Francouzský prezident Emmanuel Macron kvůli debaklu v eurovolbách vypsal předčasné volby. Je to riskantní krok, kdy chce převzít iniciativu a znovu apelovat na Francouze, aby zabránili nástupu krajní pravice.
Ve Francii se říká, že v prvním kole voleb lidé volí srdcem a ve druhém rozumem. Znamená to, že nejprve si mohou vybrat politika, který nejlépe odpovídá jejich preferencím, napodruhé pak jednoduše hlasují pro kandidáta, jenž jim sice úplně nevoní, ale zabrání krajní pravici dostat se k moci.
Tentokrát si Francouzi podobný postup vyzkouší v předčasných dvoukolových volbách do Národního shromáždění. Konají se jen pár týdnů před startem olympiády – 30. června a 7. července.
Macron převzal iniciativu. Počítá s tím, že v parlamentních volbách se mu podaří zmobilizovat i jiné voliče.
Ještě před několika málo hodinami by si jen málokdo dokázal představit, že Emmanuel Macron rozehraje tak riskantní hru a znovu – brzy po posledních volbách – pošle Francouze k volebním urnám.
Prezident totiž včera nečekal ani na zveřejnění oficiálních výsledků eurovoleb a překvapeným obyvatelům oznámil, že v reakci na debakl své strany rozpustí Národní shromáždění a vypíše předčasné volby.
„Rozhodl jsem se, že vám dám na výběr,“ pronesl v televizním projevu. Jak popisuje Politico, v tu chvíli se v davu, který sledoval jeho slova, ozývalo „ale ne!“.
Jsme připraveni vládnout
Macronovo rozhodnutí vyvolalo šok. Dokonce se mu alespoň částečně povedlo zastínit hvězdnou chvíli Jordana Bardelly a Marine Le Pen z krajně pravicové strany Národní sdružení. Ta zaznamenala historické vítězství – získala 31,5 procenta, což je o zhruba 15 procentních bodů více než prezidentova Obnova (Renaissance).
Macron ale neměl příliš na výběr. Už několik týdnů a měsíců průzkumy ukazovaly, že Národní sdružení s převahou vyhraje. Jak Bardella, tak Le Pen opakovaně vyzývali Macrona, aby v takovém případě vypsal předčasné volby. Týdny vysílali signály, že jsou „připraveni vládnout“.
Čtěte také: AI, trollí farmy a influenceři. Švédská strana cíleně poškozuje své protivníky i spojence
Sami ale přitom nečekali, že k tomu nakonec opravdu přistoupí, a spíše plánovali, že se pokusí vyslovit francouzské vládě nedůvěru. Pokud by se jim to nepovedlo během příštích dnů, mohli to zkusit později, třeba během schvalování rozpočtu na příští rok. Prezident by se tak dostal do slepé uličky a byl by neustále pod jejich tlakem.
Rozhodl se tedy, že převezme iniciativu. Macron počítá s tím, že v parlamentních volbách se mu podaří zmobilizovat i jiné voliče. Účast v eurovolbách totiž byla něco přes 52 procent, ale v případě hlasování do Národního shromáždění bude mnohem vyšší. Obvykle volí kolem 70 procent Francouzů.
Sází také na to, že Le Pen a jejím stoupencům se jen tak nepodaří získat potřebnou většinu v parlamentu. Volby jsou tentokrát dvoukolové – do druhého kola postupují všichni, kdo získají přes 12,5 procenta hlasů. Mohou to být tedy dva nebo tři, výjimečně i čtyři kandidáti.
V tu chvíli se Macron a další pokusí znovu postavit na nohy takzvanou republikánskou frontu. Ve Francii to znamená, že ostatní politici – ať už z levice, nebo z pravice – se nehledě na své ideologické rozpory spojí proti kandidátovi z řad Národního sdružení či jiné krajně pravicové strany.
Otázkou je, zda to zafunguje i tentokrát. Francouzi už přitom podobných výzev, aby „hlasovali rozumem“, slyšeli během různých voleb spoustu.
Navzdory ziskům krajní pravice si v celoevropském měřítku většinu udržely proevropské strany.
A Národní sdružení už není v očích „běžných“ lidí takovou hrozbou jako dřív. Marine Le Pen a její strana prošly v posledních letech obrovskou proměnou. Dlouholeté francouzské političce se podařilo zbavit ji dědictví zakladatele, který je současně jejím otcem, Jeana-Marieho Le Pena. Ten proslul rasistickými a xenofobními výroky.
Čtěte také: Evropa podle Le Pen. Volnější spolupráce a více Ruska
Jak volby dopadnou, se dá jen těžko odhadnout. Možná Macronovi jeho životní sázka vyjde, možná ne. Je ale velmi pravděpodobné, že Le Pen a její strana posílí. Zda se jí podaří dobýt premiérské křeslo, je ale zatím nejisté.
Krajní pravice bodovala i jinde
Krajní pravice nezaznamenala úspěchy jen ve Francii. Podobně jako Emmanuel Macron utrpěl bolestivou porážku také německý kancléř Olaf Scholz (SPD). Jeho SPD skončila se 13,9 % až třetí za CDU (30 %) a krajně pravicovou Alternativou pro Německo (15,9 %).
Krajní pravici se dařilo zejména ve spolkových zemích, které leží v bývalém východním Německu. Zatímco v celoněmeckém měřítku získala AfD 15,9 procenta (v roce 2019 to bylo 11 procent), v někdejším NDR to bylo téměř dvakrát tolik. Například v Sasku, Durynsku a Sasku-Anhaltsku dostala krajní pravice přes 30 procent.
Další porážka Scholze zřejmě čeká už za několik málo měsíců. Na podzim se totiž konají zemské volby právě v Sasku, Durynsku a pak také v Braniborsku.
Jako první vyšla krajní pravice také z voleb v Rakousku nebo v Itálii, bodovala i v Nizozemsku nebo Belgii.
Navzdory ziskům krajní pravice si v celoevropském měřítku většinu udržely proevropské strany. Nejsilnější frakcí bude nadále Evropská lidová strana (EPP).
Takzvaná velká koalice mezi EPP, skupinou Socialisté a demokraté a liberálů z frakce Renew získala v europarlamentu celkem 403 křesel z celkových 720. „Politický střed se drží,“ řekla k tomu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen, jež usiluje o druhý mandát.
