři sály. Vystaveny tam byly především kusy spojené s druhou světovou válkou.
Donašeči a pomocníci Rusů
Jak na vás působili samotní obyvatelé Chersonu? Videa a fotky prvních okamžiků po odchodu Rusů zachycovaly zejména radost a proukrajinské naladění. Lišila se v tomhle ohledu nějak vaše zkušenost?
Ne, zarazilo mě ale něco úplně jiného. A to v jakém neskutečném informačním vakuu lidé žili. Když začali vycházet na ulici a bavit se s námi, cítil jsem z nich kromě obrovského přívalu radosti i velký hlad po informacích. Žili ve městě, v němž byly více než osm měsíců vypnuty všechny ukrajinské kanály a zbyl jim jen Telegram či Facebook, ale i ten byl částečně zablokován. Bezpečně se tak mohli dívat leda na ruské kanály. Pamatuju si, že řada tamních obyvatel třeba vůbec nevěřila, že ukrajinská armáda už osvobodila celý pravý břeh Dněpru.
Vítr svobody, který 11. listopadu přivála ukrajinská armáda, ukázal také velkou nedůvěru mezi samotnými lidmi. Zejména první dny mluvili místní hodně o těch, kteří kolaborovali.
Měli Rusové mezi obyvateli Chersonu podle vás hodně pomocných rukou?
Nemohu říct, zda jich bylo hodně, nebo málo. Z druhé strany byla v Chersonu ustavena okupační správa, jež byla v podstatě založena na místních elitách. Bez jejich „pomoci“ by těžko Rusové zorganizovali přechod na rubly nebo referendum. V každém městském rajonu měly navíc Rosgvardija a FSB (Národní garda Ruské federace a Federální služba bezpečnosti, pozn. red.) své pomocníky a donašeče. K okupantům také přešla určitá část silových struktur, policie a podobně. Celkově však Rusové v Chersonu nenašli podporu, kterou očekávali. Byli proto velmi rozčarovaní. Město je zkrátka nepřijalo, okupanti tak po celou dobu v podstatě působili v cizím městě.
Na závěr se vás jakožto válečného reportéra nemohu nezeptat, jak vidíte aktuálně šance ukrajinské armády zcela překročit Dněpr a osvobodit strategicky důležitou Kinburnskou kosu, jež by hypoteticky otevřela cestu na Krym?
Nemluvil bych vůbec o šancích, levý břeh jednoznačně osvobozen bude. Je jen otázku času kdy. Nejsem generál Zalužnyj, abych vám přesně odpověděl. Co ale mohu říct, je to, že na tom, aby k přechodu řeky došlo co nejdříve, ukrajinská armáda usilovně pracuje. Je třeba ale zopakovat, že levý břeh není jednolitá pevnina, ale skládá se z různých ostrovů a zálivů. To představuje pro naše ozbrojené složky poměrně složitou výzvu, na níž je nutné se řádně připravit. O plném osvobození tu však už nikdo nepochybuje.
