Ve středu ráno vyhlásil Vladimir Putin částečnou mobilizaci, která má přivést na ukrajinskou frontu až 300 tisíc nových rekrutů. Od pátku do úterý bude následovat pětidenní hlasování ve čtyřech okupovaných oblastech Ukrajiny, zda se jejich obyvatelé chtějí připojit k Rusku. Vladimir Putin se tímto krokem rozhodl pro zásadní eskalaci konfliktu, která pro něj nemusí dopadnout dobře.
„V naší historické tradici, v osudu naší země, je zastavování těch, kteří se snaží dosáhnout světovlády. Těch, kteří nám hrozí rozdělením a ovládnutím naší vlasti. I dnes to uděláme,“ oznámil na konci své středeční řeči Vladimir Putin. Celý čtvrthodinový projev, v němž vyhlásil částečnou mobilizaci, byl jako tolikrát předtím protkán odkazy na to, že Rusko dnes samo bojuje proti všem silám „kolektivního Západu“, jehož primárním cílem je zničení Ruska.
„Západ už otevřeně mluví o tom, že v roce 1991 byl schopen zničit SSSR, tak proč by dnes nemohli udělat to samé i s Ruskem,“ oznamoval Putin na začátku své řeči, aniž by uvedl, kdo jsou ti lidé, kteří dnes chtějí zničit Rusko. Jindy chladně racionální Putin se nyní položený za svým stolem se zabezpečenými telefonními linkami rozvášnil pomalu jako řadový ruský propagandista střihu Margarity Simonjan nebo Vladimira Solovjova. Občanům Ruské federace právě sděloval, že se nespecifikovaný Západ už ani nijak netají tím, že Rusko musí být všemi prostředky zničeno v boji a připraveno o „politickou, ekonomickou, kulturní a celkově jakoukoli suverenitu“.
Mohlo by se zdát paradoxní, že Putin mluví o snaze o zničení jeho země den poté, co okupační správa čtyř ukrajinských oblastí pod kontrolou ruské armády vyhlásila referendum o jejich připojení k většímu sousedovi. Ruská média hlásí, že podle telefonního průzkumu veřejného mínění si přeje přes 90 % obyvatel Doněcké a Luhanské lidové republiky připojení k Rusku, zatímco u nově okupované Chersonské a Záporožské oblasti je to přes 80 %. Množství podporovatelů setrvání v Ukrajině je podle nich na úrovni statistické chyby, v DNR a LNR dokonce na nule.
Čtěte také: „Bez vůdce to nejde.“ Omyl, který se o Ukrajině šíří Západem, připomíná expertka
Putinova prezidentská administrativa má podle zdrojů ruskojazyčného serveru Meduza ze svých neveřejných průzkumů trochu jiná čísla. Ta říkají, že by i v podmínkách okupace hlasovalo reálně pro připojení k Rusku jen 30 procent současných obyvatel obou oblastí. S přihlédnutím k tomu, že více než 14 milionů obyvatel Ukrajiny opustilo kvůli válce a okupaci své domovy, by reálná podpora připojení k Rusku mohla jen stěží dosahovat třeba i jen pětiny zdejších obyvatel.
Vladimir Putin nicméně považuje Ukrajinu, a tím víc její jihovýchodní oblasti, za historicky ruskou zemi, o kterou jeho stát přišel prakticky nedopatřením nejprve během komunistické vlády, kdy byla Ukrajina vyčleněna jako formálně nezávislý politický útvar z bývalého Ruského impéria a následně rozpadem Sovětského svazu, kdy se osamostatnila i fakticky. Brát ohled na názor místních lidí proto nepovažuje za nutnost. Narovnání historické spravedlnosti v jeho očích spočívá v návratu těchto ztracených území do Ruska.
Když ve své loňské pseudohistorické stati Putin vysvětloval vlastní pohled na Ukrajinu, zmínil, že spravedlivé by bylo, kdyby po rozpadu Sovětského svazu Ukrajině zůstaly jen ty oblasti, které před vznikem SSSR nenáležely ruskému impériu – tedy jen západoukrajinská Halič, , Volyň, Zakarpatí a Bukovina. „Jinými slovy – odejděte s tím, s čím jste přišli,“ napsal Putin.
Právě od této logiky se odvíjí Putinovo přesvědčení, že se Západ snaží zničit Rusko. Nejde totiž o Rusko z roku 2022, ale o to z roku 1917, které je dnes na cestě k obnově svých dřívějších teritorií. Cestě, na které uvízlo v důsledku západní pomoci Ukrajině hluboko v blátě.
Fronty na referendum, které nikoho nezajímá
Referendum za připojení k Rusku na okupovaných územích proběhne během pěti dnů od pátku 23. září do následného úterý. Oficiálním zdůvodněním tak dlouhého hlasovacího období je bezpečnost. V případě příliš velkého shromáždění lidí by na ně podle okupační správy mohla Ukrajina útočit. Reálným důvodem však bude spíš očekávaný nezájem o celé referendum a potřeba vysvětlit, proč před hlasovacími místnostmi nejsou dlouhé fronty. Přesto bude zřejmě výsledek podobně jako na Krymu ohlašovat, že minimálně 80 % lidí přišlo k urnám, a z těch, kteří se už dostavili, hlasovali prakticky všichni pro připojení. Prostě se příchody všech hlasujících rozprostřely do dost velkého času, takže před urnami v jeden moment nebylo tolik lidí. Na podobně dlouhém časovém úseku bude zároveň prakticky nereálné kontrolovat, zda dochází k falšování.
Objeví se ale jistě i fotografie dlouhých front před hlasovacími místy. Na Donbase toho bylo na jaře roku 2014 dosaženo tím, že byla v některých obcích otevřena třeba jen jedna hlasovací místnost, takže i když do ní v první den hlasování přišlo jen malé procento lidí, fronta se stejně pěkně natáhla a na fotkách a videích pro ruské publikum působila přesvědčivě.
Putinovi nejde o kontrolu, která je z hlediska současných obyvatel Ukrajiny nebo mezinárodního společenství legitimní. Svět se ostatně smířil s vládou nad ještě před dvaceti lety de facto nezávislým Čečenskem a do velké míry i s mnohem mladší anexí Krymu. Ruský lídr si je prakticky jistý tím, že dokáže donutit k poslušnosti i další oblasti Ukrajiny a svět na své výhrady brzy zapomene ve snaze neeskalovat drahé a politicky výbušné konflikty.
Čtěte také: Školní brainwashing à la Kreml: Mohutná ruská invaze vstoupila v září i do osnov
Putin vnímá legitimitu svých tahů pouze skrze vlastní pohled na historické poslání Ruska a roli sebe sama v jeho dějinách. K tomu potřebuje finálně zapečetit aspoň ty omezené územní zisky, kterých v Ukrajině dosáhl, a věrohodně odstrašit všechny, kteří by se mohli snažit je z jeho kontroly vytrhnout. Jedinou cestou k tomu je právě připojení dnes okupovaných území Ukrajiny k Rusku. Jakákoli ukrajinská snaha získat je zpět už nebude vnímána jako prostá snaha získat zpět své vlastní území, ale přímým napadením Ruska.
„Po referendech bude jakýkoli útok na osvobozená území považován za útok na Rusko se všemi důsledky, které z toho vyplývají,“ prohlásil místopředseda horní komory ruského parlamentu Konstantin Kosačev, zatímco Putin důrazněji než kdy dřív hrozil, že při ohrožení teritoriální integrity jeho země a jejích obyvatel bezpodmínečně použije všechny prostředky, které má k dispozici.
„Není to blaf. Občané Ruska si mohou být jistí, že naše teritoriální integrita, nezávislost i svoboda budou chráněny všemi prostředky, které máme. A těm, kteří se nás snaží vydírat jadernými zbraněmi, chci připomenout, že vítr se může kdykoli otočit i v jejich směru,“ prohlásil Putin během dnešního vyhlášení mobilizace. V jeho vlastním uvažování ani neměl moc jiných možností.
Chceme vítězství, ale bez boje
Putinova další existence plně závisí na tom, že válku povede k něčemu, co bude možné označit za vítězství. Už při nedávném spěšném odchodu ruských vojsk z Charkovské oblasti se ukázalo, že na armádu napojení frontoví propagandisté mají dost odvahy volat po trestání všech velitelů zodpovědných za neúspěch ruské ofenzívy, a to včetně nejvyššího velení.
I když může jít o pro Putina potenciální nebezpečí, není to zdaleka jediná hrozba. Potenciálních opozičních skupin, které jsou dnes dočasně umlčené, v Rusku stále existuje velké množství. Hranice mezi tím, kdy je Putin má pod kontrolou, a kdy se najednou utrhnou, není úplně jasná a spouštěč tohoto procesu se může objevit poměrně znenadání po jednom větším neúspěchu.
To, že mobilizace není v Rusku populární, naznačil už samotný Putinův středeční projev. „Chci důrazně podtrhnout, že občané Ruska přizvaní k mobilizaci získají status, výplatu i sociální výhody profesionálních vojáků,“ oznámil, a nešlo se nezamyslet nad tím, proč důrazně nepodtrhne raději patriotismus nebo sdílené chápání toho, že je třeba Ukrajinu obsadit a musí kvůli tomu padnout další desítky tisíc mladých Rusů.
O chvíli později se objevily první informace o tom, že všechny letenky a jízdenky z velkých ruských měst do Turecka, Arménie, Gruzie i dalších zahraničních destinací byly okamžitě po oznámení mobilizace vyprodány. Alexej Navalnyj se z vězení vyjádřil, že přichází doba, kdy se po Rusku bude schovávat pět milionů mužů prchajících před mobilizací a honit je budou desítky milionů policistů. Může se zdát, že jde o přehánění, ale přesně to nám letos v dubnu popisovalo na Donbase množství lidí, jejichž příbuzní zůstali po roce 2014 v „lidových republikách“ a na konci února byli mobilizováni.
Čtěte také: Příběh o tom, jak sociologové přiměli Rusy, aby si oblíbili Putina a válku na Ukrajině
Jestli o něčem vypovídají průzkumy veřejného mínění v Rusku, tak o tom, že většině země válka na Ukrajině nevadí. Když národní vůdce Putin přinese vítězství, lidé jej budou podporovat. Neschopnost naplnit stavy v armádě a nalákat nové dobrovolníky do boje proti tomu zase ukazuje, že za tohle vítězství moc lidí svůj život položit nechce. Lepší než prohrávat a umírat ve válce je pak žádnou válku nemít. Válka tu nicméně už je. A přesto, že dnes ministr obrany Šojgu prohlásil, že v ní dosud zahynulo „jen“ 5937 lidí, i v Rusku k těmto číslům nepanuje přílišná důvěra. Ukrajinské a západní zdroje odhadují více než desetinásobek a videa z čerstvých a rozlehlých hřbitovů na Kavkaze, v Burjatsku, ale například i Sevastopolu se přes ruský Telegram šíří, nehledě na snahu Kremlu rozsah válečné katastrofy ututlat.
Stahování vojáků nejdřív od Kyjeva a následně i z Charkovské oblasti k důvěře významně nepřispívá. Neschopnost ovládnout s vypětím všech sil ani nevelký zbytek Doněcké oblasti pak vrhají stín na celé válečné úsilí v sousední zemi. Částečná mobilizace teď poprvé výrazněji zasáhne i etnické Rusy z měst, klíčový segment společnosti, na kterém dnes Putinův režim stojí. Jejich návrat domů v rakvích – spojený s dalšími územními ztrátami – by pak mohl znamenat výrazné zpochybnění veškerého dosavadního úsilí a stát se tak momentem, kdy Putin přijde vůči vlastnímu nespokojenému obyvatelstvu o iniciativu.
Hlavní kremelská propagandistka Margarita Simonjan včera na svůj Telegram napsala, že okamžité referendum v ukrajinských oblastech představuje vabank. „Dnes referendum, zítra přijetí oblastí do Ruska, pozítří bombardování našeho území, které se stane plnohodnotnou válkou Ukrajiny a NATO s Ruskem. Ta Rusku rozváže ruce ve všech směrech,“ napsala a měla v tom pravdu.
Ne kvůli tomu, že by se Rusko pustilo do války proti NATO a mělo by v případě prohry ztratit politickou, ekonomickou, kulturní a celkově jakoukoli suverenitu, jak říká Putin. O vabank jde proto, že se Putin rozhodl situaci eskalovat po všech těch neúspěších ještě o pár stupňů dál. Rychle mobilizovaní záložníci bez kvalitního velení a vybavení nicméně nemusejí znamenat zásadní změnu na bojišti ani v případě, že jich bude ohlášených tři sta tisíc. Když budou umírat se stejnou rychlostí, jako doteď, tak naopak mohou definitivně obrátit klíčovou část ruské veřejnosti proti válce.
Putin dnes důrazně hrozí použitím jaderných zbraní, protože hraje opravdu vysokou hru o svou vlastní budoucnost. Kdyby je nicméně použil, je těžké si představit, že také nepřijde o vlažnou neutralitu svých hlavních partnerů, jako jsou Čína nebo Indie. Případné použití jaderných zbraní by tím pádem muselo být posledním krokem, který definitivně rozhodne a ukončí válku. Těžko si dnes lze představit scénář, ve kterém by tento nejničivější arzenál rozhodl válku ve prospěch Ruska. Putin zkrátka hraje velmi vysokou hru s minimem karet na ruce, z nichž tou nejvyšší jsou dodávky energetických surovin, jejichž absence může během zimy značně ovlivnit veřejné mínění na Západě.
Dnešní mobilizace i výhrůžky tak představují další krok Vladimira Putina do tmy, ve které jej může čekat propast, z níž se už nemusí dostat ven. Hodně záleží ale také na našem odhodlání přestát nepohodlí a neuhnout před výhružkami.
Sledujte naši reportáž z Ukrajiny:
