Není to jen země úsměvů, palem a pláží, kam před pandemií létaly ročně desetitisíce českých turistů. Málokdo ví, že na thajském jihu bublá ozbrojený konflikt a úlohu v něm chce sehrát i Islámský stát. Pozadí této nepřehledné situace objasňuje článek, který vyšel pod pseudonymem Uday na analytickém webu Militant Wire a jehož překlad vám nabízíme.
Povstání na vzdáleném jihu Thajska probíhá již téměř dvacet let. Vzbouřenci z malajské muslimské menšinové komunity si nárokují autonomii na většinově buddhistickém Thajsku, které je ale podle ústavy „nedělitelné“. Neklidný jih zahrnuje provincie Pattání, Jalá, Narátchivát a části provincie Songkhla, které spolu se severem Malajsie patřily v letech 1450–1902 do sultanátu Patani. Jejich obyvatelé jsou kulturně, jazykově i historicky bližší svým sousedům za jižní hranicí.
Na jihu Thajska existuje nepřehledný propletenec povstaleckých skupin, jejichž buňky jsou malé, často napojené na rodinné a klanové struktury.
Thajsko navíc často zaujímá ke své nepokojné jižní oblasti striktní přístup tvrdé ruky a na obou stranách konfliktu dochází k porušování lidských práv. Zlomová událost poslední doby se pak bezesporu odehrála 15. dubna, kdy se mediální kanál spojený s pobočkou Islámského státu ve východní Asii (ISEA) přihlásil k bombovému útoku v městě Pattání.
Hluboký a neklidný jih Thajska / Mapa: Militant Wire
Násilí, aktéři a hrozby
Podle nevládní organizace Deep South Watch, která bezpečnostní situaci na jihu Thajska dlouhodobě monitoruje, bylo od ledna 2004 do října 2021 zabito nejméně 7294 lidí a dalších 13550 bylo zraněno. Na přelomu let 2019 a 2020 probíhala jednání mezi islámskými nacionalistickými separatisty z organizací Barisan Revolusi Nasional (BRN) a vládou v Bangkoku. Násilí však navzdory rozhovorům i příměří uzavřenému pro dobu muslimského postního měsíce ramadánu pokračovalo.
Na jihu Thajska působí hned několik ozbrojených aktérů. Operačně a vojensky nejsilnější skupinou je Národní revoluční fronta (BRM). Ta prováděla útoky i v době, kdy thajská vláda v první polovině roku 2019 vyjednávala s Mara Patani, zastřešujícím politickým křídlem několika dalších jihothajských separatistických skupin. Tyto rozhovory byly široce kritizovány právě pro neúčast BRN, zodpovědné za většinu povstaleckých útoků.
V souvislosti s BRN bývají často zmiňovány jednotky Malých hlídkových oddílů (RKK), jež mají na svědomí za řadu násilných útoků na měkké cíle. Míra jejich napojení na kmenovou BRN nikdy nebyla pro zakonspirovanost organizace plně rozkryta. Situaci komplikuje také fakt, že nejen BRN, ale i jiné ozbrojené skupiny zahrnují další volně napojené organizace, odnože nebo odštěpence.
V praxi tak existuje nepřehledný propletenec několika povstaleckých skupin, jejichž buňky jsou malé, jen lokální a často napojené na rodinné a klanové struktury. Vzhledem k decentralizaci nemohou ani starší členové a velitelé bojovníky vždy plně kontrolovat a ti někdy jednají svévolně nebo z příležitosti, která se jim momentálně naskytne. K některým útokům se navíc nikdo nehlásí a oficiální verze událostí často vzbuzují pochyby.
Čtěte také: Islámský stát v Afghánistánu: Malá, ale agresivní pobočka „nadnárodní firmy ISIS“
Nejčastějším terčem separatistů jsou bezpečnostní složky. Dochází však také k napadením buddhistických mnichů, běžných civilistů a zejména osob spojených s centrální vládou, jako jsou učitelé nebo úředníci. Útoky jsou mířené i proti infrastruktuře s cílem narušit schopnost thajské vlády zajistit fungování státu. Kromě přestřelek s bezpečnostními silami povstalci dlouhodobě provádějí i bombové útoky, vraždy a přepady. Rozšířené je používání nástražných výbušných systémů a relativně časté jsou i takzvané double-tap útoky, kdy po prvním výbuchu následuje druhý, který cílí na vyšetřovatele, shromážděné bezpečnostní pracovníky nebo osoby ošetřující a odnášející raněné.
Objevila se neověřená tvrzení o thajských povstalcích, kteří na individuální úrovni slíbili věrnost Islámskému státu.
BRN je dlouhodobě schopna provádět koordinované útoky po celém jihu Thajska a existuje podezření, že stojí i za některými v Bangkoku. Povstalecké skupiny mají navíc částečnou podporu místní veřejnosti a i mezi civilisty – v porovnání s jinými zeměmi asijsko-pacifického regionu – jsou rozšířené ruční střelné zbraně. Ty do země mnohdy putují, v rámci ilegálních obchodů, přes hranice s Myanmarem, Kambodžou, Laosem a Malajsií.
Ozbrojenými konflikty byl po léta zmítán celý region, zejména po druhé světové válce. Thajská vláda také v minulosti dodávala zbraně místním dobrovolníkům z řad prorežimních milic, pomáhajícím v boji proti povstalcům. Výzbroj se pak mohla dostat do rukou rebelů, zároveň i ve formě kořisti od thajských bezpečnostních sil. V bojůvkách separatistů se běžně vyskytují americké útočné pušky M16 i různé varianty sovětských AK.
Dvojitý bombový útok v provincii Jalá, březen 2020 / Foto: AP Photo
Zbraně získané z úkrytu v Jalá v červenci roku 2020 / Zdroj: Facebook
Objem legálního přeshraničního obchodu mezi Thajskem a Malajsií dosahuje 19 miliard dolarů. Část pozemní hranice je poměrně obtížně přístupná, zejména v oblastech pokrytých horskou džunglí. Tam pod kontrolou zločineckých syndikátů kvete pašování, obchod s lidmi a pendlují nádeníci hledající nelegální práci v bohatší Malajsii. Přes tyto hraniční oblasti se tam i zpět pohybují také povstalci, kteří i na malajské straně disponují určitou mírou podpory.
Vazby s regionálními i nadnárodními skupinami
Mezi jihothajskými povstalci a regionálními a nadnárodními skupinami byla doložena řada spojení. Až na výjimky se jedná o podobně orientované aktéry spojující etnický nebo jazykový nacionalismus s muslimskou identitou.
Někteří členové organizace PULO, zformované v roce 1995, absolvovali výcvik v Libyi a Sýrii. Část bojovníků RKK pobývalo v 90. letech a krátce po nich v Indonésii. Povstalecká skupina Gerakan Mudžáhidín Islami Pattání (GMIP) měla vazby na muslimské nacionalisty z Islámské fronty pro osvobození Moro (MILF) působící na jihu Filipín a na Hnutí za svobodný Ačeh (GAM) z jihu indonéského ostrova Sumatra.
Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy
GMIP a BRN měly členy, kteří prošli výcvikovými tábory v Afghánistánu, zřízenými Usámou bin Ládinem v 90. letech v Afghánistánu. GMIP byla ve spojení s Džamá islámíja, nadnárodní džihádistickou skupinou působící v celém regionu jihovýchodní Asie, v minulosti některými analytiky považovanou za neoficiální pobočku al-Káidy.
Síla a význam těchto vazeb jsou neznámé a navíc není jasné, zda jsou v současnosti ještě živé. Mnohé z výše jmenovaných organizací se od 90. let a přelomu tisíciletí, kdy tyto kontakty byly prokazatelně aktivní, značně změnily. Podstatné však je, že navzdory těmto vazbám nebyly dosud úspěšné jakékoli pokusy začlenit konflikt na thajském jihu pod agendu globálního džihádu nebo jim jen dát otevřeně mezinárodní rozměr.
Islámský stát se hlásí o slovo
Za bombovým útokem v Pattání z 15. dubna, navzdory tomu, že se k němu sám přihlásil, Islámský stát nestál. Skutečným pachatelem byla Sjednocená organizace pro osvobození Patani (PULO). Útok, při kterém zahynul civilista a tři příslušníci pyrotechnické jednotky byli zraněni, nepochybně provedla skupina G5 spadající právě pod velení PULO. V jejím prohlášení stálo, že thajská vláda nezahrnula PULO do právě probíhajícího jednání o příměří, přestože podle PULO organizace BRN, s níž vláda rozhovory vede, není jediným reprezentantem separatistického „sultanátu Patani“.
Globální teroristické skupiny dosud konflikt na jihu Thajska do značné míry ignorovaly. Mezi separatisty ale byly dlouhodobě přítomni jedinci nebo malé skupiny, kterým byly extremistické ideologie bližší, případně byly tyto osoby jejich vlivu přímo vystaveny. Objevila se neověřená tvrzení o thajských povstalcích, kteří na individuální úrovni slíbili věrnost Islámskému státu. Zároveň se propagandisté podporující IS snaží, byť zatím neúspěšně, separatisty přivést pod prapor globálního džihádu Islámského státu. S ohledem na mediální aktivity pro-IS kanálů a účtů na sociálních sítích lze v Thajsku mluvit minimálně o testování terénu.
Některá z nedávných tvrzení jsou podrobně popsána zde.
Za současného stavu mají separatisté větší důvod proti teoretické přítomnosti IS bojovat než těžit z případného spojení.
Skupiny spojené s Islámským státem v jihovýchodní Asii v posledních několika málo letech operačně zeslábly. Bezpečnostní složky v Indonésii, na Filipínách a v Malajsii proti teroristickým oddílům tvrdě zasahují. IS v roce 2017 získal, byť po pěti měsících zas ztratil, kontrolu nad dvousettisícovým městem a stejnojmennou oblastí Marawi na jihu Filipín. Jednalo se o krátkodobý pokus o vytvoření chalífátu v jihovýchodní Asii. Globální IS tehdy pomáhal s financováním, online propagandou, know-how boje v městském terénu, a verboval vycvičené zahraniční bojovníky, aby se na filipínské bojiště vydali.
Džihádistické formace jako filipínské Bangsamoro Islamic Freedom Fighters a Abu Sayyaf Group i indonéská Jamaah Ansharut Daulah jsou na ústupu. Ochota přihlásit se k útokům v Thajsku z letošního 15. dubna může být i proto vnímána jako snaha vzkřísit značku ISEA, navíc ve veřejnosti akcentovanějším období ramadánu. Pro-IS propagandy týkající se Thajska by letos mohlo přibývat.
Pro-IS se hlásí k útoku v Narátchivátu z letošního 3. ledna / Zdroj: WarNoir
Za současných podmínek je ale nepravděpodobné, že by se některé skupině napojené na IS mohlo podařit vytvořit v Thajsku operační zázemí. Extremistická nebo vlivem IS radikalizovaná podmnožina thajských povstalců je velmi malá. Ačkoli se konflikt odehrává i v náboženské rovině a dochází například k vraždám buddhistických mnichů, má takové násilí spíše separatistický a identitární charakter. Skupina PULO, která provedla již zmiňovaný útok z 15. dubna, ho uskutečnila, protože byla vynechána z mírových rozhovorů. Nestál za ním IS či jeho ideologie. Stejně tak jsou separatističtí povstalci podezřelí z útoku v Narátchivátu z 3. ledna, přestože i k němu se verbálně hlásily anonymní pro-IS účty na sociálních sítích.
Čtěte také: Pravěk Islámského státu: kurdští mudžahedíni a jordánský kriminálník
Někteří bojovníci povstaleckých skupin mohou být IS více nakloněni než jiní, ale celé skupiny nikoli. Tvrzení o podpoře IS dlouhodobě etablovanými povstaleckými formacemi by tedy bylo přitažené za vlasy. Bránily by tomu rodinné a klanové vazby, vliv místních neformálních předáků, kteří by se snažili takové pokusy zvrátit, kladná odezva by nepřicházela ani od běžných obyvatel. Osoby usilující o zapojení pod vlajku IS tak budou mít velmi omezenou možnost logistiky a bezpečného zázemí.
Pokud by se v Thajsku skupina napojená na IS přece jen objevila, lze předpokládat, že by vláda v Bangkoku zasáhla mimořádně tvrdě. Globální terorismus v zemi by ovlivnil její image, příliv investic i turistickou ekonomiku, a vyvolal otázky o schopnostech administrativy i armády. Proti organizacím napojeným na IS by se postavila nejen většinová veřejnost, ale i tradiční separatisti, protože přítomnost IS by přitahovala nežádoucí pozornost i na ně. Hrozila by také delegitimizace jejich podpory u části místních lidí. Za současného stavu tak mají separatisté větší důvod proti teoretické přítomnosti IS bojovat než těžit z případného spojení.
Aktuální stav
V dnešních podmínkách neexistuje potenciál pro změnu povahy konfliktu, a tedy ani pro vznik organizací hlásících se k IS. Skupina G5 coby odnož PULO zanechala na místě útoku z 15. dubna vzkaz v malajštině, na kterém stálo „Ať žije král“ a „Královská armáda Patani“. Separatistická myšlenka samostatného království, respektive sultanátu, v místě rezonuje mnohem více než idea islamistického kalifátu.
Pro-IS uskupení budou nicméně pokračovat ve své propagandě a pokusí se získat na svou stranu tamní veřejnost. Bez ohledu na úspěšnost takové snahy bude násilí na thajském jihu pokračovat, protože zatím neexistuje naděje na dlouhodobé politické řešení.
Z anglického originálu „The State of Thailand’s Deep South Insurgency“ publikovaného 2. května 2022 na webu Militant Wire přeložil Jakub Ježek.
