Modelová situace: Čína zaútočila na Tchaj-wan. Co přijde po ostřelování, blokádě nebo vylodění?

Pokud Čína zaútočí na Tchaj-wan, o jejím úspěchu rozhodne schopnost přesunout v cizím prostředí vojenské jednotky i zásoby. Důležitým a nedostatečně prozkoumaným aspektem se tak stává její logistické odříznutí. I kdyby Lidová osvobozenecká armáda zahájila vojenskou kampaň současně na námořní, letecké i informační úrovni, zahrnující blokádu nebo vylodění, platforma War on the Rocks má pro západní vojenské plánovače dobrou zprávu: Velkou slabinou by pro Čínu pravděpodobně byla logistika.

Tamní stratégové se pravděpodobně poučili ze západních zkušeností, jako byly operace ve Vietnamu Rolling Thunder a Linebacker.

Odborníci Jacob Maywald, Ben Hazen, Edward Salo a Michael Hugos k tomu došli během zkoumání čínské a západní vojenské doktríny. Studovali podobné vojenské akce v historii a simulace dodavatelských řetězců.

Ostřelování

Pokud by Peking zahájil palbu, chtěl by si tímto krokem vynutit znovusjednocení s Tchaj-wanem. K bojům na zemi i ve vzduchu by použil konvenční síly, například balistické a řízené střely. Intenzita takového útoku by se pohybovala mezi omezenými symbolickými akcemi a snahou zcela paralyzovat tchajwanský politický, vojenský a ekonomický systém.

V případě menších operací by Lidová osvobozenecká armáda odpalovala balistické rakety proti několika významným cílům. Kdyby se Čína rozhodla pro širší kampaň, zahrnovalo by to kombinaci balistických raket, střel s plochou dráhou letu, dělostřelectva a dalších útočných nástrojů. Mířily by na letecké základny, velitelská a řídicí střediska, energetickou infrastrukturu, protivzdušnou obranu a zařízení pro odpalování dalekonosných raket.

Čtěte také: Čína stvořila ďábelské ostrovy, kterých se i USA bojí. Je to sud prachu

Čínská vojenská doktrína apeluje na správný výběr cíle i zbraní – jedině tak je možné oslabit morálku nepřítele. Tamní stratégové se pravděpodobně poučili ze západních zkušeností, jako byly operace ve Vietnamu Rolling Thunder a Linebacker a úspěchy NATO na Balkáně. Aby útočící armáda uspěla, musí se stát jedna ze dvou věcí: buď hlavní město Tchaj-pej rychle kapituluje, nebo bude Peking eskalovat situaci postupnými údery. Ty budou mimo jiné oslabovat nepřátelské obranné pozice před plnou invazí.

V obou scénářích hrozí, že Peking nestihne dosáhnout přesvědčivých výsledků. Tím by spojencům Tchaj-wanu poskytl čas, aby se dohodli na reakci. Kdyby byla vojenského rázu, Číňané by museli bojovat na více frontách.

Protože by příprava agrese probíhala především na území pevninské Číny, neexistuje mnoho příležitostí, jak ji logisticky narušit. Nemělo by to ani žádný zásadní dopad. Tchaj-wan může slabiny svého protivníka využít jinak. Vzhledem k rozsáhlé čínské dopravní síti by pro něj bylo nejlepší pokusit se odolat počátečnímu útoku a nasadit zdržovací taktiku.

Vůli a válečný potenciál Tchaj-wanu by mohla podkopat blokáda.

Ostrovní stát by sice mohl mířit řízenými a balistickými střelami na čínský logistický potenciál u pobřeží, na nashromážděný materiál a jednotky tak, aby je oslabil. Tím by ale nepřerušil zásobovací linie z  vnitrozemí, které by nadále podporovaly Lidovou osvobozeneckou armádu. Nepřineslo by to patřičný efekt. Čínskou armádu spíš ohrožuje udržování sil během vleklé akce.

Mezi čínskými a americkými piloty je jeden zásadní rozdíl. V době míru Číňané nalétají přímo v bombardérech asi 80 hodin za rok, zbytek výcviku probíhá na simulátorech. Pro případnou válku by ale potřebovali absolvovat přibližně 60 hodin každé dva týdny. Navíc by konflikt vedl k dramatickému nárůstu poptávky po náhradních dílech letadel, palivu a munici. Nedalo by se přesně předpovědět, k jakým poruchám by mohlo v bojových podmínkách docházet a jak by reagoval poškozený materiál. Kvůli nedostatku náhradních dílů by část pilotů musela zůstat na zemi.