Izrael má za sebou – kromě atentátů na představitele Hamásu a Hizballáhu – perný týden i na domácí scéně. Spory ohledně mučení palestinských vězňů zdůraznily fragmentaci izraelské společnosti na dva tábory. Na přístupu k Palestincům se ale shodnou.
V pondělí dorazila do detenečního tábora Sde Teiman vojenská policie. Muži v kuklách přijeli zadržet devět vojáků-rezervistů, kteří zde působili jako dozorci.
Zařízení provozované izraelskou armádou (IDF) leží necelých 30 kilometrů od hranic s Gazou a bylo zřízeno k tomu, aby sem převáželi zadržené z Pásma. Z tábora už několik měsíců přichází zprávy o fyzickém i psychickém mučení zadržených, na Voxpotu jsme o nich informovali v květnu.
Čtěte také: Od rabování po mučení. Válečné zločiny Izraele vidí na TikToku celý svět
„Zbavili je všeho, co připomíná lidskost,“ popsal pro CNN jeden ze tří izraelských whistleblowerů podmínky palestinských zajatců v zařízení, které kritici označují jako „izraelské Guantanámo“.
Protestující na obou základnách vtrhli do vojenských objektů. Pohybovali se v prostorách vojenského soudu i vězeňského zařízení.
Téměř 7 měsíců od chvíle, kdy o situaci reportovala první média a lidskoprávní organizace, začala jednat i izraelská vojenská policie. Jenže narazila na odpor.
Někteří vojáci se před ní zabarikádovali a proti armádním vyšetřovatelům použili pepřový sprej. Ti však nakonec devítku podezřelých – včetně majora, který měl jednotce dozorců velet – zadrželi a převezli k výslechu na vojenskou základnu ve středu Izraele.
Důvodem zákroku policie mělo být podle izraelských médií nejen mučení, ale také sexuální obtěžování zadržených Palestinců.
Na vojáky se nesahá
Zpráva o zatčení rozčílila stovky lidí natolik, že se vydali před obě základny protestovat. Nikoliv však proti nelidskému zacházení s vězni – ze zcela opačného důvodu. Požadovali zastavení stíhání a propouštění vojáků.
„Na vojácích panuje v téhle zemi shoda. Pokud se jich kdokoliv pokusí dotknout, budeme je bránit,“ vysvětlil svoje motivace jeden z demonstrantů s izraelskou vlajkou v ruce.
Čtěte také: Židovský, nebo vojenský stát? Protesty ultraortodoxních židů otřásají Izraelem
U skandování hesel na podporu války, armády a tvrdšího postup v Gaze ale nezůstalo. Protestující na obou základnách vtrhli do vojenských objektů. V Beit Lamid se pak pohybovali v prostorách vojenského soudu i vězeňského zařízení.
Stejně jako v Sde Teiman, i zde z vojenského areálu dobrovolně odešli a pokračovali v protestu před základnou. Teprve tehdy dorazila policie a nikoho nezatkla.
„Policisté přijeli asi hodinu po vniknutí,“ popsal atmosféru pro deník Haaretz jeden z řadových vojáků v Sde Teiman. „Neměli jsme žádnou ochranku, aby se s nimi vypořádala. A na místě nebyl žádný nadřízený, který by to tu během incidentu řídil.“
Ozbrojení protestující
Většinové složení účastníků protestů zahrnovalo podporovatele současného premiéra Netanjahua i jeho ještě pravicovějších koalčních partnerů.
Novinář Dimi Reider však upozorňuje na tří novinky. První z nich byla hojná účast pravicových politiků, kteří se účastnili protestu a konfrontací s armádou. Mezi ně patřila třeba Limor Son Har-Melech, členka Knessetu z politické strany ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira.
Druhý bezprecedentní moment představovala účast ozbrojených rezervistů z armády. „Nejspíš šlo o příslušníky stejné jednotky, ve které působili odsouzení. Měli na sobě armádní oblečení a v rukou armádou vydané zbraně,“ vysvětloval Reider.
Poslední a nejzásadnější událost představuje pochopitelně to, jak hluboko do vojenského objektu se protestující dostali. Někteří komentátoři označují pondělní incident za „izraelský 6. leden“ s odkazem na vniknutí příznivců Donalda Trumpa na Kapitol v reakci na jeho prohru v prezidentských volbách.
Za přinejmenším stejně skandální lze ale považovat slova podpory, kterým se dostalo protestujícím a vězněným vojákům z nejvyšších pater izraelské politiky.
Čtěte také: „Pro drony jsme terč.“ Novináři v Gaze platí za svoji práci tu nejvyšší cenu
Například Hanoch Milwidsky, poslanec ze strany Likud premiéra Netanjahua, během pondělního jednání Knessetu prohlásil, že nebude o ničem hlasovat. Alespoň dokud nebude stíhání vojáků zastaveno.
Jeho kolega Ahmed Tibi z arabské strany Ta’al jeho proslov přerušil a položil absurdně znějící otázku, která kolovala po sociálních sítích: „Strčit někomu tyč do konečníku je legitimní?“
Ještě horší byla ale Milwedskeho odpověď: „Ano! Pokud je to [bojovník Hamásu], tak je legitimní cokoliv,“ zařval poslanec.
Dvě strany jedné mince
Analytici z izraelské levice i pravice nyní poukazují na eskalující konflikt uvnitř izraelské společnosti.
„Je to teprve začátek celého procesu. Nejsme v ničem, jako je občanská válka, neblížíme se kolapsu státu. Ale určitě to ukazuje, že se společnost fragmentuje a disciplína armády třepí,“ vysvětluje Reider.
V politické aréně je rozdělení sil poměrně zřejmé – na opozici a většinu současné vlády. Konflikt ale vře i v bezpečnostních složkách, kde odlišné tábory ve zkratce shrnul pravicově liberální komentátor Tomer Persico.
Nemá cenu udržovat v chodu nemocnice jenom kvůli tomu, abychom se mohli bránit v Haagu.
Jeho „progresivní stranu“ podle něj tvoří letectvo, Mosad a vojenská rozvědka. Tu druhou pak „zpátečnické falangy“ okolo Smotriče a Ben-Gvira. Druhý jmenovaný ze svého ministerského postu rozdává zbraně osadníkům na okupovaném Západním břehu, ale také upevňuje kontrolu nad celostátní policií, která jedná čím dál víc podle jeho představ.
Vývoj po protestech však ukázal v nelichotivém světle také „progresivní“ stranu hájící instituce. Například izraelský prezident Jicchak Herzog vzešlý ze sociálně-demokratické Strany práce sice vyzval ke klidu, ovšem nenávist k podezřelým z terorismu je podle něj „zcela jistě pochopitelná a ospravedlnitelná“.
Čtěte také: Ano, je to genocida
O izraelském statutu quo však zdaleka nejvíce svědčí případ mučeného Palestince, kvůli kterému armádní policie zadržela oněch 9 vojáků.
Doktor, který jej ošetřoval, popsal deníku Haaretz stav svého pacienta. Utrpěl prasklinu střev, několik zranění konečníku, poškození plic a zlomeninu několika žeber.
„Jestli si stát a poslanci myslí, že neexistují limity mučení vězňů, tak by je měli buď rovnou sami zabít, jako to dělali nacisté, nebo zavřít nemocnice. Nemá cenu udržovat v chodu nemocnice jenom kvůli tomu, abychom se mohli bránit v Haagu,“ sdělil svoji frustraci izraelský doktor Yoel Donchin.
Tečku za celým příběhem pak udělala událost z druhé poloviny týdne. Mučeného Palestince ve čtvrtek poslali z nemocnice zpátky do vězeňského tábora Sde Teiman. Tedy do míst, kde mu zranění způsobili.
