Krajní pravice nabírá ve Švédsku na síle, v parlamentu dokonce drží jedna z takových stran druhý nejvyšší počet křesel. Jak vypadalo setkání členů a členek ultranacionalistického seskupení Alternativ för Sverige? A co znamená být „pravý Švéd“?
Reportáž je prvním ze dvou textů o stockholmské, potažmo švédské realitě. O růstu krajní pravice i o životě imigrantů ve Švédsku a jejich integraci. V tomto textu se Jolana Humpálová vydává mezi členstvo ultranacionalistické strany Alternativ för Sverige. V tom příštím pak vyrazí do Husby, sousedství na periferii Stockholmu, kde bude pátrat po tom, zda se „integrace nepovedla“, tak jak tvrdí někteří politici.
Gamla Stan, ostrovní srdce Stockholmu, nabírá se setměním nový rozměr. Historické uličky, kterými přes den proudí davy turistů i politiků, najednou působí jinak. Přes den jimi, když máte štěstí, prosvěcují paprsky slunce, teď ale potemněly. Kromě pouličních lamp je osvětlují jen výlohy místních podniků lákajících na horký nápoj a něco k snědku.
Taková je i hospůdka v samém středu ostrova, kde se dnes scházejí členové krajně pravicové Alternativy pro Švédsko (Alternativ för Sverige, AfS). Nejde o žádné speciální setkání – jen pravidelné pivo, při kterém členstvo ze Stockholmu a okolí probere aktuální témata i směřování strany. Ideální – otázek mám sama spoustu. AfS je sice malá politická strana bez přímého vlivu, zrcadlí ale tendence čím dál větší části švédské, rozdělené společnosti. A mě zajímá, co si vlastně lidé, kteří otevřeně vystupují proti imigrantům i dalším menšinám, myslí.
Poslechněte si také: PULS | Švédsko v krizi identity. Krajní pravice převlékla islamofobii za liberální hodnoty
S menší nervozitou sestupuji po vysokých schodech do suterénního prostoru. Nevím, co od místní společnosti čekat – jestli se mnou vůbec budou chtít lidé mluvit. Už před příjezdem do Stockholmu jsem totiž rychle pochopila, že ani švédské krajně pravicové kruhy nechovají k médiím velkou důvěru. Stran a hnutí, jako je AfS, jsem oslovila několik. Ozvala se ale jenom Alternativa pro Švédsko.
Míjím bar a vstupuji do místnosti, která mě přenáší o dobrých pár století zpátky. Stojí tu dva velké jídelní stoly z masivu, zdi jsou ozdobeny historickými zbraněmi a artefakty. Celému prostoru o pár metrů dál dominuje sál s kamennou klenbou a všudypřítomnými středověkými nástroji. Začíná se postupně plnit – už za pár chvil, o sedmé večer, má sešlost začít.
Gustav Kasselstrand na setkání ve Stockholmu. Foto: Jolana Humpálová / Voxpot
„Vy jste ta novinářka. Vítejte,“ přistupuje ke mně vysoký světlovlasý muž v modrém obleku s kravatou. Jmenuje se Gustav Kasselstrand a ultranacionalistické straně, která se tu má dnes sejít, předsedá. Právě s ním jsem byla před mítinkem v kontaktu – čas a místo setkání mi poslal až na poslední chvíli. Strana prý musí být opatrná a nemůže se otevřít jen tak leckomu.
„Teď budu mít projev a pak se potkáme na rozhovor,“ slibuje mi předseda a jde si podat ruku s dalšími příchozími. Je to docela zvláštní skupina lidí. Z drtivé většiny muži, všichni běloši. Někteří nenápadní, typicky v džínech, svetru a péřovce. Lidé, které potkáváte na ulici a jejich tváře si nezapamatujete.
Pár mužů ale z davu vyloženě vybočuje. Své okolí sledují jen nedůvěřivě, na obličeji se jim usadil tvrdý výraz a holou hlavu i obličej mají potetované symboly krajní pravice, třeba keltským křížem. Přišli v bomberech – po jejich odložení sleduji přehlídku trik s nápisy jako „Anti-Antifa“ nebo „FasciNation“ (FašiNárod).
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
