Nástup Kyrgyzského Trumpa: Tvrdou rukou v zemi převratů

„Svou práci jsme udělali, co bude teď, uvidíme,“ povzdechne si Isman. Isman je členem volebního štábu vítězného kandidáta prezidentských voleb, Sadyra Džaparova ve městě Isfana, které je proslulé jako nejodlehlejší kout Kyrgyzstánu. Region je ze všech stran obklopen horami a prochází kolem něj hranice s Tádžikistánem.

Díky své odlehlosti a blízkosti hranice toto místo nabízí ohromné možnosti k pašování. Svědčí o tom cisterny u silnice i pastevci skupující na trhu skot. Obojí čeká na přesun přes zelenou čáru do sousední země. Nepašuje se tu jen benzín a skot, ale také uhlí, koňak a ukrajinské čokolády. To  vše  přímo před očima pohraničníků, kteří dostávají tučný díl ze zisku.

Šedá ekonomika se v isfanském okrese proplétá téměř vším. Proto se tu před volbami zcela příznačně chopila agitace skupina podnikatelů, kteří chtějí primárně ochránit svůj byznys a pro dosažení svého cíle jsou ochotni spojit se třeba s čertem. Zpravidla se ale včas přidají na stranu toho, kdo má největší šanci volby vyhrát.

Do kampaně vítězného kandidáta se zapojily tisíce lidí. Stávalo se, že se na jednom místě ustavilo hned několik týmů na Džaparovovu podporu a navzájem si konkurovaly. „Měli jsme před kanceláří banner, jenže konkurence nám ho v noci ukradla a pověsila  na svoji budovu,“ říká bezelstně Jarmuhamad, šéf jedné z Džaparovových kanceláří ve městě Kyzyl-Kya.

Hesla vítěze byla jednoduchá: zbavit Kyrgyzstán korupce, skoncovat s byrokracií, nastartovat ekonomický rozvoj a přitom udržet národností smír.

Džaparov pak intenzitou kampaně doslova rozdrtil konkurenty – nikdo neměl zdaleka tolik billboardů, letáků ani agitátorů. Jeho hesla byla jednoduchá: zbavit Kyrgyzstán korupce, skoncovat s byrokracií, nastartovat ekonomický rozvoj a přitom udržet národností smír. Zabralo to a ve volbách, kterých se zúčastnila jen třetina oprávněných voličů, dostal 78 procenta hlasů. Současně se hlasovalo i v referendu za prezidentský či parlamentní systém, kde se obyvatelé Kyrgyzstánu osmdesáti procenty vyslovili pro posílení pravomocí hlavy státu.

Tvrdou rukou proti revolucím

Kyrgyzstán zůstává i třicet let od pádu Sovětského svazu nejsvobodnější zemí Střední Asie. Zatímco v okolních státech vládli tvrdou rukou autoritáři, zde se rozvíjela parlamentní demokracie. Nelze ale říct, že by výsledky byly oslňující. K mandátu v zákonodárném sboru se dá lehce dopracovat za úplatu a podle toho to v něm vypadá. Přesto, že se ale poslanci dokáží jen těžko na něčem domluvit, státní orgány fungují a Kyrgyzstán zůstává poměrně bezpečným a fungujícím státem.

Ekonomicky země nezaznamenala za uplynulých třicet let žádný velký pokrok. Obyvatelé jsou stejně chudí, jako byli po rozpadu Sovětského svazu, jen místo v žigulících jezdí v levných ojetinách dovážených sem po tisících z Evropy. Zatímco státní rozpočet plní především zisky z těžby zlata a dalších surovin v kyrgyzských horách, peněženky obyčejných lidí plní hlavně výjezdy za prací do Ruska.

Naději pro Kyrgyzstán ukazuje anketa amerického listu The New York Times. Jeho čtenáři zemi zvolili turisticky nejpřitažlivějším místem na světě. Zatím sice chybí infrastruktura a cestování omezuje koronavirus, opuštěné vysoké hory a překrásná jezera, jimiž je Kyrgyzstán pokrytý, z něj dělají potenciální velmoc aktivní turistiky.

Každý turistický ráj ale potřebuje stabilitu a té se Kyrgyzstánu občas nedostává. Od roku 2005 se periodicky opakují situace, že se lidé naštvou a relativně malá skupinka několika tisíc výtržníků zaútočí na Bílý dům, centrum parlamentu a prezidenta  v hlavním městě Biškeku. Ten převálcují a svrhnou vládnoucí garnituru v čele s prezidentem, kterého ještě před pár lety sami volili. Z pěti osob, které v Kyrgyzstánu zastávali post hlavy státu, jsou dva v exilu a jeden ve vězení.

Nyní přichází Sadyr Džaparov, kterému lidé někdy říkají také kyrgyzský Trump. Před volbami žádal obyvatele, aby mu dali dost síly měnit v zemi věci k lepšímu. „Kolektivní nezodpovědnost poslanců ničí Kyrgyzstán,“  hlásá ve svém programu a slibuje novou ústavu, která má být hotová během rekordních dvou měsíců. „Je třeba posílit pravomoci prezidenta současně s jeho odpovědností. Hlava státu je odpovědná za plné fungování země – od vnější politiky po vnitřní hospodářskou činnost,“ píše se v letáku, který agitátoři rozdávali po vesnicích.

Začalo to zlatem

Dvaapaedesátiletý Sadyr Džaparov pochází z vesnice Keng-Suu poblíž jezera Issik-Kul na severu Kyrgyzstánu. Do politiky vstoupil na jaře 2005 na straně tehdejšího lídra „tulipánové revoluce“ Kurmanbeka Bakijeva, kterého vyneslo do čela země právě volání po změnách. S Bakijevem pojí Džaparova řada společných znaků – i on ostatně už před patnácti lety prosazoval prezidentskou formu vlády. Příběh Bakijev je plný paradoxů. Jako lídr jedné z revolucí, z nichž se postsovětští autoritáři doslova klepali strachy, našel po svém svržení azyl u běloruského diktátora Alexandra Lukašenka.

Politickou proslulost získal Džaparov vytrvalými protesty za znárodnění největšího kyrgyzského zlatého dolu v Kumtoru.  Ten provozuje poblíž Issik-Kulu kanadská společnost Centerra Gold, ve které drží kyrgyzský stát čtvrtinu akcií. Demonstrace proti těžbě zlata se na podzim roku 2012 dostaly až do bodu, kdy se dav pod vedením Džaparova pokusil v Biškeku vzít útokem sídlo vlády.

Sadyr Džaparov tehdy spolu se svým blízkým spolupracovníkem Kamčybekem Tašijevem dostali rok a půl vězení za pokus o násilné uchopení moci. Prohlásili se za politické vězně a podpořila je řada politiků i novinářů. Soud následně rozsudek zrušil a pustil je na svobodu. Na jaře 2013 se při dalších protestech proti dolu v Kumtoru se dav pokusil obsadit sídlo gubernátora Issik-kulské oblasti . Taktika, která později slavila úspěch na Donbase, tady nevyšla. Policie úřad ubránila a ti, kteří dav podněcovali, skončili před soudem.

Džaparov stačil včas utéct za hranice. Pět let pobýval v Rusku, Turecku i na Kypru. Začátkem roku 2017 ohlásil jako opoziční politik návrat do vlasti. Hned na hranicích ho ale zatkla policie a on tak skončil ve vězení s jedenáctiletým trestem. Kdyby nebylo sporných parlamentních voleb loni  v říjnu, seděl by tam zřejmě dodnes.

V hlasování  se 4. října podařilo překonat sedmiprocentní práh jen čtyřem politickým stranám: Birimdik, Mekenim Kyrgyzstán, Kyrgyzstán a Butun Kyrgyzstán. Kromě v pořadí třetí strany šlo o nová uskupení vzniklá za podpory místních oligarchů. „Mnozí jiní, kteří si cestu do parlamentu zaplatili, najednou jen zůstali zírat. Takže se nutně muselo něco stát,“ říká mi v Biškeku novinář Dmitrij, který si nepřál zveřejnit celé jméno.

„Zatímco pozorovatelská mise OBSE vyhlašovala na tiskové konferenci své stanovisko, dav vzal věci do svých rukou a s tím, že hlasování bylo zfalšované, zaútočil na Bílý dům,“ vysvětluje Dmitrij. Následovala revoluce, kterou do té doby Kyrgyzstán zažil už třikrát. Pouhých několik tisíc demonstrantů vzalo útokem sídlo vlády a parlamentu a provedlo převrat. Džaparovův kumpán Tašijev následně zamířil spolu s davem do věznice osvobodit svého spojence. Zaměstnanci utekli a Džaparov se dostal spolu s jedním z předchozích prezidentů Alzambekem Atambajevem (2011 – 2017) na svobodu. Atambajev byl však po pěti dnech na svobodě opět vsazen zpátky do kriminálu a hlavnímu kandidátovi už nebránilo nic v cestě.

Kmotři v triku

Džaparov se po vysvobození  stal premiérem, a když nuceně rezignoval i prezident Soronbaj Žeenbekov, tak nakrátko i prezidentem. Musel se však nechat zvolit oficiálně. Aby si zvolení pojistil, postavil na dva klíčové posty šéfa tajné služby GKNB a předsedy parlamentu své nejlepší kamarády.

Situace během chvíle získala i divadelní adaptaci v představení Tři kmotři, které pojednává o tom, jak se trojice kriminálníků snaží podělit o prezidentské křeslo. Kauza se dostala až před tajnou službu GKNB, která hru zakázala s tím, že porušuje pravidla předvolební agitace. Na internetu ale její nahrávka v kyrgyzštině zůstává vyhledávaným hitem.

Objevila se také množství podezření, že příkaz podpořit Džaparova dostali všichni představitelé místních samospráv a jeho volební kampaň masivně využívá státní zdroje. „Spojil se s kriminálními živly a lidmi kolem bývalého prezidenta Bakijeva,“ říká jeden z poražených soupeřů Džaparova, bývalý šéf tajné služby GKNB Abdil Segizbajev. Podle něj dostal současný prezident od různých oligarchů na kampaň dvacet milionů dolarů (téměř půl miliard korun), tedy mnohokrát více, než jaký je oficiálně povolený limit.

Sám Džaparov podezření z nezákonných kroků ostře odmítl  a jeho agitátoři v regionech byli extrémně opatrní na jakékoli projevy spolupráce se státní administrativou. „Pokud by někdo z mých lidí něco takového udělal, vyhodím ho,“ řekl mi Sajtmurat Analkulov, který koordinoval kampaň v jihokyrgyzském Batkenu.

Moskva: hlavně ať je klid

Indicií o tom, že Džaparovova cesta k moci úplně čistá nebyla, je hodně. Například se lze jen těžko dopočítat, kolik stály všechny billboardy a placení agitátoři, jimiž vítězný kandidát zahltil zemi. Pokud by totiž mělo být vše placeno dle obvyklých pravidel, dostali bychom se k sumě řádově v milionech dolarů, tedy mnohem vyšší, než kolik povolují zákony.

Novináři z portálu Kloop.kg zveřejnili jména třinácti oligarchů, kteří Džaparovovi pomohli svými penězi k moci. Tady se dostáváme k rizikům Džaparovova vládnutí – pokud mu totiž skutečně zaplatili kampaň miliardáři, budou očekávat, že dostanou svoji investici zpátky ve formě volné ruky pro svůj byznys. Národu přitom prezident slibuje tvrdou ruku visící nad korupčníky.

Džaparov hodlá podobně jako bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili obměnit polovinu policejního sboru a slibuje rázné činy i v jiných sférách. Pocítili to už všichni, kteří letos v létě měli co do činění s bojem proti koronaviru, když se pandemie vymkla kontrole. Přehlcené nemocnice nestíhaly pečovat o nemocné a ceny léků, u nichž se věřilo, že pomáhají, vyletěly do několikanásobné výše. Odpovědní lidé teď musí k výslechu na prokuraturu zabývající se ekonomickými delikty a prezident dal najevo přání dostat potenciální viníky za mříže.

Dosavadní počínání Džaparova zavdává příčiny k obavám, že se poměry v Kyrgyzstánu otočí směrem k mafiánskému autoritářství, prezident postupně začne omezovat svobody obyvatel a posilovat svou moc. Reálné kroky tímto směrem ale zatím neprobíhají. Džaparov dal například záruky novinářům, že na svobodu médií nesáhne. Tendence k ovládnutí médií ostatně měl už prezident Bakijeva, kterému kyrgyzská společnost ukázala, že její ochranné mechanizmy fungují a rychle se jej zbavila.

Trochu překvapením je postoj Moskvy, s níž má Kyrgyzstán velmi úzké vztahy. Rusko jakoby v zájmu o středoasijský region poněkud ochladlo. Možná se tak děje i proto, že se z regionu stahují s ústupem z Afghánistánu i Spojené státy.

Moskva v rámci zachování klidu v zemi dotuje Kyrgyzstan miliardami rublů. To se odráží například na cenách u benzínových pump, které jsou dokonce nižší, než v Rusku. Litr benzínu či nafty lze pořídit v přepočtu za deset korun. Toho využívají benzínové mafie, které palivo ve velkém pašují do Tádžikistánu a Číny. V Kremlu nad tím zatím přivírají oči a tváří se, že nic nevidí.

„Moskva je dnes v situaci, kdy je jí vlastně jedno, kdo tu bude vládnout,“  říká novinář Dmitrij. „Vzkazuje – dělejte si, co chcete, hlavně ale, ať tu není válka a nemusíme k vám posílat vojáky a dělat pořádek,“ dodává.