Miliardoví developeři, podfinancované obce: Kdo vytváří podobu pražských předměstí?

„Náš kraj se rozrůstá o 30 tisíc obyvatel ročně. Jako kdyby každý rok vyrostl o velikost Kolína. Je to takový český sen – postavit si rodinný dům, mít blízko přírodu, ale zároveň i Prahu,“ vysvětluje přitažlivost Středočeského kraje místní radní pro regionální rozvoj a územní plánování Jiří Snížek. Že sen o vlastním domku na předměstí, kde se dají kombinovat výhody města i vesnice, přetrvává, potvrzují i aktuální průzkumy.

Popularita tohoto modelu v kombinaci s nedostupností bydlení v metropoli přispívají k tomu, že se počet obyvatel ve Středočeském kraji dlouhodobě zvyšuje nejrychleji z celé republiky. Tlak na výstavbu přitom přirozeně vzniká zejména v okresech Praha-Východ a Praha-Západ.

Právě obce v těchto okresech se aktuálně dostávají do hledáčku developerů domů a bytů. „V Praze je draze. Bydlení v metropoli si dovolí málokdo, výstavba míří do regionů,“ upozorňoval v březnu 2023 ve svém článku týdeník Ekonom. Podle jeho autorky prý developery lákají dostupnější a levnější stavební pozemky, a v porovnání s Prahou i vstřícnější postoje radnic a stavebních úřadů k výstavbě.

Statenice s 30milionovým rozpočtem a devítičlenným zastupitelstvem nejsou jediná obec u Prahy, která čelí ekonomickému tlaku na výstavbu.

Tento zájem developerů o umísťování svých projektů mimo Prahu je vzhledem k situaci na trhu s bydlením logický, zároveň však s sebou nese i významná rizika. Více nežli v Praze a jiných velkých městech se totiž na předměstích projevuje nerovnost v ekonomických, lidských i plánovacích kapacitách developerů a obcí. Spíše se tak může stát, že developer v obci postaví byty bez dostatečné občanské vybavenosti pro nové i stávající obyvatele. Negativní důsledky takového rozvoje potom dopadají i na okolí těchto obcí, včetně Prahy.

Návrat do Statenic

Nápad na zpracování projektu Miliardoví developeři, podfinancované obce vznikl na podzim 2022, kdy jsem před komunálními volbami jezdila za svými rodiči do Statenic. V této obci – pět kilometrů za Prahou – tenkrát viselo násobně více předvolebních plakátů než kdykoli dříve. Obličej kandidáta opačného tábora občas někdo přemaloval kosočtvercem.

V podobné době, kdy ve Statenicích vrcholila volební kampaň, jež měla obec nevídaně rozdělit, se objevila na sociálních sítích a billboardech reklama developerského projektu Aura Statenice. Projekt, který v první etapě nabízí vily za několik desítek milionů korun v bývalém poli nad Statenicemi, získal na sociálních sítích spíše negativní reakce. Začalo mě zajímat, jaká je historie tohoto ambiciózního developerského projektu, jak se k němu moji bývalí sousedé staví a zda se špatnými vztahy v obci nějak nesouvisí.

Zároveň mě však téma developerů v satelitech začalo zajímat také strukturálně. Bylo mi jasné, že Statenice s 30milionovým rozpočtem a devítičlenným zastupitelstvem nejsou jediná obec u Prahy, která čelí velkému ekonomickému tlaku na výstavbu. Jak se s ním obce vypořádávají, jak příchod developerů ovlivňuje jejich podobu, mezilidské vztahy a komunální politiku, jsem se proto rozhodla zmapovat na vícero místech.

Ve finálním analytickém textu plánuji reportáže zasadit do širšího odborného kontextu, včetně mezinárodního.

Ač se jedná o domácí téma, dostala jsem k přípravě projektu záštitu od Voxpotu, s nímž dlouhodobě spolupracuji. I suburbanizace totiž souvisí s globálními trendy, jako je zvyšující se nedostupnost bydlení v metropolích. Ve finálním analytickém textu ostatně plánuji reportáže zasadit do širšího odborného kontextu, včetně mezinárodního. Na projekt jsem získala grant od Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku, a v lednu 2023 jej začala zpracovávat.

Čtěte také: Berlín chce byty vyvlastňovat, Španělsko dotovat. Nedostupné bydlení řeší celá Evropa

Vedle domácích Statenic, kde se stavět teprve začíná, jsem na reportáže vyjela také do Květnice, jež se od začátku tisíciletí několikanásobně rozrostla, a Únětic, které dlouhodobě preferují pomalejší rozvoj. Mapování tří obcí mi umožnilo rozpoznat, co obce trápí současně, a zamyslet se, zda by se jim dalo nějak systémově pomoci.

Nezastírám, že je pro mě tento projekt osobní, a že tedy zdaleka nejvíce času a mentální kapacity během přípravy série padlo na příběhu Statenic. V této obci jsem žila mezi svým osmým a dvacátým rokem. Jak je u obyvatel satelitů bohužel běžné, nikdy jsem k tomuto místu neměla zvlášť silný vztah – moje sociální základna vždy byla v Praze.

V obci jsem se neangažovala, a donedávna jsem místní politické poměry skoro ani neznala. Masivnost připravované výstavby – Statenice se mohou postupně rozrůst z 2000 až na 8000 obyvatel – v kombinaci s místní vyhrocenou debatou mě ale přiměly se do obce po deseti letech vrátit a poměry v ní pořádně prozkoumat.

Čtěte také: Líné do Amazonu, ostatní na volejbal: Jak se Kojetín pustil do rozvíjení regionu

Na chvíli jsem si tak mohla zahrát na autory své oblíbené „literatury návratu“ – Édouarda Louise nebo Didiera Eribona – kteří se ve svých dílech vypořádávají s maloměsty, odkud odešli za studii. Jak jsem si během projektu potvrdila, psaní o „té své“ obci je oproti jiným reportážím trochu odlišné. Snadněji proniknete do místních vztahů a občas se divíte, kdo všechno si vás ještě pamatuje a hlásí se k vám. Na druhou stranu je složitější zůstat v projektu pozorovatelem a nenechat na sebe dolehnout emoce, které periodicky přicházejí.

Zasazení Statenic do kontextu ostatních obcí mi však nakonec pomohlo se k projektu postavit objektivněji, a hlavně najít společné problémy, díky nimž – věřím – může být tato série zajímavá i pro čtenáře daleko za hranicemi těchto katastrů.

V nadcházejících třech týdnech postupně vyjdou reportáže o Statenicích, Květnici a Úněticích. Sérii uzavře analytický text, kde si o svých zjištěních budu povídat také s různými odborníky na regionální rozvoj i s politiky. V rámci projektu počítáme také s uspořádáním veřejné besedy v Praze. Série reportáží vzniká s podporou grantu Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku.