Španělský premiér Pedro Sánchez výměnou za podporu katalánských separatistů slíbil, že se pokusí prosadit katalánštinu, baskičtinu a galicijštinu na seznam oficiálních jazyků EU. Musí ale získat podporu všech členských zemí, což nebude snadné.
Baskičtina patří mezi nejzáhadnější jazyky na světě. Lingvisté si jen marně lámou hlavu nad původem zvonivých slov, které se ani zdaleka nepodobají žádnému z evropských jazyků. Když přijedete do malého regionu na severu Španělska, jež omývají vody chladného Atlantického oceánu, nemáte šanci porozumět takřka ničemu.
Baskičtina, tedy euskara, kterou mluví jen asi 750 tisíc lidí, možná získá stejně jako galicijština a katalánština nečekanou vzpruhu. Španělský socialistický premiér Pedro Sánchez nedávno prostřednictvím svého ministra zahraničí poslal do Bruselu žádost, aby se dostaly na seznam oficiálních jazyků Evropské unie.
Z jeho strany je to politický kalkul. O to, aby se především katalánština zařadila mezi jazyky EU, dlouhodobě usilují tamní separatisté. A jejich hlasy Sánchez potřebuje – k získání důvěry ve fragmentovaném španělském parlamentu.
Čtěte také: Klíč k nové španělské vládě drží separatisté. Cesta k ní vede přes ústupky
Zmíněným jazykem, který má ke španělštině velmi blízko, mluví asi deset milionů lidí, a to nejen v Katalánsku, ale také v jižní Francii, v Andoře nebo na Baleárských ostrovech.
Pro Sáncheze to však nebude snadný úkol. Potřebuje získat souhlas všech členských zemí. Ty se ale na podobné pokusy často dívají s pochybnostmi. Obávají, že ještě více nabobtná už tak napjatý rozpočet na překlady a tlumočníky.
Jak se mluví na Pyrenejském poloostrově? Tmavě zelená: portugalsky; světle zelená: galicijsky; tyrkysová: asturleonsky; žlutá: španělsky; modrá: baskicky; hnědá: aragonsky; červená: katalánsky; fialová: okcitánsky / Zdroj: Brianski / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Jako poslední přibyla chorvatština
Evropská unie má celkem 24 oficiálních jazyků. Její obyvatelé mají právo použít při komunikaci s institucemi jakýkoli z nich a zároveň získat ve stejném jazyce i odpovědi. Veškeré unijní právo nebo smlouvy se musejí do těchto jazyků překládat. Tlumočí se do nich i jednání Evropského parlamentu.
Pokud by katalánština, baskičtina a galicijština uspěly, mohly by znovu zvednout vlnu požadavků na silnější zastoupení méně rozšířených jazyků.
Na seznam oficiálních jazyků se většinou dostaly jednoduše – vstupem své země do EU. Jako poslední tak před deseti lety přibyla chorvatština. Už dva roky před připojením Chorvatska k bloku musel Brusel navýšit jazykové výdaje o pět milionů eur. Z toho 1,2 milionu šlo na překlady už existujících unijních dokladů do chorvatštiny.
Trochu odlišnou cestu ale měla irština, kterou nyní mluví ani ne dva miliony lidí. Irsko vstoupilo do Evropského společenství, tedy předchůdce dnešní EU, v roce 1973. Až v roce 2005 Dublin požádal, aby se irština dostala mezi oficiální unijní jazyky.
Čtěte také: Jahody versus národní park. Španělé ve volbách rozhodnou o osudu unikátní Doñany
Na kladné rozhodnutí si nakonec Irové museli počkat dva roky. Plnohodnotným pracovním jazykem se ale irština stala až o 15 let později, scházel totiž potřebný počet překladatelů a tlumočníků. Byla vůbec „nejdražším“ jazykem EU, protože překlad jedné stránky textu vyšel až na 42 eur.
Loni Evropská komise vynaložila na 355 milionů eur, tedy v přepočtu 8,7 miliardy korun, na výdaje spojené s překlady a tlumočením. Peníze pochází z dlouhodobého unijního rozpočtu na období 2021–2027.
Pokud by počet jazyků vzrostl o další tři, je velmi pravděpodobné, že by tyto peníze nestačily. Brusel by tak musel zřejmě poskytnout další finance na pokrytí nových výdajů.
Kolik by to přesně stálo, není jasné. „Záleželo by to na individuálních okolnostech. Je to v tuto chvíli hypotetická otázka, takže nejsem schopen to odhadnout,“ citoval server Euronews mluvčího Evropské komise.
Podobně jako v případě irštiny by se znovu objevil problém s nedostatkem tlumočníků a překladatelů. To by se týkalo hlavně galicijštiny, kterou mluví asi 2,5 milionu lidí, a pak baskičtiny.
Moderní dominantou Bilbaa, největšího města Baskicka, je Guggenheimovo muzeum od proslulého architekta Franka Gehryho / Foto: Shutterstock
Lingvistický babylon Evropy
Finance a vyšší náklady ale nejsou jediné obavy, které mají další evropské země. Některé z nich se obávají, že by to mohlo spustit dominový efekt.
Podle dat Evropské komise se v EU hovoří až 60 různými regionálními a menšinovými jazyky. Pokud by katalánština, baskičtina a galicijština opravdu uspěly, mohly by inspirovat další regiony, nebo rovnou znovu zvednout vlnu požadavků na silnější zastoupení méně rozšířených jazyků.
„V případě, že baskičtina získá uznání jako oficiální jazyk EU, bude to mít dopad i na baskickou komunitu ve Francii,“ řekl jeden z diplomatů pro vlivný bruselský server Politico. „Mohlo by to vést k výzvám, aby jako oficiální jazyky byly uznané také korsičtina nebo bretonština,“ dodal k tomu.
V EU není nic zadarmo. Některé země mohou třeba požádat Španělsko o ústupky v zemědělství, rybářství, energetice nebo dopravě.
Například korsičtinu coby úřední jazyk ve Francii odmítl už v roce 2018 prezident Emmanuel Macron během návštěvy tohoto ostrova.
Podobné námitky mohou mít také další státy. Třeba v Nizozemsku mluví zhruba půl milionu lidí fríštinou. I v tomto případě platí, že centrální vláda bude mít podobné obavy jako Francie. V pobaltských státech pak zase žije silná ruská menšina.
Čtěte také: Po vlně nepokojů a hrozbě obnoveného povstání je ve hře posílení autonomie Korsiky
„A jinde v Evropě to platí také – Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, všude tam jsou důležité menšiny. Neotevřeme dveře tomu, aby každý stát přinesl čtyři jazyky,“ řekl pro Le Monde jeden nejmenovaný evropský diplomat.
Nic není zadarmo
Zařadit tři jazyky, kterými se vedle španělštiny hovoří v pyrenejském království, do evropského slovníku nyní prosazuje premiér Sánchez. V červenci se v zemi konaly parlamentní volby, které ale neměly jasného vítěze. Aby se do budoucna socialistický lídr udržel u moci, potřebuje hlasy katalánské separatistické strany Junts per Catalunya, tedy Společně pro Katalánsko, kterou založil někdejší premiér tohoto regionu Carles Puigdemont.
Katalánský vůdce Carles Puigdemont / Foto: Shutterstock
Sedm poslanců Junts pak před několika týdny zvedlo ruku pro socialistickou kandidátku Francinu Armengol do funkce předsedkyně dolní komory španělského parlamentu. Výměnou za své hlasy si ale stanovili několik požadavků – a jedním z nich bylo právě odeslání žádosti o rozšíření počtu oficiálních jazyků EU. Dále jim jde například o amnestii pro všechny katalánské politiky, kteří se v roce 2017 zasadili o uspořádání protiústavního referenda.
Španělského premiéra tak nyní čekají složité rozhovory, které bedlivě sledují hlavně katalánští separatisté. Podle Puigdemonta je to „skvělá příležitost“, aby Sánchez dokázal, že dodrží své slovo.
El Regne d’Espanya, que en aquests moments presideix el Consell de la UE, ha sol·licitat a aquesta institució la incorporació del català, l’euskera i el gallec al llistat de llengües oficials que consten al reglament 1/58. És un fet, no pas una promesa, que mai s’havia volgut…
— krls.eth / Carles Puigdemont (@KRLS) August 17, 2023
Organizace jako třeba katalánská Plataforma per la Llengua, jež rozšíření počtu oficiálních jazyků v EU podporuje, jsou přesvědčeny, že nyní přišel ten správný okamžik pro katalánštinu a další malé jazyky. Poukazují na to, že Španělsko až do konce letošního roku předsedá Radě EU. „Je to velká příležitost,“ uvádí Plataforma.
Sánchez nyní potřebuje na svou stranu získat všech dalších 26 členských států, protože o rozšíření počtu jazyků se rozhoduje jednomyslně. Poprvé by se o tom mělo jednat v úterý 19. září na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti, kde se setkávají ministři zahraničí.
„V EU se ale o všem vyjednává. Nic není zadarmo. Některé země mohou požádat Španělsko o ústupky v zemědělství, rybářství, energetice nebo dopravě,“ tvrdí Diego Canga, který vede lidovce v Asturii na severu království.
I to je jeden z důvodů, proč má Sánchezova žádost spíše jen malou šanci na úspěch. Přesto se jedná o symbolický krok, který mu může pomoci získat potřebnou podporu pro svou vládu.
