Měsíce protestů sílících po celém Srbsku se slily do obří demonstrace v Bělehradě. Vláda prezidenta Vučiće čelí největšímu společenskému tlaku od pádu Slobodana Miloševiće.
Dav lidí stojí bez hlesu uprostřed večerní bělehradské ulice. Mlčenlivou chvíli podbarvuje jen výjimečné zapískání a šelest větrovek. Zatímco teploměr ukazuje jedenáct stupňů, chodník i vozovku v celé šíři zaplnili demonstrující.
Společně drží patnáct minut ticha za patnáct oběti listopadového neštěstí na železničním nádraží v Novém Sadu. Náhle však ulici pročísne vlna paniky a lidé se v úleku rozutečou do stran.
Na pohled není pochopitelné před čím. Nezazněl žádný signál nebo poplach, žádný výstřel či výbuch, kterému by reakce davu odpovídala.
Svědectví z místa popíšou pocit, jako by se na vás „valil rozjetý náklaďák“ nebo „přistával tryskáč“. A sociálními sítěmi se začnou šířit zvěsti, že během pietního okamžiku bylo proti demonstrujícím na ulici Kralja Milana použito zvukové dělo.
Jeho nasazení je v Srbsku zakázané, avšak tamní bezpečnostní složky tuto zbraň v arzenálu mají. Opravdu došlo k jejímu využití?
Evo još jednog ugla "kakav zvučni top, ništa nije bilo" momenta. pic.twitter.com/a1YNcSzUx8
— Biljana Lukić (@BiljanaLuki) March 16, 2025
O tom se teď přou účastníci obří bělehradské demonstrace ze soboty 15. března s úřady a médii na straně prezidenta Aleksandara Vučiće. Ostatně jiný jejich svár kulminoval právě sobotní statisícovou demonstrací.
Srbsko už pátý měsíc zažívá rozsáhlé protesty odstartované v úvodu zmíněným neštěstím. Tragédie v Novém Sadu dala do pohybu srbskou občanskou společnost. Zřícení přístřešku provázely nejasnosti ohledně rekonstrukce nádraží a podezření ze zákulisních machinací.
Následné úřední mlžení kolem vyšetřování příčin pobídlo k akci nejen studenstvo, nespokojené s autoritářskými tendencemi prezidenta Vučiće, ale i další vrstvy srbské společnosti unavené korupcí prorostlou do vládnoucí Srbské pokrokové strany.
Pod lidovým heslem „pumpaj!“ (v překladu „husti“) tak stupňovalo tlak na politiky široké společenské spektrum. Vláda premiéra Miloše Vučeviće je od konce ledna v demisi, ale nespokojenost protestujících rostla nadále.
Zimní demonstrace po celém Srbsku vyvrcholily sobotním bělehradským protestem, který byl podle některých tvrzení dokonce největším v historii země. Odhady se výrazně liší: úřady mluví o 107 tisících protestujících, organizace Archiv veřejných shromáždění odhaduje kolem 300 tisíc, ale objevují se i čísla přesahující půl milionu.
Do hlavního města dorazily studentské pochody z celého Srbska. V některých případech mělo studenstvo v nohách i stovky kilometrů absolvovaných pěšky nebo na kole.
Úřady se snažily účast na demonstraci aktivně komplikovat omezeními dopravy a sám prezident varoval před tvrdými tresty pro každého, kdo „naruší klid“.
Obavy přinášel především tábor prezidentových podporovatelů, údajných studentů 2.0, který protesty odmítá. Mezi jeho členy byli identifikováni rváči a provokatéři, avšak k žádnému násilnému střetu během sobotních protestů nedošlo.
Prezident Vučić zdůraznil, že policie proti demonstrantům „nezvedla jediný pendrek“. Zároveň nadále odmítá „ustoupit ulici“ a drží se svých předchozích nepodložených tvrzení, že protesty jsou přiživované Západem.
Čtěte také: Nechceme vlastizrádce. Jak vypadaly protesty proti Ficově vládě?
Protesty nemají jednotné vedení ani ideologickou orientaci, ale jednotlivé organizační skupiny opakovaně zdůrazňují jejich nenásilný záměr. Mezi požadavky protestujících patří transparentní vyšetření tragédie v Novém Sadu a také zatčení a potrestání útočníků, kteří napadali účastnictvo předchozích protivládních akcí.
Studentstvo po úspěchu bělehradské demonstrace vyzývá spoluobčany ke generální stávce v následujících dnech.
