Slováci volí nový parlament tuto sobotu, Poláci o tom svém budou rozhodovat za dva týdny. Úpadek lidských práv u obou našich sousedů vyvolává odezvu i v Česku. Situace navíc eskalovala s premiérou filmu Agnieszky Holland Hranice, kterou tamní politici považují za protipolský.
Na Slovensku i v Polsku jsou – vedle demokracie – značně ohrožena i lidská práva, zejména žen a LGBTQ osob. Zanedlouho uběhne rok od tragické vraždy Matúše a Juraje v bratislavském klubu Tepláreň, motivované nenávistí ke queer lidem.
Slovensko od té doby nepodniklo téměř žádné kroky proti zločinům z nenávisti. O co hůř, homofobie a transfobie byly highlighty kampaní lídra Smeru Roberta Fica i národovecké SNS Andreje Danka či nacionalistické Republiky.
V Polsku je situace ještě vyhrocenější. A to nejen na poli LGBTQ práv, ale zejména těch ženských. Jsou to téměř tři roky, co zde začal platit jeden z nejpřísnějších potratových zákonů v EU. V jeho důsledku už zemřelo šest žen – většinou na následky septického šoku, neboť lékaři čekali, až plod v jejich těle odumře. Převážně šlo o ženy, které již byly matkami a dítě si chtěly ponechat. Nastaly však zdravotní komplikace.
V Polsku umírají ženy kvůli nedostupnosti bezpečné a legální interrupce. Na Slovensku jsou lidé vražděni kvůli tomu, koho mají rádi.
Mediálně známý je i případ aktivistky Justyny Wydrzyńské z organizace Abortion Dream Team, kterou spoluzakládala. Jde o první odsouzenou polskou aktivistkou bojující za právo na umělé ukončení těhotenství. Soud ji letos v březnu shledal vinnou kvůli držení potratových pilulek, které u ní byly nalezeny při domovní prohlídce, a asistenci u interrupce.
Od soudu, kde byla „jako zástupce nenarozeného plodu“ přítomna i lobbistická skupina Ordo Iuris (Voxpot již psal o aféře s ní spojené), si Wydrzyńská odnesla rozsudek osmi měsíců veřejně prospěšných prací. Původně jí hrozily až tři roky vězení.
Dziś po raz kolejny stawiamy się w Sądzie Okręgowym na warszawskiej Pradze, by towarzyszyć Justynie Wydrzyńskiej w jej rozprawie.
➡ Śledźcie ten wątek, aby być na bieżąco. pic.twitter.com/19YW56LNuf
— Amnesty Polska (@amnestyPL) March 14, 2023
Zákaz nemá podporu
Polská protipotratová politika je nejen nebezpečná, ale zároveň se míjí se svým hlavním cílem. Ačkoliv si její zastánci slibovali především vyšší porodnost, v roce 2022 se v zemi narodilo nejméně dětí od konce druhé světové války. Celkově šlo už o desátý rok v řadě, kdy více občanů zemřelo, než přišlo na svět.
Nepřekvapivě tedy klesá i počet žen, jež touží po založení rodiny. Pouze 32 % Polek mezi 18 a 41 lety chce mít děti. Ačkoliv předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) tento pokles svádí na nadměrnou konzumaci alkoholu, ženy jako nejčastější důvody uvádějí obavy o práci, ale i značné zdravotní riziko. Podle loňského průzkumu deníku Gazeta Prawna si polovina Poláků myslí, že na vině jsou nová pravidla pro interrupce.
Těm navíc ani většina tamního obyvatelstva nefandí. PiS sice vládne průzkumům, s voliči se však na této otázce neshodne. Přes 70 % z nich si myslí, že interrupce do 12. týdne těhotenství by měla být povolena.
Čtěte také: Shrnutí posledních slovenských průzkumů: Ficovi se začíná rozplývat sen o premiérském křesle
Vyhrocená předvolební situace u našich dvou sousedů, okořeněná nenávistnými výroky během kampaní, motivovala organizaci Amnesty International uspořádat na pražském Klárově akci s názvem Slovensko, Polsko, volte lidská práva. Cílila nejen na Čechy, kteří chtěli tuto snahu podpořit, ale především chtěla motivovat Slováky a Poláky žijící v Praze jít k volbám.
Účast nebyla 21. září, kdy se happening konal, velká. Držela se v nižších desítkách. Nicméně nechyběl petiční stánek s výzvou ke zrušení rozsudku pro Justynu Wydrzyńskou a v návaznosti na bratislavský útok také s podpisovou iniciativou za přijetí preventivních opatření na ochranu queer osob.
Lidská práva nejsou ideologie
„V sousedním Polsku umírají ženy kvůli nedostupnosti bezpečných a legálních možností interrupce. Na Slovensku jsou lidé vražděni kvůli tomu, koho mají rádi. Myslím, že je důležité, aby si jednotlivci uvědomili, že to jsou právě oni, kteří mohou svým hlasem ovlivnit stav lidských práv v Polsku a na Slovensku.“ Takto pro Voxpot zdůvodňoval uspořádání akce ředitel české pobočky Amnesty International Pavel Gruber
Na protestu promluvila i Viktória Beličáková ze slovenské organizace Saplinq, jež se věnuje posilování queer lidí na Slovensku, primárně pak v jeho východní části. „Lidská práva se stávají nástrojem politického boje a nenávistné ideologie. Tento trend se nám opakovaně potvrzuje ve volebním období,“ nastínila atmosféru předvolebního Slovenska.
Svůj projev směřovala hlavně Slovenkám a Slovákům žijícím v Česku. „Může se zdát, že jsme chránění a že to, co se děje doma, se nás už netýká, protože to nepociťujeme na denní bázi,“ pronesla s tím, že by ráda nabídla jiný pohled. „I když jsme zapustili kořeny mimo Slovensko, nemůžeme si dovolit iluzi toho, že se nás něco mimo náš současný domov netýká. Dění v Česku a u nás je silně propojené,“ dodala.
Připomněla pak, že parlament nakonec nestihl hlasovat o novele zákona o rodném čísle, která by znemožnila úřední tranzici. Přestože tato legislativa nakonec nevstoupila v tomto volebním období v platnost, transfobie podle ní z politiky nezmizela.
Máme obavu, tak jsme tady
„Mám v Polsku pár kamarádek, hlavně v uměleckém prostředí, které je hodně alternativní, a tím pádem protivládní. Podle nich jde o nejdůležitější volby v moderním Polsku. Mají strach a já s nimi,“ přiblížila Voxpotu své pohnutky k účasti na akci Majda, která přišla v doprovodu své spolužačky Lucky. Tu zase stresuje situace na Slovensku, kde má část rodiny.
Na shromáždění zazněla i slova o situaci na běloruské hranici, která se teď v Polsku hodně řeší. A to i kvůli režisérce Agnieszce Holland a jejímu nejnovějšímu filmu Hranice (v originále Zielona granica).
Kupte alespoň jednu vstupenku na film Hranice příznivci Práva a spravedlnosti. Jsou všude kolem nás.
Diskutovaný snímek získal zvláštní ocenění na festivalu v Benátkách. V režisérčině rodném Polsku už z něj ale nadšení neplane, hlavně ve vystoupeních konzervativních politiků. Vedle prezidenta a premiéra se o filmu nelibě vyjádřila i většina vládních představitelů. Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro ze strany Suverénní Polsko film přirovnal k nacistické propagandě.
Dokonce zaznívá z úst polských pohraničníků „Tylko świnie siedzą w kinie“ (Jenom svině sedí v kině), což je heslo polských odbojářů z druhé světové války, kdy kina hrála pouze nacistickou propagandu o velikosti Říše.
Ministerstvo vnitra pak chce promítání Zielone granice v kinech doprovodit vysvětlujícím spotem. K tomu se však většina z nich staví odmítavě. „Nejsme instituce podřízená žádnému ministerstvu, jsme soukromé studiové kino, o repertoáru našeho kina rozhodujeme sami. Zveme vás do kina!“ uvádí na svých stránkách například kino Moskva nacházející se ve středopolském městě Kielce.
Čtěte také: Místo tradičních pierogů pálivé kari. V Polsku nalézá domov stále více cizinců
„Některá kina rebelují, jako právě kino Moskva, které je velmi staré a v Kielce má svoji tradici. Jejich post byl jeden z důvodů, proč jsme s rodinou zamířili právě tam. Věděli jsme, že je nezávislé,“ svěřila se Voxpotu jedna z jeho návštěvnic.
Dárek pro Dudu
Nenávistná kampaň ze strany vládnoucích stran a jejich příznivců vyústila ve výhružky smrtí a fyzickým násilím vůči Holland. Ta si proto musela zajistit vlastní ochranku. Naopak mezi příznivci opozice sklízí Hranice úspěch. Novinář Paweł Wroński v liberálním deníku Gazeta Wyborcza své čtenáře dokonce vyzývá k pozoruhodné aktivitě.
„Kupte alespoň jednu vstupenku příznivci Práva a spravedlnosti. Jsou všude kolem nás. Mohou to být naši rodiče, přátelé, sousedé, kolegové v práci,“ píše ve svém komentáři žurnalista a hned dodává: „Proč? Z úcty k lidské důstojnosti. Nejsou to naši nepřátelé, jsou to oběti propagandy, která jim namlouvá, že je někdo ohrožuje, že je někdo nenávidí, že je někdo jejich nepřítel.“
On sám prý koupí lístek samotnému Andrzeji Dudovi, polskému prezidentovi. Ten se v rozhovoru pro TVN 24 nechal slyšet, že film považuje za nedůstojný a protipolský.
Za režisérku, která má na kontě například i úspěšná česká díla jako Hořící keř či Šarlatán, se postavila i Česká filmová a televizní akademie (ČFTA).
„Jedním z důležitých úkolů kinematografie je svobodně se vyjadřovat ke společenskému dění, a to často kriticky a nepohodlně. Zdá se, že v Polsku začíná značná část politické reprezentace tento společenský dialog odmítat,“ stojí ve stanovisku ČFTA. „A co víc, užívá k tomu prostředky, které jsme v demokratické Evropě neviděli již několik desítek let. Není to jen útok na jedince, je to útok na nezávislost kultury a svobodu slova,“ upozorňují ve svém prohlášení čeští filmaři.
