Švédsko platilo v posledních dekádách za stát postavený na neotřesitelných základech: především na toleranci, demokracii a spravedlnosti. Po posledních parlamentních volbách, které se konaly v polovině září, se ale švédská image začala křivit. Druhý nejvyšší počet hlasů tam získali Švédští demokraté – strana s neonacistickou historií.
Imigrace, náboženství, války gangů a náklady za ochranu přírody, které zaplatí stát. Na těchto tématech Švédští demokraté (SD) založili svou předvolební kampaň – někteří jejich vysoce postavení členové ostatně otevřeně vinili islám z ekonomických i sociálních problémů Švédska.
A byl to dobrý tah. Nacionalisté v čele s Jimmiem Åkessonem se trefili do otázek, které pálí nezanedbatelnou část švédské společnosti, a v hlasování do parlamentu zazářili – dokonce nejvíc z celého středopravého bloku.
Hlavní téma voleb se Švédským demokratům podařilo udělat z násilí gangů, a to i přesto, že se běžných lidí skoro netýká.
Jen pro orientaci: sestavením švédského kabinetu byl pověřen Ulf Kristersson, předseda středopravicové Umírněné koaliční strany (Umírnění). Ačkoliv Švédští demokraté, pro něž hlasoval každý pátý volič, získali nejvíce procent z neformální středopravé koalice, na místa v kabinetu možná nedosáhnou – stopku jim totiž dávají Liberálové. A to i přesto, že ti z voleb vycházejí s mnohem méně mandáty.
Ani tak by ale „demokraté Švédska“ o všechna esa nepřišli. I nadále by měli na politickou agendu vznikající vlády dostatečný vliv – očekává se, že v jejich hledáčku bude především přijetí protiimigračních politik, stejně jako změny v oblastech trestního soudnictví, ochrany životního prostředí nebo sociálních dávek.
Hledání vítězného rovnítka
„Pro Švédské demokraty hlasovali převážně muži – podle výsledků voleb jim dali skoro dvakrát více hlasů než ženy. Šlo o voliče s nízkým vzděláním, převážně z venkova či menších měst,“ řekl Voxpotu švédský novinář Gellert Tamas s tím, že se voliči svým uvažováním podobají třeba elektorátu maďarského Fideszu, který – byť Maďarsko uprchlické krizi nečelí –, přijímá vysoce protiimigrační opatření.
Čtěte také: Nová pravice, nebo noví fašisté? Itálie se chystá na vládu Giorgie Meloni
Proti přistěhovalcům namířila krajní pravice – ostatně jako vždy – svou kampaň. Hlavní téma voleb se nakonec SD podařilo skrze média a debaty udělat z násilí gangů, jež má spojitost s narkoobchodem. A to i přesto, že se běžných lidí podle novináře Tamase skoro netýká: „Války mezi gangy tu byly hlavním tématem, přitom jde, až na několik málo výjimek, o izolované vnitřní boje mezi ozbrojenými skupinami. Nedotýkají se běžných lidí, pro ně tahle hrozba skoro neexistuje.“
Novinář a dokumentarista Tamas je jedním z největších odborníků na tuto nacionalistickou stranu. Letos vydal knihu Den avgörande striden (Rozhodující bitva) pojednávající právě o třech dekádách existence SD.
„Straně se podařilo vytvořit rovnítko mezi imigrací a násilím, především násilím gangů. A jistě, velká část těch, kteří jsou do něj zapleteni, mají přistěhovalecký původ. Zároveň se ale ve Švédsku narodili a byli tu vychovaní. Je to tedy spíš sociální problém,“ vysvětluje novinář. Podle něj jde o mladé muže z předměstí, kteří nemají žádné vyhlídky na zapojení se do společnosti, a to právě kvůli svému původu. „Je pro ně těžké sehnat práci i vzdělání. A zločinecká kariéra pak v očích jen zlomku z nich představuje jediný způsob jak přežít ve společnosti, která s nimi nejedná stejně jako s bílými Švédy,“ dodává Tamas.
Složité řešit jednoduše
Ve výsledku jde o otázku třídního rozdělení společnosti. Jak Tamas připomíná, v té švédské si lidé bývali víceméně rovni, situace se ovšem změnila. Nyní se daří asi dvěma třetinám této desetimilionové společnosti, zatímco poslední část strádá. A právě do ní se často řadí imigranti, kteří tvoří zhruba pětinu populace. Nejčastěji pocházejí ze Sýrie. „Lidé přistěhovaleckého původu jako součást vyšších tříd? To tu prostě nevidíte. A není to ani tak jimi, může za to právě třídní systém,“ podotýká švédský novinář.
[infobox id=”2″]
Komplexní sociální problém SD úspěšně překroutili s tím, že jde o otázku etnické příslušnosti a imigrace. A chtějí ji vyřešit zdánlivě jednoduše: zastavení přílivu migrantů podle nich povede k vymýcení násilí gangů. Takovým zjednodušením složité otázky se navíc přiblížili voličům – na krajně pravicovém a populistickém poli v tomto ohledu nejde o žádnou novou praxi.
Už ve své knize Lasermannen – en berättelse om Sverige (česky Laserový muž – příběh o Švédsku; vydal Absynt), která sleduje etnicky motivované útoky ve Stockholmu 90. let, se Gellert Tamas ponořil do hlubin frustrace, xenofobie a rasismu tehdejšího Švédska. Podobný sentiment v části společnosti evidentně přetrval.
Ačkoliv středopravicové strany dříve tvrdily, že s partají s neonacistickými kořeny nikdy spolupracovat nebudou, letos většina z nich otočila.
„Jistě, míra imigrace do Švédska byla bezesporu silnější než do většiny jiných států Evropy. A kdyby bylo pravdivé tvrzení, že s přibývajícím počtem přistěhovalců roste i zločin, křivka zločinnosti by přece stoupala. Ale to se nestalo, v posledních deseti letech naopak její míra v zemi klesla ve všech ohledech – kromě násilí mezi gangy. To však není otázka imigrace, je to o řešení nerovností, kterým čelí méně privilegovaní lidé,“ shrnuje Tamas.
Neonacistická minulost Švédských demokratů
Strana Švédských demokratů vznikla v roce 1988, a už po dekády opakuje to stejné. Teprve letos se však stala po sociálních demokratech druhou nejsilnější v zemi – stranou, která bude mít i přes svou neúčast ve vládě nezanedbatelný vliv na budoucnost Švédska. Co se tedy změnilo? Ačkoliv tamní středopravicové strany dříve tvrdily, že s partají s neonacistickými kořeny nikdy spolupracovat nebudou, letos většina z nich otočila.
„Řekly si, že je to pro ně jediný způsob, jak porazit sociálnědemokratickou stranu. A kromě toho, že s SD začaly spolupracovat, přijaly částečně jejich agendu a snažily se i vylepšit jejich veřejný obraz – dát menší váhu jejich neonacistické historii. A lídr Umírněných teď říká, že mají problematickou minulost. Ale ne, ona není problematická, je prostě neonacistická,“ krčí rameny Gellert Tamas.
Souhlasí s ním i Voxpotem oslovený analytik Jonathan Leman z neziskovky Expo Foundation, jež se zaměřuje mimo jiné na krajní pravici a rasismus ve Švédsku. „Mnoho členů Švédských demokratů, kteří stáli u zrodu strany, bylo dříve součástí neonacistických či fašistických organizací. Naposledy skupiny Bevara Sverige Svenskt (Zachovejme Švédsko švédské), což byli extremisté operující v 80. letech. A následně se přetvořili ve Švédské demokraty – šlo víceméně o ty stejné lidi,“ připomíná Leman s tím, že i první předseda SD měl neonacistickou minulost.
První polovina 90. let byla poměrně divoká – analytik zmínil třeba nábor nových členů na koncertu skupiny, jež si říkala Bílá agrese a běžně dělala nacistická gesta. Po roce 1995 se ale uskupení začalo proměňovat. Nejprve zakázalo na svých shromážděních nacistické uniformy, později se začalo přetvářet v seriózní politickou stranu.
Stoupenci Švédských demokratů / Foto: Frankie Fouganthin / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
„Extremistické prvky ale dlouho přetrvávaly: mezi agendu strany patřil například zákaz adopce ze zemí mimo Evropu. Což nejde vysvětlit jinak, než že šlo o politiku založenou na rasové diskriminaci. Po přelomu století ti více extremističtí, krajně pravicoví členové stranu opustili a založili si novou, s obdobným názvem – Národní demokraté. A protože se Švédští demokraté těchto lidí zbavili, začali přitahovat voliče a členy, kteří by o nich dříve neuvažovali,“ popisuje proměny ve straně Leman.
Čtěte také: Úspěch krajní pravice děsí Macrona. Jak bude zemi vládnout bez parlamentní většiny?
Nynější šéf SD Jimmie Åkesson stojí v čele strany už od roku 2005 a po roce 2010 ji poprvé dovedl do parlamentu. Nepatřila mezi typické populistické strany, které by volaly po snížení daní, Švédští demokraté chtěli, aby „ve zkorumpované zemi nastalo národní obrození“. I současná podoba SD se vymyká klasickým škatulkám – nejde o pravicovou populistickou ani pravicovou extremistickou stranu. Podle analytika je kombinací těchto dvou směrů.
Jonathan Leman ovšem odmítá, že by v současnosti byla strana vzhledem ke svému působení ve „velké politice“ ve své nejumírněnější fázi – naopak: „V posledních několika letech strana opět přitvrzuje. Její vysoce postavení členové dělají rozhovory s extremistickými propagandistickými médii, vedení strany zve zpátky všechny ty, kterých se předtím zbavilo,“ poznamenává analytik. I on ale věří, že se strana může změnit. „A věřím i tomu, že se v jednu chvíli Švédští demokraté posunuli. Ale tu masku teď odhodili a k extrémní pravici mají blíže než před pěti lety.“
Na následném videu vidíme, jak politička SD Rebecka Fallenkvist o volební noci opakuje „Helg Seger“ (česky Víkendové vítězství). Novinářům neušlo, že to byla narážka na švédskou obdobu pozdravu Sieg Heil – Hell Seger.
„Chtějí přetvořit švédskou společnost“
Ačkoliv by to nebyla jednoduchá cesta, podle analytika Lemana nelze vyloučit, že by SD mohli pro Švédsko a jeho hodnoty představovat hrozbu. Už nyní je ostatně znát vliv na jejich politické okolí – jakmile jiné strany začnou se Švédskými demokraty spolupracovat, zavládne v nich mlčení přinejmenším ohledně kontroverzní minulosti tohoto uskupení.
Švédští demokraté mají pocit, že jsou součástí kulturních válek, a vzorem jim jsou maďarský premiér Orbán a jeho vládní Fidesz.
„To je znepokojující, v přístupu k SD tu panuje jistá naivita. Švédská demokracie je ale postavená na silných institucích, podlomit ji by tedy znamenalo dlouhý proces. Z toho, jak se lídři této strany vyjadřují, ale chápu, že demokracii, jak ji známe, chtějí rozebrat a předělat,“ domnívá se Jonathan Leman z Expo.
"Shock result for the far-right in Sweden!"
Uh, no. Sweden Democrats have been polling in the 16-22% range for 7 years. Close to 20% for 3 years. It's a shock to journalists and opinion writers who don't know anything about the country. pic.twitter.com/tbUcYVGjRa
— Christian Christensen (@ChrChristensen) September 21, 2022
SD mají podle novináře Gellerta Tamase jednoduše pocit, že jsou součástí kulturních válek. Za svůj vzor v mnohém považují maďarského premiéra Viktora Orbána a jeho vládní Fidesz.
Vedení SD několikrát prohlásilo, že chce ve Švédsku vytvořit společnost, jaká funguje v Maďarsku. Jde tedy o snahu kontrolovat média, antiLGBT+ agendu i protiimigrační politiku. „V určitém smyslu jsou dnes neliberální stranou, pokud použiji Orbánova slova. Chtějí švédskou společnost přetvořit,“ vysvětluje novinář.
Ve Stockholmu zatím strany středopravé koalice jednají o podobě příští vlády, jejíž součástí možná budou, možná nebudou Švédští demokraté. Bez jejich podpory nicméně nevznikne.
Ať už rozhovory dopadnou jakkoliv, v lednu převezme Švédsko od České republiky předsednickou štafetu a stane na půl roku v čele Rady Evropské unie. Otěže bude mít v rukou právě vznikající kabinet. Ten, jenž se zrodí jedině za podpory nebo s přímou účastí strany, která má neonacistickou minulost. „Pro Švédsko a jeho pověst to může být velmi problematické. Může to být nakonec problém i pro celou Evropskou unii,“ varuje Gellert Tamas.
