Francie má konečně novou vládu. A její složení je tak pravicové, že děsí i některé odstupující ministry strany prezidenta Emmanuela Macrona. Spousta nastupujících členů kabinetu navíc buď rovnou souhlasí, nebo vykazuje poslušnost k Marine Le Pen. Co to znamená pro Macronův politický projekt?
„Nemohl jsem se tvářit, že se nic neděje. Proto vám dávám na výběr a rozpouštím Národní shromáždění,“ oznámil francouzský prezident Emmanuel Macron v televizním projevu po evropských volbách, ve kterých vyhlásil volby další, parlamentní.
Jeho strana začátkem června utrpěla brutální porážku. Skončila daleko za krajně pravicovou stranou Národní sdružení (RN), které získalo dvakrát víc hlasů.
Macron doufal, že překvapivý tah zmobilizuje „tichou většinu“ a ve dvoukolovém systému narozdíl od eurovoleb zafunguje takzvaná republikánská fronta: zbytek elektorátu se navzdory rozdílům sešikuje za kandidáta, který krajní pravici porazí.
To se povedlo, ale vzhledem k novému rozložení sil v 577členném parlamentu čekala Francie na nový kabinet přes dva a půl měsíce.
Plán oslabit krajní pravici spektakulárně selhal.
Po prvním týdnu jeho existence jsou jisté dvě věci. Jde o nejkonzervativnější kabinet od vlády Nicolase Sarkozyho na přelomu nultých a desátých let. Především se ale ukázalo, že Macronův plán oslabit krajní pravici spektakulárně selhal – na vládu bude mít největší vliv v historii páté republiky.
To vše se děje navzdory tomu, že RN skončilo ve volbách až třetí. Nejvíce mandátů sice získala levicová koalice Nová lidová fronta (NFP), ale její kandidátce Macron post předsedkyně vlády nesvěřil.
Místo toho jmenoval premiérem konzervativce Michela Barniera z Republikánů (LR), kteří ve volbách získali jen osm procent hlasů. „Je to facka do tváře demokracie a francouzského lidu,“ reagoval na oznámení Eric Coquerel z NFP.
Zatímco levice nový kabinet odmítá, pořádá proti němu demonstrace v ulicích a při první příležitosti chce vyvolat hlasování o nedůvěře, krajně pravicový blok okolo Marine Le Pen volí obezřetnou rétoriku.
Nového premiéra plánuje „posuzovat podle konkrétních výkonů“, protože nechce uvrhnout zemi do „institucionálního nepořádku a demokratického chaosu“.
Když Le Pen peskuje liberály
Vzhledem k Macronově vyšachování levice bylo přinejmenším od srpnového oznámení Barniera jasné, že vláda bude stran křesel v parlamentu potřebovat alespoň toleranci ze strany krajní pravice.
Její konkrétní vliv výmluvně ilustruje epizoda z prvního týdne vládnutí.
Jedním z nejpřekvapivějších jmen na seznamu nových ministrů se stal Antoine Armand. Doposud takřka neznámý 33letý poslanec za Macronovou koalici Ensémble (ENS) tak v posledních dnech „pracuje na svém veřejném obrazu“ a chodí po rozhovorech.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
