Macron s Le Pen ve finále: O budoucí Evropě se rozhoduje na francouzském venkově

„Dnes jsem pro něj hlasovala, ale není to tak, že bych ho úplně žrala,“ říká Andrea před pařížskou budovou, kde býval cirkus. Přišla se svými přáteli podpořit kandidáta francouzských prezidentských voleb Jeana-Luca Mélenchona. K jeho volbě ji přesvědčili právě její kamarádi. A tak, aby svůj hlas „nehodila zbytečně“ jiným kandidátům, zvolila tohoto krajně levicového politika.

Cirque d’Hiver (Zimní cirkus) si jako štáb zvolil Mélenchon možná i proto, že je to blízko na náměstí Republiky. Právě na tomto ikonickém místě mohla pokračovat oslava jeho postupu do druhého kola. Doufali v to i Mila s Edouardem. „My ho podporujeme měsíce,“ svěřují se hrdě před oznámením výsledků. „Dokonce jsme přesvědčovali ostatní, aby ho volili, nejenom Andreu.“

Pro všechny tři i další desítky jeho podporovatelů si volební noc připravila emoce jako na houpačce. Ve Francii se totiž první odhady hlasů zveřejňují až v osm hodin večer a bývají velmi přesné. V pořadí kandidátů zcela. Když tedy média poprvé informovali o výsledku, který řadil Mélenchona na třetí nepostupové místo, dav smutně mlčel, brečel a následně křičel. Avšak plamínek naděje jim byl o několik hodin znovu zažehnut.

Lhal bych, kdybych řekl, že je Macron nalevo. V posledku je dokonce spíše vpravo. Každopádně něco z levicové politiky taky má.

Zatímco náskok stávajícího prezidenta Emmanuela Macrona byl vyšší, než se ve volební den čekalo, druhé Marine Le Pen postupně stále více šlapal Mélenchon na paty. Skandování klasické věty jeho podporovatelů: „Jsme tady, i když to Macron nechce, jsme tady,“ tak mělo šanci dostat úplně jiný kontext.

Nová energie totiž dorazila do manéže okolo jedenácté hodiny v noci. Rozdíl mezi Le Pen a Mélenchonem se dle odhadů zmenšil na 0,8 %. „Jsme tady,“ prohlásil hlavní „cirkusák“ a zvedl pěst. Za dvě hodiny už ale bylo jasno. Mélanchon končí třetí s 21,95 % za Le Pen s 23,15 % a vítězí Macron s 27,84 % hlasů.

Chvíli nikdo nevěděl, kdo se blíží, ale byli to další podporovatelé Mélanchona. Spojili se s těmi u štábu a skandují: “I když Macron nechce, jsme tady!“ pic.twitter.com/7OhXR2tTi2

— Filip Brychta (@F_Brychta) April 10, 2022

Nyní se bude bojovat o hlasy voličů z cirkusu i od ostatních neúspěšných kandidátů. „Otevírá se nová kampaň,“ oznámil Macron po zveřejnění výsledků. Jeho sokyně Le Pen to nazvala soubojem „dvou protichůdných vizí života,“ který je otázkou celé společnosti a civilizace. Co si tedy vzít z prvního kola a jaká nálada panuje v zemi disponující jadernými zbraněmi?

Bizarní kampaň

Paříž se v posledních týdnech ukázala jako de facto zahraničněpolitický lídr Evropy, a Macron se tím pádem považuje za jejího hlavního státníka. Do této role mu pomohla válka na Ukrajině, předsednictví Rady EU a odchod Angely Merkel z politiky. On sám pak byl po celou dobu před prvním kolem více prezidentem, kterého zaměstnává válka a jiné důležité věci globálního charakteru, než kandidátem, který je vždy ochotně k dispozici svým voličům.

Přitom zprvu jeho kampaň vypadala slibně. Jeho cílem bylo srazit ambice lídrům na pravé straně politického spektra a s vidinou přebrání jejich podporovatelů se tímto směrem začal ze středu posouvat. Na konci roku 2021 se prezentoval jako obránce „zásluh“ a „úsilí“ Francouzů a pohrozil, že pozastaví dávky lidem, kteří nehledají aktivně práci. O měsíc později zahájil tiskovou konferenci o předsednictví EU větami o migraci. S válkou potom přišel růst preferencí, ale místo toho, aby té vlny náklonnosti využil a šel přímo k voliči, snad každý druhý den volal do Moskvy.

Vyjednával s  prezidentem Vladimirem Putinem, s nímž by si měla možná více co říct Le Pen. Ta se však před prvním kolem od vládce Ruska distancovala, a dokonce byla nucena skartovat více než jeden milion letáků, na nichž se pyšnila jejich společnou fotkou. Přesto měla dostatek kuráže na to, aby zavítala přímo mezi lidi při svých návštěvách trhů a farem. Zahájila tak poněkud jinačí rétoriku, než na kterou jsme od ní byli zvyklí z předchozích let. „Dávám přednost nepřidávání zuřivosti, k již tak zuřivému světu,“ řekla.

Francouzský PR specialista Raphaël Llorca ji označil jako „kandidátku terapeutku“. Vidí totiž podle něj společnost, která je multitraumatizovaná z posledních pěti let. A to pouličním násilím, pandemií i probíhající válkou. Změkčila tak svůj radikální postoj i na pro ni největších pilířích, jako jsou otázka migrace, budování právního státu a dekonstrukce EU. Správně se potom rozhodla soustředit se na kupní sílu Francouzů.

Čtěte také: Prezidenta bohatých, či cestu do extrému? Volební dilema Francouzů může přinést překvapení

Základní poselství Macrona, které bylo více skryto, krásně shrnul na videokonferenci prezidentovy strany La République En Marche její nynější šéf Stanislas Guerini větou: „Kapitána uprostřed bouře nezměníte.“ A právě to si myslí i Jérémie Nsimba, který bydlí v Romainville, východní části hlavního města, jež má tradičně jednu z nejmenších voličských účastí.

V roce 2019 se Jérémie téměř stal prezidentem Les Jeunes avec Macron, což je hnutí mladých macronistů. Nicméně v posledních letech ho jeho idol velice zklamal a Jérémie veškeré vazby přetrhal. „Pro tuto chvíli se mi ale vše, co se mi na Macronovi nelíbí, daří ještě nějak obhájit pro své vlastní svědomí, abych mu dal hlas,“ svěřuje se se svou volbou.

Španělský premiér Sánchez varoval, že nepřítel není pouze v Moskvě, ale i v Paříži a ve všech krajně pravicových politických projektech.

„Lhal bych, kdybych řekl, že je Macron nalevo. V posledku je dokonce spíše vpravo. Každopádně něco z levicové politiky taky má,“ přemítá Jérémie. To hezky ilustruje těžkosti se zařazením Macrona. Ten sám jednou řekl, že „chcete-li se hýbat vpřed, musíte pohybovat levou i pravou nohou“.

Mladý student práv se tedy v neděli večer mohl spíš radovat. To ale neplatilo před volebním štábem Mélenchona, kde se spojil dav z ulice s těmi před Zimním cirkusem a začal skandovat různá hesla. Průměrný věk podporovatelů levicového solitéra byl přitom zřetelně nízký. „Pro mladé má program velmi dobře napsaný,“ vysvětluje to Edouard. „Asi je jasné, koho budu volit v druhém kole. I sám Mélenchon se vyjádřil poměrně jasně,“ promlouvá odhodlaně Mila.

Její favorit totiž po neúspěchu vzkázal svým stoupencům, aby stejně jako on nevolili Le Pen. Zda ho valná většina z nich skutečně uposlechne, není jasné, protože Mélenchonův plán na zlepšení života se až příliš nápadně podobá vizi kandidátky Národního sdružení.

Éric Zemmour, který nedosáhl oproti předpokladům ani na osm procent, naopak krajně pravicové političce hlas dá. A například Valérie Pécresse a Anne Hidalgo zase podporují Macrona. Ty se mohou asi ze všech radovat nejméně, protože jejich strany utrpěly v těchto volbách katastrofální porážku.

Debakl tradičních stran

Republikánská strana (Pécresse) a socialistická strana (Hidalgo) byly až do těchto dní zvyklé všem volbám a hlasováním vévodit. Nyní jsou tedy pro ně klíčové volby do Národního shromáždění, jež se uskuteční ještě letos. Tam pak mohou brzdit i příští hlavu státu.

Republikáni budou nejspíš muset přehodnotit svou strategii a vytvořit konzervativní poselství v souladu s očekáváním voličů. To by mohlo znamenat i přehodnocení dosavadního odmítání spojenectví s krajně pravicovými silami, jejichž sympatie v poslední době získává čím dál víc Francouzů.

Čtěte také: Éric Zemmour: Fašista v mezích zákona slibuje Francouzům ztracenou slávu

Ještě více skličující jsou volby pro primátorku Paříže Anne Hidalgo a socialisty. Nezískala ani dvě procenta hlasů, a stát tudíž neproplatí výdaje na kampaň. Potřebná hranice je pět procent. Na peníze ale nedosáhla ani Pécresse nebo kandidát zelených Yannick Jadot.

Řady socialistické strany se ztenčily právě kvůli vzestupu pravice a zbylý levicový volič buď podpořil Macrona, nebo přijal radikálnější rétoriku Jeana-Luca Mélenchona. Volební výsledek lídrů tradičních stran tedy jasně ukazuje, že Francouzi začínají měnit své preference. „Jsme svědky rekompozice francouzského politického života,“ komentuje tento trend politolog z univerzity Science Po Gaspard Estrada.

Volby nejen o budoucnosti Francie

Dnes už tedy víme, že do druhého kola postupuje Le Pen a Macron. Zatímco poslední průzkumy stanovují jako favorita Macrona, nemusí být jeho vítězství tak jasné. Rozhodně je mu předpovídán menší náskok než v roce 2017, kdy se tato dvojice utkala o stejný post.

Důležitost nadcházející volby se ihned po zveřejnění postupujících kandidátů snažili ukázat i evropští politici. Španělský premiér Pedro Sánchez například varoval, že nepřítel „není pouze v Moskvě“, ale i v Paříži a ve „všech krajně pravicových politických projektech, které podkopávají základy soužití“. Předseda německého zahraničního výboru Spolkového sněmu Michael Ruth pak uvedl: „Buď on (Macron), nebo pád sjednocené Evropy. Zní to uboze. Ale je to tak.“

Jsme příliš bohatí na to, abychom dostávali pomoc, a zase příliš chudí na to, abychom se uživili. Marine Le Pen je pro nás, pro dělníky.

Zrak spojenců se tedy upírá k příštím dvěma týdnům kampaně obou aspirantů na prezidentské křeslo. Rozhoduje se v nich totiž také o spolehlivosti Paříže jakožto partnera proti Putinově válce. Znepokojení vyvolává kupříkladu výrok Le Pen, která vyjádřila touhu vymanit svou vlast coby jedinou jadernou mocnost EU z velitelské struktury NATO. „Abychom již více nebyli chyceni v konfliktech, které nejsou naše,“ obhajovala svou iniciativu.

Naopak o Evropské unii se její strana začala vyjadřovat vlídněji. V programu upustila od Frexitu i zrušení přeshraničního volného pohybu osob a zavrhnutí eura. Každopádně Le Pen zůstává euroskeptikem s plány na snížení příspěvků do EU, což ji řadí po bok Viktora Orbána. A v předvolební agendě její plány stále vybočují ze schengenského prostoru.

Naproti tomu Macron se v projevu po postupu do druhého kola ještě více přimknul k EU. „Chci Francii, která je součástí silné Evropy – a ne takovou, která je poznamenána xenofobií,“ řekl podporovatelům na výstavišti Porte de Versailles, kde měl svůj štáb. V rámci kampaně tak učinil další krok k jeho vizi suverénnější a militarizovanější Evropy, která je méně závislá na Washingtonu.

Souboj o levicové voliče

„Ve vystoupeních před druhým kolem chci slyšet o sociálních problémech i o klimatické krizi, a nejenom o bezpečnosti a migraci,“ svěřuje své přání Adriana. Jenže to vypadá, že o klimatu se příliš mluvit nebude, hlavním tématem zůstane kupní síla a sociálním otázkám bude vévodit věk odchodu do důchodu.

Čtěte také: Francouzské předsednictví jako cesta k silnější Evropě se zbraní v ruce

Právě posledně jmenovaný, jeden z nejcitlivějších bodů své kampaně, začal Macron otevírat už první den po prvním kole. Důchodovou hranici chce zvednout z 62 na 65 let. Vydal se proto po vzoru Le Pen do menšího města v Pas-de-Calais, kde se snažil lidi přesvědčit, že to není dogma, ale návrh k diskusi.

Slyšet a vidět tam mohl i rozhořčení mnoha nespokojených občanů. „Je prezidentem jednoho procenta!“ myslí si zdravotní asistentka Elodie. „Macron nedělá pro dělníky nic. Jsme příliš bohatí na to, abychom dostávali pomoc, a příliš chudí na to, abychom se uživili,“ dodává. „Marine Le Pen je pro nás, pro dělníky“. A tak dost možná o osudu celé Evropy budou rozhodovat voliči právě z těchto menších francouzských měst.

https://twitter.com/b_judah/status/1511017109672841216?s=20&t=1CoJBSA8RWZP5b6F0tPn5Q

I přes gradující napětí a emoce se ale žádné velké politické zemětřesení ve Francii o víkendu neudálo. Dalo by se totiž říct, že se to tam třese již dlouho. Ve finále jsou stejní dva kandidáti jako v roce 2017 a oba jsou někdy označováni jako populisté. Macron, který sliboval boj proti establishmentu, ale sám ztělesňuje systém a elity. Le Pen, jež obhajovala pamflet s ruským vůdcem jednoduše tím, že „Putin před pěti lety není ten samý jako dnes“.

Ve druhém kole také zjistíme, zda Macron přesměruje svou pozornost na potřeby obyčejných Francouzů a nebude se jako doposud soustředit hlavně na zahraniční politiku. Ta totiž volby většinou nerozhoduje. „Upřímně jsem se nad zahraničím skrz prezidentské volby moc nezamýšlel,“ přiznává Jérémie. „Ale kdo by byl lepší pro Evropu i válku na Ukrajině je asi jasné.“