Čína zesiluje snahy o asimilaci etnických menšin. Drasticky o tom vypovídá i vytvoření sítě převýchovných táborů v regionu Sin-ťiang. V nich byly od roku 2016 vězněny minimálně statisíce lidí, převážně Ujgurů. Příslušníci etnických menšin jsou také přesouváni do továren po celé Číně, a dokonce i nabízeni na internetu jako levná pracovní síla.
Tábory určené k převýchově jsou zacílené na obyvatele, které čínské úřady vyhodnotí jako „nakažené nemocí radikalismu“. Za projevy „radikalismu“ přitom úřady považují mimo jiné používání zahraničních aplikací včetně WhatsApp, nošení vousů či odmítání „standardních“ televizních pořadů.
Převedení dělníci jsou řízeni v polovojenském režimu a po práci se musejí účastnit ideologických školení a organizovaných aktivit.
Kromě převýchovných táborů se také výrazně zvýšily organizované pracovní transfery, které jsou zacílené na širokou populaci. Úřady tím chtějí dosáhnout definitivní asimilace a „počínštění“ etnických menšin. Lidé mohou být převáděni do továren či na sezonní zemědělské práce v rámci regionu (především na sběr bavlny), ale také do podstatně odlehlejších průmyslových areálů. Právě přesuny do až tisíce kilometrů vzdálených východočínských provincií vidí tamní úřady jako nejúčinnější z hlediska „zcivilizování“ etnických menšin. Zpráva vydaná univerzitou v Nan-kchaj považuje za jeden z hlavních cílů těchto transferů „zvýšení kvality obyvatel“.
Ujgurští dělníci z okresu Mo-jü před transferem, léto 2017 / Foto: Mo-jü Čeng-fu wang / Adrian Zenz
Pracovní síla s kázní vojáka
Stovky tisíc úředníků bylo vysláno do ujgurských rodin, aby je přesvědčili k účasti na transferech. Přitom pokud by Ujguři „nabídku“odmítli, mohlo by to být považováno za znak radikalismu a posloužit jako důvod k zatčení.
Transferům předchází školení, které trvá několik týdnů nebo měsíců. Kromě výuky čínštiny zahrnuje výcvik také „vojenskou disciplínu“ a ideologickou výchovu včetně zpěvu komunistických písní. Jeho oficiálním cílem je mimo jiné „rozvíjet standardizované chování“.
Skupiny dělníků jsou pak v počtu několika desítek až stovek převáženy vyhrazenými vlaky nebo autobusy a během cesty i při následném pobytu v areálu továrny je sledují místní úředníci i policisté. Standardně má každá skupina 50 dělníků přiděleného jednoho „dohlížitele“. Převedení dělníci jsou řízeni v polovojenském režimu a po práci se musejí účastnit ideologických školení a organizovaných aktivit.
Čtěte také: „Přežila jsem čínský gulag.“ Příběh Ujgurky, které se podařilo vrátit na Západ
Během let 2019–2021 se na čínských internetových fórech objevily desítky příspěvků, nabízející ujgurské pracovníky na přesun do továren v jiných provinciích. Jen v roce 2020 bylo na internetu tímto způsobem nabízeno nejméně 60 000 osob pro transfer ze Sin‑ťiangu do jiných čínských regionů.
Inzerát z března 2020, Baidu Tieba. Text mimo jiné uvádí: „Věk 16–40, studenti i ‚sociální pracovníci‘ (vesničané; pozn. autora). Mohou pracovat na dvě směny, 12 hodin. Mohou pracovat na noční směny a přesčasy. Slibujeme stabilitu zaměstnanců, neodejdou libovolně z práce. Bezpečnost zajišťuje vláda.“ / Zdroj: archiv autora
Autory příspěvků jsou nejspíše zástupci pracovních agentur, které jsou k zapojení do programu finančně motivovány, neboť vláda vyplácí za zprostředkování transferu odměnu 300 jüanů za osobu (přibližně 1000 Kč). Vzhledem k tomu, že inzeráty běžně nabízejí několik set až několik tisíc dělníků, může odměna dosáhnout i několika stovek tisíc jüanů.
V inzerátech se opakovaně zdůrazňuje jako výhoda, že ujgurští dělníci jsou pracovití, poslušní a disciplinovaní. Slibují také, že se Ujguři dokážou přizpůsobit náročným požadavkům ve dvousměnném provozu, „neopustí snadno továrnu“ a budou pracovat „tak dlouho, jak to vyžaduje smlouva“.
Některé příspěvky výslovně zmiňují zapojení policie. V jednom inzerátu se píše, že policisté budou „osobně řídit skupinu“. Jiný zase zmiňuje, že studenti ve věku 18–20 let budou doprovázeni policisty, kteří mají „pomáhat udržovat stabilitu“.
Inzerát publikovaný v březnu 2020 na Baidu Tieba:
Důležité upozornění! (…) Úřady v Sin-ťiangu organizují transfer 200 ujgurských pracovníků ve věku od 16 do 40 let a 150 studentů ve věku od 16 do 23 let. Prošli politickým prověřením a fyzickou zkouškou. Budou řízeni úředníky vyslanými hlavním městem Urumči. Doba trvání smlouvy je jeden až tři roky. Továrna musí zařídit samostatnou kuchyni (bude přidělen kuchař) a jednu společnou ubytovnu pro pracovníky (pro snadnější manipulaci) (…) Na každých 50 lidí bude přidělen jeden dohlížející kádr! Pracovníci nastoupí do podniku do 15 dnů po podpisu smlouvy! Firmy, které potřebují dělníky, ať nás včas kontaktují! Výhody využití pracovníků ze Sin-ťiangu jsou: polovojenské řízení, snesou těžkosti, neodcházejí z práce, pracují tak dlouho, jak vyžaduje smlouva! Objednávky od 100 osob.
Skupiny zaměstnanců jsou označovány za ,várky‘ a jejich mzda za ,cenu‘.
Pracovníky si zájemci mohou často vybírat dle věku a pohlaví. Mají třeba možnost „objednat si“ 300 ujgurských žen ve věku od 18 do 35 let, jež prý budou „poslušné“. Další inzerát nabízející 200 ujgurských studentek je pak dokonce doplněn ilustrační fotografií slečny zahalené pouze novinami.
Bývá vyžadována „minimální objednávka“ alespoň několika desítek pracovníků. Skupiny zaměstnanců jsou označovány za „várky“ a jejich mzda za „cenu“. Hojně se také inzerují studenti odborných škol, což ukazuje na to, že transfery by mohly zahrnovat větší část ujgurské společnosti, než se dosud předpokládalo.
Převýchova „zaostalých“ menšin
Některé inzeráty nabízejí také další etnické menšiny, včetně turkických Kazachů, Kyrgyzů či Chuejů. Tato zjištění korespondují s informacemi v čínských médiích. Podle nich bylo například jen během prvního čtvrtletí roku 2021 převedeno z regionu Ning‑sia – s početnou muslimskou menšinou Chuejů – do jiných oblastí Číny téměř 26 000 dělníků.
Organizovaná „modernizace“ se ale týká i nemuslimských menšin na jihu země. V západních okresech jihozápadní provincie Jün-nan, kde žijí Tulongové, Lisuové a Nuové, pořádaly úřady pravidelná školení s polovojenským charakterem, a to včetně účesů, koupání a úklidu ubytoven. Jejich účastníci nesměli volně opouštět prostory ani pít alkohol. Jeden ze stranických kádrů uvedl, že po „transformaci“ se zvýšilo povědomí etnických menšin o tom, že se „chtějí zbavit chudoby“.
Čtěte také: Sinoložka Lomová: Manažeři, kteří obdivují Čínu, nevidí běžný život ani vlastní privilegia
Podle oficiálního diskurzu práce v továrnách osvobozuje „zaostalé“ menšiny od jejich „tradičního“ smýšlení a transformuje je v „užitečné“ členy společnosti. Jak popisuje jeden z propagandistických článků, vesničanky v okresu Kašgar byly „vzdělány a vyškoleny“, „osvojily si moderní zvyklosti“ a „zbavily se okovů extremismu“, aby následně „jedna po druhé vstoupily do továren“. Nyní prý „vyjadřují svou upřímnou vděčnost straně a vládě“ a jejich „šťastný smích zdobí novou socialistickou krajinu“.
Sledujte naši reportáž z Číny:
Autor je doktorandem na Katedře mezinárodních studií a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze.
