„Na Slovensku se chystá státní převrat,“ děsil na nedávné tiskové konferenci premiér Robert Fico. Zemi prý zachvátí násilné protesty a blokády vládních budov. Voxpot na místě zjišťoval, jak „revoluce” doopravdy vypadala. Začíná se u našich sousedů dít něco skutečně velkého?
„Autobusy z Petržalky jsou úplně narvané. Nemohly jsme se ani vejít. Tohle jsem ještě nikdy nezažila,“ hlásí mi menší světlovláska ve středních letech, která se představuje jako Renata.
Přitakává i její maminka Věra. „Toto není vládnutí, to je jeden velký chaos. Nikdo nechtěl premiéra, který jedná v Moskvě bez vědomí lidu i parlamentu,“ vysvětluje mi starší žena a připodobňuje Ficovu návštěvu Kremlu k vlastizradě.
Posouváme se společně v zástupu dalších lidí s transparenty směrem k bratislavskému Náměstí svobody, kde právě začíná demonstrace organizovaná sdružením Mír Ukrajině.
Žádná revoluce, hlavně klid
Dav houstne a pomalu přehlušuje naši konverzaci. Z tribuny na náměstí k nám stále hlasitěji doléhají písničky Marty Kubišové a následný projev Bolka Polívky a zástupců různých občanských sdružení.
„Porodila jsem dvě děti do země, o níž jsem si myslela, že je v rozkvětu. Místo toho teď padá strmě dolů,“ říká Renata a bez okolků přiznává, že už s rodinou uvažuje o odchodu ze země. Podobné plány pak slyším od dalších účastníků demonstrace.
Námluvy s Putinem, odklon od Evropy, osekávání svobody i mafiánský stát. Tak zní nejčastější důvody, které v pátek 24. ledna vyhnaly desítky tisíc lidí do ulic slovenských měst.
Protestuje se napříč celou zemí. Od východoslovenského Bardějova až po Bratislavu, přičemž rozsvícenými mobily nemává jen mladá generace – alespoň ne tady v Bratislavě. Vystavit vládě červenou přišly všechny věkové kategorie.
„Fico? Ten by dostal na náměstí i stoletého,“ prohlašuje důchodkyně, která kolem mě prochází. Jméno mi neprozrazuje, na demonstraci ji přivedla premiérova vyhrocená rétorika v posledních dnech.
„Necítila jsem se dnes dobře, ale poslechla si jeho tiskovku, oblékla se a šla,“ říká.
Vývoj událostí nenechává v klidu ani zhruba čtyřicetiletého IT pracovníka Jakuba. Ten na protivládní protesty chodí pravidelně a neváhal ani teď, kdy přivedl i kamaráda.
S Ficovou politikou se neztotožňuje dlouhodobě, v posledních dnech ho ale nadzvedly ze židle údajné zpravodajské hry. Nedávné zprávy slovenské tajné služby se Robert Fico ihned chytil a v parlamentu prohlásil, že „násilný puč“ mají spolu s opozicí vyvolat údajní zahraniční poradci, kteří se v roce 2014 podíleli na svržení vlády na Ukrajině.
Mezi demonstranty však zpráva spíš vyvolává pobavení než reálné obavy. Za nepodložené a vykonstruované považuje její závěry i opozice – Slovenskou zpravodajskou službu totiž vede Pavol Gašpar, syn místopředsedy parlamentu Tibora Gašpara.
Demonstrant Jakub navzdory závažným kauzám zůstává optimistou a velký počet účastníků, který se tu sešel, mu dělá radost. Podle odhadů organizátorů dorazilo v Bratislavě na šedesát tisíc lidí.
„Vybraly se peníze už na šest protestů. Věřím, že to Fica i jiné koaliční poslance hodně znervózňuje. Třeba vláda do půl roku padne,“ usmívá se Jakub.
Strach z „ukrajinského scénáře“
Slovenskému premiérovi patrně do smíchu není. Na Náměstí svobody ho k rezignaci vyzývá zhruba stejný počet demonstrantů, který premiéra vypískal po vraždě novináře Jána Kuciaka v roce 2018. Tenkrát Fico tlak veřejnosti nevydržel.
Navzdory jeho slovům o násilném převratu však nedochází k žádným potyčkám s policií ani nezaznívají slova o nutnosti svržení vlády za každou cenu. Dav nespokojených Slováků poklidně vyjadřuje svůj nesouhlas a po zhruba hodině a půl se rozejde do okolních podniků či svých domovů.
Revoluční naladění ve vzduchu nevisí, nicméně mnozí demonstranti slibují, že tu nestojí naposled.
Odpoledne to přitom ještě nevypadalo, že se v Bratislavě schyluje k masivnímu shromáždění. Po příjezdu do slovenské metropole jsem zprvu marně hledala někoho, kdo by mi k protestu něco řekl.
Spíš než s názory na akci jsem se setkávala s pokrčenými rameny. O demonstraci pořádně nevěděla ani podnikatelka Svatava, se kterou jsem se dala do řeči ve zbrusu novém nákupním centru Nivy.
Na Ficově vládě jí sice vadí řada kroků, především nedávné schválení konsolidačního balíčku – s důvěrou se však nedívá ani na opozici. Obává se totiž destabilizace situace v zemi a následného ukrajinského scénáře. Drží se tedy od politiky raději stranou, a to i v debatách se svými přáteli.
„Společnost je natolik rozdělená, že když řeknete jiný názor, hned si koledujete s někým o hádku,“ svěřuje se mi.
Přiznává, že ve spoustě témat typu války na Ukrajině nemá jasno a mainstreamovým médiím příliš nevěří. Agresi a vyhrocené nálady navíc podle ní šíří i opozice a jí nakloněná média.
Nezávislé reportáže zpoza hranic přinášíme díky členstvu našeho Voxpot Klubu. Děkujeme za podporu!
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že nálada v zemi je na bodu mrazu. Jen 44 procent lidí vyhlíží do roku 2025 s optimismem, což je o dvacet procent méně než loni. Frustrace a zklamání se tedy výrazně prohlubují.
Důsledky konsolidačního balíčku, který přináší například větší daňové zatížení, navíc většina Slováků teprve pocítí. Ficovy obavy ohledně revolučních nálad v zemi tak možná teprve nabudou skutečného opodstatnění.
