Ruská armáda zahájila 21. září „částečnou“ mobilizaci. Jsou schopni zachránit nově rekrutovaní vojáci pozice ruských ozbrojených sil na Ukrajině, nebo je to krok, který k žádným výrazným strategickým úspěchům nepovede? Nad těmito otázkami se ve své analýze zamýšlel nezávislý server Meduza.
Nedávná porážka ruské armády ve východoukrajinské Charkovské oblasti vedla k radikální změně strategie Kremlu. Ruským ozbrojeným silám na Ukrajině dlouhodobě chyběly prostředky pro aktivní působení na více než tisícikilometrové frontě, Moskva však odmítala řešit problém tím nejúčinnějším způsobem – mobilizací. Po úspěšné ukrajinské ofenzivě na severovýchodě země již bylo jasné, že ruská armáda okupovaná teritoria nedovede už ani efektivně bránit.
Není jasné, zda základny disponují množstvím vybavení, které je nezbytné pro vyzbrojení desítek útvarů se stovkami tisíc vojáků.
Dne 21. září, tedy s půlročním zpožděním, vyhlásil Kreml takzvanou „částečnou mobilizaci“. Putinův dekret obsahuje velmi vágní formulace, přičemž jeden odstavec je tajný (pravděpodobně upřesňuje počet lidí, kteří mají být mobilizováni, Novaja Gazeta ho odhaduje až na milion lidí; pozn. redakce). Je tak prozatím obtížné posoudit, zda mobilizace může změnit průběh války ve prospěch Kremlu. Jak ale ukázaly poslední dny, jen samotné uskutečnění mobilizace se zdá být nad síly Moskvy.
Co se dělo na Charkovské frontě?
Rychlý ústup ruského izjumsko-kujanského uskupení pod hrozbou obklíčení zapříčinil vznik 150kilometrové mezery na frontě východně od Charkova. Ustupující formace přišly o stovky obrněných vozidel a dělostřelectva. Výsledkem bylo, že jednotky, které se objevily poblíž Izjumu (nejsilnější z celého uskupení), částečně ztratily svou bojeschopnost. Zdá se, že ruské velení nebylo schopné včas najít rezervy, kterými by dokázalo uzavřít mezeru.
Čtěte také: Přinášíme první ukázku ze vznikající knihy Vojtěcha Boháče o cestě k ruské válce na Ukrajině
V důsledku toho se pokus zdržet ukrajinskou ofenzivu na obranné linii podél řek Oskol a Severní Doněc ukázal jako neúspěšný. Ukrajinská armáda na několika místech překročila obě řeky a rozvinula útok směrem k Luhanské oblasti.
Ruské velení se sice pokusilo ztížit Kyjevu přechod přes Severní Doněc bombardováním přehrady na řece u vodní nádrže Pečeněž, postup ukrajinských sil to však příliš nezpomalilo.
Proč Rusko postrádá rezervy na zastavení ukrajinské ofenzivy?
Zálohy připravené ruským velením byly přesunuty do Chersonské oblasti, aby zde odrazily ohlášenou ofenzivu ukrajinských sil.
V oblasti Izjumu však ruským jednotkám, které se již mnoho měsíců neúspěšně pokoušely prorazit ke Slovjansku a Kramatorsku, nedorazily posily pro roztažené a nedostatečně chráněné západní křídlo. Když byly odhaleny přípravy Ukrajinců na útok v tomto křídle, ruské velení už zkrátka nemohlo najít další síly, které by bylo možné rychle přesunout do bráněné oblasti.
Ukrajinské síly tak využily početní převahy, kterou jako mobilizovaná armáda oproti Rusům měly. Tuto výhodu lze odhadnout na jedenapůlnásobek, nebo dokonce dvojnásobek.
Jestliže si ruské velení dříve myslelo, že Kyjev nemůže početní převahy využít, protože zaostává za ruskými jednotkami v palebné síle, nyní se ukázalo, že samotné dělostřelectvo na kontrolu stovek kilometrů fronty nestačí – zvláště v podmínkách, kdy protivník může soustředit své síly a ruské jednotky (především letectvo) tomu nejsou schopny zabránit. Pokud by taková situace na frontě přetrvávala, Kreml by válku nevyhnutelně prohrál.
Může mobilizace radikálně změnit situaci ruských ozbrojených sil?
Pokud Kreml hodlá pokračovat ve válce, je mobilizace nevyhnutelným (ale pravděpodobně nedostatečným a opožděným) krokem.
Plánovaná velikost mobilizačního odvodu je tajná, ruský ministr obrany Sergej Šojgu ovšem uvedl, že chce povolat (nikoli jednorázově) 300 tisíc mužů. Teoreticky by se tak počet ruských vojáků na Ukrajině zdvojnásobil. Bylo by pak možné organizovat rotaci a doplňování formací. Je však třeba mít na paměti, že Šojguovo vysvětlení může být lež a plánovaný počet mobilizovaných vojáků zaznamenaný v utajovaném paragrafu výnosu je výrazně nižší, než oznámil.
Čtěte také: Válka už klepe na dveře každé ruské rodině. Putin zřejmě zavře hranice, zatím jen mužům
Některá ustanovení dekretu teoreticky umožňují okamžité zlepšení personální situace: Jde zejména o prodloužení smluv aktivních vojáků (včetně těch, kteří uzavřeli krátkodobé smlouvy na jednu „misi“ na Ukrajině) na dobu neurčitou. Dále o zamezení ukončení smluv. Poslední opatření je podpořeno i rychle přijatými zákony o trestní odpovědnosti pro ty, kteří by se snad nechtěli „speciální vojenské operace“ na Ukrajině neúčastnit.
Hypoteticky by takto nastavené parametry měly stabilizovat velikost ruského uskupení a zastavit fluktuaci jak vojáků, tak dalších armádních zaměstnanců.
Jenže toto nařízení má však i negativní stránku. Je vysoce pravděpodobné, že vynucené prodloužení krátkodobých smluv bude mít negativní dopad na morálku vojáků v útvarech, kde takové kontrakty převažovaly. „Dobrovolníci“ byli najati, aby si na ruské poměry vydělali velké peníze při dočasném zapojení do bojových operací, nyní ale budou muset po zbytek války nasazovat své životy.
Problém Kremlu spočívá v tom, že další síly jsou potřeba právě teď.
Mobilizované masy se na frontu brzy nedostanou: většina z nich bude vytvářet nové formace, protože není možné nalít desítky či stovky tisíc mužů do již existujících brigád a divizí. Je naivní si myslet, že takto vzniklé útvary – pokud budou rychle odeslány na frontu – předvedou vysokou bojovou dovednost. Stačí se podívat do minulosti. Jednotky naplněné převážně lidmi ze samozvaných donbaských republik, mobilizované v posledních měsících, vykazují ve srovnání s uskupeními regulérní ruské armády nízkou efektivitu a stabilitu. Vytvoření, výcvik a soudržnost bojeschopných formací budou trvat měsíce – to ukazují ostatně i zkušenosti ukrajinských ozbrojených sil.
Problém Kremlu spočívá v tom, že další síly jsou potřeba právě teď, protože personální krize ruské armády po porážkách u Izjumu a Kupjanska zatím nebyla spolehlivě vyřešena. Probíhající ukrajinská ofenziva může vést k tomu, že ruská armáda bude ztrácet kontrolu nad dalšími rozsáhlými regiony, včetně Luhanské a Doněcké oblasti, jejichž úplné ovládnutí bylo deklarováno jako jeden z hlavních cílů invaze. Ukrajinská armáda se však v podobných podmínkách koncem jara a v létě dokázala udržet a ztratila jen několik měst v Donbasu – je však důležité si uvědomit, že bojovala na vlastním území.
Není rovněž jisté, zda ruské ministerstvo obrany úspěšně zvládne „mobilizační opatření“, která jsou nutná k tomu, aby armáda za několik měsíců získala nové bojeschopné formace.
S jakými organizačními problémy by se Rusko mohlo potýkat?
Teoreticky lze bez většího stresu mobilizovat desítky, a dokonce stovky tisíc nových vojáků, kteří umí dokonale zacházet s moderní technikou, ale nemají žádné zkušenosti z války na Ukrajině. Jen počet branců propuštěných z armády ze tří odvodů (naposledy loni na podzim) přesahuje 300 tisíc. Tito všichni muži splňují kritéria pro mobilizaci: sloužili v armádě a mají vojenskou specializaci (i když ne všichni sloužili u pozemních sil, výsadkových sil nebo námořní pěchoty, což znamená, že mnozí z nich nejsou „způsobilí“ k okamžitému použití na frontě). Z armády také odešly za posledních 15 let statisíce smluvních vojáků, včetně těch, kteří mají „bojové zkušenosti“ ze Sýrie.
Jak však ukazuje nepříliš úspěšná praxe „dobrovolnických“ náborových kampaní na Ukrajině, lidí ochotných bojovat není mnoho, což znamená, že mobilizace bude vyžadovat odvod desítek tisíc lidí proti jejich vůli. Ale i když bude tato fáze náboru úspěšná, hrozí, jak už v Rusku bývá zvykem, že se objeví další potíže.
V uplynulém desetiletí Rusko zrušilo sovětský systém vytváření nových formací z mobilizovaných vojáků. Před reformou ministra obrany Anatolije Serďukova, která začala v roce 2009, existovaly v rámci ruské armády takzvané „kádrové jednotky“. Ty sice nebyly personálně obsazeny, disponovaly však základním materiálním vybavením a důstojníky, aby v případě mobilizace mohly být rychle přeměněny na plnohodnotné formace. Reforma, jejímž cílem bylo zmenšit armádu a co nejvíce ji přizpůsobit pro použití v regionálních konfliktech a protiteroristických operacích, tyto jednotky, které by se nepochybně nyní Moskvě hodily, eliminovala.
Čtěte také: Mobilizace, anexe a jaderné zbraně: Putin sám sebe vehnal do eskalace, která pro něj může být osudná
V posledních letech sice v ruské armádě přibyly desítky nových útvarů, její početní stav se ovšem téměř nezvýšil. Nové formace nebyly dostatečně obsazeny na to, aby byly připraveny přijmout mobilizované muže. Většina brigád a divizí zkrátka existovala v oslabené struktuře kvůli nedostatku personálu. V této podobě se vydaly do války. Teoreticky by mohly být doplněny mobilizovanými muži, ale jak bylo řečeno výše, nejsou schopny přijmout desítky či stovky tisíc nových vojáků. Pro většinu z nich tedy zatím jednoduše neexistuje žádná organizační struktura.
Velký problém také představuje nedostatek důstojníků se zkušenostmi z moderní války. Ti, kteří budou povoláni ze zálohy prostřednictvím mobilizace, se musejí sami přeškolit, a nebudou tak moct okamžitě začít cvičit mobilizované vojáky. Zkušení důstojníci jsou v první linii, a je nepravděpodobné, že by byli hromadně povoláváni k výcviku nováčků a předávání bojových zkušeností.
Plánovaná velikost mobilizačního odvodu je tajná.
Dalším možným úskalím se jeví výzbroj. Ruská armáda přišla za sedm měsíců války o tisíce kusů techniky (i zastaralé – vyvezené ze skladů). Není jasné, zda základny disponují takovým množstvím provozuschopného vybavení, které je nezbytné pro vyzbrojení desítek útvarů se stovkami tisíc vojáků.
Ruské velení také neprokázalo, že je schopné efektivně řídit relativně malé uskupení působící na Ukrajině. Pokud se počet útvarů zvýší, problémy s řízením se jen prohloubí.
Totéž (a ještě více) platí pro zásobování: velení nikdy nedokázalo zvládnout zásobování relativně malého uskupení (zejména tam, kde nelze použít železnici, protože armádě chybí nákladní automobily a speciální technika). Vzhledem k tomu, že ukrajinské ozbrojené síly jsou nyní schopny zasáhnout infrastrukturu a sklady vzdálené desítky kilometrů od fronty, není jasné, jak bude větší uskupení zásobováno. Aby se nepříznivá situace v zásobování změnila, bude nejspíš nutné mobilizovat nejen vojáky a důstojníky, ale také vozidla.
Z ruského originálu Может ли мобилизация в России изменить ход войны? Теоретически — да. Но для этого ее нужно провести эффективно, а с этим у российской армии как раз большие проблемы publikovaného 22. září 2022 na serveru Meduza přeložila Eva Čeplová
