Méně peněz, více politiky. Co čekat od Muskova Twitteru i celého Silicon Valley v nové éře?

Elon Musk má za sebou první dva týdny jako vlastník a šéf Twitteru. Za tu dobu stihl propustit polovinu zaměstnanců, sdílet konspirační teorii s homofobním podtónem, zavést poplatek za verifikaci účtů, doporučit volbu amerických republikánů nebo oznámit „legalizování humoru“, jen aby o pár dní později zakázal parodické účty, které nejsou označené jako parodické.

Shrnutí všech dosavadních eskapád by vydalo na samostatný text a jakkoliv by šlo o zábavné čtení, nejspíš by se stejně nevyrovnalo zážitku z memů a přestřelek na sociální síti samotné. A zároveň by nám (oprávněná) fascinace konkrétními stromy mohla zakrýt příslovečný les. V něm přitom právě teď ve velkém létají třísky.

Zažíváme prasknutí internetové bubliny tak jako na začátku tisíciletí.

Ještě na začátku loňského roku se státy potácely mezi tvrdšími a mírnějšími lockdowny. Zatímco všechny ekonomické ukazatele stagnovaly či padaly, pětice technologických gigantů kasírovala rekordní zisky s meziročním nárůstem o 41 procent. Nadvláda digitálních kapitalistů působila neotřesitelně a zdálo se být jen otázkou času, kdy začnou uplatňovat svůj vliv v tehdy kolabujících oblastech jako školství či zdravotnictví.

Střih, podzim 2022:

• Hodnota akcií „velké pětky“ během týdne klesla v součtu o 400 miliard dolarů.
• Mateřská společnost Googlu, Alphabet, zaznamenala nejnižší meziroční růst zisku za poslední dekádu.
• Amazon a Apple zastavily nabírání nových zaměstnanců. Mark Zuckerberg ve středu oznámil, že z Mety vyhodí 11 tisíc lidí, a propouštění prokapává i do nižších pater Silicon Valley – podle odhadů serveru Crunchbase to za letošek odneslo už 52 tisíc zaměstnanců.

Propouštění by šlo chápat jako korekci velkolepého nabírání během pandemie. Předpoklad, že masivní zisky budou pokračovat i po návratu do offline světa, se ukázal jako mylný. Přiznal to i Zuckerberg při oznamování hromadného vyhazovu.

BREAKING: Mark Zuckerberg announces that Meta will be laying off 11,000 of its employees — an estimated 13% of its workforce — and will also be taking “a number of additional steps to become a leaner and more efficient company.” https://t.co/9UAqppqQgx

— ABC News (@ABC) November 9, 2022

Na druhou stranu ale neklesají jen počty zaměstnanců. Akcie Mety se dnes obchodují za nejnižší ceny od roku 2016. Stejný proces pozorujeme i ve druhém nejvyšší patře technologických korporátů – tržní valuace Spotify a Doordash se od začátku roku propadla o dvě třetiny, u Netflixu klesla o polovinu, v případě Uberu o třetinu a třeba Snap se propadl dokonce o 80 procent.

To všechno vede část pozorovatelů k očividné historické paralele: Zažíváme prasknutí internetové bubliny, podobně jako na začátku tisíciletí.

Vedle toho samozřejmě zaznívají i mírnější interpretace. Podle novináře Petera Kafky technologičtí giganti zkrátka jenom dospěli, etablovali se a nemůžou dál nabízet Wall Streetu vidinu bombastického růstu výměnou za pohádkové financování. „Jsou jako Coca-Cola. Nikdo neočekává, že jejich prodeje vyletí potom, co představí novou Colu Zero,“ píše ve svém textu pro Recode.

Loď se potápí, nastupovat

Jenže to, co platí pro dnes už zavedené korporace jako Google či Apple, neplatí pro Twitter. I když v posledních letech počet jeho uživatelů rostl, s 544 miliony rozhodně nepatří mezi nejmasovější sociální sítě. Pro srovnání, největší Facebook jich má téměř tři miliardy, „nejmladší“ TikTok miliardu. Ještě zásadnější metrikou je, že se firmu (s výjimkou let 2018 a 2019) nedaří dostat do zisku.

Muska přitom nákup vyšel na astronomických 44 miliard dolarů, které odpovídají zhruba pětině jeho celkového jmění. K tomu připočtěme prohlášení novopečeného majitele, podle nějž Twitter každý den prodělá čtyři miliony dolarů. Nové vedení tak muselo jednat rychle. Musk jim minulý čtvrtek nařídil, aby do pondělka přišlo s plánem, jak snížit roční náklady na infrastrukturu o miliardu dolarů. Den nato firma potvrdila, že během týdne propustila polovinu lidí. Už během víkendu ale managment obepisoval desítky z nich s žádostí o návrat. Podle reportu Bloombergu byla část propuštěna omylem, nepostradatelnost jiných si uvědomili ihned po jejich odchodu.

Regarding Twitter’s reduction in force, unfortunately there is no choice when the company is losing over $4M/day.

Everyone exited was offered 3 months of severance, which is 50% more than legally required.

— Elon Musk (@elonmusk) November 4, 2022

Musk evidentně velmi rychle přešel na agresivní způsob managementu dobře známý z jeho ostatních firem. Kvůli kombinaci brutálních deadlinů a hrozby masového propouštění bylo od změny vlastníka běžné pracovat 12 hodin během víkendů nebo přespávat v kancelářích.

Ti, kteří zemětřesení přežili, si stěžují na nedostatek komunikace od vedení, který je v ostrém kontrastu s Muskovým kompulzivním tweetováním nápadů na nové funkce – včetně těch, které Twitter v minulosti už vyzkoušel, ale neosvědčily se. Mezi novým vedením a zaměstnanci navíc panuje nedůvěra. Managment odebral velké části z nich pravomoce kvůli strachu ze záměrné sabotáže, pracující zase přestávají důvěřovat interním komunikačním nástrojům jako Slack a přechází na bezpečnější platformy jako Signal nebo Discord. „Je to jako pracovat v Bílém domě Donalda Trumpa,“ řekl pro Washington Post anonymní zdroj zevnitř firmy.

Toxické? Dlouhodobě neudržitelné? Určitě, ale z pohledu majitele tyto metody v krátkodobém horizontu nejspíš zafungovaly. Twitter totiž ve středu – tedy extrémně rychle – spustil pro uživatele iOS první velkou změnu pod vládou Elona Muska: nový způsob ověřování účtů.

Fajfkový chaos

Pro čtenářstvo, které Twitter nepoužívá, nejprve rychlé vysvětlení. Twitter zavedl modré fajfky v roce 2012, aby předešel do té doby široce rozšířené praxi falešných účtů vydávajících se za slavné osobnosti.

Vedle toho na Twitteru před Muskem existovalo nepříliš rozšířené prémiové členství, které umožňovalo třeba editaci tweetů po zveřejnění. Musk se ale rozhodl tyto programy spojit v takzvaný Twitter Blue. S pompou vyhlásil, že by modrá fajfka neměla být vyhrazená pouze elitám, ale každému, kdo zaplatí – podle původního návrhu 20, teď už jen 8 dolarů za měsíc.

Platící účty by také měly být zvýhodněny v řazení odpovědí či vyhledávání a mělo by se jim zobrazovat méně reklam. Noví zájemci o fajfku ale zatím neprochází stejným procesem jako starší verifikovaní – nemusí třeba nahrávat doklad svojí identity.

Aby se předešlo zmatkům, Twitter přišel s graficky odlišným odznakem, který měly obdržet starší verifikované účty, především oficiální státní instituce. Jen po pár hodinách Musk ale napsal, že tuto funkci „zabil“. Staré a nové verifikované účty lze tedy v době psaní odlišit jen tak, že si člověk na profilu rozklikne fajfku, která mu následně objasní, o jaký druh verifikace se jedná. Vzhledem k tomu, že primárním způsobem užívání Twitteru je procházení feedu, na kterém tahle informace není dostupná, jde přinejmenším o nepřehledné řešení.

Paid for Twitter Blue, opinion discarded. pic.twitter.com/hsO03nEtEP

— Alejandra Caraballo (@Esqueer_) November 9, 2022

To navíc vyvolalo v prvních hodinách chaos. Navzdory dříve vydanému zákazu vydávání se za jiné osoby Twitter zaplavily parodické účty – například basketbalista LeBron James, který oznamuje, že chce opustit svůj současný tým, nebo videoherní studio Nintendo, které přidává postavičku Maria se zdviženým prostředníčkem.

Muskovi zastánci namítají, že jde přesto o geniální tah – takové účty jsou po chvíli zablokované a Twitteru zůstane 8 dolarů. Z ekonomického pohledu to je pochopitelně pravda: Musk přímo vydělává na lidech, kteří se ho snaží „vytrollit“.

Na druhou stranu není vůbec jisté, jestli se taková situace bude líbit inzerentům, za jejichž značky se teď může vydávat kdekdo. Příjmy z reklamy přitom stále tvoří drtivou většinu příjmů Twitteru. Ještě nedomyšleněji celá záležitost působí, když si člověk uvědomí, jaká komunikace spuštění nové funkce (ne)předecházela. „Jediný způsob, jak se uživatelé mohli dozvědět o tom, že proběhla změna ve verifikacích je… přečíst si dnešní zprávy, nebo Elonovy tweety,“ upozorňuje novinář Casey Newton.

Zároveň není obtížné domyslet, kdo všechno by mohl situaci zneužít. Co když si stoupenci anti-covid konspiračních teorií založí „oficiální“ účet ministerstva zdravotnictví? Nebo když zastánci bílé (nebo jakékoliv jiné) nadřazenosti začnou z „oficiálních státních“ kanálů vyzývat k násilí vůči marginalizovaným skupinám? Jistě, tweety samotné možná po chvíli zmizí, ale screenshoty můžou internetem kolovat dál. Tyto náklady už ale z Muskova pohledu zaplatí někdo jiný.

Výhrůžky aktivistům i inzerentům

Nový způsob verifikací je klíčový nejen kvůli tomu, že jde o první velkou novou funkci, ale také protože propojuje dva naléhavé problémy Twitteru: cash flow a moderaci obsahu. Nový režim verifikací naznačuje, že pro moderaci bude nadále důležitější hlídat, kdo obsah produkuje, než kontrolovat obsah samotný.

Tomu napovídá třeba Muskovo vyjádření z letošního jara, že by chtěl z Twitteru odstranit anonymní účty. O tom, zda tento přístup bude stačit, není jasné. Například Facebook vyžaduje pro registraci doklad reálné osoby a problémy s dezinformacemi i projevy nenávisti na něm přetrvávají. Právě moderace obsahu patřila už před nákupem mezi nejvášnivěji diskutovaná témata. Musk sám sebe tituluje jako „absolutistu svobody slova“. Akvizici oslavoval Donald Trump i další postavy pravice, podle nichž velké platformy podléhají cenzuře ze strany svých liberálních, levicových nebo „woke“ protivníků.

Obavy ještě zesílily po zveřejnění studie Montclairské univerzity. Během prvního dne po dokončení akvizice podle ní vyletěla míra nenávistných projevů na základě rasy, etnicity či orientace téměř pětinásobně.

V tomto případě šlo nejspíš „pouze“ o nápor davu, který se rozhodl Muskem proklamovanou absolutní svobodu slova otestovat. Uživatelská pravidla ohledně nenávistných projevů momentálně prochází „přezkoumáním“, přičemž podle Bloomberg news se chce Musk zaměřit především na sekci chránící trans lidi. Druhou hlavní oblastí, ve které se chystají změny, mají být pravidla ohledně dezinformací týkajících se voleb nebo covidu.

V roce 2020 vyplynulo na povrch, že důvěrník saudského korunního prince infiltroval kanceláře Twitteru sítí agentů

Výmluvná je také následující série událostí: V den převzetí vydal Musk dlouhé prohlášení, ve kterém ujišťoval inzerenty, že se z platformy nestane „peklo“ a bude „laskavým a otevřeným místem pro všechny“. Bylo to pochopitelné: značky z logických důvodů nestojí o reklamu mezi krajně pravicovými konspiračními teoriemi.

O pár dní později Musk ve stejném duchu uklidňoval ve videohovoru zástupce lidskoprávních skupin. Některé z nich zřejmě nepřesvědčil, takže se minulý pátek přidali k otevřenému dopisu vyzývající korporace, aby na Twitteru přestaly inzerovat. Pfizer nebo GM opravdu svoje reklamy pozastavily – což ovšem není nic neobvyklého. Twitteru tak klesly příjmy, na což Musk zareagoval tím, že aktivisty obvinil ze snah o „zničení svobody slova v Americe“ a inzerentům v později smazaném tweetu vyhrožoval „termonukleárním zostuzením“. Tento týden už se s nimi ale opět pokoušel udobřit.

Saúdské investice i špionáž

Pokud moderaci obsahu chápeme jako technický problém, žádná velká platforma si s ním už víc než dekádu neví nebo nechce vědět rady. V první řadě jde ale o problém politický. To si nejspíš uvědomuje i sám Musk, který označuje Twitter za „veřejné náměstí“, kde by se mělo diskutovat o zásadních problémech lidstva. Pokud na Muskovu premisu přistoupíme, skončíme u diskuzí o tom, zda je náměstí spravováno lépe, nebo hůře než pod předchozím správcem. To minimálně v tuto chvíli není možné rozsoudit. O možné budoucnosti Twitteru nám toho ale prozradí víc, když se na něj podíváme jako na mocenský nástroj.

Nejprve vystává otázka, kdo bude tuto moc držet. Musk sice Twitter koupil sám, ale na financování transakce se podílela celá řada aktérů – od tradičních bank přes Muskovy věrné spojence ze světa digitálního kapitálu až po fondy vlastněné saúdskou královskou rodinou.

Ta sice vlastnila část akcií Twitter už před Muskovou akvizicí, ale s jeho nákupem se stala druhým nejsilnějším investorem. Zatímco doposud byly vlastnické struktury díky zalistování Twitteru na burze relativně transparentní, dnes vše záleží na neveřejné dohodě, kterou Musk se Saúdy uzavřel. Jde o půjčku, vlastnický podíl, nebo se bude Musk revanšovat protislužbou? Nevíme, ale při pohledu do historie bychom měli zpozornět. V roce 2020 vyplynulo na povrch, že důvěrník saúdského korunního prince infiltroval kanceláře Twitteru sítí agentů, kteří získávali informace o odpůrcích tamního režimu. Ti pak i kvůli těmto informacím končili ve vězení.

Nejde přitom o ojedinělý případ. Petera Zatko, whistleblower a bývalý šéf bezpečnosti Twitteru, letos americkými regulátorům vypověděl, že se o nasazení svého člověka dovnitř firmy pokoušela také indická vláda ultrapravicového premiéra Narendry Módího. V opačném směru zase firma samotného Muska v minulosti neměla problém žádat o cenzuru nepohodlných hlasů třeba čínské úřady.

Tyto příklady ukazují, že politické dopady rozhodnutí uvnitř Twitteru dalece přesahují horizont amerických kulturních válek, na které se soustředí většina mediální pozornosti. Kromě zmíněného nátlaku informačních služeb to platí i o běžných manažerských rozhodnutích. Například zvažované ukončení anonymity by připravilo o bezpečný prostor třeba LGBT+ komunitu ve státech perského zálivu nebo aktivistické skupiny z Maynmaru či Kolumbie. Ti všichni se teď ocitají závislí na rozmarech Elona Muska.

Politický přítel na telefonu

Muskovo politické přesvědčení se intenzivně probíralo před volbami do amerického kongresu, když na svém účtu oznámil, že bude volit republikány. Zdůvodnil to tím, že pro zemi je nejlepší rozdělení moci, a protože demokraté mají prezidenta, kongres by měli ideálně držet republikáni.

Nadstranická nezaujatost je v první řadě iluze a v druhé řadě dozvuk pomalu končících časů. Výraznou roli v celém nákupu sehrál Muskův blízky spojenec David Sacks, který byl také dosazen do vedení společnosti. Oba podnikatelé se znají z firmy PayPal, kterou na konci 90. let pomáhali rozjet a také v ní vydělali první velké peníze. Sacks je dnes velmi politicky aktivní. Píše komentáře pro americká konzervativní média (v jednom takovém přišel s mírovým návrhem pro Rusko a Ukrajinu, který od něj Musk o pár dní později opsal do svého neslavného tweetu) a je častým hostem stanice Fox News.

Kromě slov ale do politiky investuje také svoje peníze – byl hlavním donorem kampaně, která úspěšně odvolala progresivního prokurátora v San Franciscu. Nedávno založil komisi PAC, která přispěla na kampaně floridskému guvernérovi Ronu DeSanctisovi nebo J. D. Vancovi – úspěšnému kandidátovi do senátu podpořenému Donaldem Trumpem.

Silicon Valley možná platilo za poslední baštu, kde se ještě věřilo, že pevné spojení liberální demokracie a volnotržního kapitalismu definitivně zvítězilo

Muskův důvěrník se prezentuje jako zklamaný demokrat. Mezi zásadní důvody svého prozření uvádí přehlížení ekonomických problémů běžných Američanů (v tom má částečně pravdu) a situaci v kalifornských městech ovládaných demokraty. V San Franciscu i jinde podle něj roste kriminalita především kvůli tomu, že místní administrativa není dostatečně přísná na lidi bez domova, kteří jsou ale ve skutečnosti čím dál více kriminalizováni. „Sacks se potichu stává hlavním představitelem nové pravicové citlivosti, která se objevila jako reakce na politické změny nastartované trumpismem a pandemií,“ píše v jeho profilu novinář Jacob Silverman.

Za největší hrozbu pak Sachs považuje „woke ideologii“. Ta je podle něj do americké společnosti šířena nejen z univerzit, ale také z nejvyšších pater amerického byznysu ovládaných „marxisty“.

Zrovna tento styl politiky ale není pro Sackse ani zdaleka nový. Ještě ve svých studentských letech byl součástí skupiny okolo Stanford Review, kterou založil další slavný ultrapravicový technologický miliardář Peter Thiel. Zatímco hlavní proud tehdejší kyberkultury ještě stále nesl alespoň symbolicky odkaz protestních 60. let, mladí rozhněvaní muži ze Stanfordu se proti němu ostře vymezovali. Na kampusu pak obhajovali pachatele sexuálního násilí a napsali spolu dokonce knihu. „Naštvaný, trollující, homofobní, na politiku identit v kampusech fixovaný Mýtus diverzity by mohl klidně vzniknout dnes. Jen místo woke používali slovo multikulturalismus,“ shrnuje jejich politické začátku Silverman.

Konec dějin v Silicon Valley

Podle zpráv z Muskova telefonu, které v září zveřejnil delawarský soud při tehdy ještě probíhajícím soudním procesu mezi ním a Twitterem, patří Sacks mezi Muskovy nebližší spojence. To samozřejmě ještě neznamená, že by měl šéf Twitteru úplně totožné postoje nebo že by Sackse poslouchal na slovo.

Faktem ale zůstává, že ve vedení masově používané sociální sítě působí člověk, který otevřeně artikuluje svoje politické názory, jež se navíc často rozchází s americkým mainstreamem. To v prostředí technologických firem představuje bezprecedentní situaci, která odráží další zásadní zlom uvnitř odvětí.

Konzultant a bloger Venkatesh Rao na svém substacku popisuje „změny vibu“ v Silicon Valley. Ve srovnání s dobou po prasknutí internetové bubliny v roce 2000 se dnešní technologické firmy už nemůžou vyhýbat politice. Tehdejší zákonodárci se o ně v podstatě nezajímali, zatímco dnes u demokratů i republikánů sílí snahy o státní zásahy do jejich byznysu. Změnil se i přístup médií. Technologické rubriky se od nekritického roztleskávání každé „další velké věci“ přesunuly k upozorňování na problematické dopady.

Ani firmy nezůstaly stejné. Jejich manažeři a majitelé mají dnes odlišné představy o tom, jak by měly Spojené státy, potažmo celý svět vypadat. „Zatímco v roce 2000 bylo celé Silicon Valley bezpečně, apaticky a nekriticky liberální, dnes je hluboce rozdělené,“ píše Rao.

To není až tak překvapivé – rozpad liberálně-demokratického konsensu se v posledních dvou dekádách týká takřka všech západních společností. Nyní se tak naplno děje i ve třídě digitálních kapitalistů.

Silicon Valley možná platilo za poslední baštu přesvědčení, že pevné spojení liberální demokracie a volnotržního kapitalismu definitivně zvítězilo a bude se už jen rozšiřovat do zbytku světa. Dnes je jasné, že i do kalifornského zálivu dorazil „konec konce dějin“.

Musk, Sacks a Thiel patří mezi nejprominentnější zástupce politicky hyperaktivních miliardářů, kteří se pokouší nové dějiny přepsat podle sebe. Jejich tábor sice získal přímou kontrolu nad doposud největší sociální sítí, Twitter se ale nejspíš pouhým nástrojem politického boje hned tak nestane.

Musk bude muset vyvažovat ekonomické a politické zájmy. To bude ve světě horkých i studených konfliktů, multipolárního mezinárodního řádu a častějších dopadů klimatické krize obtížný úkol. Rozhodně obtížnější než ze sebe sypat provokativní tweety.