Legendární stíhač „duch Kyjeva“ zřejmě brzy přesedlá na nový dopravní prostředek. K nejnovějším zázrakům techniky sice nepatří, přesto může mít pro výsledek války jistý význam. Před pěti lety na stejném stroji americký pilot Daniel Finnegan dokázal „naslepo“ přistát, třebaže hořel a v kabině mu vypnuly veškeré navigační přístroje.
Po pár týdnech váhání Washington rozhodl, že nebude blokovat dodávky stíhaček F-16 pro Ukrajinu. Toto sdělení je vnímáno jako zásadní zlom a skupina evropských zemí v čele s Velkou Británií a Nizozemskem oznámila, že bude na možných dodávkách pracovat.
Rusko to naopak slovy náměstka ministra zahraničí Alexandra Gruška prezentuje jako novou eskalaci v podání západních zemí. Je to ale opravdu pověstný „gamechanger“ války? A jakou roli budou letouny hrát na bojišti?
Co Ukrajina sama chtěla a proč
Mezi původními požadavky na dodávky západních bojových letounů se nikoliv náhodou objevilo dvoumotorové uspořádání. To je typické nejen pro zbylé ukrajinské stíhačky MiG-29 a několik málo Su-27, ale i pro americké F/A-18, nasazované převážně na letadlových lodích a jen na několika místech i z pozemních letišť. Blíže jsou teď ovšem dodávky jiného stroje – jednomotorové F-16.
Je zcela nepochopitelné, proč přeškolování ukrajinských pilotů na západní letadla nezačalo už loni v létě, ale schyluje se k němu teprve nyní.
V podmínkách vysoké nasycenosti bojiště protiletadlovými zbraněmi – jako je tomu dnes na ukrajinském nebi – se na přední místo dostává odolnost konstrukce letadla. A stroje se dvěma motory, třebaže jejich provoz nebývá tak ekonomický jako u jednomotorových protějšků, mají výhodu vyšší pravděpodobnosti přežití v případě poškození.
Jednoduše řečeno, poškozený dvoumotorový letoun často dokáže doletět domů na jedinou fungující pohonnou jednotku. U jednomotorových po zastavení proudového pohonu a ztrátě vztlaku následuje v nejlepším případě katapultáž pilota.
Ukrajinci samotní by tedy primárně stáli právě o F/A-18, nedávno vyřazené z výzbroje finského či australského letectva. Jinou takovou možnost by teoreticky představoval evropský dvoumotorový Eurofighter Typhoon – není však příliš reálné, že by se právě v napjaté době některá z evropských armád chtěla těchto relativně moderních strojů zbavit.
Dvoumotorový letoun Eurofighter Typhoon / Foto: Peter Gronemann / Flickr / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Není také příliš pravděpodobné, že si Ukrajinci myslí primárně na vzdušné boje s ruskými stíhačkami. Tak jako dosud používané sovětské typy, i nově dodané západní by kvůli přežití musely působit buď v hloubi vlastního území (proti ruským střelám s plochou dráhou letu), nebo nad frontou v přízemních výškách (s protizemní výzbrojí). Jen tak by měly šanci uniknout výkonným pozemním radarům na ruském území, ale také ruským suchojům a výškovým strojům MiG-31 s raketami dlouhého doletu. Suchoje i MiGy-31 dokážou detekovat a ohrozit F-16 ze vzdálenosti, kdy jsou samy mimo dosah jejího palubního radaru s dosahem 165 km.
Dosud Ukrajinci nebezpečné mise v nízkých výškách létali se starými sovětskými letouny. Ty mají k nejmodernějšímu standardu jistě daleko, ale na druhé straně jim nelze upřít, že je piloti znají „jako svoje boty“. Ti by pak po čtyřměsíčním přeškolovacím kurzu, po němž přesednou z kabiny stařičkého MiGu-29 do modernější F-16, o tuto výhodu přišli. Za tak krátkou dobu se totiž nemohou s novým lepším strojem zcela sžít a naučit se využívat do všech nuancí jeho možností.
Čtěte také: Co brání Ukrajině zvítězit? Nekoordinované operace, špatné používání techniky i kanibalizace na zbraních
Zřetelnou výhodou F-16 oproti jejím předchůdcům by mohla být případná integrace výkonných protizemních britsko-francouzských střel Storm Shadow/SCALP-EG. Ty se dosud daří odpalovat pouze z několika „frontových bombardérů“ Su-24 ze sovětských časů, jež k tomuto účelu upravili polští technici. A jejich nasazení typicky vyžaduje také stíhací ochranu stroji MiG-29 nebo Su-27. F-16 by podobné mise měla zvládat samostatně.
Při pohledu nazpět je zcela nepochopitelné, proč přeškolování ukrajinských pilotů na západní letadla nezačalo, řekněme, loni v létě, ale schyluje se k němu teprve nyní. Časový skluz je zcela zbytečný a žádná myslitelná intenzita výcviku jej už letos nedokáže napravit.
Zachovalá stařenka F-16
Čtenáři Terryho Pratchetta dobře vědí, že ani letitou Bábi Zlopočasnou se vlastně nehodí podceňovat. Přes pokročilý věk má stále svoje zuby, nezdobí ji žádná bradavice a její pleť je perfektní. Užívá si aktivního stáří plnými doušky. Datum narození může být i kritériem zavádějícím.
Klíčem k soubojům stíhačů býval ,dogfight‘ – manévrování na vzdálenost přímé dohlednosti. Šlo o to zamknout protivníka v zaměřovači a sestřelit.
Během „životního cyklu“ se stroj navržený jako stíhačka zpravidla změní ve stíhací bombardér. Konstrukce, která už nestačí k boji s nejmodernějšími protivníkovými typy, dostatečně vyhovuje k útokům na pozemní cíle. To je i případ amerického letounu F-16, známého pod bojovým jménem „Fighting Falcon“.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
