Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová při návštěvě Prahy oznámila, že můžeme čerpat 172 milionů z evropské pokladny na revitalizaci země v rámci Národního plánu obnovy. O jeho podobu však Česko s EK bojovalo dlouhé měsíce kvůli opatřením k adaptaci krajiny na změny klimatu. Podle Komise i řady odborníků jsou neúčinná a nestrategická.
Smutné. Promrhaná šance. Tak popisují oslovení odborníci podobu českého Národního plánu obnovy, skrze který mají členské státy investovat do boje s výzvami 21. století, včetně změn klimatu. Ačkoliv Ministr Havlíček hovořil o „jednom z nejvíce ambiciózních plánů“, Česko nakonec svedlo s Evropskou komisí lítý souboj o naplnění základní podmínky, že alespoň 37 procent investic pošle do projektů adaptujících krajinu na měnící se klima.
Nejproblematičtější částí českého plánu obnovy se podle zdrojů Voxpotu v Evropské komisi stala sekce Ochrana přírody a adaptace na klimatickou změnu. Přestože jde o oblast, které se dlouhodobě věnuje Ministerstvo životního prostředí, její přípravu dostalo za úkol Ministerstvo zemědělství. Resort tím převzal i zodpovědnost za tvorbu opatření, kterými by Česko mělo v příštích pěti letech revitalizovat krajinu, bojovat se zhoršujícím se suchem a obnovovat lesy zdevastované kůrovcem.
Původní návrhy Ministerstva zemědělství byly ale podle odborníků nedostatečné, nekoncepční a v některých případech až škodlivé. Evropská komise proto i po několika kolech jednání odmítala uznat, že by Česko splňovalo zmíněnou „sedmatřicetiprocentní podmínku“ investic do adaptace krajiny na klima. „Ministerstvo zemědělství udělalo to, co vždy, tedy navrhlo převážně hospodářské typy opatření v krajině, které mají adaptaci na změnu klimatu jen jako druhotný efekt, často ani ten ne,“ uvádí Anna Kárníková, ředitelka Hnutí DUHA, které Národní plán obnovy připomínkovalo.
Proč neřeší opatření k ochraně životního prostředí resort, který má tuto agendu uvedenou už v samotném názvu, tedy Ministerstvo životního prostředí, oslovení odborníci nechápou. „Je velký problém svěřit adaptaci na změnu klimatu do rukou resortu, jehož primárním cílem je produkční stránka krajiny. Z technokratického pohledu pak dává větší smysl přivést do suchých oblastí vodu trubkami než začít řešit strukturu krajiny a funkční ekosystémy,“ ilustruje Kárníková.
Spor o zavlažování
Dobrým příkladem sporných iniciativ Ministerstva zemědělství je podle expertů návrh rozšíření a modernizace zavlažovacích systémů v průmyslovém zemědělství. Jak odborníci upozorňují, objem vody v krajině, který je v Česku dlouhodobě pod mezinárodními standardy, se může vlivem průmyslového zavlažování ještě snížit.
Nikdo se nezabývá tím, že to je vrcholně nespravedlivé. Zavlažovat budou zase jen velké zemědělské koncerny, které se dokážou zasadit o to, aby jim vedly trubky na pole.
„Závlahy neřeší problém odtoku vody z krajiny, jen hasí jeho následky. Když nepodpoříte přirozený záchyt vody v krajině a ve chvílích nedostatku si pomáháte tím, že vodu uměle přivádíte na pole, pak nastává otázka – z jakých zdrojů tu vodu berete?“ říká Kárníková. Podle ní mělo Česko plán obnovy využít k zavedení menších přírodních opatření, jako je oživení mokřadů či drobných vodních toků, a to v celé ploše krajiny.
Podobná opatření si přála vidět i Asociace soukromého zemědělství ČR. „Je potřeba revitalizovat krajinu jako celek, aby obecně lépe zadržovala vodu. S tou pak můžeme snáze zavlažovat vybrané plodiny, které se bez zálivky u nás prostě neobejdou, například zeleninu,“ říká předseda asociace Jaroslav Šebek. Závlahy podle něj fungují jako podpůrná opatření a jako takové je důležité je podporovat dotačními tituly. „Plán obnovy jsme ale měli využít k systémovým změnám. Takto jde o další promrhanou příležitost,“ dodává.
Odborníci zároveň upozorňují, že spoléháním se na technická řešení v otázce sucha se mohou prohloubit nerovnosti mezi zemědělci. „Nikdo se nezabývá tím, že to je vrcholně nespravedlivé. Zavlažovat budou zase jen velké zemědělské koncerny, které se dokážou zasadit o to, aby jim vedly trubky na pole,“ upozorňuje Jana Moravcová, ředitelka organizace Beleco, která plán obnovy taktéž připomínkovala. Dodává, že takový systém ublíží především malým producentům potravin.
Bylo nám jasné, že na tom už nezmění ani čárku. Vypadalo to, že ty připomínky snad ani nechápou, neakceptovali vůbec nic.
V Česku jsou nyní největšími příjemci evropské podpory zemědělcům velké agrokoncerny. Mezi ně patří také Agrofert, který spolu s dalšími dvěma firmami ze svěřeneckého fondu premiéra Andreje Babiše podle květnové analýzy EU spadá mezi padesát největších příjemců zemědělských dotací v České republice. Podle dat Deníku N má být Agrofert dokonce jejich největším příjemcem.
Resort zemědělství proti všem
O výtkách odborníků Ministerstvo zemědělství při přípravě plánu vědělo. Ke své části dokumentu resort vedl připomínkové řízení, avšak podle oslovených expertů ve skutečnosti nebral v potaz žádnou zpětnou vazbu. Vypořádání připomínek ministerstvo naplánovalo na 10. června, tedy na stejný den, kdy dokument muselo odeslat ke schválení vládě. „Bylo nám jasné, že na tom už nezmění ani čárku. Při diskusi to vypadalo, že ty připomínky snad nechápou, neakceptovali tam vůbec nic,“ popisuje Moravcová.
Podobné připomínky jako nevládní organizace přitom podle Moravcové nadneslo více typů subjektů zároveň, včetně akademiků, krajů, Svazu měst a obcí, a dokonce i samotného Ministerstva životního prostředí. „V připomínkovém řízení jsme uplatňovali výhrady směřující primárně k potřebě dlouhodobého adaptačního efektu a nepůsobení zásadní újmy,“ uvedla mluvčí Ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková.
Ministerstvo zemědělství však kritiku odmítá. Mluvčí resortu Tomáš Bílý sice potvrdil, že se připomínkami zabývali až v den, kdy se finální návrh plánu odesílal na vládu, samotné zahrnutí nevládních organizací do debaty ale podle něj bylo samo o sobě nad rámec povinností ministerstva. „Řada z připomínek by byla v současných podmínkách nerealizovatelná, nebo by nedopovídaly rozdělení kompetencí s resortem životního prostředí,“ uvedl na dotaz, proč žádná z nich neprošla.
Jenže komponentu Ministerstva zemědělství ve více bodech kritizovala také Evropská komise. Rozšiřování závlah podle zdrojů Voxpotu označila za odporující pravidlu o „nezpůsobení zásadní újmy“ a odmítla jej společně s několika dalšími návrhy uznat jako adaptační opatření. To v důsledku způsobilo, že Česko ani na konci června nesplňovalo podmínku 37 % investic do adaptačních projektů, zatímco například Slovensko tehdy už pro svůj plán obnovy souhlas Komise mělo.
Názory úředníků Komise
Doporučeními Evropské komise jak příslušný oddíl před finálním odevzdáním vylepšit a podmínku splnit, se však Ministerstvo zemědělství odmítlo řídit. Podle vyjádření mluvčího totiž resort s výtkami odborně nesouhlasí, včetně otázky závlah. „Jednání ukázala, že řada požadavků Komise nevychází z žádných právních předpisů EU a spíše jde o názory jejích úředníků. Zastáváme názor, že opatření musejí být založena na odborných základech, proto jsme některé připomínky Komise nemohli zohlednit,“ popsal mluvčí resortu Vojtěch Bílý.
Díky většímu množství peněz se uměle zvedl i poměr investic do klimatických projektů na požadovanou míru, aniž by ministerstvo muselo zohlednit označené nedostatky.
Místo vypořádání se s připomínkami Komise se proto Ministerstvo zemědělství pokusilo o šalamounské řešení. Do plánu obnovy Česko přililo peníze ze státní pokladny a několik dalších miliard rozdělilo mezi vyhovující projekty krajinné adaptace, které k plánu mezi prvním a finálním návrhem přidělalo Ministerstvo životního prostředí. Díky většímu množství peněz se uměle zvedl i poměr investic do klimatických projektů na požadovanou míru, aniž by Ministerstvo zemědělství muselo zohlednit Komisí označené nedostatky.
„Komponenta Ministerstva životního prostředí se (v Národním plánu obnovy) objevila v řádu dní předtím, než byl odeslaný do Komise. Nevím, jak moc narychlo byla postavená, ale řeší aspoň něco. Jsou mezi nimi i nějaká opatření, která by mohla mít vliv na zádrž vody v krajině. Ale peněz je na ně alokovaných příliš málo, než aby mohly něco výrazně změnit,“ odhaduje Moravcová, podle které dostal Český národní plán základně obstojnou podobu jen díky neústupnosti Evropské unie.
Čtěte také: Poručíme zemi, jádru. Jak Česko klopýtá na cestě za největší podzemní stavbou všech dob
V rukou špatného resortu
Oslovení odborníci se shodují, že nesrovnalosti v Národním plánu obnovy poukazují na dlouhodobý kompetenční spor mezi resorty zemědělství a životního prostředí o správu české krajiny. Jak zjistil Národní kontrolní úřad při auditu opatření proti suchu v roce 2019, komunikace mezi ministerstvy vázne natolik, že financují zcela protichůdné dotační programy. Zatímco resort zemědělství podle NKÚ budoval technické úpravy malých koryt řek, resort životního prostředí investoval do navracení uměle upravených toků do přírodě blízkého stavu.
NKÚ zároveň odhalilo, že Ministerstvo zemědělství vykázalo na boj se suchem o tři miliardy více, než kolik na něj ve skutečnosti utratilo. Jako opatření pro boj se suchem přitom vedlo i budování kanalizace.
Z pohledu nevládních organizací tahá v mezirezortním sporu za kratší provaz Ministerstvo životního prostředí. V březnu resort podpořilo osmnáct organizací, sdružení a odborníků, když zaslali otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi, ve kterém pro záměry Ministerstva životního prostředí žádali z plánu obnovy více peněz. Avšak bez úspěchu.
Na dotaz, proč Ministerstvo životního prostředí nedostalo za úkol tvořit komponentu o Ochraně životního prostředí, mluvčí resortu Petra Roubíčková odpověděla, že současné rozdělení bylo od počátku definované Ministerstvem průmyslu a obchodu, které Národní plán obnovy koordinuje. Přípravu jiných komponent podle Roubíčkové nebylo možné ovlivňovat, a tak se Ministerstvo životního prostředí vyjádřilo spolu s ostatními v připomínkovém řízení.
Ukázalo se, že požadavky na zahrnutí krajinného plánování prosazovaly subjekty, které mají na vypracování přímý ekonomický zájem.
„Reálně jsou naše obsahové požadavky zohledněny ve finálním návrhu Národního plánu. Neboť nejen tyto připomínky musely být akceptovány pro předložení hotového plánu s šancí na úspěšné posouzení a schválení plánu ze strany Komise,“ odpovědělo Ministerstvo životního prostředí na dotaz, zda jeho připomínky bral někdo v úvahu.
Promarněná příležitost
Český národní plán dávají odborníci do kontrastu s plánem Slovenska, které v něm navrhlo mimo jiné zahájit strategické krajinné plánování. V jeho rámci bude Slovensko mapovat, jak a kde dokáže krajina nejlépe absorbovat vodu, aby pak na základě výsledků studie mohlo vzniknout co nejefektivnější opatření pro zadržování vody v krajině podle specifických potřeb každého místa. Evropská komise slovenský plán již na začátku měsíce předběžně schválila.
Ke krajinnému plánování se Česko zavázalo už v roce 2004 při vstupu do EU. Podle zdrojů Voxpotu Evropská komise letos Česku přímo navrhla, aby k jeho zavedení využilo po vzoru Slovenska právě Národní plán obnovy. Setkala se však s odmítnutím.
Na dotaz, co vedlo Ministerstva zemědělství k takovému postoji, jeho mluvčí odpověděl, že strategie krajinného plánování nespadá do kompetencí resortu. „Kromě toho se ukázalo, že požadavky na zahrnutí krajinného plánování prosazovaly subjekty, které mají na vypracování přímý ekonomický zájem, na mapování a studie chtěly přesunout stovky milionů korun,“ uvedl Bílý. K doplňující otázce, o koho se má jednat, se už nevyjádřil.
Po posledním kole jednání Česko došlo s Evropskou komisí ke kompromisu. Podmínku klimatických projektů naše země splnila na čtyřicet dva procent. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová vyzdvihla investice do renovace staveb či budování nabíjecích stanic pro elektrická auta, otázkám krajiny však kompliment nevěnovala. Podle oslovených odborníků Česko svoji šanci na systematickou a strategickou obnovu krajiny zkrátka propáslo.
„Dostali jsme do rukou unikátní nástroj k řešení problémů v krajině a vůbec jsme jej nevyužili. Místo toho jsme při každém jednání jen doufali, že nám Komise ten plán znovu nehodí na hlavu, abychom ho museli ještě přepracovat. Je to promarněná příležitost nastartovat reformy, které česká krajina zoufale potřebuje,“ říká Moravcová.
