Tisíce lidí, včetně žen a dětí, osvobodili syrští rebelové z věznic, kde je režim držel v brutálních podmínkách. Videa propuštěných, kteří v šoku vychází z žalářů, se stala jedním ze symbolů pádu rodiny Asadů.
Třiašedesátiletý syrský spisovatel Bašár Barhom se v neděli za rozbřesku probudil ve své vězeňské cele. Myslel si, že má před sebou už jen pár hodin života – v ten den si pro něj měla přijít popravčí četa.
Brzy si ale uvědomil, že za dveřmi už nejsou žádní strážci pracující pro režim Bašára Asada nechvalně proslulý svou brutalitou. Byli to povstalci, kteří přišli vězně osvobodit.
„Všichni domů!“ zavelel podle reportáže deníku The Times jeden z povstaleckých velitelů, přestože se mu mnozí vězni zdráhali uvěřit. „Je pryč, Bašár Asad je pryč. Jste svobodní, jděte domů,“ potvrdil další z rebelů.
Čtěte také: Sýrie opět vzplanula. Kdo s kým jde proti komu?
Jejich rychlý postup překvapil celý svět, který obletěla videa a fotky opuštěných zbraní a munice, které za sebou nechávali prchající Asadovi vojáci. Povstalci mezitím během své ofenzivy osvobozují věznice, kde režim držel – někdy dlouhá léta – své odpůrce a kritiky.
Po sedmi měsících tak Bašár Barhom znovu uviděl slunce. A z vězení vyšel nevěřícně ven do ulic povstalci dobytého Damašku, jak popsal pro agenturu AP.
Na sociálních sítích se mezitím objevují další a další záběry zaskočených vězňů vycházejících ven a oslavujících znovunabytou svobodu. Někteří ani nemají boty, řada z nich je vyhublá a křehká po letech strádání a mučení. Muže, ženy a někdy dokonce děti vítají jejich příbuzní, kteří často ani nevěděli, zda jsou dotyční ještě naživu.
Někteří Syřané strávili za mřížemi dlouhá léta. Například pilot Raghad al-Tatary, který odmítl v 80. letech vyslechnout rozkaz a bombardovat jedno z tamních měst, vyšel na svobodu po třiačtyřiceti letech. Z vězení se dostala také Tal al-Mallouhi, kterou v roce 2009 – když jí bylo teprve devatenáct let – režim zadržel kvůli kritickému článku na jejím blogu.
Na sever od Damašku syrský režim vystavěl věznici Sajdnájá, které se dokonce přezdívalo „lidská jatka“. Už dříve přitom satelitní obrázky ukázaly, že v ní před sedmi lety syrské bezpečnostní složky vybudovaly krematorium.
Síť Asadových věznic se rozrostla během občanské války.
Amnesty International a další lidskoprávní organizace tvrdily, že režim v Sajdnájá týdně popravil desítky lidí. Odhaduje se, že v letech 2011 až 2018 bylo ve věznici popraveno nebo zemřelo na následky mučení, vyhladovění nebo kvůli nedostatku lékařské péče přes třicet tisíc lidí.
Deník The Guardian přinesl zprávy o patrech hlouběji v podzemí, kam se rebelům nejprve nedařilo dostat. Agentura Reuters se pak odkazuje na videa, na kterých se povstalci snaží otevřít masivní dveře vedoucí zřejmě do labyrintu podzemních chodeb a cel.
Režim zadržel tisíce demonstrantů během arabského jara, které propuklo v roce 2011. Režimní bezpečnostní aparát přitom považoval věznění odpůrců za klíč, jak potlačit jakýkoliv nesouhlas nebo odpor. Během občanské války se pak síť věznic nechvalně proslulých mučením jen rozrůstala.
O tom, co se za jejich zdmi děje, se ale vědělo. Vojenský dezertér a fotograf, který si nechával říkat Caesar, v roce 2013 propašoval ven na padesát tisíc fotografií dokládajících zvěrstva režimu.
„Donutili mého bratrance, kterého jsem měl tolik rád, aby mě mučil. A mě zase donutili, abych mučil já jeho. Jinak by nás oba popravili,“ vypověděl pro BBC jeden z vězňů Omar al-Shogre.
Případů svědčících o brutalitě režimu s osvobozením věznic přibude. A potrvá dlouhá léta, než se zdokumentuje většina zločinů rodiny Asadů napáchaných za pět dekád jejich krutovlády.
