Stabilizovaná ekonomika i rozvoj měst a infrastruktury. Kremelská média v posledních měsících své diváky a čtenáře situací na ukrajinské frontě příliš neděsí. Raději jim předkládá veselé zprávy o tom, jak blaze se žije v Rusku. Jedním z důvodů je zabránit další vlně exodu.
Barevné paneláky, vodotrysky, hudba, parádní dětská hřiště a především to, co se v Rusku příliš často nevidí – usměvaví lidé, alespoň na záběrech kamer. „Toto město dělá člověka lepším. Vidím to sama na sobě,“ líčí zhruba třicetiletá Iryna Kozlova idylický život ve Sputniku, novém gigantickém satelitu na okraji povolžské Penzy. To ruská státní média překřtila na „město šťastných“ a patřičně ho proslavila po celé zemi.
Luxusní Jižák
„Když jsem tady poprvé vystoupila z auta, měla jsem pocit, že jsem se probudila do snu. Do deseti dnů jsem se sem přestěhovala,“ vypráví Iryna svůj příběh kanálu Rossija 1 Penza. Dodává, že od chvíle, kdy se stala hrdou obyvatelkou města, získal její život nový smysl plný radosti a energie. „Každý, kdo sem přijede, si odsud odváží kus zdejšího sluníčka štěstí, které pak šíří u sebe doma,“ zakončuje svou ódu na zdejší sídliště korpulentní brunetka v růžové bundě, zatímco kamera zaměřuje postaršího muže v obleku. Spokojeně trhá květiny před místním domem.
Na Sputniku Kreml ilustruje, jak dobře se úřady starají o obyvatele, a rozptyluje obavy z toho, že většina financí teď míří na frontu a do zbrojení.
Moderně vyhlížející čtvrť Sputnik, v němž letos na jaře žilo přibližně 47 tisíc lidí, se v posledním roce těší mimořádné pozornosti provládních médií. Kanál Rossija 1 Penza dokonce o jeho rozvoji přináší novinky divákům v pravidelných epizodách. Ti mohou jen tiše závidět. V létě amfiteátr, koncerty pod širým nebem a plachtění na místní vodní ploše, v zimě naopak návštěva „dědušky Moroza“ a bruslení na ledě.
To vše v kulisách obřích mnohapatrových barevných domů, které spíše než ráj na zemi připomínají některé „králíkárny“ v sousední Číně. Pravda, sídliště se sice může pochlubit dobrou občanskou vybaveností a sportovním vyžitím, avšak podobně jako u panelových nocleháren za časů naší totality z něj číší uniformita a anonymita.
Kremelská propaganda si ale se Sputnikem bohatě vystačí. Ilustruje totiž na něm, jak se úřady svědomitě starají o své obyvatelstvo, a rozptyluje obavy z toho, že velká část finančních prostředků státu teď míří na ukrajinskou frontu a do zbrojení.
Místo bojiště nové silnice
Výstavba snového města nové generace přitom ještě zdaleka není u konce. Co nevidět se tu otevře už druhá základní škola. „Ať jsou Sputniky ve všech regionech,“ shodli se jednohlasně ruští senátoři měsíc zpátky při exkurzi po městě. „Tenhle projekt vznikl především pro potřeby lidí s perspektivou kvalitního života na 50 let,“ pochvaluje si penzenskou periferii senátor Nikolaj Semisotov.
Jestliže v západním tisku běží pravidelně pořady mapující situaci na ukrajinské frontě, to provládní média nabízejí svým divákům podívanou na hony vzdálenou válečné realitě, která si dennodenně vybírá svou daň na životech Rusů.
Poté, co kremelskou televizi loni v létě a na podzim zahltily obřadní síně a hřbitovy, na nichž se loučili zdrcení příbuzní s padlými „hrdiny“ takzvané speciální vojenské operace, rozhodla se Moskva přece jen trochu ubrat z apokalyptického narativu. Ohrané řeči o tom, jak je Rusko jedinečné a jak vede svatou válku proti hnilobnému Západu, zaznívají sice v propagandistických kruzích pořád, avšak méně.
„Nepřinášely totiž Putinovi a jeho vojenskému angažmá větší podporu společnosti. Ani ti skalní přívrženci agrese mu už nevěří, když vidí, co se děje na frontě,“ myslí si věhlasný ruský politolog žijící v Praze Ivan Preobraženskij. Sám přitom potvrzuje, že po Putinově proslovu k poslancům na konci února zjemnily média svou válečnou rétoriku a začaly servírovat divákům poněkud příznivější reportáže.
Ze zpráv zmiňovaného programu Rossija 1 tak vyzařuje dojem, že je Rusko pomalu zaslíbenou zemí, v níž větší problémy – kromě nastupující sezony klíšťat – neexistují. Po záplavě slz a posmrtných medailích přichází tsunami pozitivních zpráv, které probíhající válku odsouvají na vedlejší kolej.
Radost z líbivé influencerky mají i v Kremlu. Máša totiž dle svých slov stále žije v Ruském impériu, historii se ostatně ráda věnuje i ve svých videích.
Bouřlivý rozvoj infrastruktury, otevírání nových nemocnic, výstavba bytů, posuny ve vědě i vzdělávání či regionální sportovní události. A hlavně všudypřítomná stabilita. Soudě podle novinových článků se totiž v Putinově říši stabilizovalo vše, co mohlo. Od důchodů přes nájmy až po ceny aut. Účel těchto líbivých titulků je jediný: Přesvědčit Rusy, že se v jejich zemi žije dobře. Není nutné odcházet, ba naopak stojí za to se vrátit. Podle odhadů nezávislého portálu The Bell opustilo federaci minimálně půl milionu lidí.
Čtěte také: Z uklízečky třídní učitelkou. I tak se žije na Ruskem anektovaných územích
Jak ovšem pro Voxpot upozorňuje Ivan Preobraženskij, stihlo se už podle jeho interních informací vrátit zhruba deset procent uprchlíků, což nelze označit za zanedbatelné množství. Politolog k tomu dodává, že Kreml vymýšlí různé mechanismy – například v podobě řady sociálních podpor – jak udržet lidský kapitál doma a ideálně ho ještě navýšit. Velkou roli v tomto směru pak představují média.
Ukrajinský Sputnik
Mizerné vojenské výsledky, s nimi nepříznivé prognózy, a k tomu všemu ještě hysterické výstupy šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina proto raději zůstávají konzumentovi provládního tisku a televize skryty. Zpravodajství o situaci na frontě se pouze omezuje na dílčí úspěchy typu zdárného odražení ukrajinského útoku.
Příliš velké pozornosti se na ruských kanálech raději ani nedostává okupovaným oblastem. Zřejmě se není čím chlubit. Ovšem až na jednu výjimku: Mariupol. Přístavní město ležící na pobřeží Azovského moře proměnily loňské tvrdé boje v ukrajinský Verdun. Jeho totální devastace tehdy neunikla zájmu světové veřejnosti. Od té doby se však leccos změnilo a z Mariupolu se stala vlajková loď ruské propagandy. Ta ukazuje proměnu města navenek doslova k nepoznání. Opravy na každém rohu, opětovné spuštění tramvajového provozu a především masivní výstavba nových bytových komplexů.
Čtěte také: Z ukrajinské fronty rovnou do muzea. V Rusku vzniká novodobý kult „hrdinů Z“
Takový obrázek přináší svým divákům například armádní telekanál Zvjozda, podle něhož se jen v tomto roce plánuje postavit dalších pět tisíc bytů, a k tomu i kliniku s údajně nejmodernějším vybavením. Pozadu nezůstávají ani další média, které rovněž ilustrují, jak se ve městě pohodlně zabydluje „russkij mir“ (ruský svět) a spolu s ním plíživě mizí poslední stopy Ukrajiny.
Největší službu co do propagace „ušlechtilé“ činnosti okupačních úřadů však nepřináší státní televize, nýbrž místní bloggeři. Jednou z těch aktivnějších je Máša. Mladá žena s vizáží topmodelky ve svých videích představuje horečnatou snahu Rusů zakrýt stopy války již více jak tři měsíce. Své diváky s úsměvem na tváři provází novými, narychlo postavenými obytnými částmi, dětskými hřišti nebo kompletně předělanou základní školou. Tu zdobí ruské národní barvy.
Radost z líbivé influencerky mají zřejmě i v Kremlu. Máša totiž dle svých slov stále žije v Ruském impériu, historii se ostatně ráda věnuje i ve svých videopříspěvcích. V posledních z nich se třeba vydává „po stopách ruských carů“ do Petrohradu a dalších měst v matičce Rusi. Oproti ostatním mariupolským bloggerům se Máša sem tam objevuje i v nějaké té z reportáží na kanále Rossija 1. Se svým blogem si přitom co do počtu příznivců bohatě vystačí – její videa mají nebývalý úspěch. Mnohé z nich zhlédlo i několik stovek tisíc lidí. Odkud se Máša vynořila, co dělala v době bojů o toto průmyslové centrum Donbasu a zda jí její aktivity někdo financuje, je prozatím neznámá.
Podobně idylický obraz života, který přineslo Rusko do Mariupolu, ukazují světu i manželé ve středním věku Dima a Lilja. Dvojice oproti Máše pravděpodobně skutečně pochází z přístavního města. Dokládají to alespoň jejich starší příspěvky, v nichž sdílejí například svůj útěk z bombardovaného Mariupolu do ruské Astrachaně.
Peníze Ukrajincům místo Rusů
Po svém návratu zpět do okupované oblasti Dima a Lilja provázejí své sledující nejen úpravami domů, ale zpřístupňují jim i jedinečný vhled do běžného života Mariupolců. Ten i přes veškerou snahu autorů vykreslit okupaci v příznivém světle ukazuje spíš tristní realitu. Kromě pár narychlo postavených sídlištních bloků a budov většina ulic a dvorů stále připomíná zkázu, která tu zde loni odehrála. Lze jen domýšlet, jak působí městské části a periferie, které žádná kamera nenatáčí.
Pokud nad anektovanými oblastmi opět zavlaje modrožlutá vlajka, Rusové si uvědomí, že Kreml vyhodil obrovské finanční prostředky z okna.
V každém případě autoři těchto videí prokazují kremelské propagandě službu jen částečnou. Mnozí Rusové se totiž mohou na miliardové investice v anektovaných oblastech dívat s velkou nelibostí. Byť to ze záběrů provládní televize vypadá, že v každém koutě Ruska vyrůstá buď nová škola, nebo alespoň poliklinika, jedná se zpravidla o starší projekty, které byly započaty ještě dávno před invazí. Nyní zřejmě nastanou pro ruskou pokladnu o poznání hubenější roky.
Ač Moskva své výdaje na obnovu okupovaných území zdecimovaných válkou veřejně nepřiznává, podle nezávislého serveru Meduza částka pravděpodobně přesáhne jeden bilion rublů (zhruba 280 miliard korun). Režim si je dobře vědom toho, že ukazovat nyní ruské veřejnosti, jak tečou rubly proudem do lidových republik a dalších ukrajinských oblastí, zatímco ekonomiku sužují problémy a státní deficit hledá nové dno, může vést k velké nespokojenosti.
Čtěte také: Školní brainwashing à la Kreml: Mohutná ruská invaze vstoupila v září i do osnov
Stačí se jen vrátit do minulosti a připomenout si, jak nepříznivě se mnozí Rusové stavěli po roce 2014 k obřímu financování Krymu. Průzkum veřejného mínění centra Levada v roce 2017 ukázal, že 41 % respondentů vnímá rozpočtové investice do anektovaného poloostrova na úkor výdajů na školství, zdravotnictví, vědu, valorizaci platů a důchodů. Více než polovina účastníku průzkumu pak tyto kroky označila za špatné.
Režim si je těchto nálad zjevně dobře vědom a podle Meduzy zaslal nedávno propagandistům „doporučení“, v němž provládním médiím mimo jiné radí, aby příliš nezmiňovaly finanční částky proudící do „speciální vojenské operace“ a spíše dále informovaly o tom, co chtějí Rusové slyšet: jak stát usilovně řeší opravy silnic, školek, nemocnic a stará se o důchodce a rodiny.
Jenže líčit vše v růžových odstínech si kremelský tisk nebude moct dovolit donekonečna. Miliardy rublů, které zahučely na Ukrajině, se už do státního rozpočtu jen těžko vrátí. Pokud nad anektovanými oblastmi opět zavlaje modrožlutá vlajka, ukáže se, že Kreml vyhodil obrovské finanční prostředky z okna. Vůbec nemluvě o tom, jakou frustraci může do společnosti přinést ponížení z ruské prohry a ztráty území.
Tento scénář navíc získává s blížící se ukrajinskou protiofenzivou čím dál více reálnější obrysy. Bude pak Rusům stačit se zavřít před všemi starostmi do svých Sputniků a užívat si zde všechny režimem naservírované výdobytky?
Text vznikl s podporou Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku.
