Na co je potřeba myslet při osidlování vesmíru? A má takové snažení vůbec smysl? I na takové otázky odpověděl Voxpotu odborník na kosmos Pete Worden. On sám považuje osidlování dalších planet za přirozený vývoj i za možnou záchranu Země. Ve hvězdách se však skrývá i řada nebezpečí.
Planetu Zemi drancujeme již mnoho dekád. Z toho důvodu ubývá divočina, vymírají zvířata a hladina oceánů brzy zaplaví přímořská města. Jedním z možných řešení pro přežití lidstva může být opustit domovskou planetu a vydat se ke hvězdám.
To není začátek románu žánru sci-fi, ale jedna z úvah, která padla při rozhovoru s Petem Wordenem. Byl ředitelem výzkumného střediska NASA Ames, brigádním generálem amerického letectva a nyní je ředitel firmy, jejíž sondy putují vesmírem a mimo jiné hledají mimozemský život. Worden celý svůj život směřuje ke hvězdám. A jeho mysl sahá snad ještě dál.
Jedna z technologií, z níž jsem nadšený, je solární plachtění. Tam, jakmile jste ve vesmíru, v podstatě využíváte sluneční světlo.
Setkali jsme se v Praze, do níž se prý rád vrací, v rámci akce Czech Space Week, kde se řeší space průmysl. U kávy jsme ale nehovořili o minulosti, nýbrž jsme hleděli do budoucnosti. A přitom jsme naráželi na motivy velikánů science fiction. K mnoha jejich vizím se totiž pomalu blížíme.
Vstoupili jsme po startu rakety SLS v rámci mise Artemis do nové éry objevování vesmíru?
Určitě vstupujeme do nové éry. Nejsem si ale jistý, zda jsou zrovna tyto dvě věci stěžejní. Nejdůležitější je podle mě soukromý sektor. Zejména SpaceX, ale i Blue Origin a další. V jistém smyslu byla Artemis I neuvěřitelný úspěch, ale byl to také tak trošku návrat do minulosti.
Jak to myslíte?
Bylo mi devatenáct, když lidstvo vypustilo raketu Saturn V. Nyní mi je 73 a vyvolalo to vzpomínky. Největší přínos vidím spíše v inspiraci, kterou to nese. Lidé nechtějí pouze navštívit Měsíc, ale využít jej stejně jako vesmír kolem nás. A co je možná nejpřínosnější, chtějí Měsíc osídlit. To je významná změna! SLS vypustíme asi ještě několikrát, ale spolu s tím soukromý sektor dostane do kosmu mnoho dalších věcí. Když jsme dělali program Apollo, nebyl nikdo jiný krom Spojených států a Sovětského svazu, kdo vůbec něco do vesmíru posílal. Ale dnes je to úplně jiné.
Chceme znovu na Měsíc, ale tam jsme již přece byli. Proč obnovení ambice navštívit našeho blízkého souputníka trvalo tak dlouho?
Závod o Měsíc byl v 60. letech opravdu pouze závodem. Bylo to na vrcholu studené války a obě mocnosti to dělaly jako součást své obrany. A státy dokážou v zájmu národní bezpečnosti neuvěřitelné věci. Tudíž šlo utrácení obrovského množství peněz lehce obhájit. Tehdy na to měla NASA čtyři procenta hrubého národního produktu USA. Nyní je to jen pár desetin procenta. Takže záleží na tom, jak důležité to pro stát je. A po mnoho desetiletí to podstatné nebylo.
Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě
Dnes jsou náklady mnohem nižší, třeba i na nosné rakety. To dělá například Elon Musk, který k tomu nepotřebuje vlády. Mimoto pozorujeme řadu dalších důvodů, proč chce lidstvo do vesmíru. Nejvýznamnější z nich je inspirace. Dává to lidskému duchu myšlenku, že je čas rozšířit se do Sluneční soustavy. Na Zemi docházejí místa, která člověku přinášejí dobrodružství. Už i k výstupu na Mount Everest se čeká fronta. Přitom zažívat dobrodružství je gró lidského ducha. Existuje i zajímavá ekonomická příležitost nejen na oběžné dráze Země, ale v cislunárním prostoru. Bílý dům se tím zabývá, Evropská kosmická agentura (ESA) schválila program Moonlight, kde se tomu věnuje taktéž. Měsíc představuje významný soubor zdrojů.
Zachránit planetu Zemi, nebo ji opustit
Může být překážkou v tom, aby se homo sapiens stal meziplanetárním druhem, naše nastavení?
Jsem si vědom všech problémů, kterým na Zemi čelíme. Vesmírný vývoj nám je pomáhá zvládat, včetně klimatické krize. A vždy je několik cest, kterými se můžete při řešení problému vydat. Není to buď, anebo. Mám za to, že je důležité mít možnost začít někde znovu, kde neuděláme ty samé chyby. Zatím ale nemáme Zemi číslo dvě, ačkoli si myslím, že u okolních hvězd nějakou najdeme. Důležité je řešit oboje.
Připomíná mi to scénu ze Star Wars. Mistr Yoda tam říká Luku Skywalkerovi, aby myslel jen na momentální úkol a právě probíhající chvíli. Mladý Skywalker ale stále myslí i na dobrodružství. V určitém slova smyslu souhlasím s oběma. Musíme se soustředit na řešení úkolů na naší planetě, ale také potřebujeme myslet na dobrodružství. To nás dělá lidmi.
Lidská populace překročila 8miliardovou metu, ubývá divočina, stoupá hladina moří… Opravdu nás vesmírné programy zachrání? Vždyť každou vypuštěnou raketou způsobujeme znečištění a zaneřádíme si tím možná i oběžnou dráhu Země.
S tím má co nejvíc dočinění palivo, které používáme. V současnosti jsou to uhlovodíky, nejčastěji petrolej, co způsobuje znečištění. Vidíme ale také nové rakety jako ty od SpaceX nebo Blue Origin, které spalují metan. Ten má řádově méně škodlivin. Znečišťuje to, ale produktem spalování je v podstatě voda. A v budoucnu se objeví ještě lepší paliva. Přece nezastavíme mezikontinentální cestování, protože jsou zde problémy. Nezakážeme auta, nýbrž najdeme řešení.
Jedna z věcí, na kterých pracujeme i u nás v Breakthrough Initiatives, je takzvaná směrovaná energie světla, kdy na objekt tlačíte laserem. Další technologie, ze které jsem nadšený, je solární plachtění. Tam, jakmile jste ve vesmíru, v podstatě využíváte sluneční světlo. Řešení jsou. Je ale dobře, že si klima hlídáme. I letecký provoz by měl opustit spalování uhlovodíků a přejít na vodík. Není to důvod s tím přestat, ale věnovat tomu pozornost.
Musk je odhodlaný založit obydlí na jiných planetách – hlavně na Marsu. Bezos by rád přesunul těžký průmysl mimo planetu.
Máme čas na takové věci čekat? Problémy způsobené klimatickou změnou jsou totiž už tady.
Někteří lidé říkají, že hvězdy mohou počkat. S tím nesouhlasím. Někdo musí opravit planetu a jiní ji musí opustit. To je můj pohled. Ve filmu Interstellar selhává zemědělství, kolabuje prakticky celá Země. Jeden bývalý astronaut chce, aby jeho syn studoval technologii, ale vládní úředník říká: „Podívejte se, my nepotřebujeme raketové inženýry, ale farmáře.“ Pak tam je ale někdo, kdo se snaží vymyslet mezihvězdné cestování a jeho názor je, že nemáme planetu zachraňovat, ale opustit ji. To je i moje nastavení. Planetu zachraňují jiní – a to je dobře – já ji chci opustit.
Není také možnost, že opuštění planety ji zachrání pro ty, kteří zůstanou?
Určitě. Jedním z velkých problémů je globální oteplování, jak teda vytvoříme globální ochlazení? Jedním z klíčových způsobů je snížit množství energie vložené do planety. Hodně jí pochází se Slunce. Máme tady něco, čemu říkáme geoinženýrství. Tam panuje představa, že vložíme do atmosféry částice, které ovlivní klima, což má ale svá vlastní velká nebezpečí.
A existuje také solární geoinženýrství. K takovým výzkumům jsem byl přizván asi před dvaceti lety. Tam jde třeba o to, že umístíme mezi Slunce a Zemi reflektivní materiál o velikosti tisíců kilometrů – šlo by to ale i s menšími rozměry. Tím pak lze zmenšit energii, kterou Země přijímá. Je to nesmírně náročné, ale pokud to zachrání planetu, proč by to nešlo? A materiály, které by to mohly usnadnit, jsou právě na Měsíci, a to je jedno z jeho nejvíce vzrušujících využití. Že bude vyrábět sluneční brýle pro Zemi.
Mluvíme ale o něčem, co bude možné až v daleké budoucnosti. Musíme tedy snižovat skleníkové plyny už nyní. Každopádně jsem optimista. Problémy, které vytváříme, umíme opravit.
Člověk určitě musí být optimista, když vůbec o takových věcech uvažuje, protože tohle všechno vyžaduje, aby bylo lidstvo jednotné.
Myslím si, že klimatická změna je dost velká hrozba na to, aby nás přiměla dříve či později jako druh něco dělat. V USA jsme utratili dvě nebo tři miliardy dolarů na boj s covidem, a nemělo to moc velký dopad. Stejně tak v Evropě, a nyní to velmi zasahuje čínskou ekonomiku. Možná bychom to tedy měli investovat do dlouhodobé opravy.
Osidlování vesmíru
Až tedy dosáhneme znovu Měsíce a vybudujeme na něm osady, co od něj chceme? Vytěžit ho, nebo ho použít jako trampolínu do vesmíru?
Měsíc je mnoho věcí. Pro mě je to nejvíc o rozšíření lidstva a našich obzorů do nových směrů. Jednou, až budeme muset editovat náš genom, stane se Měsíc pro tenhle úkol skvělým místem. Lidé budou moct prozkoumat svůj potenciál. Navíc nás tam čekají nová dobrodružství, která lákají hlavně lidi, jako jsem já. A samozřejmě zdroje. Měsíc má spoustu zdrojů. Bude poskytovat palivo i pro cesty do hlubšího vesmíru. Ty by nám pak mohly pomoct napravit pozemské klima. Rozšíří to také ekonomiku a rozmnoží průmyslová odvětví. Historie nám dokazuje, že prozkoumávání samotné vyvíjí a přináší nové produkty.
Dnes má náskok USA, ale, jak říkáte, hlavní tahoun je privátní sféra. Tam figurují velmi bohatí lidé. Nedělají to jenom proto, aby vydrancovali další planety a bohatli a bohatli?
Znám jak Elona Muska, tak Jeffa Bezose, a samozřejmě, že chtějí vydělávat. Ale třeba Muskova motivace je, že chce změnit svět. Je odhodlaný založit obydlí na jiných planetách – hlavně na Marsu. Bezos by rád přesunul těžký průmysl mimo planetu. Myslí si totiž, že můžeme použít měsíční materiál k vybudování obrovských vesmírných kolonií. Začal s tím už v 70. letech Gerard O’Neill, který navrhoval stavět obrovské rotující obydlí. Možná tedy v tomhle ohledu není špatné, když má člověk s penězi vizi. Můj vlastní sponzor Jurij Milněr vydělává peníze, abych já mohl dělat vědu.
Čtěte také: Když začne válka ve vesmíru, zhroutí se úplně všechno, říká šéf Satelitního centra Vojenského zpravodajství
Navíc mnoho z vesmírných podnikatelů se nestalo miliardáři. Dlouho jsem žil v Silicon Valley a stejné nadšení vidím nyní v Evropě. Během posledního desetiletí jsem pomáhal rozvíjet vesmírný průmysl Lucembursku, a nyní má více než 80 start-upů. Očekávají, že do konce desetiletí bude asi 10 % jejich hrubého národního produktu tvořit vesmírné podnikání. Česko není pozadu. Jsem nadšený například z českého TRL Space. Nejsou to tedy jen bohatí jednotlivci, ale tisíce lidí, kteří tvoří budoucnost.
Jenže z Česka asi raketu neodstartujeme. Pořád budeme někoho potřebovat…
Většina společností zabývajících se vesmírem nevyrábí nosné rakety. Hodně je vyrábí Nový Zéland. Řeknu to jinak. V Česku není přístav ani lodní společnost, přesto se vaše zboží prodává po celém světě. Jednoduše je někdo placený, aby to dělal. Stejné je to s vesmírem. Skutečná hodnota je v duchovním vlastnictví a ve schopnostech. Například naše firma spolupracuje s bulharskou společností, která nemá více než sto zaměstnanců. Nemají nosnou raketu, ale staví satelity. Češi jsou mnohem dále a jsou zde tisíce lidí, kteří jsou do toho nadšení.
Ve vesmíru je možná mnoho inteligentních tvorů, kteří nestavějí technologie. Nebo ty technologie nám budou tak cizí, že je ani nepoznáme.
Bavili jsme se o kolonizování planet a mně se vybavila vize, kterou měl hlavní hrdina v Duně od Franka Herberta. Šířil svou revoluci z planety na planetu, a tak mě napadlo, neudělají to také lidi a nebudou jen plenit vesmír? Nezničí světy, kde ještě není život, ale mohl by být?
Je to biologický imperativ k reprodukci a expanzi. Jsme naprogramování životní silou samotnou. Je to pohon, který zajistí, že když založíme civilizaci jinde, kde bude vše jiné než na Zemi, přežijeme.
Začnu s Měsícem. Pro jeho osadníky bude důležité naučit se žít s omezenými zdroji. Měsíc má jen málo vody, není tam moc sloučenin na bázi uhlíku, nejsou tam mraky a tak dále. Jejich život bude tedy odlišný. V Heinleinově sci-fi románu Cizinec v cizí zemi lidé osídlili Mars, ale jsou ve válce se Zemí. Už tam autor prozkoumává to, že se lidé budou muset naučit žít s málem. To se můžeme od civilizací na jiných planetách naučit. Možná se začneme vyvíjet v něco jiného a do našich těl budeme implementovat technologická zařízení. V Duně jsou to Fremeni, kteří se vyvinuli, aby přežili. To je myslím taky budoucnost.
Možná je nakonec lepší, že přenecháváme dobývání vesmíru soukromým společnostem, protože státy mají sklony k válkám. Ale to může být i případ SpaceX, že si vybuduje armádu a pošle ji bojovat.
Určitě jsou tady možnosti válčení ve vesmíru. Nepřestali jsme být druhem, který neválčí, což ukazuje i válka na Ukrajině. Tudíž je zde několik výzev. Bude potřeba, aby ekonomika šlapala a bylo zajištěno bezpečí. Mohlo by to být podobné jako na světových oceánech. Jsou tam bojové lodě, které hlídají dodržování zákonů a potlačují pirátství. Jenže to existuje i tak a stejné to bude ve vesmíru. Řada lidí, kteří pro mě dříve pracovali a nyní mají na starosti americké Space Force, neřeší budoucí válku ve vesmíru, ale poskytování bezpečnostního rámce pro ekonomický rozvoj. Takže si nemyslím, že budou bojovat jako ve Star Wars, ale spíš budou pracovat jako námořnictvo.
Co když se ale stane něco, co se jen tak na moři stát nemůže. Tedy že space force bude muset bojovat s mimozemšťany?
To bychom prvně museli nějaké objevit. A i tak je to nepravděpodobné, protože jsou nejspíš tak vzdálení, že pro ně nemá smysl ovládat jiné sluneční soustavy. Máme program na hledání mimozemských signálů a zatím jsme žádné nenašli. Někteří si myslí, že UAP Task Force je našly, ale to je nepravděpodobné.
Máme také Fermiho paradox, který o tom mluví. Přesto se zeptám: Jsme ve vesmíru sami?
Myslím si, že život nalezneme na mnoha planetách. Vesmír je nakažen životem a je možné, že je i na pár dalších místech v naší sluneční soustavě. Otázkou však je, zda se vyvinul v něco, čemu můžeme říkat inteligence. Jen na naší planetě máme více inteligentních tvorů. Šimpanze, slony, velryby nebo včely. Ti ale nebudují technologie. Je tedy možné, že ve vesmíru je mnoho inteligentních tvorů, kteří nestavějí technologie. Navíc ty technologie nám mohou být neuvěřitelně cizí. Ani bychom je nepoznali.
Pokud někoho potkáme, bude těžké porozumět jejich myšlenkovým pochodům – pokud nějaké budou. Těch otázek je několik. Každopádně z příletu mimozemských lodí, které chtějí obsadit Zemi, jsem znepokojen velice málo. Možná někde existuje něco podobného nám, ale je to neskutečně daleko.
