Názory

14. 04. 2025, 07:54

Mlynářovo chucpe. Proč zavíral oči před financováním dezinformační scény?

Vojtěch Pecka

Vladimír Mlynář má na problematiku dezinformací „takovej dost radikální názor“ | Foto: PPF
Vladimír Mlynář má na problematiku dezinformací „takovej dost radikální názor“ | Foto: PPF

Vladimír Mlynář tvrdí, že v časech dezinformací máme děti učit kritickému myšlení a posilovat legitimitu institucí. Někdejšímu členovi vedení PPF je ale těžké takový postoj věřit.

Bývalý novinář, politik a ředitel pro vnější vztahy skupiny PPF je i po odchodu z exponovaných funkcí veřejně činnou osobou. Zkraje dubna například v České televizi komentoval rozhodnutí francouzského soudu neumožnit krajně pravicové političce Marine Le Pen kandidovat do veřejných úřadů.

Mlynář v rámci svého vystoupení vyjádřil názor, že politická scéna i veřejnost by měly více dbát o posilování autority a legitimity institucí než všechno „svádět na dezinformace, trollí sovětské nebo ruské farmy a podobné věci.“

Jeho vyjádření by znělo důvěryhodněji, kdyby nestrávil třináct let na vysokých pozicích zmíněné PPF. Investiční skupina totiž během let nasypala přes sto dvacet milionů korun do Institutu Václava Klause, jehož představitelé nabízejí alarmující množství průsečíků právě s nabouráváním „autority a legitimity institucí“ a ruskou dezinformační propagandou.

V tomto kontextu je těžké označit slova bývalého ředitele komunikace PPF jinak než jako chucpe.

Lidé z Institutu svými nepodloženými a iracionálními zprávami dlouhodobě budují svou popularitu na české dezinfo scéně, se kterou vzájemně spolupracují a do značné míry ji pomáhají tvořit. Právě jména z prezidentova think tanku patří mezi nejčastější přispěvatele dezinformačního konspiračního serveru Protiproud – jednoho z nejvlivnějších a nejvýraznějších šiřitelů ruské propagandy i antisemitismu.

Protiproud má měsíčně přes milion návštěv a je významný především pro překlady ruské propagandy z primárních zdrojů do češtiny. Umožňuje tak její tuzemské šíření například skrze sociální sítě nebo v komentářích pod různými články. Často také slouží jako zdroj, který přejímají dalších proruské, konspirační a dezinformační servery.

Čtěte také: Satan, Klaus a lidské maso. Proč brát vážně konspirace šířené Protiproudem

U nás i v dalších zemích se ruská propaganda snaží vytvořit pomocí konspiračních teorií radikalizované komunity, které žijí v paralelní realitě a jsou vyhecované odpornými, sadistickými a vysoce emocionálními zprávami k nedůvěře v demokratické instituce a aktivní činnosti proti nim.

Dobrým příkladem je článek Ladislava Jakla zodpovědného za „sekci společenských studií“ Institutu Václava Klause. Jakl varuje před klimatickou politikou, protože prý povede ke kanibalismu.

Titulek článku Ladislava Jakla na serveru Protiproud | Foto: Archiv

Samotný Klaus pak používá podobné rétorické figury, jen lehce okleštěné o ty největší bizarnosti. Základní narativy ruské propagandy však zůstávají.

Když české tajné služby přišly s odhalením, že exploze muničního skladu ve Vrběticích byl útok agentů ruských tajných služeb, Protiproud vydal Klausovo exkluzivní vyjádření, ve kterém tvrdil, že se jedná o vykonstruované obvinění připomínající procesy v 50. letech.

Protiproud je podle odhalení serveru Aktuálně.cz financován podivnými postavami s napojením na Ruskou federaci. Každý rok prodělává v průměru pět milionů korun, které kryje půjčkami se zvláštním pozadím.

V tomto kontextu vzbuzují otázky výjezdy Václava Klause na Rhodské fórum, organizované Vladimirem Jakuninem, bývalým agentem KGB a blízkým spolupracovníkem Vladimira Putina – Klaus byl dokonce v dozorčí radě Jakuninova think tanku Dialog civilizací.

Dávno před založením svého Institutu učinil Václav Klaus jedním z pilířů svého prezidentství šíření klimatických dezinformací. Díky mediální exponovanosti prezidentského úřadu to bylo právě Klausovo šíření paranoidních fantasmagorií, skrze které získala velká část české veřejnosti zcela zkreslené povědomí o klimatické krizi.

V roce 2007, kdy mezivládní klimatický panel IPCC získal Nobelovu cenu a sousloví konspirační teorie, hoax nebo fake news ještě nebyla v širším povědomí, se Klaus v oblasti už dávno činil. Do českého prostředí přiváděl dezinformační filmy popírající vědu a falšující její zjištění, zval sem přední světové dezinformátory nebo se přidával k nátlakovým organizacím bojujícím proti klimatické vědě.

Čtěte také: ČEZ přes svou firmu platí dezinformátory. Vyrazili jsme na jejich setkání

Klaus ostatně doteď zcela v rozporu s vědeckým poznáním tvrdí, že lidé na klima nemají vliv – dokonce podle něj ani neexistuje žádná korelace mezi obsahem oxidu uhličitého v atmosféře a teplotou.

Někdejší český prezident tak dodnes buduje naprostou nedůvěru ve veřejné instituce, které se ve snaze zmírnit klimatickou krizi snaží omezovat spalování fosilních paliv nebo zavádět klimatickou politiku. Stejné taktiky pak využívá i strana Motoristé sobě, projekt Petra Macinky – dalšího člena Institutu Václava Klause.

Na Klausem popularizované dezinformační zdroje se pak odvolává i europoslanec zvolený za Motoristy Filip Turek. Samotní Motoristé se zapsali jako rekordmani české politické debaty, když publikovali propagační klip, kde zaznělo sedm nepravd za pouhou minutu.

Dost radikální názor

Když byl před dvěma lety na téma dezinformací tázán v podcastu Insider Vladimír Mlynář, tehdy ještě člen představenstva PPF, měl na ně „takovej dost radikální názor“.

„Myslím, že žádné programy dezinformací, jak to tady předváděla před časem naše vláda, nefungujou, jsou nesmysl. (…) My musíme naučit mládež nebo mladé lidi kritickému myšlení,“ konstatoval.

Zatímco se podle Mlynáře o dezinformacích a fake news roky „mluvilo“ a ze strany státu a institucí se „nic neodehrálo“, právě skupina PPF, v jejímž nejužším vedení více než dekádu působil, byla dlouhodobě výhradním sponzorem Institutu Václava Klause.

Mlynář tedy konstatoval, že stát selhává, protože nedokáže vzdělávat své občany k rozpoznání dezinformací podporovaných firmou, kterou on sám spoluřídil.

Možná je u bývalého novináře vytěsňování vlivu dezinformací psychologický mechanismus, jak si nemuset přiznat svou roli v budování nedůvěry v demokratické instituce.

Vojtěch Pecka

Více článků od autora