Málokdo udělal pro vzestup ruské dezinformační scény ve světě tolik jako ona. Nyní, v době Putinovy invaze na Ukrajinu, zarytě obhajuje jeho politiku. Rusy, kteří s válkou nesouhlasí, veřejně označuje za zrádce a krajany žijící na Západě připodobňuje k postavení Židů za druhé světové války. Řeč je o jedné z hlavních propagandistek Kremlu Margaritě Simonjan.
Víte, co mají vedle propagandy společného zpravodajské kanály Russia Today, Russia Segodnja či Sputnik? Řídí je železná ruka nekompromisní Margarity Simonjan. Jedna z nejvlivnějších ruských mediálních manažerek a prominentní novinářka se za označení „hlásná trouba Kremlu“ rozhodně nestydí.
„Jsem na to hrdá, opravdu, čestné slovo. Jak bych mohla být uražená?“ reagovala zhruba před třemi lety v interview opoziční novinářky Kseniji Sobčak na otázku, zda sebe vnímá jako propagandistku. Simonjan se totiž dlouhodobě nikterak netají svými velkými sympatiemi k vládci Kremlu. A její náklonost a činy v médiích, zejména v posledních letech, tato slova jen potvrzují.
Boj za ruskou duši
Malá, modrooká tmavovláska arménského původu se slabostí pro hluboké výstřihy oslňuje několik let diváky v pořadu dalšího známého propagandisty Vladimira Solovjova – na státní ruské stanici Rossija 24. Zde spolu s ostatními hosty Simonjan poslední týdny adoruje ruské vojenské tažení na Ukrajině tak, jako kdyby šlo minimálně o svatou válku.
Nemohla bych zde vystupovat s čistým svědomím, pokud bych věděla, že moje vlast bombarduje města.
„Bojujeme za historickou možnost zůstat sami sebou, občany mnohonárodnostního Ruska s mnohonárodnostní, a přitom ruskou duší, velkorysou, nepodobnou na jiné… Bojujeme za naši svébytnost a za právo na tuto svébytnost,“ říká procítěně na konci února v živém vysílání u Solovjova, přičemž zdůrazňuje každé slovo.
V jiném díle zase Simonjan prohlašuje, že o válku se rozhodně nejedná, protože tak humánním způsobem, jakým je ruské vojenské angažmá, se přece klasická válka nevede. „Nemohla bych zde vystupovat s čistým svědomím, pokud bych věděla, že moje vlast bombarduje města,“ a dodává, že by jí to nedovolila její hluboká křesťanská víra.
O tom, jakým vlivem neohrožená Margarita na ruské mediální a společenské scéně oplývá, svědčí i to, že 23. března vystupovala na monstrózní akci s 80 tisíci diváky na moskevském stadionu Lužniki – k osmému výročí anexe Krymu. Jedním z řečníků byl zde mimo jiné i samotný prezident Putin.
V souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině neváhá Simonjan zajít se svými slovy až na hranu samotné únosnosti. Dobře si uvědomuje, že jedním z nejlepších nástrojů jak sjednotit národ a zasít v něm bezbřehou nenávist je ho patřičně vyděsit.
„Rus je nový Žid, kterého je třeba pálit v peci… Musíme podle nich přestat existovat,“ šokuje v polovině března během debaty o narůstající rusofobii v Evropě a USA. O Západě, zvláště pak o Spojených státech jakožto nesvobodné bezhodnotové části světa, jež chce Rusko nejen geopoliticky oslabit, ale též si ho morálně podmanit, hovoří veřejně minimálně poslední dva roky.
„Matičko Rusi, vezmi si Donbas domů.“
Nenávistné tažení Simonjan a dalších novinářských hvězd nakloněných Kremlu proti Kyjevu však nezačalo prvními výstřely dne 24. února, ale mnohem dříve.
Již v listopadu 2014 byla stanice Russia Today (RT) v Británii tamním mediálním regulátorem Ofcomem obviněna z toho, že přináší neobjektivní zprávy o dění na Ukrajině, zejména pak ty o protestech na kyjevském Majdanu. Regulátor tehdy zjistil, že RT minimálně ve čtyřech reportážích informovala o těchto událostech pouze z pohledu ruských úřadů, tedy hovořila hlavně o rozkvětu „fašismu“ a „spravedlivém“ začlenění Krymu do Ruské federace. Licenci však přesto stanici Londýn před osmi lety neodebral.
Čtěte také: Putinova druhá fronta: 15 let za válku „na papíře“. Co způsobí jeho pád?
Na zmíněné výtky obratem reagovala i Simonjan a Britům vzkázala, že pokud má někdo problém s neobjektivním zpravodajstvím, pak je to BBC. Sama zatím veřejně prohlašovala, že za protesty a následným svržením tehdejší kyjevské vlády nestojí samozřejmě nikdo jiný než USA a jejich politika šíření „takzvaných západních hodnot“. Kyjev na Simonjan za její výroky a postoj RT k událostem na Ukrajině, včetně zabrání Krymu, uvalil sankce již v roce 2016.
Oddaná Putinova agitátorka však v protikyjevské rétorice a aktivitách na podporu donbaských republik pokračovala i nadále. V lednu 2021 se svým manželem Tigranem Keosajanem navštívila neklidnou oblast doněckých separatistů, kde se účastnila speciálního fóra pořádaného Ruskem a Doněckou lidovou republikou. Zde prohlásila, že obyvatelé Donbasu si přejí být součástí své obrovské štědré ruské vlasti.
Vyrůstala na chudém sídlišti obývaném hlavně Armény. Dům byl prý plný krys, bez vodovodu, jedna kuchyně na několik bytů, společné záchody.
„Matičko Rusi, vezmi si Donbas domů,“ pronesla na setkání se separatisty. Vedl ji k tomu, jak zdůrazňuje, zejména fakt, že Kyjev osm let nedodržuje minské dohody a nebude tak činit nadále. Jak ovšem potvrzují různé zahraniční zdroje, například The Guardian, ve skutečnosti si v otázce nedodržování minských dohod neměla Moskva s Kyjevem co vyčítat.
Jak chudá Margarita ke štěstí přišla
Životní příběh jedné z nevlivnějších tváří současné ruské mediální scény se začal psát před zhruba dvaačtyřiceti lety. Margarita se narodila v Krasnodaru na jihu Ruska arménským rodičům. Sama dnes připomíná, že vyrůstala na chudém sídlišti obývaném zejména Armény z nižších vrstev. Dům byl prý plný krys, bez vodovodu, jedna kuchyně na několik bytů, společné záchody.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jako malá snila o tom, že se stane spisovatelkou. To se jí mimo jiné splnilo. V dospělosti napsala román i několik povídek, v nichž se mnohdy vrací do neradostných chvil. „Krysy jsou tím prvním, co si pamatuju z dětství. Panicky jsem se jich bála,“ vypráví Simonjan v jedné ze svých kratších próz, v níž popisuje rodinné poměry. O svém dětství přesto hovoří jako o šťastném, kdy byla obklopena milujícími rodiči.
Ve škole vždy vynikala skvělými výsledky. Učitelky na ni vzpomínají jako na mimořádně bystrou, ambiciózní dívku. Díky vynikajícím známkám byla v roce 1996 vyslána na studijní pobyt do Ameriky. Rok strávila v jedné rodině ve státě New Hamshire. O svou zkušenost z USA se mimochodem ráda dělí i dnes při svých veřejných vystoupeních.
Cesta ke hvězdám
Po americkém pobytu zamířila Margarita na Fakultu žurnalistiky Kubáňské státní univerzity. Posléze začala pracovat jako zpravodajka televizní a rozhlasové stanice Krasnodar Ještě jako teenagerka odjela reportovat z válkou zasaženého Čečenska. „Když jsem v devatenácti letech poprvé odjela do Čečenska, tajila jsem to před rodiči. Naprostá noční můra: střelba, výbuchy, nehorázný nepořádek, kdy nevíte, kde jsou naši lidé, a kde ostatní, kam jít a co dělat,“ vyprání v jednom ze svých interview, aby o více jak 20 let později stejné hrůzy veřejně prosazovala a ospravedlňovala.
Čtěte také: Lustrovaní Západem, masírovaní Kremlem. Těžké chvíle Rusů v Evropě
Po čečenské válce začala kariéra Simonjan strmě mířit k výšinám. Sbírala jednu novinářskou cenu za druhou, zejména pak za válečné reportáže. V roce 2002 se dokonce vstoupila do týmu tiskového oddělení prezidentské kanceláře.
V roce 2005 přišel v životě teprve 25leté Simonjan velký zlom. Byla jmenována na pozici šéfredaktorky nově vzniklého anglicky mluveného televizního kanálu Russia Today. Ten se později rozrostl ještě o arabskou a španělskou redakci. Aby toho neměla Margarita málo, stojí od roku 2014 také v čele mezinárodní tiskové agentury Rossija Segodnja, pod kterou spadá i v Česku dobře známá zpravodajská agentura Sputnik.
Mezitím se tato vytížená mediální manažerka podílela i na řadě dalších projektů. Moderovala například pořad „Co se děje?“ nebo talk show „Železné dámy“ na televizním kanálu NTV. Bohaté CV doplňuje její časté angažmá v nejsledovanějších propagandistických pořadech typu „Nedělní večer s Vladimirem Solovjovem“, nebo „60 minut“ s další známou prokremelskou moderátorkou Olgou Skabejevou.
V čele hlasu Ruska
Nejvíc kritiky se snáší na hlavu Simonjan za způsob vedení zpravodajství RT. Kanál je proslulý šířením ruské propagandy a zahraniční politiky Kremlu. Není proto žádným překvapením, že její provoz je hrazen z rozpočtu Ruské federace. V EU pak televize dostala definitivní červenou stopku kvůli zkreslování faktů koncem února – po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu.
Za prokázané dezinformace s cílem oslabit důvěru občanů západních zemí ve své státní instituce však tepali Simonjan různí aktivisté již mnohem dříve. Třeba v roce 2015, kdy RT vypustila zprávu o tom, že do předvolební kampaně tehdejší americké kandidátky na prezidentský úřad Hillary Clinton jsou začleněni i židovští ilumináti.
Jak Margarita zabíjí Rusy
Horké téma představovala pro média v posledních dvou letech celosvětová pandemie koronaviru. V ní, jak ve svém videu popisuje Ljubov Sobol, blízká spolupracovnice opozičníka Alexeje Navalného, udělal pro antivakcinační kampaň málokdo tolik jako právě Margarita Simonjan v čele RT. Ta podle Sobol šířila v anglicky, španělsky a arabsky mluvicích zemích lživé poplašné zprávy zpochybňující bezpečnost očkování.
Jen za poslední tři roky si Simonjan se svým manželem Keosajanem přišli na 720 milionů rublů, v přepočtu asi 195 milionů korun.
Podobně RT publikovala materiály, které vybízely k ignoraci nošení respirátorů, nedodržování ochranných opatření a k účasti na protestech. Televize tak chtěla skrze tuto rétoriku zjevně umocnit a podkopat v lidech na Západě nedůvěru k vlastnímu státnímu aparátu. To se však podle aktivistky Sobol obrátilo proti Rusku jako bumerang a za největší oběti dezinformací šířených Simonjan padli její krajané. Počet naočkovaných Rusů proti covidu-19 je ve srovnání se západními zeměmi podstatně nižší. Rusko se tak drží mezi státy s nejvyšší mírou úmrtnosti na koronavirus na světě.
Krymský most. Vyrobeno s láskou!
Margarita v čele tažení proti prohnilému Západu nestojí sama. Pomáhá jí v tom vydatně její manžel, věhlasný ruský režisér arménského původu Tigran Keosajan, který má dokonce vlastní youtubový pořad zaměřený na politickou satiru. Jmenuje se „Keosajan daily“, sleduje ho zhruba 265 tisíc odběratelů a představuje kremelskou propagandu toho nejhrubšího zrna.
Keosajan ve své protizápadní rétorice nezůstává za manželkou nikterak pozadu. V jednom ze svých posledních videí si režisér bere na paškál i tragédii v Buče, o níž se stejně jako kremelské úřady snaží utvrdit ruské diváky, že jde o dobře sehraný podvrh iniciovaný Západem.
V dalších videích podobně jako Simonjan obviňuje západní země z rusofobie, fašismu a snahy zničit jeho zemi. Zdá se však, že úkol tohoto páru podněcovat v lidech strach a nenávist je úspěšně plněn a Kreml také oba aktéry patřičně odměňuje. Jak zjistil běloruský opoziční kanál Nexta, manželé si za poslední tři roky přišli na zhruba 720 milionů rublů (asi 195 milionů korun).
A není to vše. Tigrana a Margaritu ještě spojuje jedno „velkolepé“ dílo ruské kinematografie. Film „Krymský most. Vyrobeno s láskou!“ režíroval právě Keosajan, scénář napsala jeho žena. Snímek měl premiéru v roce 2018, kdy byl slavnostně otevřen most přes Kerčský průliv spojující poloostrov Krym s pevninským Ruskem. I přes štědrou státní podporu ve výši 100 milionů rublů (asi 27 milionů korun) byla tato letní milostná komedie k velké smůle autorů jedním z největších propadáků roku.
Čtěte také: Dopis z Ruska: Měli jsme odjet, když to ještě šlo
Známý ukrajinský novinář Dmitrij Gordon nedávno řekl, že ruská propagandistická scéna nežije posledních sedm let ničím jiným než děním na Ukrajině a haněním Západu. „Divák v Rusku už musí mít pocit, že veškeré události se odehrávají pouze na Ukrajině, protože všechny státní kanály se věnují jen Ukrajině.“
Prominentní pár Simonjan a Keosajan se na vytváření obrázku, že ústředním problémem Ruska je „fašistická Ukrajina“ a „krizemi zmítající Západ“, podílejí lví dávkou. V jejich mediálním světě, podobně jako u dalších propagandistů, totiž neexistuje prostor pro skutečné problémy Ruska.
Téměř 50 % obyvatel této nejrozlehlejší země světa žije pod hranicí chudoby, alespoň podle výzkumu životních podmínek Rusů, který loni v květnu zveřejnil server finanz.ru. Alarmující výsledek je ale v zásadním rozporu s tím, co tvrdí ruské úřady. Podle nich činí oficiální míra chudoby v zemi pouze necelých 13 %.
Nepříznivé, byť věrohodné zprávy se však do repertoáru kremelských médií nehodí. Oproti báchorkám o společném nepříteli by totiž pravda o stavu současného Ruska, zejména toho periferního, národního ducha příliš nepozvedla.
