Šok, strach, překvapení, ale i euforie a naděje na změnu režimu. Tak popisovali pokus o převrat Jevgenije Prigožina a jeho žoldnéřů obyčejní Rusové v době, kdy vůbec nebylo jasné, zda wagnerovci skutečně dojdou až do Moskvy. Ty nejzajímavější pohledy přinesl nezávislý server Meduza. Voxpot nyní přináší jeho překlad.
Takto napínavý začátek víkendu nikdo nečekal. V pátek obvinil šéf Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin ruskou armádu z útoku na pozice jeho žoldnéřů. Následně vyzval obyčejné Rusy, aby se připojili k 25 000 bojovníků, kteří se hodlají vypořádat s bezprávím v zemi. V sobotu se už vršila jedna zpráva za druhou o tom, o kolik kilometrů se posunula kolona wagnerovců. Večer pak přinesl překvapivý závěr. Prigožin nakonec přistoupil na dohodu navrženou běloruským lídrem Alexandrem Lukašenkem a své vojáky stáhl zpět na základnu.
Jak na takto nečekanou eskalaci situace nahlíželi obyčejní Rusové? Svíral je strach, nebo naopak radost z toho, že Putinův režim bude oslaben? Má velitel wagnerovců podporu běžné ruské populace? Mozaiku zajímavých komentářů publikoval včera po poledni nezávislý server Meduza.
Darja
Rostov na Donu
Kolem jedné hodiny [v noci na 24. června] se nad mou velkou ložnicí na západním okraji města ozvalo dunění. Pravidelně nám tu nad domy létají vrtulníky i letadla, ale tohle hučení bylo mnohem delší a silnější.
Začalo mi to nahánět strach. V jednu chvíli mi proletělo hlavou, jaké to asi musí být pro obyvatele Ukrajiny, pro něž je takové dunění téměř ticho. A pak v polovině čtvrti zhasla zhruba na 15 minut světla. Lehla jsem si do postele asi ve tři ráno, ale skoro jsem nespala – budila jsem se kvůli každému zavibrování fitness náramku s notifikacemi.
Nikdy jsem nebyl příznivcem režimu Putina, ale vyhlídka na řízení země “metodou kladiva” je děsivá.
Tatjana
Rostov na Donu
Kolem druhé hodiny ranní jsem zjistila, co se děje. Nejdřív jsem si myslela, že je to podvrh, ale ráno jsem si uvědomila, že se něco opravdu děje. Nikdy jsem nebyla na straně wagnerovců ani ruské armády, ale poté, co jsem si vyslechla Prigožinovo prohlášení, chápu, že mnozí mohou stát na jeho straně.
Pokud se představitelé moci v Rusku dlouhodobě odcizují lidem, pak veřejné osobnosti typu Prigožina, které vedou přímý, neformální dialog s občany, vyvolávají více empatie a pochopení než suchá a nacvičená prohlášení vysokých úředníků.
Jelizaveta
Moskva
V pátek večer jsem se vrátila z práce šíleně unavená, a tak jsem šla rovnou spát. Když jsem se probudila, viděla jsem, co se děje. Je to jako začátek války, jdete spát v relativně známém (ale neméně strašném) prostředí a druhý den ráno se šíleně bojíte o životy svých blízkých.
Jelena
Penza
Zřejmě se jedná o vojenskou vzpouru. Civilistů se pravděpodobně nedotkne. Celkově to vypadá jako mafiánská přehlídka, ale i obyčejným lidem ve městech hrozí, že se ocitnou ve špatný čas na špatném místě a něco se jim stane.
Může se to přehoupnout i v občanskou válku, ale možná tentokrát zůstanou útoky v rovině slovních soubojů a urážek na internetu. Pro Rusko tahle situace každopádně nedopadne dobře – na sto procent.
Konstantin
Moskva
Právě jsem se vrátil ze zahraničí, večer 23. června jsem navštívil svou matku. Cestou zpět jsem viděl zprávy a v šoku jsem začal sledovat zpravodajské kanály a vysílání. A sleduji je doteď.
Myslím, že to, co se děje, není důvod k radosti: Prigožin se tváří jako bojovník za spravedlnost, ale já mu nevěřím. Jsem si téměř jist, že vojenské konfrontaci se střelbou se nelze vyhnout. Nevidím mírové východisko ze situace.
Diana
Kazaň
Jdu spát o půlnoci, jako obvykle otevřu v posteli zprávy a nemohu uvěřit tomu, co se děje. Asi v jednu hodinu ráno vyjde moje mladší sestra, které je 15 let, ze svého pokoje a zaklepe na mámu v koupelně se slovy: „Mami, mami, pojď ven, probíhá občanská válka.“ V tu chvíli se mi zdá, že je všechno v pořádku. Ráno jsme si s úsměvem přečetli zprávy a radovaly se z postupu wagnerovců.
Nerozumím ničemu – jaké jsou jejich cíle, ani čeho chtějí dosáhnout. Ale konečně se někdo postavil vládě a snaží se dosáhnout spravedlnosti. Jestliže nás na mítincích mlátili klacky, tak konečně proti nim někdo jde se zbraní v ruce.
Čtěte také: Rusofobie, dvojí metr, zánik Ruska: Jaké jsou důvody “liberálních” Rusů pro podporu války?
Leonid
Moskva
Zpočátku jsem si myslel, že je to jen další informační kachna, až ráno jsem si uvědomil, že zažíváme historický den. Nikdy jsem nebyl příznivcem režimu Putina, ale vyhlídka na řízení země „metodou kladiva“ je děsivá.
Jak víte, režim se opírá o bezpečnostní složky. Na žádném pokojném shromáždění nebyla policie s lidmi. Uvidíme, co si vyberou – zda poslechnou rozkazy, nebo se postaví na stranu „kladiva“. Jakkoli se to zdá smutné, náš osud závisí na nich.
Jekatěrina
Jekatěrinburg
Dnes ráno jsem otevřela Meduzu a uviděla všechny novinky. Moje reakce? Nemůžu říct, že bych to nečekala. Prigožin se už dlouho chová bezostyšně, protože vidí, že Putin jeho a wagnerovce opravdu potřebuje. Očekávaně chtěl ve své touze po moci víc a víc.
Nemyslím si ale, že tahle vzpoura něčím skončí. Putin, stejně jako [ministr obrany Sergej] Šojgu, zůstanou na svých místech. Buď se s Prigožinem usmíří, nebo ten konflikt nějak uhladí, řeknou, že šlo o nedorozumění.
Andrej
Moskva
Myslím, že to všechno skončí porážkou Wagnerovy skupiny a pravidelných jednotek, které se k ní připojily. Soupeřit s armádou, za kterou stojí průmysl, byrokracie a mocná propagandistická mašinérie a která má tisíce letadel a balistických raket, je hazard. Stane se přesně to, co by se stalo ruské armádě, kdyby se postavila vojenské a ekonomické síle NATO – porážka. Jak vzpoura dopadne na frontě, není těžké odhadnout.
Možná je to opravdu skutečná příležitost zlomit Putinův režim.
Jeva
Sverdlovská oblast
Mám obavy o lidi, kteří se nachází v těch regionech [kam vstoupila PMC Wagner]. Nelze nyní odhadnout, jak se události budou dále vyvíjet. I kdyby to všechno mělo znamenat změnu k lepšímu, člověk by za to nechtěl platit lidským žalem.
Přestože hlavním cílem wagnerovců je dostat Šojgua (a tato vzpoura je organizována spíše proti ministerstvu obrany než proti režimu), současné události mohou být velkým otřesem a signálem pro občany.
Nikolaj
Dříve Petrohrad, nyní v exilu
Přistupuji k tomu, co se děje, s obavami, protože jakýkoli výsledek tohoto konfliktu je špatný. Prigožin tvrdí, že mu jde jen o Šojgua a [náčelníka generálního štábu Valerije] Gerasimova. Už proti němu však bylo zahájeno trestní řízení a Putin ho osobně označil za zrádce.
Takže okruh odpůrců i spojenců Prigožina se rozšiřuje, což znamená, že události mohou přerůst v plnohodnotný vojenský převrat. Prigožin rozhodně není tím pravým mužem, který by se měl dostat k moci. A napínavé je i to, že by Putin mohl s využitím současných událostí vyhlásit v zemi stanné právo a pak ho po tom všem – z pohodlnosti – prostě nezrušit.
Čtěte také: „Obsluhoval jsem vládce Kremlu.“ Cesta nadwagnerovce Prigožina od hromad párků k hromadám mrtvol
Oleg
„mimo Rusko“, město neuvedeno
Myslím, že Prigožinovy dlouho odkládané plány na převzetí moci se naplňují. Již před několika měsíci se objevily náznaky jeho politických ambicí. Stal se se svou stranou a mezi občany komunity „Z“ respektovanou a známou osobností. A zpráva o táboře údajně vyhozeném do povětří a hromadě mrtvol se zdá být jen záminkou. Nemyslím si, že by Prigožin chtěl jako nový prezident nedělitelnou moc, ale zjevně má v úmyslu zaujmout vlivnější místo v „elitě“ ruské moci.
Myslím, že si na to klade cenu. První možnost, která se mi zdá pravděpodobná, je, že Prigožin a jeho armáda padnou nebo budou poraženi. Nedává smysl, aby se Putin po tolika letech u moci nedokázal bránit takovým hrozbám. Druhou možností je, že Prigožin vyjedná pro sebe výhodné podmínky. Vše záleží na tom, jak jeho „pochod“ dopadne a jaký bude odpor bezpečnostních složek.
Anastasia
Austrálie
Večer 23. června jsem strávila v radostné, ničím nepodložené euforii nad tím, že se v Rusku „alespoň něco“ děje. Nyní poprvé cítím naději, že se budu moci vrátit domů do Petrohradu a neuvidím přitom Z-patrioty s transparenty o „ochraně vlastních“, ale v hloubi duše si uvědomuji, že tyto naděje jsou marné.
Bylo legrační uvědomit si, jak rozdílné pocity vyvolávají události z dnešního 24. června a 24. (února – pozn. Meduzy) před téměř rokem a půl, kdy jsme v petrohradském bytě v slzách a s telefony v rukou slavili manželovy třicátiny.
Možná je to opravdu skutečná příležitost zlomit Putinův režim. Posledních dvacet let ukázalo, že demokratické metody jsou v dnešní ruské společnosti nemožné – a stejně tak plnohodnotný občanský odpor. Nechme tedy Prigožina, ať ho zahájí, a pokud je dostatečně chytrý, předá budoucnost Ruska profesionálům.
Pokud se k němu ale nepřipojí pravidelná armáda a policie, akce pravděpodobně nepřinese výsledky. Je třeba také vzít v úvahu, že většina společnosti zatím nebere situaci vážně, což znamená, že nelze očekávat podporu převratu ze strany civilního obyvatelstva.
Jestli Prigožina zabijí, dojde k rozkolu mezi jeho stoupenci: někteří z nich se budou dál bránit, protože nemají co ztratit.
Konstantin
Před válkou Moskva, nyní Berlín.
Myslím, že Prigožin našel potenciálně úspěšnou strategii, jak se stát ruským politikem číslo dvě (a v případě úspěchu i číslo jedna). Jestliže pro Putina a jeho přátele je vše, co se vysílá ve veřejném prostoru, do značné míry divadlo s jedním loutkohercem, pak Prigožin zviditelnil klíčové konzervativní a imperiální hodnoty, které jsou podporovány Putinovým divadlem, a podařilo se mu navíc upozornit značný počet lidí na to, že to, co se vysílá, není pravda.
Na jedné straně je děsivé, jaké věci Prigožin zcela aktivně podporuje a jakým politikem by se stal. Na druhou stranu vše, co podkopává současný systém, dává naději na pád režimu a případnou restrukturalizaci v budoucnu.
Štefan
Udmurtsko
Vývoj, při němž by se obě strany vrátily zpět k jednacímu stolu a wagnerovci tak do své původní pozice, se jeví jako nepravděpodobný, i když by to bylo optimální pro obě strany: Prigožin by dostal vše, co požaduje (munici, vybavení a podobně), a (neoficiálně) by mu bylo přislíbeno, že s ním bude operace koordinována. Šojgu a Gerasimov by byli nahrazeni. Prigožin by byl opět spojencem, a ne mocným a nebezpečným soupeřem v tak nevhodnou dobu. Tato varianta však již není reálná.
Zbývá tedy odstranění [Prigožina]. Jak ale funguje bombardování a ostřelování pětadvacetitisícové skupiny na území vlastní země, aniž by se to dotklo civilistů a vzbudilo odpor? Situace je skutečně neuvěřitelná.
Pavel
Dříve Petrohrad, nyní Helsinky
Normální situace pro Ruskou federaci, [pokud] dojde k jednání a pak se Prigožin dobrovolně vzdá a půjde do vězení jako hrdina. On a jeho příznivci se vězení nebojí – pro ně je to jako návrat domů. Záruky v tomto případě nikdo ctít nebude.
Jestli Prigožina zabijí, dojde k rozkolu mezi jeho stoupenci: někteří z nich se budou dál bránit, protože nemají co ztratit, což znamená prodloužení „protiteroristického režimu“ o několik měsíců. Obávám se, že stejně ještě více utáhnou šrouby – a vypnou Telegram a YouTube. Třetí možností je, že vzpoura uspěje, ale to je jiný příběh.
Z ruského originálu “Мама, выходи, тут гражданская война началась” Что происходит? И чем все это кончится для Пригожина, Путина и России? Размышляют читатели «Медузы» na serveru Meduza dne 24. června 2023 přeložila Eva Čeplová.
